Líný táta

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině, Určeno pro tatínky

Jsem líným otcem úžasných dětí. Přestože se snažím, často u mě zvítězí lenost nad chutí dát dětem to nejvíc, co můžu. Dát jim svůj čas a plnou pozornost.

Eliška s Anežkou mají 7 a 4 roky. Jsou obě úžasné a přitom každá úplně jiná. Obě ale od rodičů potřebují hlavně lásku, které se jim dostává, a čas kombinovaný s pozorností, se kterým je to už horší.

Klasickým příkladem je večerní uklízení. Venku je dávno tma, večerníček už skončil a v pokojíčku skoro nejde stoupnout na zem, aby člověk něco nerozšlápl. Holky mají uklízet, ale v momentu, kdy chytnou hračku do ruky, už jsou zpátky v příběhu, ve kterém strávily odpoledne. Pokusy o domluvu selhávají, protože holky v dobré víře naslibují, že už nebudou dělat nic jiného, než uklízet, ale opakovaně se jim to nedaří dodržet. A co teď? Protože rodinnou radou neprošla možnost udělat z pokojíčku bezúklidovou zónu, uklidit se musí. A protože čas opět pokročil, je třeba rychlou akci.

Pokud mám bezva náladu, vrhneme se společně na úklid, sám uklidím většinu věcí, něco uklidí starší dcerka a ta mladší je hrdá, že uklidila aspoň jednu panenku. Pokojík je uklizený a ještě jsme spolu strávili pár chvilek, kdy jsme spolupracovali, kdy jeden druhému pomáhal.

Pak jsou ale dny, kdy spadnu do stavu nevědomého vykonávání vzorců, které jsou v tu chvíli silnější než já. Protože jsem líný sám uklízet, nebo protože se mi chce vstát od počítače, do pokojíku chodím jen kontrolovat, jak holky pokročily. Pokroky jsou minimální, takže na začátku motivuji pochvalou, poté celkem neutrálně upozorňuji na stav věci a skončím u nepříjemného vysvětlování, že takhle to nejde, že s takovou se večer na pohádky holky dívat nebudou apod. Jsem prostě líný vypnout kritický program sám v sobě a udělat to nejlepší pro to, abychom byli všichni šťastní. A ještě si to obhájím sám pro sebe argumenty, kterým nevěřím. Třeba že se holky musí naučit uklízet a že je tresty, zákazy a vyhrožováním něco můžu naučit.

Jsem moc rád, že holčičky máme. Mám radost, jak se máme všichni rádi, že si to i říkáme, že se často mazlíme, blbneme, smějeme se, zpíváme apod. Dělám pro ně hodně, ale chci pro ně víc. A cestou, jak toho dosáhnout, je překonat svou lenost. Ne jednou provždy, ale dnes, pak zítra, pozítří atd. Prostě každý den si uvědomit, že nejdůležitější pro mě je, abychom byli šťastní, a zvládnout všechny překážky, hlavně ty, které mám v sobě.

Autor článku provozuje eshop Moudréknihy.cz a na serveru VašeDěti.cz vede svoji poradnu Mužskýma očima.

Napsal/a: Vladimír Přichystal

Toto taky stojí za přečtení!

Ako láskou a prijatím rozpustiť detský hnev či zlú náladu

Bol piatok trinásteho. Po náročnom týždni s nadšením odchádzam z práce a stretávam sa s Elou a jej otcom (mojím

Čtu dál →

Píšete omluvenky z plavání?

Představte si, že vaše dítě je sportovní anti talent, nebo „koordinační psanec“ neumí ani jezdit na kole, nemá moc vlohy

Čtu dál →

[Soutěž] Bombarďák – Čtvrtek

Bombarďák vydal nové album. A co je nejlepší? Že ho teď 2 z vás můžou vyhrát v naší soutěži

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Pingback: Já a Vaše děti | Život ve vlnách - šťastný život tady a teď ()

  • Pěkně jsi to napsal :-). Úplně se v tom vidím.Teda viděla.Ikdyž jsou mé děti dospělé přišla jsem k názoru,že se vše opakuje ve všech generací :-D.
    Vzpomínám na své dětství,žasla jsem,že vlastně MÉ děti jsou to samý.Jen bych řekla,že byli výmluvnější proč zrovna TEĎ je důležitější něco jinýho než to co požaduje matka :-).
    Jen dotaz : taky jsi dospěl k té části kdy jsi jim „vyházel“ skoro všechny hračky s tím,že pochopí,že uklízet tu trošku je lepší než vše?
    Já to zkusila jednou a nekecám vydržela jsem to celý víkent,ikdyž z hlubokým rozdejcháváním a sebezapřením,abych jim to sama neuklidila :-).

    Jen ze zkušenosti mé vlastní : NIKDY nelikvidujte jejich hračky a věci/ i rozbité/ v jejich přítomnosti.Nebo budete žasnout proč a poslouchat tisíc důvodů proč nééé a je zajímavý,když byli mimo a já jim pár věcí vyhodila ani je nepostrádali :-).

  • Líný táta se snaží aplikovat všechno na sobě. 😉
    Děkuji za všechny komentáře.

  • Lien

    pěkný článek, i u nás je podobně :-), máme malé nastěhované ještě v obýváku. Až bude mít holčina svůj pokojíček, asi jí tam tu bezúklidovou zónu povolím, hranice posunu až někam k vylézání potkanů a zápachu pronikajícího do zbytku domu :-)).
    Bude to přeci jen JEJÍ pokojík.

  • Jarmuschka

    …líný tatínek aplikuje metodu kai-zen na sobě…
    (nebo se aspoň pokouší….)
    😉

    Asi to bude v hodně rodinách podobné.
    🙂

  • Marinada

    Vláďo, hezký článek. Tvé názory na výchovu jsou mi blízké. Jen já si vždycky tu svojí „lenost“ (u mě to tedy není lenost, spíš potřeba uklidit kuchyň po večeři atd.) odůvodním tím, že i tato „lekce“ je pro dceru důležitá, protože v životě to tak prostě taky chodí…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist