Svého času jsem toto úsloví brala doslova a podle toho se snažila přizpůsobovat své činnosti toho dne. Prostě jsem vyhledávala aktivity příjemné (čtení, procházka, sledování nějaké pohádky v TV, posezení s rodinou, třeba u kávy…), ty „nežádoucí“ (vařit, umývat nádobí, učit se do školy…) jsem se snažila buď úplně eliminovat, nebo aspoň hodně, hóóódně omezovat…
Inu, bylo to pro mě tehdy docela jednoduché – ještě jsem bydlela u rodičů, takže ačkoliv jsem mamce se vším pomáhala, přece jenom váha veškeré péče byla právě na ní…Ona ty práce „musela“ udělat. První, i kterýkoli jiný den v roce.
Já si „mohla“ vybírat… do jisté míry…
A pak, jednou, ani nevím přesně, kdy to bylo, jsem nad tímto pořekadlem začala rozjímat. A začala jsem ho vnímat více filozoficky, obrazně, jako metaforu.
Že Nový rok je prostě, svým způsobem, výjimečný den, a pokud se v takovýto den přiměju něco udělat, pravděpodobně mi nebude činit velké potíže se k tomu přimět i v průběhu celého roku. A naopak, pokud se ani jednou za rok k něčemu „nedokopu“…
Myslím, že už jsem tehdy minimálně bydlela na privátě, tudíž jsem se o sebe musela postarat sama. Od A do Z.
A pak jsem se vdala. Mám opravdu SVOU domácnost a některé práce mě prostě neminou. Ať je pátek, nebo svátek.
A s holčičkami je to ještě viditelnější…
A jak měl vypadat náš letošek, kdybych brala závazně minulý Nový rok, tj. 1. ledna 2006!? (udělala jsem si tehdy večer pár poznámek…):
Holčičky se budí v noci, ale bez pláče. Po pár slovech a pohlazení od maminky zase usínají.
Tatínek usíná v křesle, a teprve později v noci se přesouvá do postele.
Já se ráno budím ještě před zazvoněním budíku. Protože mám vše nachystáno a holčičky ještě spí, můžu si ještě na pár minut zase lehnout.
Holčičky vstávají kolem půl deváté, Lu, jako vždy, s úsměvem.
S jídlem mě obě trápí celý den – buď jedna, nebo druhá, nebo ještě lépe obě dvě najednou.
Zato konečně začaly trochu víc pít.
Tatínek vstává nejdřív s holčičí svačinou, nejpozději s jejich obědem (tedy když nejde do práce, že)…
Když se dívám zpátky, docela se to vyplnilo. Jen ty ušetřené minuty ráno teď věnuji raději četbě a Pozdravu slunci.
A už několik týdnů (nebo už se to dá počítat na měsíce!?) jí holky docela hezky. Dokonce už poslední dobou zpravidla nemusím o víkendech vařit zvlášť pro holky a zvlášť pro nás rodiče. Holky poznávají „dospělácké“ jídlo, a manža už neremcá, že si musí vše dosolit a dokořenit (holt, jsme proti němu v dámské přesile (o; ).
Naopak posledních pár dnů mě holčičky „trápí“ s nočníkama – sice si ještě neumějí říct včas, ale hlásí každé, byť sebenepatrnější použití plenky – a pěkně mě prohánějí. Na nočníku sedí hrozně rády (ale o tom snad zase někdy jindy…)
Takže letos, vlastně už příští rok, si na Nový rok večer sednu a sepíšu, co bylo a co by nás podle toho mohlo čekat… A za rok zase uvidím.
Napsal/a: jarmuschka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)
Letošní Nový rok a vlastně celé vánoční období bylo u nás moc smutné,po pár prvních hodinách v tomto roce nás navždy opustil manželův tatínek.Vánoční dárečky, které si nestihl rozbalit kvůli nemoci,už nikdy neuvidí…
Věřím, že bude lépe a letošní JAK NA NOVÝ ROK bude nejen ve znamení velkého smutku a drobných i větších starostí, ale i spousty radosti z dětí,z toho, že se všichni máme rádi a je nám spolu pořád dobře nebo třeba jen z toho, že venku svítí sluníčko a rozkvétá kytka…
Jak na Nový rok, tak po celý rok, vážně hezký článek a můžu říct, že mě to dokonale vyšlo. Minulého Silvestra jsem strávila sama, ten můj sloužil a náš vztah nebyl stejně tenkrát zrovna růžový. Celou noc jsem se jen trápila a přemýšlela co bude dál, dá se říct, že jsem to celé probrečela i ten Nový rok a ani jsem už nečekala nějakou podporu od přítele. Té se mi sice dostalo, ale asi jen proto, aby mi mohl zasahovat další a další rány. Byla jsem fakt na dně a brečela jsem opravdu dost často. Pak jsem se odrazila, přežila jsem dvojí stěhování, několik rozchodů a nějak mi nešlo se ze všeho vymotat a konečně začít znovu. Dá se říct, že jsem letos Nový rok začala vážně úplně jinak, dokonce můžu říct, že to byl velký zlom. Začalo to mou první letošní SMS – můj EX možná konečně pochopil, že je konec, ale stejně mi vyčítal, jak je smutnej, že je sám a mě napadlo hned to úsloví: JAK NA NOVÝ ROK…… a uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že tenhle rok začíná jinak a fakt jsem si to užívala.
Jak na Nový rok,tak po celý rok…ano hezký článek,říká se to,ale nemusí to být vždy pravidlem.
Všechny dny a svátky v roce mám ráda,ale Silvestra-den před Novým rokem nemusím.Nevím proč,ačkoliv jsem po celý rok aktivní,optimistická,baví mne každý den,snažím si užít každý den,ať jsou to každodenní povinnosti-domácí sterotyp,péče o děti,manžela či přítele,staré rodiče,vše mne baví.Každódenní činnost beru jako zábavu-hru.To se mi to píše,že?Děti už mám dospělé,jsem rozvedená a žiji nyní i bez přítele.Ale sama zůstat pochopitelně nechci.Mám přátele,rodinu,koníčky a snad i ta láska se ukáže.Na Sivestra jsem zkusila vše-zábavy s hudbou v podnicích,večer s přáteli v domácím prostředí,s partnerem,ale nebylo to ono.Na Silvestra bývám zamyšlená,nepiji,přestože si ráda dám dobré pivo či víno.Jsem ráda tento den sama a bilancuji-a hlavně nedávám si do Nového roku žádná předsevzetí,nebot vím,že by mne to akorát stresovalo a vetšinou to lidé stejně za pár měsíců přestane bavit a jedou si zase po svém.Hlavně,aby nám bylo dobře na světě,v tomto životě,abychom byli zdraví a měli nějakou tu ušetřenou korunu.Na Nový rok se probudím vždy pěkně vyspalá,neléčím si žádnou kocovinu ani chmury,usměju se na sebe do zrcadla a řeknu si-tak holka as plnou parou vpřed,ať se daří.
TEnhle článek se mi moc líbil,opravdu moc.Dávalji jste si někdo předsevzetí???Nebo něco jako předsevzetí??já ne protože to stejně nesplním jenom minulý rok jednu věc..To je vše předsevzetí jako je hubnutí jsem zjistila už nic pro mě 😀
hmmm. tak to ja se mam na co tesit …na Novy rok. ryma, opuchle zahnisane oko z rymy,bolesti v krku a de fakto od 3,1 opet nemocna…….chjooooooo
Jarmuschko, to je krásně napsaný si šikulka a at je ten Nový rok ještě hezčí,Holčičky budou zase o rok šikovnější, mají přece tu nej…maminku na světě ((o:
Dášo, já znám jenom jeden „pozdrav slunci“, a to ten jogínský (ještě vím, že to je z hathajogy, ale to je tak všechno, co vím…)
Máš na mysli něco konkrétního? 😮
Jinak Nový rok musím ještě nějak zpracovat – zase si to uložím v počítači a za rok uvidím…
no my jsme dnes stihli všechny příjemné aktivity :-)Dítě opět spalo 3 hodinky po obědě,uslo samo v 8 večer,takže hurá do dalšího roku ať nám to odsejpá.
Ahojky je to krásné zamyšlení,když se zamyslím já jaký byl ten letošní Nový rok.Tak by podle dneška měl byt docela v pohodě.Měli jsme tu babičku,kluk byl docela vpohodě až na ty rostoucí zoubky.Manžel byl taky v pohodě.Já v kuchyni strávila minimum.Byli jsme na návštěvě u rodičů a navečer přišla návštěva.Byl to fajn den.
Hezké! Miloučké. :o)
Jen mám dotaz, co je to pro Tebe „Pozdrav slunci“?
ahojky,taky jsem se tak zamýšlela.Poznávám se a dopadlo to stejně,jen mé poznání bylo o několik let dříve.Prostě jsme maminky a jinak to nejde.Pokud ovšem některá by tvrdila,že ona tedy rozhodně NE! Pak nastane otázka! Je žena? Maminka? papapa dík za vzpomínku
To je moc hezký článek takhle na konci roku. Díky za něj!
Jarmuschko , opravdu zajímavé zamyšlení 🙂
Mobile Sliding Menu