Jak jsem se vdával
V 99% je u nás zakořeněno, že když se dívka vdává vezme si jméno svého nastávajícího. Tak se to totiž u nás dělá. Pak je tady pár těch, kteří si nechají každý své jméno či používají obě jména. A jen několik z nás si vezme jméno své vyvolené. A jelikož to není běžné, každý se ptá proč. Když má muž jméno hanlivé či směšné je to jasné, ale důvody mohou být i jinéJá jsem se rozhodl vzít si jméno po své manželce, protože si to přála, aby byl zachován rod (je ze dvou dcer) a jednak je to jméno, kterých je v celé republice jen pár a je zvláštní. Opravdu se mi líbí. A protože se nám narodil syn je o pokračovatele rodu „snad“ postaráno, pokud neučiní stejné rozhodnutí jako já.
A co na to okolí? Kamarádi a spolupracovníci se mi posmívali, že se vdávám. Že to není chlapské, podřizovat se ženě. U žen jsem sklidil obdiv za odvahu a že je to ode mě hezké.
A já? Manželce jsem dal největší důkaz lásky a důvěry, že to myslím na celý život. A ušetřil ji vyřizování všech dokladů. Připadá mi naprosto přirozené a normální mít jméno po své manželce.
A co vy znáte někoho, kdo udělal totéž? Nebo o tom sami uvažujete? Říkám, proč ne!