Co je u nás nového? Občas se mi zdá, že skoro nic a mám chuť si stěžovat, že je každý den skoro úplně stejný, jak ten předešlý, a že vlastně nic kloudného od rána do večera nestihnu a už jdu zase uspávat. Ale když si vzpomenu, jaké to bylo před pár měsíci a nebo se podívám na fotky, jak už zase vyrostla a jaké pokroky udělala, musím uznat, že to fakt letí a že nového je pořád něco, i když třeba jen maličkosti. Sofi nevydrží na místě, nová hračka ji zabaví do té doby, než ji trochu pomačká a ocumlá a už by chtěla jinou a jinou. Lozí po pokoji sem a tam, vše chce vidět, okusit. Teď má největší zábavu se všeho chytat a stoupat si, čím méně stabilní tělesa tím lepší, takže to vyhrává sušák, zrcadlo, gymnastický míč… a já jen trnu, kdy zase spadne, nebo to na sebe rovnou zvrhne. Natloukla si už dostkrát, ale stejně se zase a znovu vrhá z postele po hlavě dolů, nebo se snaží horolezčit a zdolat výšlap na sedačku nebo na jinou velehoru.
Zatím stále kojím skoro výlučně, zkouším dávat zeleninové příkrmy na oběd, ale šklebí se a skoro vše mi vyplive, takže to spíš dojídám já, nebo to skončí na oblečení a na zemi. Takže ve finále jsem já, Sofi i půlmetrový okruh kolem nás zelený, ale v pusince nemá skoro nic. Zatím měla mrkev, cuketu, brokolici a dýni a pohankové křupky. Začaly jsme nedávno chodit i do plavání, abychom se dostaly trochu mezi lidi a měly nějaký každotýdenní aktivitu a myslím, že se nám to oboum líbí a Sofi je spokojená. Občas sice zapláče, když se napije moc vody, ale jinak se vody nebojí, řehní se a spokojeně kope nožkama. Je to v malém počtu 4 maminek, v teplém bazénku i se saunou, kterou vždy po půlhodinovém cvičení na minutku využijeme. Plavání je hravé, různě poskakujeme, říkáme říkanky, vždy se na to celý týden těším, kdy už zase pojedeme.
Také občas zajdu na cvičení s dětmi, kde je sice Sofi nejmladší, ostatní mají přes rok a moc se nemůžeme zapojovat, ale chodí tam fajn holky a aspoň vypadneme z domu 🙂 Doma si stále jen hrajeme spolu na zemi , nebo chodíme na procházky. Moc toho neudělám, protože Sofi začala mít období, že začne plakat a hledat mě, když jen na chvíli odejdu do jiné místnosti, nebo se hned začne po mě plazit a natahovat se, abych se jí věnovala, když se pokouším něco uklidit, takže potřebné věci dělám, když spí a jinak si hrajeme.
Stále toho tedy moc nenaspí, ale už se to zlepšuje, hlavně v noci už se nebudí tak často, tak jsem ráda, protože půl roku jsem si připadala jak zombie a usínala za chůze vyčerpáním. Také jsme začaly jezdit na výlety do přírody, když bylo pár víkendů po sobě hezky. Navštívily jsme okolí Ždáru nad Sázavou, NP Podyjí se Znojmem, kde jsem byla unešená krásami lesa a chtěla se ihned stěhovat a minulý víkend jsme se vydaly pěšky do vesnice vzdálené pár kilometrů po trase zrušené železniční tratě. Byl to pochod pořádaný městem s atrakcemi a vedl krásnou trasou, kterou jsem nikdy nešla i když ji mám za barákem skoro, tak jsem byla překvapená a plánuji tak chodit častěji.
Sofi je pohodlně uvelebená v nosítku a kouká kolem, vše ji zajímá, takže je spokojená a po nějakém čase usne, tak když už občas nevím co udělat, aby usla, vyrazíme na vycházku a většinou do půl hodinky tam chrupká. Je ale pravda, že už se pronese a když jsme takto chodily celý víkend od rána do večera po lese, tak jsem se pak málem nepohla. Jinak je čím dal hodnější a usměvavější a dělá mi radost, tak jsem spokojená mamina.
