Výměna manželek

Tak jsem dnes sledovala Výměnu manželek. Samozřejmě, že jsem to neviděla celé, jelikož naše starší dcera si občas plete televizní ovládač s mobilem a palcem na něm pracuje stejně pilně, jako když si smskuje s kámoškama. To jsem ale nechtěla říct. I tak jsem si udělala svůj názor, i když určitě není objektivní, protože jsem tam nebyla a sestříhat pořad se dá různě.
Sama osobně bych do toho nikdy nešla. Nedovedu si představit, že bych opustila svého 14-ti měsíčního drobka a nechala ho na pospas „nějaké bůhvíjaké ženské“, a samozřejmě i zbytek rodiny (aby se neurazili, kdyby to náhodou četli).
Abyste věděly, který díl mám na mysli – je to ten, kdy mamina čtyřčat si vymění domácnost s maminkou jedináčka. Jména neznám, ale to je detail.
Každá maminka ví, že péče o dítě opravdu není dovolená, jak si mnozí myslí. Každá jsme různá a každá si umí zorganizovat svůj čas jinak.
Maminka čtyřčat na to měla čas dva roky, kdy musela opravdu plánovat každou minutu. Od jejich narození až po dnešek. A tak se vůbec nedivím, že maminka jedináčka s tím měla první dny problémy. I tak ji obdivuji, že už šestý den si troufla jít s dětmi, pro které je prakticky cizí, sama na procházku.
A teď k tatínkovi. Sám uznal, že manželka opravdu není na dovolené a nebýt starší dcery, tak pomalu neví, co a jak. A nebýt jí, tak děti večer ani neokoupou a ani si neodskočí na pány, jak pláčí a vyžadují si její přítomnost. Takže se vůbec nedivím, že z počátku snad jen vařila (začátek mi bohužel unikl).
Dále starší sestra dvojčat. Tu upřímně lituji. Myslím si, a je to jen můj názor, že ta má opravdu takovou školu do života, že si rozmyslí, v kolika letech si pořídí vlastní děti.
A jedináček? Podle mě, trpí profesionální deformací, ale přenesenou na ni svými rodiči. Asi bych se z ní brzy zbláznila, kdybych ji měla x-krát přečesávat a přesvědčovat, že tyto kalhoty jsou pěkné, že jí to sluší a že není tlustá. V jejím věku mi taky přišlo její chování a názory zvláštní. Předpokládám, že jí chybí dětský kolektiv, takhle většinou mluví děti, které vyrůstají ve společnosti dospělých.
Závěrečná výměna názorů mi přišla, z mého hlediska, dost nespravedlivá, ale to už vyplývá z mého příspěvku. Pečovat totiž o cizí děti, které vás neznají, si myslím, je stejně těžké v obou případech. Jen u čtyřčat je to čtyřnásobné.
Toto je pouze můj názor a nemusíte s ním souhlasit. Jen jsem zvědavá i na vaše názory, jestli to vidíte také tak nebo ne.