Davídkovi na začátku února budou dva roky. Nechci ho příliš vychvalovat, ale zdá se mi, že to bude bystrý chlapec. Ovšem kromě přemýšlivé hlavičky je taky maximálně živý.
Knížek už dostal několik formou darů k různým příležitostem (svátek, narozeniny, Vánoce), ale ty se mu líbí až na „druhém místě“. Ať byly naše knihy v polici nebo nyní již v knihovně, která bohužel nemá dvířka, vždy si nějakou vybral a začal ji náruživě číst. Ku mé hrůze v jeho raném věku takhle přečetl díla, která já číst asi nikdy nebudu – od poezie, přes literaturu faktu až po populární psychologii.
Knížky, které byly primárně určeny pro něj, a některé četly i jeho tety, strejdové, rozebral tak, že jsem nevěděla, zdali plakat nebo raději zavřít oči a dělat, že nic nevidím. Většinu z knížek rozebral v přítomnosti tatínka, který prostě poznamenané knížky odložil do pracovny, že je opraví a Davídek si našel další oběť.
Odpusťte mi tedy ten slovní obrat – nás syn prostě knihy „žere“. Doslova i do písmene…
Když dojdou říkadla, zapojíme i oblíbenou písničku (baf – baf – baf), rozumějte Skákal pes, při které se už Davídek snaží pomáhat zpíváním prvních taktů a ukazováním péra na klobouku.
Na závěr připojím tip na knížku od Marcely Košanové, Kateřina v zemi Ásů, na kterou mi poslední dny Davídek stále ukazuje. Je o čiperné a zvídavé holčičce, Kateřině, která se o prázdninách vydává s rodiči na Island. Do překrásné země opředené tajemstvím, do země plné ledu a ohně, kolébky obrů, skřítků a moudrých, krásných Ásů, vládců světa a vesmíru.
Jen co ten náš Davídek dostane „rozum“ určitě mu z ní začneme číst… Snad to bude brzy!