Někde jsem to už slyšela a určitě ne jen jednou. A určitě i četla a to skoro všude. Že kluci jsou ve vývoji prý pomalejší než holčičky. No to tedy nevím, ale ten můj rarach asi bude výjimka. A co koukám po okolí, tak asi ne jediná.
Jo, ze začátku jeho života to bylo těžší. Hned po narození mi Filinku odvezli do Brna a já ho šest dní neměla u sebe. Na první úsměv jsme čekali tři měsíce a ostatní jen kolem šesti týdnů. Ale pak to šlo ráz na ráz.
Hlavičku držel již ve 4 týdnech, převalování se bylo taky celkem brzo a v sedmi měsících jsem si myslela, že když ještě neleze, že je to špatně a doktorka mě ujistila, že do 10 měsíců na lezení a sezení je času dost a ejhle… začal devátý měsíc a Housenka se začal plazit a lozit a teď na začátku desátého měsíce nevím, co uklidit dřív, protože už krásně stojí a obíhá nábytek. Ta jeho radost, když se mu podaří v postýlce se postavit, ten smích s dudlíkem v puse, je prostě neopakovatelná a snad nikdy neskončí.
Vytáhla jsem i botičky a teď jak se říká: Babo raď! Botičky či papučky na první krůčky ano či ne? Naše doktorka je pro botičky ihned od prvních krůčků. Říkám si, že v punčoškách mu to klouže a častěji padá, ale zase bosá chůze je zdravější ne?
Tak písněte, maminky, jak jste to měli s prvními krůčky vašeho děťátka vy? Dávali jste dítku botičky, nebo jste ho nechávali naboso?
PS: jo a pusinu – tak tu taky nezavře celej den 😀
Pivátko a Housenka
