MVD: Jsem na světě již 748 dnů…

Petra Vymětalová
9 roky ago
• Categories: Rostou jako z vody
• Tags: Mateřská s VD

Ahoj, jmenuji se Denisa a jsem na světě již 748 dnů. Jsem první dítě narozená na VD v roce 2013. Ale doma mám ještě další sestřičky – starší. Jsem v pořadí čtvrtá a doma na mne čekala Adélka, která má tento týden 20 a Eliška, která má 7,5 roku. Nejstarší s námi neudržuje rodinu, tak ji vlastně neznám. Jen Eliška mi o ní někdy povídá.

Bydlím na menším statku. Máme velký pozemek – 3000 m² (což je super, protože se můžeme klidně mamce schovat a někdy nás i dvě hodiny nemůže najít) a ve stodole zvířátka. Ráda chodím s mamkou krmit a starat se o zvířata. Už umím vzít i to vajíčko, aby mi v ruce nepuklo. Ale někdy ještě zakopnu a zase se rozplácnou. Nebo do mne strčí náš pes. Myslím, že to dělá schválně, aby si to vajíčko pak mohla sníst, protože jinak nesmí, to se na ni mamka zlobí. Ale jinak mě má Sisina ráda, a klidně by cizího zakousla, jen aby se nám dětem nic nestalo. Mamka říká, že je to proto, že patříme do její smečky. To je něco jako rodina, však ona do naší rodiny taky patří.

A ještě tam patří 3 kočičky. Ta nejstarší je Adélky a její koťátka jsou naše. Jedno Elišky a jedno moje. Mohli jsme si vybrat, které si necháme. Doma máme papouška, který se těší na léto, kdy může do velké voliéry venku a tam se mu líbí. Protože má hodně ptačích kamarádů. Ve stodole máme slepičky, králíky a prasátko. Kuřata a husy na maso máme, jen když je teplo, a před zimou je tatínek zabije a dáme do mrazáku.

Vůbec se mám dobře. Jsem pořád venku. Máme domácí maso, a mamce se pomáhám hrabat na záhoně. To potom máme vlastní zeleninu, brambory, moje oblíbené jahody, maliny, ostružiny, borůvky, rybíz a angrešt. Na stromech máme třešně, jablíčka, hrušky, meruňky, broskve, švestky, ryngle a špendlíky. Ještě si pěstujeme vlastní krmivo pro zvířata, protože pak máme vše vlastní a víme, co zvířátka jí a pak i víme, co jíme my. Tak mi to říká mamka, abych byla chytrá. Protože jíst vtipnou a chytrou kaši, děti musí.

Jsem prý věrná svému jménu, i když zatím jsem jen postrach rodiny. Naši jen čekají, jestli jak povyrostu, budu i postrachem okolí. Nikam se nebojím vylézt, nikam se nebojím zalézt, od rána skáču a pomalu vlastně chodit neumím. Ráda běhám a chodím pozpátku a strašně ráda pomáhám mamce. Líbí se mi zatápět ve velkém kotli a přikládat. Nemusíme chodit dolů často, když topíme dřevem, tak stačí jednou za 6 hodin, když uhlím, tak za cca 10-12 hodin. Anebo můžeme topit plynem. Dole topíme, když je velká zima. Ve sklepě je to také pěkné, než mamka zatopí v kotelně, já můžu uloupit jablíčko nebo hrušku. Hlavně tam má mamka schované zavařeniny a domácí sirupy. Já mám moc ráda malinový, ostružinový, ale ty bylinkové jsou také dobré.

Jako správný raubíř jsem už zažila zašívání v nemocnici. Honily jsme se s Eliškou a křičeli, já budu první. A já jsem zakopla a otevřenou pusou jsem spadla na hračku. Udělala jsem si druhý krk v krku. Jako měla jsem krev v puse, ale nijak jsem to neřešila, já jsem musela být první. Ani jsem neplakala, mamka se zlobila, že ani nevěděla, že se mi něco stalo. My máme totiž velký dům a mamka zrovna v kuchyni pekla vánoční cukroví. A tak jsem místo na Mikuláše u nás na obci šla do nemocnice.

No chápete to? Jako by to nemohlo počkat, můžu vám říct, že někdy mamky nadělají. V nemocnici, zase chodily sestřičky a říkali, že si budou muset místo mě poplakat, že vůbec nebrečím. Jen co mě pustili na normální pokoj, hned jsem začala řádit a herna patřila jen mně. Všechny děti buď plakaly, nebo byly v postýlkách a tak já jsem hned zkoumala okolí. Mamka říkala, že nás pustili, aby se nás zbavili. Pořád jsem chodila za sestřičkou a říkala jí baf, ahoj. A i paní doktorku jsem několikrát bafla. Mamka říká, že jsem její andílek s čertíčkem v těle. Anebo si posteskne, že je také možné, že ona je stará. Zkrátka jsem nejživější dítě. Mamka si myslí, že to nevím, ale často si posteskne, že jsem šídlo, že neposedím a pořád něco vymýšlím. Ale taky mě chválí, že si umím pěkně hrát sama (ale já se vždy těším, až dojde Eliška ze školy a pak spolu hrajeme hry), že chodím od léta pěkně na nočník, a že plenku už nepotřebuji ani v noci. I když jedeme do obchodu, tak vydržím.

I na maškarním bále jsem byla šikovná a zvládala to na tamní záchody. Na maškarním to bylo v sobotu príma. Eliška mě vzala za spolužáky a za mamkou jsme chodili jen pít a mlsat, nebo když jsme něco chtěli.

Tatínek jezdí s kamionem po světě, vždycky se na něho moc těšíme. Hodně si telefonujeme, a když se dostane k internetu, tak si voláme a vidíme se přes Skype. Tatínek bývá hodně pryč většinou tak 15-20 dní a pak je 3 dny doma. To si ho pak s Eliškou užíváme a nechceme se od něj hnout. Děláme společně spoustu srandy a honíme se, hrajeme na schovávanou. Prostě držím se tatínka jak klíště – říká maminka.