Co takhle svatba?
Na tohle téma slyším dnes a denně spoustu názorů.Ty, co jsou rozvedené, tvrdí,že by se už nikdy nevdávaly, ty, co jsou svobodné zase naopak. Já patřím do skupiny těch, které zatím vdané nejsou, přestože už dítě mají – a pročpak?Když tak nad vším uvažuju, tenkrát jsem si přítelem opravdu nebyla jistá – ani před a ani po narození dcery – proto jsem hrdinsky tvrdila, že svatby jsou k ničemu… Dnes po pěti letech mám nového přítele a čekáme rodinu… A možná, že to je vše o jistotách… O jistotě, že to je ten pravý, o jistotě, že si jím můžeme být jisti, o jistotě, že v sobě máme oporu a že si opravdu rozumíme, o jistotě, že máme na spousty věcí stejné názory a pokud ne, tak se domluvíme na kompromisu… Díky tomu opouštím názor, že svatby jsou k ničemu a i u nás se pomalu ale jistě k tomuto schyluje… A tentokrát opravdu už neříkám, že to je k ničemu, ale jsem si tím jistá, že dělám správnou věc, a na svou svatbu se opravdu těším. Bez ohledu na to, že mi to spousta mých rozvedených kamarádek vymlouvá…