MVD: Vašíčkovi už je 1 rok

No a je to tu. Rok se s rokem sešel a v dubnu oslavil náš Vašíček první rok svého života s námi. Škoda, že u toho nemůže být i jeho babička. Vašíček a já jsme byli poslední, kdo ji ještě viděli usměvavou a živou a Vašíček je zároveň poslední z vnuků, kterého ještě viděla ona.

Vava, jak mu doma zkráceně říkáme, rozhodně není žádný seď v koutě, tam najdou tě :-). Chodit po dvou už umí od konce 11 měsíce. Co chodit…běhá a já za ním. Doslova pár dní nato se naučil chodit po čtyřech do schodů nahoru, dolů zatím nenechávám ani zkoušet. Běžné je, že si vyleze na postel nebo na pohovku a sleze z ní. No a dneska vylezl na naši vysokou dřevěnou židli a postavil se. Hrůza mně pojmula, co by bylo, kdybych byla o kousek dál v kuchyni. Připlula mi vzpomínka na Jaromíra Hanzlíka v Cirkusu Humberto, jak skočil přes ten stůl po Josefu Lauferovi (aspoň se domnívám, že Paola hrál on). Myslím, že i já z té kuchyně bych skočila podobně…

Vašíček je vůbec dost vpředu než byl Toníček. Nesrovnávám pro to, abych říkala, kdo z mých synků je lepší. Není totiž lepší nebo horší ani jeden. Oba jsou moji a oba jsou jedineční. Srovnávám jen pro mně, abych viděla, co kdy přijde. Jako např. paci paci. Vzpomínám si, že Toníček to nechtěl dělat.Tleskat uměl, ale zrovna tuto hru hrát prostě nechtěl. Vašíček dělá paci paci asi od osmého měsíce a teď to hrajeme skoro každý den a i sám si tleská. No a pak třeba vzdor. Nevím, kdy se má začít objevovat, ale u Vašíčka už pár dní pozoruji jisté náznaky. Nevoli projevuje hlavně prohnutím do luku, když je v náruči. Když je na zemi, tak si lehne nebo zavřískne. Ale bývá to hlavně tehdy, když ho musíme dát do postýlky, protože nemůžeme nikdo hlídat, např. když vařím nebo jdu dát pračku. Prádlo dávám i s oběma dětmi, jen je potíž, že mrně leze do bubnu a to se mi nelíbí. Nevěřím strojům a bojím se, že se to spustí samo zrovna když tam bude mít hlavičku…

Co se jídla týče, tak kupované příkrmy už mu moc nejedou. Pokud ale přidám naši přílohu, a to jak brambory, tak rýži nebo těstoviny a třeba kousek masa nebo vajíčko, tak si to nechá polít a spapká to. Píšu spapká, ale samotného ho ještě nenechávám. Jen třeba chleba nakrájím a namažu lučinou, to si zobe sám. Ale lžící ještě ne. Snahu má velkou, ale víc jídla je vždycky mimo. Nicméně trénujeme. Má rád všechno, co mají ostatní na talíři. Dávám mu všechnu zeleninu, akorát u salátu musím opatrně, ten se lepí. Z ovoce papá všechno bez problémů. Akorát nechce strouhané jablko, ale chce ho zakusovat. Má 6 zoubků, tak si troufá. Vždy jsem u něho a hlídám, ale je opatrný. Jedině mrkev mu nedávám hryzat, takže tu prakticky nemá syrovou vůbec. Jen vařenou v polévce. Jinak si celkem nevybírá. Zatím…:-)

Jazýček se mu už také rozvazuje. Mámo umí říct už dávno, tátovi říká KAKO, na dědu volá DĚ, no a samozřejmě haloo do sluchátka je na denním pořádku. Snaží se opakovat slova při písničkách, učíme se zvířátka, všechno jde pěkně. Nejoblíbenější pro tento týden je kravička. Všecko je bůůůůů :-).

Co se týká nemocnosti, tam je to trochu horší. Prakticky od 17. dubna oba kluci posmrkují. První týden to měli hodně silné, ale k doktorce jsme nešli, abychom nechytili něco horšího (což se nejednou stalo). Ukázalo se totiž, že to bude alergie. U Toníčka na 100%, neb mu zabraly léky a u Vašíčka mírně zabral Sterimar s manganem. Rýma je vodová, otravná. Vašíček se narodil s ucpanými slznými kanálky, jak jsem psala dříve. Rýmu má prakticky pořád a zvlhčování sliznice je u nás na denním pořádku. Jinak by se mu to dostalo do očí a také do průdušek. Co se týče těch očiček, tak každé zalepení mně rmoutí, neb sonda č. 2, kterou mu po 3x protahovali pravé očko, mně děsí dodnes jen při pomyšlení. A alergie se, bohužel, zatím nedá dokázat. I tak jsme pozvaní koncem června na alergo, tak uvidíme.

Je drska, jak je člověk nevděčný. U Toníčka jsem spávala téměř celý rok max. 4 hodiny denně a byla jsem unavená, nic jsem nestíhala. A teď? Zase bývám unavená, přestože Vašíček si dá dopoledne hodinu, odpoledně klidně i dvě a večer chodí kluci spávat pravidelně mezi půl osmou a osmou. Jenže taky ráno po páté hodině vstávají. Vašíček pravidelně, Toníček někdy. Hned, jak se Vava probudí, musíme utíkat dolů do obýváku, kde máme rozdělanou pohovku. Jinak bychom Toníčka zbytečně probudili. A co děláme? Nejdříve se Vava nacucá (stále kojím a je to skvělý pocit :-)), pak pustíme v počítači nějaké pohádky a buď se díváme spolu, nebo já usnu a dívá se z ohrádky sám (ale to je bohužel málokdy), nebo jdu vařit a Vašíček sedí v šufleti pod linkou a hraje si s hrnci a pánvičkou. Jo, je to pomocník. Pak se k nám do hodiny přidá brácha a hrají si spolu. Pohrají si pěkně, i když Toníček pravda někdy nechce půjčovat hračky. Ale to patří k věci. Zatím se mají rádi a umějí si spolu pohrát opravdu velmi pěkně. Snad jim to dlouho vydrží.
No a citát? Kdysi dávno jsem ho viděla na autě, když jsem dělala autoškolu. Bylo tam: Stará kráva ráda zapomíná, že bývala kdysi teletem. A namalovaná krásná kravička. Ten citát je super a má v sobě hrozně moc pravdy.

Hodně pohůdky všem přeje HankaManka

 

Napsal/a: HankaManka