Dneska se naše rodina názorově rozpoltila. Téma rozkolu bylo přitom tak nevinné a čisté – Ježíšek…Vzniklo to tak, že jsme s naší dvouletou dcerou nakreslily dopis Ježíškovi, daly ho za okno a já jsem dceři řekla, že v noci přiletí a odnese si ho, aby věděl, jaké dárky nám má přinést. Dcerka se při představě temné postavy u okna začala bát. To samozřejmě nebyl můj záměr, tak jsem jí dál vysvětlovala, že to je hodný chlapeček, který má rád všechny děti a nemusí se ho bát. Slyšel mě můj manžel a že prý, proč dceři „blbnu hlavu“. Ježíšek je přeci starej děda v červeném kabátě a s pytlem přes rameno. Mimino by přece neuzvedlo pytel plný hraček pro všechny děti a už vůbec by je nestihlo všechny obejít. Názor jistě logický, ale manželova představa Ježíška spíš ukazuje na Santu Klause nebo Dědu mráze. Já si pořád myslím, že v Čechách nosí dárky Ježíšek, což je miminko, chlapeček. Ale třeba mě z mého omylu vyvedete. Jak vlastně vypadá Ježíšek?