Křesťanské Velikonoce

Velikonoce jsou pro většinu lidí vnímány jako svátky jara, zrození, případně jako záležitost čokoládových zajíčků, vajíček, pomlázek a alkoholu tekoucího proudem. Ano, je to tak, ale jen částečně.
Pro křesťany jsou Velikonoce největšími svátky v roce – jsou dokonce důležitější než Vánoce. Jsou to svátky, které vystihují podstatu křesťanství.

Jak jistě všichni víte, neslaví se teprve od dob Krista. Podobné slavnosti na uvítání jara se pořádaly odpradávna i v pohanských kmenech – já bych vám ráda přiblížila slavení těch křesťanských.

Křesťanské Velikonoce mají svůj základ v židovství – Židé slavili Velikonoce jako oslavu dne, kdy byl izraelský národ vyveden Mojžíšem z Egypta. Egypt byl pro Židy synonymem útlaku a útisku, porobení a otroctví. Mojžíš (původně dítě izraelského lidu) sebral odvahu a na Boží popud vyvedl Izraelity ven do Země zaslíbené – té noci Bůh pobil vše prvorozené, jen domy, které byly označeny krví beránka, se svou pohromou minul (odtud je beránek typicky velikonočním pokrmem a je tak nazýván i Kristus v nové době).
Právě v době židovských Velikonoc byl Ježíš mučen, zabit a vzkříšen – tím dostávají Velikonoce úplně jiný rozměr.
Ráda bych vám toto období přiblížila z pohledu katolické liturgie.

Půst

Jak jistě víte, samotná příprava na velikonoce začíná dobou postní – prvním dnem tohoto odobí je Popeleční středa. Vzhledem k tomu, že Velikonoce se slaví v neděli po prvním jarním úplňku, má toto období značné časové rozpětí – takže i postní doba začíná začátkem února nebo taky v polovině března. Letos tento den připadl na 17.2. Je to den přísného postu – to znamená, že křesťané v tento den striktně dodržují půst od masa (zrovna tak jako na Velký pátek), jíst mají jen málo, vhodné je odřeknutí si i jiných požitků – sladkostí, televize apod. Není to proto, že bychom si libovali v sebemrskačství – spíše vyjadřujeme svou ochotu přiblížit se Bohu v modlitbě, připravenost a ztišení. V tento den jsou lidé při bohoslužbách označeni znamením kříže na čelo – popelem – ten se získává z kočiček použitých o Květné neděli loňského roku. To je samotný popelec.
Postní doba trvá 40 dní. Ovšem – kdybyste si tyto dny v kalendáři spočítali, nějak to nevychází Je to proto, že neděle jakožto slavnostní dny se nezapočítávají. Takže postní doba trvá 40+6 dní. Pro období půstu ve slavení liturgie je typická strohost ve výzdobě, v kostele se nekonají svatby, mešní písně jsou posmutnělé a ponuré. Obecně se půst jeví jako pochmurné a neradostné období – ovšem záleží na úhlu pohledu – pokud je vnímáno jako příležitost ztišit se, více naslouchat Bohu i svému srdci,pak může být velmi plodné a radostné. Cílem také není zříci se všeho, co mám rád, co mi chutná a co mě těší – a už vůbec není toto odříkání vymezeno pouze na maso. Úplně postačí sem tam si odříci zákusek ke kávě, oblíbený pořad v televizi nebo cigaretku po obědě. Bůh ví, co úsilí nás to může stát – a o to jde, umět se něčeho zříci pro to, abych si v srdci udělal místo pro něj.
Samozřejmostí je, že v této době křesťané nechodí ani na plesy a zábavy – na to je dost času před Popeleční středou.

Postní doba vrcholí tzv. Svatým týdnem – ten začíná Květnou nedělí. Je to den, kdy se v kostelích světí jarní ratolesti (nejčastěji kočičky) jako památka Ježíšova triumfálního vjezdu do Jeruzaléma. Tehdy jej celé město vítalo jako svého Krále – aby o pár dní později křičeli „Ukřižuj!“
Po celý týden se čtou pašije – to je část bible, v níž se popisuje Ježíšovo umučení. V některých farnostech jsou pašije pro zpestření a větší autenticitu hrané.
Ve čtvrtek před velikonocemi začíná tzv. Velikonoční triduum (třídenní):

Zelený čtvrtek

Slaví se připomínka Poslední večeře Páně. Kněží umývají vybraným mužům (zpravidla ministrantům) nohy, tak, jak je Kristus umýval svým učedníkům na znamení služby a pokoření se. Během této bohoslužby také „odlétají zvony do Říma“ – ztichnou zvony, zvonky, varhany, ba i svěcenou vodu byste v kropenkách hledali marně.
V mnoha farnostech pak probíhá noční bdění – Ježíš odešel po večeři do Getsemanské zahrady, kde se modlil. Měl strach a jeho úzkost se projevovala pocením krve… zatímco jeho učedníci únavou usnuli. Do Getsemanské zahrady také přitáhli vojáci v čele s Jidášem – zrádcem a tady byl Ježíš zatčen a odveden do Jeruzaléma před soud.

Velký pátek

Den umučení Krista. Pro křesťany den velmi přísného postu (prosto prosím, nenabízejte svým věřícím přátelům klobásky, maso ani salám ) – a den smutku.
Je to jediný den v roce, kdy se neslaví mše sv., pouze Velkopáteční obřady. Ty sestávají v podstatě jen ze čtení pašijí,smutečních zpěvů, rozjímání před křížem a svatého přijímání. Ve většině kostelů je pak odkryt Boží hrob – možná trochu obdoba vánočních Betlémů, ovšem jen na velmi omezenou dobu – je zde vystaveno mrtvé tělo (socha) Krista.

Bílá sobota

Stále ještě postní den, kdy vrcholí přípravy na Velikonoce. V dopoledních hodinách mohou věřící přicházet k otevřenému Božímu hrobu, aby zde rozjímali a modlili se.
Název Bílá je odvozen ze starověku, kdy se v tento den křtilo (i dnes, pokud se chcete nechat pokřtít jako dospělí, stane se to s největší pravděpodobností právě na Bílou sobotu). Křtěnci se na znamení čistoty a nového života oblékali do bílého oděvu – odtud název Bílá.
Ve večerních hodinách se konají slavnostní bohoslužby – tzv. Velikonoční vigilie. Často bývají v pozdějších hodinách než běžné večerní bohoslužby. Pokud byste chtěli vzít v tento den do kostela své ratolesti, počítejte s tím, že obřady budou podstatně delší – zhruba dvě hodiny.
Tato mše sv. se vyznačuje mnoha specifiky – před jejím začátkem se venku světí oheň a paškál – to je velikonoční svíce, která bude v kostele sloužit po celý rok – zažíná se v době Velikonoční, při slavnostech, o nedělích ap.
Snadno ji poznáte – je velmi dlouhá, je jí vyhrazeno místo poblíž oltáře a vyznačuje se symboly – křížem, písmeny řecké abecedy Alfou a Omegou (jako Ježíš, který říká, že je Alfou i Omegou stvoření) a pěti trny – ranami Kristovými. Ty se do svíce vtlačují právě při Velikonoční vigilii. Následuje velmi slavnostní mše, která má oproti běžné nedělní mši více čtení (nedělní mívá dvě, ta velikonoční čtyři až sedm), zpívají se chvalozpěvy (i slavnostních žalmů je více) a během mše také „přilétají zvony z Říma“. Křest přijímají nejen noví křtěnci, ale při této bohoslužbě obnovují své křestní sliby všichni přítomní – zapálením svíce a pronášením specifické modlitby. Velikonoční vigilií začíná doba Velikonoční.

Boží hod velikonoční

To je Velikonoční neděle. V kostelech se světí mazance a velikonoční pokrmy a celá církev se raduje ze vzkříšeného Krista – ten vstal z mrtvých právě o této noci, čímž  „zlomil pouta smrti a dal celému tvorstvu nový život“. (slova velikonoční liturgie)

Tak, jako postní období trvalo 40 dní, stejnou dobu trvá i doba Velikonoční. Nejslavnějším obdobím je pak Velikonoční oktáv – to je týden od Božího hodu do příští neděle – i ten se vyznačuje slavnostními bohoslužbami, čteními, zpěvy a především chvalozpěvem Aleluja.
Velikonoční doba pak končí Slavností seslání Ducha sv.

Od mnoha lidí slýchám, že nemají Velikonoce rádi, že raději odjíždí pryč nebo je vůbec neslaví…. Pro mě jsou Velikonoce krásné, bohaté a nádherné svátky – a to probouzení jara a přírody už mi pak přijde symbolické a jako taková „třešinka na dortu“ – zrovna tak, jako velikonoční pomlázka, kterou taky dodržujeme a zvlášť pro mužskou část mé rodiny je velmi oblíbená

Na závěr bych si vypůjčila slova z kázání jednoho kněze:
„Bůh udělá všechno, co může, aby nám dal poznat svou lásku. Na nás je, jestli ji přijmeme.“
Tak vám pro nadcházející svátky přeji té lásky co nejvíce – protože v tomto světle dostávají Velikonoce úplně jiný rozměr.