Měl létající soby, lezl komínem, dával drobnůstky do visících „bačkor“ atd. Ale pak jsem si uvědomila, že jim není co závidět!!! Já mám dárečky od Ježíška večer a oni až ráno:o))))
Možná i proto ty naše děti trošku táhne Santa, protože je víc hmatatelný. Ale přesto přes všechno… máme a budeme mít doma Ježíška. Večer se nachystá stojan a Ježíšek přinese v noci stromeček. Dopo na Štědrý den si ho nazdobíme a večer nám Ježíšek otevřeným oknem přinese dárečky.
Jeden vánoční rituál jsem přece jen zavedla…
Hoj ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
co že neseš dobrého
komu na památku.
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce,
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromovy
od večeře kosti
a prasátko na stěně
tomu kdo se postí.
Tuhle básničku se vždy na Štědrý den učíme (teď už tedy jen malýho) a po večeři všichni společně řekneme.
A pak se přítel s dítkama oblečou, vezmou kosti v ubrousku a jdou nahoru na zahradu ke třešni, následováni naší loudící psí slečnou. A já si mezitím hraju na Ježíška… letos jim to trvalo nějak dlouho, a tak jsem mrzla u otevřenýho okna. A protože jsem se rouhala:o), tak trest nečekal dlouho. Jak se pomalu všichni ze zahrady vyslíkali, tak já jsem mezitím začala hasit stromek od prskavek. Připadala jsem si jak v němé grotesce. Křičet jsem nemohla, protože už byli zpátky a vyslíkali se… všechno bych tím pokazila, takže jsem nejdřív foukala, pak mávala rukama, mezitím jsem chytala srdíčko v krku, aby mi nevyskočilo z pusy ven. Taky mě napadlo, že bych ten rostoucí plamínek mohla stlesknout ve dlaních. Sice bych byla trošku spálená, ale stromek by nechytl. Jenže tlesknutí taky udělá randál. Pak jsem si v duchu začala nadávat, že už bych se měla konečně k něčemu rozhoupat nebo fakt stromek i s dárkama lehne popelem. Tak jsem rychle oddělala druhou prskavku od začínající se škavřící izolace blikavek a pak jsem si naplivala do dlaní a větvičku uhasila…fuj, ale… uffff:o))) Naštěstí to dopadlo dobře… přesně už vím, jak může domácnost vyhořet od prskavek :o)
Každý rok si říkáme, že hned ráno musíme jít pro ty kosti, aby je naše Cituš nesežrala…třešeň je obrovská, ale má nízký kmen. A jako každej rok na to zapomeneme a naše psí slečna se nemůže dočkat rána… holt tradice jsou tradice :o))