Byla třetí červnová neděle. V mnoha rodinách po celém světe slavili Den otců. A ani my jsme nezůstali pozadu…
Rozhodla jsem se, že s dcerkou vyrobíme přáníčko nejen pro tatínka, ale i pro dědečka a opožděně babičkám ke Dni matek. Jejich výroba je snadná a zvládne ji snad každé dvouleté dítě. Máte-li před sebou nějakou oslavu, zkuste si je vyrobit s námi. 🙂
Já jsem přichystala potřebné věci: nastříhala a přeložila papíry na přáníčka, přinesla lepidlo, barevné papírky, ubrousek, rtěnku, cukrářské zdobení a voskovky. Poté jsem mojí cácorce předvedla, co a jak budeme dělat. Rozhodla jsem se vyzkoušet nový nápad – rtěnku. Ukázala jsem, jak se dá rtěnka ze rtů krásně obtisknout na papír. Dceři jsem pak opatrně nanesla růž na rty a nechala ji řádit. Průběžně jsem doplňovala barvu na jejích rtech. Během chvíle byla všechna přáníčka plná červených obtisků pusinek. Moje princeznička se na to chvíli spokojeně dívala, ale pak chtěla ještě něco podniknout.
Přistoupily jsme tedy k dozdobení přáníček. Pro každé jsem vybrala jednu metodu, to aby každé přání bylo originální.
Přáníčko č. 1: vybarvené srdíčko
Možná trochu kýčovité, ale když je to z lásky, proč ne? Namalovala jsem červenou voskovkou srdíčko a nechala ho dceru vybarvit. Vybarvování je u nás novinka – „naučila“ se to ani ne před dvěma měsíci. Takže teď pilně trénujeme a zdokonalujeme se. 🙂
Přáníčko č. 2: cukrářské zdobení
Dcera nanesla na papír lepidlo v tubě a poté papír posypala (dle mé ukázky) pestrobarevným zdobením. Bohužel jsme neměly příliš kvalitní lepidlo, zdobení odpadávalo. Musely jsme nanést silné vrstvy lepidla, aby na přáníčku aspoň něco zůstalo.
Přáníčko č. 3: koláž z pestrobarevných papírků
Tuto metodu jsme již párkrát praktikovaly, nemusela jsem tudíž nic vysvětlovat. Dcera již věděla, že se barevné papíry natrhají na malé kousíčky a ty se pak přilepují na přáníčko. Velmi jednoduchá, ale u dětí (nejen naší dcery) oblíbená metoda.
Přáníčko č. 4: kreslení
Nechala jsem dceru, aby nakreslila nějaký obrázek. Kreslení jí zatím moc nejde. Musela jsem jí lehoulince pomoct, aby z čar vykoukla kytička. A ten žlutý flek nahoře, to je přece sluníčko! 🙂
Toto přáníčko dostal náš tatínek a, všechna čest, poznal jak kytičku, tak sluníčko. 🙂
Manžel přišel domů v době, kdy malá spala. Popřála jsem tedy překvapenému tatínkovi sama a vydala se do cukrárny pro zákusky. Když se náš andílek vyspal, předaly jsme slavnostně přáníčko. Poté jsme se rozjeli k manželovým rodičům.
Dědeček zrovna marodil (nic infekčního), takže jsme mu přáli 2x – ke Dni otců a k brzkému uzdravení. Strávili jsme tam příjemné odpoledne, pochutnali si na zákuscích, podívali se na pohádku, pohráli si, …
Večer ve zprávách na ČT1 se o Dni otců zmínili (viz ZDE). Teprve v té chvíli mi babička uvěřila, že si nedělám legraci. 🙂
Manžel dal svému tatínkovi také dárek. Neplánovaný, samozřejmě, vždyť o Dni otců nevěděl! Dědečka zlobilo video a manželovi se ho podařilo opravit. Vlastně je to ale tak trošku dárek i pro nás – dědeček nám bude nahrávat pohádky. 🙂
Byl to moc pěkný, pohodový den. Navíc obohacený nečekanými zážitky – nejen překvapení tatínka a dědečka, ale i den jako takový. Vše se totiž plánovalo za pochodu, ráno ani jeden z nás netušil, jaký den nás čeká.
Těším se, až Den otců budeme slavit příště. Třeba to již bude naším státem uznaný významný den. Třeba ho bude slavit ještě víc rodin…
A co vy? Slavili jste Den otců?
Napsal/a: kekunka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Holky, moc děkuji za milé komentáře. 🙂
Hannah – tiskátka máme v plánu už dlouho, ale pořád jsme se k jejich pořízení nedostali. 🙁 Díky za připomenutí. 🙂
Padmé – díky za pochvalu. 🙂 Spíš si ji ale zaslouží malá, že tak krásně spolupracovala. 😉
HANINO – také si pamatuji, co s námi maminka dělávala a ráda na to vzpomínám.
Lien – naše cácorka je docela drak, co chvíli v klidu nevydrží. Ze začátku proto naše tvoření připomínalo spíš ničení. 🙂 Nejdůležitější je dítko do ničeho nenutit a nesnažit se o perfektní výsledek, ale snažit se spíš užít si samotného procesu, vyhrát si, seznámit se s různými materiály a jejich vlastnostmi, vyblbnout se. Však uvidíš, třeba tě malá příjemně překvapí. 😉
No, já už se taky těším, až bude malá větší a budeme tvořit. Jen nevím, jestli na to bude, myslím, že spíš na nějaký sport. To zase nebude bavit mě, ale to předbíhám událostem. Přáníčka jsou fakt krásná.
Šikovná.
Je to radost číst,jak umíte zabavit své ratolesti.Věřte tomu,ty mrňata si to budou pamatovat.
Semnou si taky teta i mamka hrála a ještě dnes /po 38letech/vzpomínám jak jsme malovaly,stříhaly a šily.Bylo to moc fajn a já se později snažila taky u svých dětí.
Za prvé Vám ty nádherný chvíle s dětmi nikdo neveme a veškerý čas s nimi se Vám později vrátí ve vstahu matka+puberťák.
A za druhé není nic krásnějšího být u toho,když se Vašemu prckovi něco povede a ta radost v jeho očích stojí za to.
Věřtě,mám to za sebou….
Kekunko, děkuji Ti za Tvůj příspěvek, zasloužíš si – dle mého názoru – velikánskou pochvalu, za to, jak úžasně dcerku vedeš – chtít udělat tatínkovi radost (potažmo dědečkovi a babičce), sama vyrobit přáníčka – to je krásné a ta přáníčka jsou kouzelná, ani já k nim vysvětlivky nepotřebovala :-))
Kekunko, hezká a milá inspirace. Já jsem měla pro takto malé a o něco starší děti taky nápad: z barevných papírů nastříhat a nalepit na čtvrtku či přání jednoduchý domeček, strom, rybník apod. Děti potom samy tiskají tiskátky, co kam patří: na oblohu ptáci, kočku za komín domku, psa před dům, kačenky na vodní hladinu. Ty starší ještě natiskaná zvířátka vybarví. Dá se takto vymyslet cokoliv, aby je to zabavilo a bylo stále něco nového.
Mobile Sliding Menu