Zážitky z pískoviště

V Od srdce i od plic

973172_playground_2Kamilka oslavila své první narozeniny, a tak jsem usoudila, že přišel ten správný čas vyrazit na pískoviště. Bohužel letní počasí moc letní nebylo, tak jsem netrpělivě čekala na den, kdy se udělá alespoň trochu hezky. Konečně jsem se dočkala. Nakoupila jsem potřebné vybavení, lopatičky, hrabičky a bábovičky. Musím říct, že bábovička ve tvaru krevety mě trošku zaskočila, ale nevadí, aspoň se naučíme nové zvířátko… Nejdřív jsem zvolila pískoviště u rodičů na zahradě, přišlo mi to bezpečnější, Kamilce rostou zuby a pořád si všechno strká do pusy. Kami vzala hru s pískem hned velice vážně, prozkoumávala každou vrstvu a nenechala se ničím rušit, tak jsem v klidu odešla dělat svačinu. Když jsem na ní za chvilku volala, ať jde na HAM, bylo mi podezřelé, že se náš malý otesánek nehrne jako vždycky. Vykoukla jsem směrem k pískovišti. Kamilka si moje volání asi vysvětlila po svém a HAM dělala sama, nerušeně se krmila kamínky. Přesvědčila jsem jí, že domácí strava bude lepší a po jídle jsem jí zase nechala nerušeně zkoumat písek. Seděla ke mně zády, přestala vyhazovat písek a něco si prohlížela. Jaké bylo mé překvapení, kydž jsem zjistila, že je to pěkně vysušený kočičí výkal. Blbý sousedovic kočky!!!

Příště jsme tedy vyrazily do lesoparku. Poučena článkem z Betynky, jsem sebou nevzala žádné jídlo, protože jídlo dětem na pískovišti do ruky nepatří. Začlenily jsme se do skupinky dětí a maminek. V tu chvíli přestaly Kami zajímat její hračky, dokonce i kreveta zůstala bez povšimnutí a snažila se ukrást kyblíček o hlavu většímu chlapečkovi. Byla z toho tahanice a řev na obou stranách. Maminka chlapečka ho asi chtěla uklidnit, a tak vyndala housku. V tu chvíli přestal Kami kyblíček zajímat a vrhla se po housce, jako by týden nejedla. Ztropila příšernou scénu, až ta hodná maminka housku rozpůlila a dala i našemu otesánkovi. To se opakovalo ještě dvakrát, jednou vyžebrala piškoty, vzala si pro jistotu rovnou dva a nakonec ještě uloupila sušenky, které si nějaké dítě na chvilku odložilo na lavičku. Seděla spokojeně v písku a špinavými prstíky si cpala svou kořist do pusinky. Mé předsevzetí vzalo za své a příště už budu sebou brát také svačinky, abych mohla odškodnit oloupené děti.

Napsal/a: Martina 2

Toto taky stojí za přečtení!

Vyrobte si svůj sirup na kašel

Léto je pro nás maminky vysvobozením od nekonečných martyrií dětských nachlazení. Já jsem si je tenhle rok užila do

Čtu dál →

Kolik % svého platu dáte v létě za zmrzlinu?

30°C ve stínu. Vedro na padnutí. Nechce se vám pracovat, uklízet, vařit. Stejně nikdo nemá na jídlo chuť. Děti myslí

Čtu dál →
sourozenecká žárlivost

Jak na to, když jsou jako kočka a pes

Objevte 3 věci, které dětem pomůžou, aby přestaly žárlit, ubližovat si a dělat naschvály. Ale pozor, ať to nepropásnete.

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • diesonne

    jeje piskoviste, to je oblibena hracka ne dvoulete dcery,ucime se babovicky, no super!!

  • Mamio, synovcovi bylo v létě 14 a máš ho vidět-na písku je jak 3letý dítko :o)

  • Kubíkovi bude na jaře už šest let. Možná si řeknete, že na písek už je dost starý. Opak je pravdou. Přesto, že už je to kluk, který pozná téměř všechny dinosaury a ví i do jakého období patří, že počítá po dvojkách jako když bičem mrská a překvapuje např. jako včera, výkladem o tom, že když si dá do sklíčka pod mikroskop kousek čehokoli, že možná uvidí molekuly a když se bude dobře koukat i atomy toho čeho, nejradši si hraje na písku. Už nedělá tak často bábovky, ale s věkem se jeho hry přesouvají na stavby silnic a tunelů, hradů a všemožných doupat pro všechnu havěť, kterou kde najde. A v poslední době ho nejvíc baví dělat na písku prehistorické stavby a pravěká obydlí pro – kupodivu – cínové vojáčky a auťáky. Je to často legrační ho pozorovat, co ho při hraní na písku napadá, ale pro mne hra na písku přináší několik výhod. Za prvé ho mám stále na očích (písek má na zahradě přímo pod oknem kuchyně), nemůže (nebo spíš neměl by) si tam ublížit, nikam nespadne, vydrží tam i s kamarádem být relativně „hodný“ a celkem dlouho se tam zabaví. Nebudu počítat to, že každých dvacet minut mne volá, abych mu jeho výtvor zhodnotila, nebo poradila jak dál. Ale když je na písku, jsem mnohem klidnější a spokojenější, než když leze po jeho stromové chatrči (domeček ve cca třech metrech vystavěný kolem stromu s klouzajdou, visutou lávkou, žebříky a lanovkou), který mu tatínek udělal, protože to prostě prý kluci musí mít! Takže buďte šťastné, že si vaše děti chtějí hrát na písku. A že ho baští? Já prý jedla i uhlí a jak mi chutnalo! A jsem zdravá a jsem tu do dneška!

  • Jéé sama si vzpomínám na dobu, kdy náš Martínek byl prvně na písku. První improvizované pískoviště bylo v klasickém kolečku. On u něj stál a zkoumal písek…Sem tam se ho snažil ochutnat (trénoval náš reflex) a pak mu manžel udělal velké (no velké, v té době to pro toho prcka velké bylo) pískoviště a to se stalo pro Martínka hotovým rájem..obklopen bábovkami, lopatkami, auty, bagry…Miluje pískoviště do dnes a když koukám občas s jakým zaujetím ho pozoruje Šára a svými gesty a pískoty ho povzbuzuje, tak to bude další milovník pískovišť :o)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist