MVD : Jak jde čas

Nadešel čas vrátit se z porodnice domů. Je právě Velikonoční pondělí. Vzhledem k tomu, že nemáme auto, museli jsme shánět někoho, kdo nás s miminkem odveze…

Veselé na tom bylo, že mi v porodnici nejprve řekli, abychom počítali s odjezdem v úterý. V neděli odpoledne mi najednou sdělili, že pojedeme už v pondělí. Nastal problém, neboť kamarádka, která nás měla odvážet v úterý, byla v pondělí na svátky mimo Brno. Naštěstí naši sousedé v Komíně byli ochotní pro nás přijet. Mají po svém synkovi i vajíčko do auta, takže jsme se domů dostali pěkně v klidu.Ještě před odjezdem nás s Šotečkem čekala spousta práce. Museli jsme absolvovat vyšetření na těch několik chorob, které se zjišťují z krve z patičky, počkat na vyšetření paní pediatričky a také na propouštěcí zprávy pro nás oba. Vzhledem k tomu, že byl svátek, byla tam jen jedna paní doktorka a vše se poněkud vleklo. Navíc když paní doktorka konečně přišla a Vašíčka vyšetřila, nezdál se jí jeden z reflexů jeho levé ručky. Vašíček se narodil s váhou 4 140 g a mírou 52 cm. Jak se dostával ven, nalomil si levou klíční kostečku. Nebylo to zcela zlomené, ale byl tam otok. Paní doktorka nám proto chtěla provést test reflexním kladívkem (názvem si nejsem jista), pro které si však musela jít až po vyšetření všech miminek :-(. Vše bylo naštěstí v pořádku, reflex tam byl. Potom jsme čekali, kdy nás zavolají na odběr krve z patičky. To už bylo téměř 11 hodin – doba, na kterou jsme byli domluveni se sousedy na odvoz. Pak nám ještě dali papír na vyšetření kyčlí, které se normálně provádí v porodnici. Kvůli svátku tam nebyl nikdo, kdo by to udělal, tak jsme se dva dny po návratu domů vydali do dětské. Naše dětská paní doktorka přišla k nám domů Vašíčka zkontrolovat ve čtvrtek, tj. 3. den po návratu z porodnice. Sousedé přijeli včas, naložili nás a už jsme frčeli domů.

Spícího Vašíčka ve vajíčku ho tatínek, který nás přišel přivítat, přenesl do obýváku. Náš tříleťák Toníček k němu přiskočil a nemohl se ho nabažit. Jen jsem stála a do očí se mi nahrnuly slzy. Toníček byl tak velký. Za ty čtyři dny, co jsem byla v porodnici, neskutečně vyrostl. Tulil se ke mně, pak zase běhal kolem bratříčka, bylo to krásné.

Nicméně se krása a pohoda po příjezdu domů se za chvíli vytratila. Toníček začal dosti žárlit. Bratříčka má moc rád a nedá na něho dopustit. Ale stále vyžadoval 100% pozornost. Tolik let měl maminku jen pro sebe a najednou musí čekat. Když jsem kojila, plakal nebo křičel, a to i v noci. Stále na sebe strhával pozornost. Večer, když byl unavený, bývalo to nejhorší. Běhal kolem stolu a jen křičel. Nejdřív jsem se mu snažila vše vysvětlit, ale nepomohlo to. Tak došlo na naplácání na zadek, ale to jen dvakrát, neboť to celou situaci jen zhoršilo. Bylo mi ho moc líto, proto jsem nasadila Bachovy krizové kapky. Zhruba do týdne zabraly. Sice dělal ještě scény, ale už se s ním dalo aspoň trochu domluvit. Situace začala pozvolna uklidňovat a až na pár scének hlavně večer je to normálka. 14 dní po porodu jsme odjeli k mým rodičům, aby manžel mohl dodělat podkroví a my se nemuseli všichni tísnit v jednom pokoji. Ale že to bylo 14 krušných dní. Toníček strašně špatně nesl, když miminko plakalo. A do toho ta žárlivost… Takže to bývala někdy docela Itálie, protože plakal Vašíček a do toho nejprve ječel Toníček, pak postupem času taky plakal, drska fakt! Naštěstí už je ta hlavní velká žárlivost pryč. Je to sice vzteklík, ale už si to uvědomuje a snaží se ovládat. Snad se mu to brzo podaří, protože trpí především jeho srdíčko i dušička.

Vašíček je krásné pohodové miminko. První měsíc po porodu prakticky prospal. Krásně se přisával a přisává, s kojením nemám problémy. Pouze v noci, kdy vydrží spinkat i 5 – 6 hodin v kuse, se mi přeplňuje pravé prso. Vždy se těším na tu druhou nebo třetí hodinu, kdy se probudí a napapá. Pak už se moc nevyspím, protože mezi pátou a půl šestou ráno ho chytají prdíky. Naštěstí je zvládá většinou bez pláče, jen se kroutí a nemůže spát. Je to tak každý den s železnou pravidelností. Někdy musíme dolů do obýváku, abychom nebudili ostatní kluky (manžela a Toníčka). Jindy to zvládneme a tulíme se v Benátkách spolu (Benátky se jmenuje naše postel :-)). Jak jsem psala v jednom článku, existují bylinné kapky, které jsou na prdíky super. Bohužel Vašíčkovi způsobovaly vyrážku, takže jsem je musela vysadit. Espumisan nezabírá, takže musíme počkat, až ho to samo přejde. Mnohem větší problém byly očička. Po příjezdu k rodičům mu začaly hnisat, měl slepené řasičky tak, že nemohl otevřít očka. Museli jsme na oční a dojížděli jsme tam prakticky každý týden. Poslední návštěva byla 11. 6. Diagnoza zněla ucpané slzné kanálky. Pokud někdo může říct, že dostal drátem do oka, pak je to naše miminko. Když vzali poprvé sondu číslo 2, brala jsem to tak, že to musí být. Jenže pak ji brali ještě 2x. Pokaždé mu ji strkali kdesi do očička a proráželi cesty vedoucí z očka do nosu. I paní pediatrička říkala, že je to mockrát. Bohužel se nedalo nic dělat. Když jsme kapali antibiotika, bylo vše v pořádku. Po jejich vysazení se však hnisání vrátilo. Dost nám pomohly kapky Omisan baby, ale úplné uzdravení nastalo až po tom posledním třetím prošťouchnutí sondou číslo 2. Jiné problémy naštěstí nemáme. Klíční kostečka pěkně srostla, levou ručku používá někdy i více než pravou. Krásně drží hlavičku. Prakticky už ve třech týdnech ji udržel mnohem déle než jen několik vteřin. Hrozně rád je na bříšku a pase koníčky. Začíná se pomalu vzpírat na ručkách a také se 2x překulil z bříška na zádečka. Na to, že teď měl 3,5 měsíce, je velice šikovný a veliký. Při tříměsíční kontrole měl 6,99 kg a 68 cm, což je krása. A co se žvatlání týče, když nespinká, pusu nezavře :-). Samozřejmě přeháním, ale vykládá si krásně s oblíbenými hračkami. Po těch už chňape a kousátka si cíleně strká do pusinky. Jinak dudlíček jsme nasadili asi ve třech týdnech, protože ho uklidnil při prdících. Navíc mu pomáhá, když mu teď rostou zoubky. Sice jsem kdesi četla, že dudlík může ohrozit kojení, ale u nás se to nestalo. Režim papkání a spánku máme pěkně pravidelný. Prakticky od začátku si říká po třech hodinách přes den a po těch 5 – 6 v noci, jak jsem psala. A je to smíšek, krásně se směje a povykuje. Umí se ozvat, když má radost i starost. Bude mít krásné modrošedé oči po tátovi. Ve třech měsících jsme měli první očkávání Hexavakcíny a také bez problému. Koncem července se chystáme na vyšetření kyčlí a pak v srpnu na druhou Hexu a první Prevenar 13.

No a to je o těch našich chlapečcích asi vše, ale těšte se ještě na pokračování, kde si dovolím pár slov také o mě. 🙂

Napsal/a: HankaManka