Vánoce pro mě jsou, a vždycky byly, nejkrásnějším svátkem v roce. Už proto, že se zastavím v tak uspěchané době, posedím s rodinou, připraví se mnoho dobrot a rozdají dárky.
Jako dítě si vzpomínám, jak mí rodiče byli nervózní před Vánoci, maminka dělala vánoční úklid, pekla spoustu cukroví, smažila kapra a dělala bramborový salát. Všechno bylo načančané. Vánoční stromeček jsme se sestrou zdobily vždy 24. prosince. Taťka nám pouze dal na stromek svíčky a my pokračovaly se zdobením baňkami. To nás strašně bavilo. Akorát, že každý rok se stalo, že svíčky nefungovaly, takže to musel tatínek nějak vyřešit.
Mne a sestru na Vánocích nejvíce bavily pohádky. Dívaly jsme se od rána do večera. A samozřejmě dárky.
A jak náš Štědrý den probíhal?
Maminka většinou měla na Štědrý den noční, tak jsme večeřeli už v 16 hodin.
Postupem času, jak jsem rostla a dospěla, jsem zjistila, že mi dělá radost dárky dávat více než přijímat. Jako malé dítě jsem si říkala: „Co to je za blbost, raději dostávám!“, ale opravdu už to mám naopak.
Teď je mi 31, mám manžela a krásné 14-ti měsíční dítě a strašně se těším na Vánoce. Loni má dcera byla jenom dvouměsíční miminko, ale letos už bude cupitat kolem stromečku. To bude nádhera.
„Doufám, že mi letos Vánoce nadělí její sestřičku nebo brášku. To by byly asi nejkrásnější Vánoce pro mě.“
