Každá mince má dvě strany. To ví každý. A tak já napíšu o těch svých…
…stranách mince, pro a proti, předtím a potom… Nevím, jestli dokážu své myšlenky zhmotnit do srozumitelných vět, tak kdyby se vám stalo, že nerozumíte – otočte si mincí – odpověď bude na druhé straně…
Předtím
Není to tak dlouho, co jsem doma zapínala počítač velmi sporadicky. Žila jsem tak nějak na jiné planetě, odtržená od informací, světa, netu a nutno podotknout, že mi to vyhovovalo. Vybudovala jsem si své vlastní bezpečné „akvárko“, bylo v něm bezpečno … a tak trochu smutno. Jenže přišel „život“ a s celým mým „akvárkem“ mě šoupnul do řeky.. Jo, člověk míní a život mění… Plavat umím, ale proud je silný…
Potom
Potřebovala jsem loď, nebo alespoň záchranný kruh. A moje vysílání SOS nikdo nezachytil. Stalo se. I to je život. A když už jsem nevěděla „kudy kam“, seděla jsem u počítače a blikal na mě monitor.. otevřel se přede mnou zcela nový nepoznaný svět – ostrůvek vzájemného porozumění. Vůbec jsem netušila, že něco takového je. A jsem moc ráda, že je. A jsem ráda za tu náhodu, která udělala ten jeden „klik“.
Monolog
Vím, že víte, jaký dokáže život být – krásný i krutý. Vím, že mi rozumíte a to je přepychový pocit, který si dopřávám každý den. A ať přijde cokoliv, zvládnout to musím, jinak to nepůjde, prostě musím „plavat“. A teď se dostávám k tomu podstatnému – chtěla bych Vám říct jedno prosté slůvko: „DĚKUJI“.
Děkuji za každý záchranný kruh v podobě půvabného článku Petry, Babofky či Bramborky – prosím pište dál; zcela spolehlivě mě dostane Karamela: když mám pocit, že už mi jde voda přes nos, Karamela přijde a foukne na mě kyslík; soucítění a porozumění Majulky, Nuninky a Piškotky si cením, člověk ví, že není sám a v neposlední řadě děkuji za každý záchranný kruh rad, komentářů a příspěvků Ájíka, nevím, jak to dělá, ale uklidňuje mě a za to jsem jí vděčná; včera mě úplně odzbrojila Kekunka, přesto, že mi vehnala slzy do očí, vytáhla mě na chvíli z vody. Děkuji za dialogy, dotazy a odpovědi vás všech: Danasi, Zuzina, Justyna, Vicikovka, Frančice, Lussy, Martaska, JanaOss… já bych Vás tak ráda vyjmenovala všechny, ale asi to nepůjde, tak mi to, prosím odpusťte…. Prostě děkuju.
Děkuju Vám všem.
Přiznávám, že jsem na tom podobně. Když jsem studovala, počítače byly velikosti obrovského obýváku a protože jseům byla na ekonomce, učily jsme se o tom monstru. Učily jsme se děrovat štíky pro tu obludu a programovat v cobolu. Od té doby jsem kolem všech počítačů chodila obloukem a nechtěla je ani doma. Až mé děti začaly mít úkoly, které musely být vypracovány na počítači, začala jsem uvažovat, jestli bych neměla názor přehodnotit. Dcera byla na učilišti, když jsem názor opravdu přehodnotila a ona mě brala do knihovny a učila na počítači a vysvětlovala mi, co je to internet.
Dneska máme počítač doma a bez internetu si svůj život neodvedu představit.
V životě jsem si prošla ledačím a po smrti druhého muže jsem opravdu zůstala sama- přiznám se, že moc lidem nevěřím, hodně zklamání člověka zažene do jeho vlastního kouta a mám plno starostí s dětmi. Když jsem si začala zvykat na počítač, koukla jsem na čet, do stránek a ejhle, bylo líp. Anonymně se našlo docela hodně lidí, kteří si rádi popovídají, mám už pár přátel a přijít o počítač, mám dojem, že bych přišla o celý svět.
Tak nějak jsem to pochopila i u tebe.
Můj život není jednoduchý- vychovávat sama řadu polochlapů, to je opravdu někdy na švestku a o všechno se starat sama- no zná to asi hodně z čtenářek, takže není nutné o tom hovořit. Sice jsem původně zabrousila na jiné stránky, ačkoli jsem tuhle našla jako jednu z prvních, napsala pár článků a nyní si zakládám vlastní stránky, protože je mi docela líto, že se mi podaří něco hezkého napsat a pak je to jen čtení pro dva, tři lidi a především i já už to pak nenajdu, ačkoli to stálo hodně námahy a napsala jsem do článku hodně věcí, které bych nechtěla zapomenout já sama.
Nemám práci a jsem doma a z dětí jsou už puboši a dospěláci a tak jsem vlastně už odkázaná sama na sebe- ¨proto je pro mne důležité mít kontakt se světem a když potřebuju poradit, vědět, že se vždy někdo najde.
0
0
Zuzina: pravdu máš – uhodila´s hřebíček na hlavičku
Napsala jsi to výstižně.
Díky za tu náhodu, která nás svedla dohromady.
0
0
Tak jsem přemýšlela co mě zavedlo do této ,,party“ a myslím,že to byla také náhoda,určitě jsem sháněla nějaké info ohledně prcka:-)
Asi tato ,,společnost lidí“ funguje právě proto,že jsme každá jiná,někdo starší někdo mladší,sto lidí sto názorů,ale právě proto člověk získá nadhled a rozšíří si obzory.Právě tak to beru já.A když si k tomu ještě přečte články co píšete vy co to umíte, tak není důvod chodit na jiné stránky a člověk nebo aspon´já si připadám tak nějak mezi svýma a to sem chodím opravdu jen chvilku:-)
0
0
Pavlinkav: přesně tak
to je jasný, že je to fajn
)) ten můj komentář ke Karamele byl míněn v žertu
Majulka: ty jsi ale šikovná! Vzpomněla sis! No vidíš
Tak když budeš mít někdy chuť a čas, sepiš to a když nebude nálada, napiš něco jiného – jak sama říkáš: veselejšího
Piškotko: je to tak, jsem na tom úplně stejně
))))
Evakub: moc moc děkuju, dělá mi to dobře, ve chválení můžeš pokračovat
)))) fórek
Jinak – ještě štěstí, že tu říkanky, písničky a pohádky jsou! Maminky to sem táhne. A to je moc dobře.
0
0
Padmé, moc ráda si čtu Tvoje články. Když se řekne Vaše děti, tak mě napadneš hlavně ty, Tamina a Karamela – už jsem to tu někde psala.
Já děkuji Tobě i ostatním stálicím, že jste jaké jste a nové závislačky nijak nevylučujete ze svého kruhu.
Jinak jsem se sem dostala taky když jsem hledala říkanky.Teď už na ně vůbec nekoukám ![]()
Evča
0
0
Padmé:o))) to potěší! Já jsem tady taky denně, protože si už svůj život bez vás nedokážu ani představit…. Když už se nic nedaří, vždycky tu najdu spřízněnou dušičku…jsem za vás moc ráda!!!! A děkuji!!!
0
0
Já už jsem si vzpomněla proč jsem našla tyto stránky. A nebylo to vůbec kvůli dětem, ale kvůli nepodařenému bráchovi, jak se ségrou říkáme našemu exbráchovi. Potřebovala jsem nějakou radu. Jestli budu mít někdy na to čas a sílu, tak vám celý příběh s exbráchou napíšu. Ale na to musím mít opravdu náladu. Je to taková smutná záležitost a já píšu raději ty veselejší.
0
0
Padmé:
) …a není tady právě fajn i to, že je úplně jedno, kolik „cet“ nám je? Jestli máme doma mimi, batole nebo puberťáka?
)
Hlavně, když tu člověk najde to, co potřebuje…zábavu, potěšení, radu nebo pofoukáníčko:o)
0
0
KARAMELA
Povzdech: to mládí dnes nemá žádnou úctu ke stáří
)) Klidně mi napíše „ty šiško“ – to už mi hodně dlouho nikdo neřekl ani nenapsal
)) Karamelo, to je přesně ten „kyslík“, který jsem měla na mysli, ty mě totiž spolehlivě donutíš nasát do plic vzduch
))
PETRA
Samozřejmě jsem měla na mysli tvůj článek „Až já budu velká“ – jsem se skvěle pobavila
)
KEKUNKA
Taky děkuju – za vyjádřenou podporu a porozumění.
MAJULKA
Trochu se styď, ale néé moc. Důležité je, že jsi TADY!
0
0
JanaOss: děkuju za Váš příspěvek. Každý z nás někdy potřebuje radu, pomoc nebo si jen vyslechnout názor někoho jiného – díky za to, že tu VD stránečky jsou
)