Změna je život

Rubrika: Od srdce i od plic

1206442_baywatchŘíká se, že změna je život, že je to takové koření života. Ale asi proto, že nejsem Magdalena Dobromila, tak bych klidně svůj život žila „jalový“, neslaný a nemastný…

Na druhou stranu, některé změny v mém životě byly ohromné plus. Kupodivu to byly většinou změny, které nejvíce bolely a o kterých jsem si myslela, že je nemůžu přežít. A naopak – změny, které se zdály na první pohled jako nádherné, dopadly mizerně. A opět jsem si někdy myslela, že je nemůžu přežít. Ale člověk je silný, obzvláště pak ženská. Jen si nejsem jistá, jestli je to takové plus.

Dvě nezapomenutelné změny mého života.

První změnou, která se zdála, že bude z těch lepších, byla moje svatba. V devatenácti jsem se vdávala, ač jsem nemusela. Chtěla jsem být opravdu dospělá, odstěhovat se z domova. Toužila jsem po změně a navíc jsem byla zamilovaná až po uši.

Muž byl takový smíšek, pohodář. Uměl vařit a každá ženská mi záviděla. On ti pomáhá doma, co já bych za to dala, navíc je tak zábavný a galantní.
Co já bych za to dala, kdyby doma nepomáhal a já třeba mohla na pokec ke kamarádce.

Co já bych za to dala, kdybych neměla příchod z práce vyměřený na minuty.

Klidně bych si odpustila modřiny a vysvětlování na pohotovosti, že tu ruku jsem si opravdu narazila o zeď, že ten otřes mozku mám kvůli své nešikovnosti a pádu ze schodů.
Co já bych za to dala a mohla se třeba v klidu vyspat a nemusela celou noc poslouchat jeho monology o tom, že správná žena má být doma, poslouchat na slovo svého muže a MUSÍ tolerovat jeho nálady, výlety. Když ne – následuje trest.
A druhý den jsme se vedli za ručičku a lidi koukejte, jak se milujeme. Lépe řečeno, tvař se, že mě miluješ.
Po skoro třinácti letech nastal čas ke změně. Radikální změně. Změna to byla bolestivá. Hodně bolestivá. Nejen fyzicky. Ani dnes to nemůžu popsat celé.

Změna, která tak bolela, se najednou ukázala v jiném světle. Tato změna mi dala člověka, který mě má opravdu rád a život pro něj nejsou ultimáta, příkazy a omezení, ženská pro něj není jen věc. Člověka, který si mne vodí za ruku proto, že mne má rád a ne proto, že se lidé dívají.
Těžká změna, která mi vlastně ukázala, že můžu žít svůj život i jinak a obrátila ho tak k lepšímu.

Nejraději bych v tuto chvíli řekla: STOP a svůj život zastavila. Už žádná změna, prosím. Teď jsem spokojená a ať to tak zůstane.

Ale byl by to pak život?

Napsal/a: Ramira

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (30 vyjádření)

  • ..takhle..koho se násilí týká:
    – „těch“, kteří násilí páchají (žena, děti, staří lidé.. zvířata)
    – „těch“, kteří jsou obětmi tohoto násilí
    – „těch“, kteří se otočí, aby nic neviděli
    – „těch“, kteří „si dovolí“ násilí odporovat

    Nicméně – tebe bych tipovala právě „za čtvrté“… 🙂

    … ale sama píšeš, že dnes jsi jiná, asi věkem i zkušenostma..

    MMCH:… asi to víc patří k článku o psí školce:),ale… když někdo záměrně ublíží – třeba i zvířeti – není úplně normální,ublíží slabšímu..Před časem „místní“ noviny psaly o nějakým dvacetiletým klukovi, který rozdupal v parku ježka:(… běželo to nějakou dobu tiskem a pár lidí napsalo něco ve smyslu „lidi, co blázníte, vždyť o nic nejde“??:(..

  • Jaholko a proč ti to ke mě nesedí? To zase docela vrtá hlavou mě :o)
    Dnes už bych si to rozhodně nenechala líbit a už vůbec ne tak dlouho. A hlavně- už to nemusím řešit. Můj druhý muž je moc hodný člověk a kliďas.

  • Ramiro, kdybych nevěděla, kdo napsal tento článek… rozhodně bych netipovala právě Tebe:) Vůbec mi k němu nesedíš:) Jsi dnes jiná? Docela mi to vrtá hlavou…Znala jsem jednoho člověka, jeho přítelkyně byla „ještě“ vdaná.. a on čekal, až se rozvede… chtěl, aby se rozvedla také kvůli tomu, aby její manžel „neměl nárok“ ji být:( Už se mi ztratili z očí, ale nevím – jestli ta přítelkyně s ním dosud žije, myslím, že se dostala z deště pod okap:( Hajzlík:( – řekla by moje maminka:)

  • Vidíš Tamino a já tenkrát měla panickou hrůzu z toho, když dal na dveře řetízek. A taky jsem si jeden čas myslela, že si za to můžu sama.

  • TAk tenhle tvů příběh mě teda Ramiro taky udivil a rozesmutnil, protože domácí násilí je opravdu něco, co mi nahání strach a nabíhá mi z toho husí kůže. Když jsem se někdy třeba v noci sama odněkud vracela a měla trochu strach, tak zavření dveří doma byla pro mě úleva: tak, konečně jsem doma, teď už se mi nemůže nic stát. Neumím si představit, že by to bylo naopak.. . TAky si neumím představit, že jsi to mohla vydržet tak strašně dlouho! Ale asi člověk opravdu to velké rozhodnutí oddaluje a stále doufá, že to bude lepší. Znám ze svého okolí podobný případ, ale opačný. Je to žena, která fyzicky napadá svého manžela, když se nechová podle jejích představ (třeba když toho vypije víc, než ona by si představovala). Několikrát jsem toho byla dokonce i svědkem a bylo mi z toho opravdu nedobře. On je ale přesvědčen, že si za to může sám…..

  • Ramiro, čekala jsem nějaký veselý článek a ono se z toho vyklubalo něco, z čeho mě upřímně zamrazilo. Moje kamarádka mi před nedávnem popdala její skutečné důvody k rozvodu. My jsme jí pozorného a milého manžela také záviděli, ovšem co měla doma jsme netušili. Týral ji i fyzicky a hlavně psychicky, dokonce ji jednou vyhodil z domu a obratem zavolal policii, že odešla z domu a nestará se o dítě. My jsme nic nevěděli, žily jsme v jiném městě a ona nenašla odvahu se svěřit. Pak se odhodlala svěřila bratrovi a už to jelo. Dostala podporu rodiny a to pomohlo. Dodnes však řeší soudně spostu věcí, ať už majetkové a nebo, co je horší, péči o dítě.
    Chápu její vysvětlení, že nic nikomu neřekla. Byla přesvědčená, že jí nikdo neuvěří a že je vše předem ztraceno.A hlavně se ho strašně bála. Nakonec od něj utekla i s malou, jen s jednou taškou, všechno v bytě nechala a už se k věcem nikdy nedostala.

    Teď je relativně šťastná, respektive umí se tak tvářit. Ale pořád to nepřekonala.

    Jsem ráda, že jsi to Ramiro napsala, třeba se zde najde někdo, koho inspiruješ a pomůžeš mu svým článkem ukázat cestu ze všeho ven.

    Máš můj obdiv, vím, že to muselo být náročné. Gratuluji ke změně a přeji, aby změny v životě, co tě čekají byly v konečném výsledku jen positivní.

  • mamcalenca

    s tou změnou telef.to bych udělala každopádně hned!!!fakt musí bejt v tomhle ženská tvrdá!!protože když není,dovoluje si na ní chlap pořád a hůř a hůř!!není to ničím omluvitelný a není omluvitelný ani to,že to žena trpí,třebas i jednou jedinkrát!!!někdy bych s těma ženskýma fakt tak zatřásla řekla-proberte se,jste lidské bytosti,máme svou cenu,hrdost,život,názory,děti!..je mi to vždy líto!!a řeči-ale on je jinak hodnej mě pořádně vytáčejí!!
    taky mám synátora.má 11l. a vím že ikdyž ho z celého srdce miluji,kdyby někdy ublížil manželce,u mě by souhlas nedostal!!..
    vím, mámi se bojí,že to bez chlapa neutáhnou,že to nezvládnou!!svatá prostoto,bude to težké,ale jednoduší,než tento život v mlácení,nebo psychic.týrání!!a když jsem to zvládla já a tisíce jiných,tak to zvládnete i vy!!jen musíte jednou říct DOST!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • Ramiro, moc Tě obdivuji, že jsi dokázala odejít. Já mám zkušenosti od mojí kamarádky, které to trvalo nejméně 2 roky, kdy pochopila, že s opilcem a násilníkem nelze žít a ani vychovávat děti. Bohužel to vždy ty děti nejvíce odnesou. Je důležité o tom mluvit, hodně žen si myslí, že je to normální, nějaká ta facka a nevzepřou se, často bylo násilí i v jejich rodinách. Nedivím se mamcelence, že je v těchto názorech tak radikální, ono to jinak nejde, zvlášť když jsou osobní zkušenosti. Ramiro, změň si číslo mobilu, vyhoď všechny věci, které Tě s bývalím spojují, to Ti hodně pomůže. Držím hodně palečky.

  • Kača, přesně. Moje ex tchýně měla doma to samé a skončila s přeraženou páteří a na operačním sále. Přesto syna stále omlouvá a říká, že on by toho nikdy nebyl schopen. Je přece tak milý…

  • Ramiro – co na to říct – znám to po stránce lékaře, k němuž do ambulance čas od času tyto týrané ženy chodí – v naprosté většině opakovaně…a v naprosté většině zoufalé svou bezmocností, obávající se toho, co by bylo s dětmi a omlouvající svého muže ( „on je jinak strašně hodný, jen když se napije…“) a pokud neseberou odvahu ony samy, tak jim opravdu nikdo pomoci nemůže i kdyby sebevíce chtěl, anžto jsou to svéprávné dospělé osoby zodpovědné za své jednání…proto ti tleskám za to, žes tu odvahu sebrala a přeji, aby čas vše obrousil tak, že by tě tvůj ex nechával i teď úplně chladnou při pokusu o jakýkoli kontakt…fakt ti moc držím palce……(bože, co jsou to za matky, které takhle vychovají své syny….asi zase týrané ženy, že?…příklady táhnou…)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist