Halloween

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

halloween Halloween je pozůstatek keltských oslav konce roku nazývaných jako Samhain. Keltové byli velmi mocní a v Evropě velmi „roztažení“. Oblast našich zemí – Čech a Moravy – byla v době jejich rozmachu oblastí centrální a „velící“. Říká se, že to bylo Irsko, ale bohužel, to bylo poslední území, kam se po potlačení jejich říše stáhli. My jsme národ, jenž se s hrdostí může nazývat jejich potomky.
Byl to tak vyspělý národ, že ženy uctívali a uznávali prakticky jako v době do převratu. Mohly být dokonce i velitelkami vojenských jednotek – a to už je něco.

Takže – dušičky. Dušičky jsou u nás známé a hodně dlouho slavené, ovšem jde jen o úpravu Samhainu, kterou provedla církev ve snaze potlačit pohanské zvyky a náboženství – Keltové byli pohani.
Kdo věří v Boha, pak mu dušičky jsou velmi blízké, ovšem nikdy se nikde nepsalo, že byly vytvořeny z původního pohanského obřadu.

Halloween jako takový je vlastně malinko upravenou kopií pravých oslav těchto dní. Keltské oslavy Samhainu byly opět plné světel a masek. Podle keltské tradice se tento den propojoval svět mrtvých a svět živých a mrtví vycházeli do světa živých. Přesně takové vysvětlení má i Halloween.

Masky se používaly jako ochrana, neboť se věřilo, že mají ochrannou moc proti duším z podsvětí. Ohně měly ukázat cestu duším do jejich rodin a ochránit před zlem.

Nezatracujme Dušičky, protože kolikrát jen díky těmto dnům některé rodiny upraví hroby svým mrtvým, jinak si na ně ani nevzpomenou.

Připravme dětem jejich oblíbené hry – které dítě si nerado hraje v masce a nedělá lotroviny, zvlášť, když jim to povolíme. Tak si užijme také.

Napsal/a: JanaOss

Toto taky stojí za přečtení!

Himerky – „Když široké balení, tak stylově!“

Pokud vám bylo ortopedem v porodnici nebo při kontrole kyčlí vašeho čerstvě narozeného miminka doporučeno široké balení, pak nemusíte ztrácet

Čtu dál →

Recenze: Město v noci

Knížka Město v noci, kterou vydalo nakladatelství Albatros, je skutečně velmi pěkně udělaná. Její autorka Petra Bartíková v ní stručně a

Čtu dál →

Jak každodenně zabíjíme důvěru svých dětí?

Neděláme to schválně, ale dopouštíme se toho snad každý den. Jsou to jen zdánlivé malichernosti, ale důsledky jsou mnohem

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Jani, jasně, chápu 🙂 Beru to tak….
    Akorát je hooodně velký rozdíl mezi katolíky a jehovisty…. jehovisti jsou sekta a tam opravdu jediný způsob „vlády“ je vymytí mozků…. katolíci můžou přijímat orgány i krev 🙂

  • JanaOss

    Je pravda, že mnoho lidí považuje za „naše“ právě dušičky, protože se u nás mnoho staletí slavily, neboť jsme byli také od dob Cyrila a Metoděje křesťanskou zemí, což znamená, že původní pohanské zvyky musely ustoupit vládě církve. Proto se to tak motá.
    Jenže- nejde o Helloween jako takový, je to prostě zábava, která sice jako Halloween vznikla později, ale byl tu tento svátek již hodně dávno. Mně osobně nesedí dušičky. Hodně jsem četla o tom, jestli je Ježíš jen smyšlenka nebo ne, zaujalo mne to a pátrala jsem po této historii a je dost ohromující, že věda potvrzuje některé teze církve, ale takovéto hlavní, to jak Ježíš vstal z mrtvých atd – to, co je hlavní v křesťanských ideích, to je jaksi už spíš něco, co vzniklo. Já osobně nejsem věřící, nemám nic proti věřícím, ani církvi, ale když mi ke dveřím přijdou sekty jako jehovisti, co se klidně dívají, jak jejich blízký umírá jen proto, že nesmí dostat krev, nesmí na operaci a když vím, jak to u nich chodí od kamarádky, která u jehovistů několik let byla, nejraději bych to vykopala až někam na Sibiř. Všichni musíme něčemu věřit, nějak si zformovat názor na svět a život, to je samozřejmé. Je ale pravda, že dnes, v době vědy, bychom měli trochu více uvažovat o tom, co k čemu patří a co za uctívání stojí. Já jsem nakloněna i tomu, zajít do kostela, poklonit se Marii, vyslechnout si kázání a popřemýšlet o tom. V bibli je mnoho dobrých věcí – ovšem – z dějepisu dobře víme, jak to bylo s jejich dodržováním.
    Prostě – neodsuzuji ty, jež světí Dušičky (pokud nejde o ty, jež zajdou na hřbitov jen právě teď, aby se neřeklo a nikdo je nepomluvil), ale vítám i Halloween. A vítám jej především proto, že je to zábava pro děti a té je v poslední době opravdu málo.

  • Virenka

    Ájíku, já jsem taky četla, že právě rej masek k pohanským oslavám svátku patřily, podobně jak to Jana píše – ten den se světy mrtvých a živých propojily, lidé se maskami chránili… Protože se to nitkou táhne do předkřesťanských dob, necítím na tom nic importovaného, a magie byla u pohanů běžná součást mnoha rituálů. Vím, že křesťané na mnoho původních slavností navázali (jak taky jinak) a samozřejmě, v průběhu staletí, se mnoho věcí přizpůsobilo křesťanskému vyznání. Dušičky jsou přizpůsobená varianta stejného svátku, dnes to vypadá jako zcela odlišné věci – ale nejsou, to je pro mě smyslem tohoto článku. Jani, díky za něj 🙂

  • Nooo, Dušičky opravdu zatracovat nebudu 🙂
    Myslím, že pro naši zemi jsou opravdu tak nějak tradičnější a více zažité než Halloween. Ono ta historie je trochu složitější…. Dušičky se slaví následně po slavnosti Všech svatých – dle církevního kalendáře. Tento svátek se slaví od počátku 7. století, na křesťanském východě dokonce od 4. století.
    Od 8.st. se tento svátek začal slavit 1. listopadu právě v Irsku a Anglii. Toto datum se ustálilo nejpravděpodobněji proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Od 10. století se den nato slaví památka zesnulých. Vzpomínka na zemřelé patří k původní křesťanské tradici – na zemřelé se vzpomíná při každé bohoslužbě, jsou tradičně zahrnuti do modliteb. A zrovna tak, jako rozsvěcení světel v oknech (dýně, lampy) ,mělo v keltské tradici sloužit k tomu, aby duše zemřelých nezbloudily z cesty, tak vzpmínka na zesnulé, rozsvěcení svíček a modlitby za ně mají sloužit zemřelým k tomu, aby „z očistce snáze doputovaly do náruče Boží“…. potud opravdu velká podobnost s původním keltským pojetím a odtud pravděpodobně i Dušičky vycházejí. Co je ovšem pro importovaný halloween příznačné a co nemá nic moc společného ani s tradicí Keltů, ani s křesťanskými Dušičkami, je rej prapodivných masek, jistý nádech hrůzostrašnosti, magie apod. – tohle opravdu považuji za novodobý tah obchodníků a pokrouceninu původních tradic a zvyků.
    Byť nemám problém s vyřezávanými dýněmi (sama je dětem dlabu), dokonce ani ty průvody a koledu dětí bych nějak negativně neřešila… vadí mi tak nějak vnitřně podobně jako Santa Claus nebo český jazyk utápějící se ve změti anglických výrazů, pro něž máme hezké české pojmenování. Asi proto, že z jakéstakés tradice se i tady stává změt všeho možného, v čemž zaniká původní význam.Takže opravdu zůstanu u českých Dušiček.

  • Přiznávám,že po informacích odkud k nám přišel Halloween jsem nikdy nepátrala.Už od dětství mám období dušiček spojené s jakýmsi respektem k těm co už nás opustili a je fakt,že se k nám sjížděli příbuzní,které jsem až tak často nevídala.Ale u nás v rodině se péče o hrob nezakládala na tom jestli jsou nebo nejsou dušičky.maminka mě už jako dítě naučila,že když ti někdo chybí tak si vzpomínku vryješ do srdíčka a když už to nejde vydržet,tak jen to,že jdeš zapálit svíčku je jako by ten člověk srdci blízký s tebou byl.
    Tudíž smysl Halloweenu,kdy se pořádá rej v maskách nemám v sobě zakódovaný a zrovna nedávno jsem byla překvapená,když jsem potkala lampionový průvod a některé děti měli hallowenské masky.Už zbývalo jen aby ten průvod vzali přes hřbitov:-((

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist