Vysněná holčička v pětatřiceti

Rubrika: Od srdce i od plic

709649_delivery_storkPoměrně vysoký věk pro těhotenství si Alma nepřipouštěla až do prvního vyšetření na genetice. „Asi v 16. týdnu těhotenství se odebírá krev na genetiku a mně tento test vyšel špatně. Měla jsem pravděpodobnost 1:30, že by dítě mohlo trpět Downovým syndromem. To mě vyděsilo a úplně rozhodilo,“ vrací se do psychicky náročného období Alma…

Od kdy je žena na těhotenství „stará“? Jaká rizika čekají na starší matky? Kam se obrátit?

Početnější rodina ve snech středoškolské učitelky Almy z jižní Moravy figurovala vždycky. Jako první se před osmi lety ohlásil modrooký Víťa, s odstupem tří let neposednější bráška Štěpán. Pro mnohé byla rodina kompletní, ovšem Alma o tom přesvědčená nebyla. „Když se narodil druhý chlapeček, nebylo mi to samozřejmě líto, ale cítila jsem to tak, že počet dětí není konečný. Na současnou dobu však byli dva kluci tak akorát. Proto můj první velký úkol byl přesvědčit manžela,“ vzpomíná na složité diskuse Alma, dnes šťastná máma dětského trojlístku s nejmladší, teprve čtyřměsíční Almou. „Dvě děti se mu zdály optimální, tři považoval za velkou zátěž. Po druhém dítěti jsem začala učit, takže by vydělával sám. Nakonec jsem ho přesvědčila, že by to byl pěkný dárek k mým 35. narozeninám, i když původně jsem chtěla odrodit všechny děti do třicítky.“

Testy
Poměrně vysoký věk pro těhotenství si Alma nepřipouštěla až do prvního vyšetření na genetice. „Asi v 16. týdnu těhotenství se odebírá krev na genetiku a mně tento test vyšel špatně. Měla jsem pravděpodobnost 1:30, že by dítě mohlo trpět Downovým syndromem. To mě vyděsilo a úplně rozhodilo,“ vrací se do psychicky náročného období Alma. „Můj gynekolog se mne snažil uklidnit, ale v takové situaci to jde dost těžko. Poslal mě na vyšetření plodové vody a teprve tam ke mně přistupovali jako ke starší mamince. Tam jsem si také uvědomovala, že s věkem může být velký problém, že se riziko pravděpodobnosti Downova syndromu zvyšuje.“

Psychicky na tom byla maminka dvou kluků daleko hůř než fyzicky. Těhotenství snášela dobře, s běžnými problémy, které ji nepřekvapovaly. Den co den však musela myslet na to, jak všechno dopadne. „Ve škole se pohybuji mezi mladými lidmi, proto jsem si věk neměla čas uvědomovat. Až v čase čekání na výsledky genetických vyšetření mně docházelo, že jsem starší matka. Vím, že lékaři museli o mých letech mluvit, ale já jsem se cítila spíš jako třicátnice.“

Všichni přátelé a známí z okolí byli z třetího dítěte překvapeni. „Dokonce jsem se to bála jet oznámit domů svým rodičům, se kterými se vídám během roku méně než s manželovým příbuzenstvem. Mile mě překvapili, ale kromě rodiny se všem ostatním zdálo velice riskantní pokusit se o holčičku. Vždyť je to 50procentní „úspěšnost“, i když ani třetí kluk by mi nevadil,“ přiznává snahu naplnit sen o početné rodině Alma. S důležitým dodatkem, že se o pohlaví předem nezajímala. „Raději jsem si nenechala říct, co to bude – ostatně nevěděla jsem to dopředu ani u obou kluků. Nechtěla jsem se připravit o to krásné překvapení. Mnoho rodičů ho vymění za kočárek v předem vybrané barvě. Ten nádherný okamžik je ale k nezaplacení za devět měsíců čekání, to je opravdu krásný pocit, ať je to kluk nebo holka.“

V porodnici
Reakce lékařů a zdravotnického personálu byla poněkud jiná, než by sama Alma očekávala. Při porodu téměř čtyřkilogramové holčičky a následně při prvním kojení měli pocit, že by všechno měla umět a že je zkušená matka. „Samozřejmě jsem přípravy podcenila, ale na to jsem přišla až při porodu, když jsem špatně dýchala. Ztěžkly mi ruce, brnělo mně v nohách a rukách. Místo abych se přihlásila do kurzu a všechno si teoreticky zopakovala, vozila jsem syny do angličtiny. Počtvrté bych to už neudělala a šla bych se poučit,“ dodává s úsměvem Alma.

Stejně jako byl třetí porod první pro přítomného manžela, premiéru na porodním sále si odbyla také sestra – žákyňka. „Asi se předpokládalo, že vím, o co jde. Měla jsem pocit, že se personál víc soustředil na ni, než na mě, ale to opravdu přisuzuji osobnímu vnímání situace. Porod byl rychlejší než předchozí, samozřejmě zase jiný, ale s problémy s dýcháním jsem nepočítala.“

První dvě děti měla Alma u sebe jen při kojení, s holčičkou to bylo jiné. „Problém jsem měla při kojení v době, kdy malá ještě neuměla mateřské mléko odsát. Nejsem typ, co by hned zvonil na sestry. Navíc jsem musela malou nutit do kojení a personál mně moc nevěnoval pozornost, protože si myslel, že to zvládám.“

A jak by zněl odkaz spokojené maminky Almy pro bezdětné třicátnice? „První porod bych v žádném případě neodkládala. Jako vysokoškolačka jsem stihla všechno – první porod ve 26 letech a druhé dítě do třicítky. Třetí porod byl tak trochu nadstandard a docela mě mrzí přístup okolí…“

Zdroj Děti a MY 5/2004

Napsal/a: Stanislava Rudolfová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • mamcalenca

    i já jsem v šiku těch hrdých „starších „maminek,ikdyž mé „půl kulatiny“,budu slavit(a pořádně:-)) za skoro týden.. (bééé:-))ale starý je člověk tak,jak se cítí:-))
    ..já mám 13l dceru a 11l syna a ted máme roční,vymodlenou holčičku..takhle jsem si to toužebně přála,příroda i osud mi to splnili(hlavně novej manžel:-)) a já bych neměnila!ted si užívám uplně maximálně mateřství a všem to můžu skvěle doporučit!u první dcery jsem byla v porodnici mezi „mladýma,já taky mladá“,ikdyž tenkrát to byl super plodný věk:-))
    u druhého synátora jsem už byla mezi ty trošku starší-rodili zrovna samé mladičké,jedna dokonce 16l..
    a ted u malé?to jsem byla za „zasloužilou maminu:-))
    at se člověk rozhodne tak,či tak,příroda je mocná čarodějka!!
    má kámoška má třetí poklad v 50l a je to super,to se spíš otočím po 19l matce:-))..
    a energie mám naopak léty víc a víc a klidně vezmu „do kapsy“ i svěží dvacítku!!:-))

  • Tak moje setra si v úterý pořídila vysněného chlapečka po třech holčičkách taky v 35. já měla svoje poslední dítěv 38 a vůbec jsem si nepřipadala stará. Myslím, že dnes věk 35 je pro matku zcela normální.

  • Ja mela sve stesticko take az ve 34 letech,je pravda,ze energii nemam jako dvacetileta,ale ta moje neposedna potvurka me dobiji,takze nemam cas si rikat,kolik my bude,az ji bude 15 let,ziji pritomnosti a taky obdivuji vsechny mamky,co si poridi dite v petatriceti,ale i treba takove jako jsou Kristynka,je mlada,a jeji vrstevnice se venuji vetsinou studiu,cestovani,kariere,ale ona je pysna, ze ma dve deti.

  • kristýna

    Všem Vám maminám gratuluju k vašim miminkům i v takovém věku, mě je 24 a mám dvě děti, a taky se občas lidi pozastavují zas nad opačným problémem, jestli na to nejsem moc mladá (první se narodil když mi bylo 20). Ale mě je to jedno, já se na to cítím, tak proč ne?? Ta když se na to cítí starší žena, tak taky proč ne?? Mateřský instinkt a pud máme přeci až do smrti, ne? Tak budeme vychovávat děti stejně a budeme je mít rádi ať je nám 20 nebo 40.

  • Anonymní

    V říjnu mi bude 39 a na balkóně spí svůj odpolední spánek půlroční Tomášek. Po dvou synech 14,12 se nám nenarodila holka, kterou strašně chtěli od první chvíle, kdy se tu novinu dozvěděli, ale další brácha. Včera jsem byla za stejně starou kamarádkou, která se už viděla spíš v roli babičky, unavená z práce a všedních starostí, bez jiskry a elánu. Tak nad tím nemám čas přemýšlet. Asi jsem ty první 2 zvládala s větší silou, ale u toho jsme se zařizovali,….znáte to. Teď si to víc užívám, i když je to pěkný fofr. Všichni mi moc pomáhají a taťka taky ožil. Kamarádce bych doporučila, aby se moc nerozmýšlela a šla do toho. Bude déle mladá.

  • Milé ,,staré,, maminky! Je mě 42let,mám čtyři děti ve věku 22,20,13 a skoro dva roky. S přístupem v porodnici mám ty nejlepší zkušenosti, stejně jako na odd.genetiky. Okolí reagovalo báječně,holčička je zdravá, ale pořádná rošťanda. Starší děti byly proti ní andílci! Tak si na téměř stará kolena užiji pěkný šrumec! Ale teprve teď si to užívám na plno. Je to naše sluníčko, tak pokud jste zdravé, běžte do toho! Stojí to za to. Hodně pohody, radosti z dětí přeje Dana.

  • Milá mamio, ještě jednou gratuluju Kubíkovi k narozeninám, a také k báječné a předvídavé mamince, která se nenechala odradit případnými problémy a šla do toho. Kdyby tak měly všechny děti možnost si takovou maminku vybrat. Někdy je to rozhodování těžké – rozum radí něco jiného než srdíčko, ale jak je vidět, poslechnout srdíčko se leckdy vyplatí.
    A k článku – také mi pětatřicítka nepřijde jako stará matka, naopak, za rok a půl mi bude taky tolik a že bych se cítila stará? To tedy nějak ne. Ale letí to rychle, to je pravda. Nicméně riziko postižení dítěte asi opravdu stoupá, a tak lékaři k mamince přistupují z tohoto hlediska jako ke starší. S tím se asi budeme muset smířit a nehledat za tím nic jiného. Já mám totiž taky pocity jako Alma, pořád se mi zdá, že ještě nejsme kompletní. Ale protože jsem začala s dětmi až ve třiceti a měla je poměrně rychle po sobě, cítím se teď poněkud vyšťavená. Přece jenom energie nemám tolik jako před deseti lety. Takže případný další capart připadá v úvahu až za nějaký ten rok a to už budu taky „stará“ matka. Takže se uvidí, jak se budu cítit, plánovat tohle nejde. Ale představa negativních krevních testů je víc než děsivá. Nechci ani myslet na to, jak bych takovou případnou komplikaci prožívala. Ale kdo ví, co bude zítra, natož za pár let, tak je lepší se zabývat dneškem, že jo :-)). Takže přeju zdar a sílu všem starým matkám, s chutí do toho a půl je hotovo :-))).

  • Ahoj Petro, předpokládám, že taky sedíš u počítače, tak co takhle vlézt si na náš „maminkovský“ chat a popovídat si rychleji? Zkusíme to? Samozřejmě, že by bylo prima, aby se přidaly i ostatní maminy, co zrovna nemají co dělat a chtějí si poklábosit.

  • Petra Vymětalová

    mamio, musím přiznat, že když jsem sem tenhle článek dávala, myslela jsem na to, jestli se přidáš s komentářem, protože z tvých předchozích příspěvků už vím, že se tě tento „problém“ taky týká.
    Za tento komentář ti chci moc poděkovat a nedá mi to, abych nepřidala i přání Jakůbkovi k nádherným prvním půplkulatým narozeninám. Takže jemu i Tobě přeju hlavně spoustu zdraví, elánu a společných lumpáren. Mějte se moc pohodově,
    Petra

  • Protože jsem našla tyto stránky teprve nedávno a od té doby jsem pravidelnou návštěvnicí a několikrát jsem i něco napsala, nemohu neminout Tvůj článek bez povšimnutí, protože jsem podobný problém jako ty řešila i já. Jenže já když jsem otěhotněla potřetí, bylo mým dcerám už téměř 25 a 17 let. Byla jsem rozvedená a maličké jsem čekala se svým o 13 let mladším přítelem. Otázku, zda jsem v pětačtyřiceti stará nebo ne na malé dítě, jsem musela řešit nejen se svým okolím, dcerami a matkou, ale především sama se sebou. Na přetřes kromě možných zdravotních komplikací přišla samozřejmě i otázka budoucnosti mého dítěte, do kdy a jak budu schopna jej vychovávat. Protože pro mne bylo nejdůležitější to, že jsem to miminko chtěla, všechny tyto „druhotné“ problémy šly trošku do pozadí. Velkou oporou pro mne byl můj přítel, který vlastně čekal své první dítě a na jeho příchod nás připravoval vlastně oba hlavně on – a to velmi pečlivě. Sledoval všechny možné příručky, hlídal každou změnu mé nálady a určoval „diagnózu“. Přiznám se, že jsem se tím také trošku bavila, ale protože jsem takový přístup k těhotenství u mého bývalého manžela neznala, moc se mi to líbilo a nechala jsem se „opečovávat“. Počítala jsem s tím, že budu určitě velkou část těhotenství v nemocnici, když jsem ta „starší matka“, ale kupodivu jsem celé těhotenství v pohodě vedla naši firmu, sama i stála až do konce za pultem a věnovala se všem aktivitám, jako jindy. Celé těhotenství jsem díky starosti starší dcery jezdila na prohlídky do 120 km vzdálené Prahy, i porod jsem absolvovala tam. Rodila jsem normální cestou a za necelé čtyři hodiny to bude přesně pět let, co náš Jakůbek poprvé zakřičel do světa. Nechci tady teď popisovat své pocity z porodu a po porodu, ani jak jsem šťastná, že ho mám, o výchovných problémech už jsem i tady na stránkách něco málo napsala, ale chci se zmínit jen o svém pohledu na to, co mi těhotenství v tomto věku přineslo. Po stránce gynekologické – problémy, které jsem měla (vřídek na čípku, výtoky), se prostě ztratily, i dnes po padesátce, v pohodě a bez problémů menstruuji, náznaky přechodu zatím v nedohlednu. První roky Jakoubkova života mi trošku daly zabrat,co se týkalo jeho přílišné aktivity, ale zvládla jsem to v pohodě, jak fyzicky, tak psychicky. Nějaké ty myšlenky na to, co bude za pár let, už mne opustily a nebo na ně prostě nemám čas ani chuť o tom přemýšlet. Snažím se zabývat jen tím pěkným a pozitivním, co mi synek přináší. Každý pohled na něj a každý jeho nový úspěch v čemkoli mne naplňuje nepopsatelnou radostí a štěštím. Dnes jsem jen ráda, že jsem si trvala na svém a nedala na ty všechny radílky a starostlivce a šla si svou cestou. Díky tomu, že jsem se stala v tomto věku znovu matkou, jsem začala žít přítomností. Musela jsem opustit některé své (zejména výchovné) zásady, musela jsem přizpůsobit nejen svou domácnost, ale i život tomu, že máme doma malé dítě. Ale to mi nedělalo moc velké problémy, protože já jsem vlastně chvíli po rozvodu překopala od základů celý svůj život včetně přestěhování se do malé chaloupky u lesa v horách. To všechno působilo určitě velmi pozitivně i na mé těhotenství a porod. Začala jsem se také věnovat víc sama sobě. Snažím se o sebe více pečovat: vlasy, líčení, postava, oblékání, cvičení. Celkově jsem se dostala do pohody a moc mne těší, že mi každou chvíli někdo řekne, že mi to sluší a že na těch padesát vůbec nevypadám, že jsem omládla díky dítěti. Za ten dobrý pocit to určitě stojí. Proto doporučuji všem ženám, které stojí před rozhodnutím, zda jsou nebo nejsou už staré na dítě – nejste, chce to jen zapomenout, kolik vám je. Uvidíte, že třeba při takovém fotbálku nebo na kopci na bobech nebo jen při válčení polštáři v obýváku na to zapomenete hodně rychle. A všem vám přeji, aby jste měly tak pohodové těhotenství i porod a krásné a zdravé dítě, jako se to podařilo mně.

  • Je mi také 35 a před třemi měsíci jsem rodila poprvé.Za celé těhotenství se absolutně nikdo nad věkem nepozastavoval.Na odběru plod.vody jsem také byla a v termínu jsem porodila naprosto zdravou holčičku s Aggar skore 10,10,10.Takže 35 nepokládám za žádný vysoký věk.

  • Martina 2

    Milá Almo, chtěla bych se pozastavit nad tím, jak píšeš o přístupu personálu v porodnici. Myslím si, že pokud maminka něco nezvládá nebo si s něčím neví rady, neměla by čekat až si jí někdo všimne, ale měla by se ozvat sama a požádat o pomoc. Sestry jsou tam od toho, aby maminkám pomáhaly, ale nemůžou vytušit všechny požadavky. Já osobně jsem se nestyděla a na sestry klidně zazvonila a i když měly dost práce, vždy mi ochotně pomohly. Jinak samozřejmě gratuluji k vytoužené holčičce.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist