Vánoce 2020 – Vánoce s puberťačkou

Rubrika: Od srdce i od plic

Za osm let bude naší malé holčičce táhnout na 14 let. Jistě s ní bude mlátit puberta ode zdi ke zdi, a tak bude doma veselo. Jak to asi bude vypadat?

Blíží se konec listopadu. Za chvíli tu máme první adventní neděli. Venku je ještě celkem teplo, takže jsem se vybičovala k umytí všech oken. Dcera si neodpustí komentáře: „I ty, Brute? Kdopak to vždycky kázal, že mytí oken v zimě je blbost? Jak jen můžeš svou duši takhle zaprodat!“ Dělám, že neslyším, a pokračuji v umývání. Po očku dceru tajně pozoruji. Ale, co to? Zdálo se mi to, nebo se v jejích očích něco blýsklo? Se zalíbením pozoruji výsledek své práce, když tu přichází má holčička a nese si velikánskou obálku a tu nejširší izolepu, kterou doma máme. S potměšilým úsměvem se zahledí na čerstvě umytá okna a pak s neskrývaným potěšením na jedno z nich přilepí obálku dlouhými kusy izolepy. Přes všechny čtyři strany, ne jen lehce přichytit rožky! „Pro Ježíška,“ mrkne na mě a spokojeně odchází. Že já ta okna vůbec myla!

Obálku z okna sundám (ignorujíc šmouhy od izolepy) a rozlepím. Jasně, že téměř čtrnáctiletá holka na Ježíška dávno nevěří, takže mě zajímá, čeho si od nás žádá. Vyndávám dva listy velikosti A4 – hustě popsané! Manžel mi nakoukne přes rameno a ukáže na jednu z položek: „Víš, že tenhle moblet stojí půlku tvého platu? A tenhle noťas zase půlku mého.“ Fajn, další bod pro dceru, provokace rodičů se jí opět zdařila. Být to olympijská disciplína, máme zlatými medailemi vytapetovaný pokoj a i na obývák by možná zbylo.

Jdu za dcerou do pokoje, poptat se, kam dala druhý, ten správný dopis pro Ježíška. Nedojdu. U dveří zaslechnu, jak cukruje do telefonu: „Taky tě miluju… Moc mi chybíš, lásečko… Posílám pusinku… Jo, a ještě jednu o kousek níž… Ne, ještě níž… Ještě o kousíček níž, hihi…“ To snad ne! Má sotva třináctiletá holčička! Okamžitě spěchám pro svůj seznam dárků a do dceřina sloupečku připisuju „kniha sexuální výchovy!!!!!“ „Myslíš, že jí ty čtyři, cos jí už koupila, nestačí?“ rýpne si manžel. Hm, má pravdu, chce to něco spolehlivějšího – pás cudnosti a byt přestavět na kulometné hnízdo!

Vánoce se pomalu blíží a u nás po letech opět voní cukroví. Syn už má skoro 9, už mi nerozplácává vykrájené tvary, takže si pečení užívám. Chci napéct i pro sestru, má doma batole, s jeho asistencí se fakt nic upéct nedá. K mé spokojenosti se přidává i triumfální pocit, že jsem přechytračila děti. Obě se totiž baví hledáním dárků, a do šuplíku se zeleninou všechno nenacpu. Mám ale nový geniální úkryt, mimo dosah dětí, zamčený na klíč, o jehož existenci děti nevědí. Máma versus děti – 1:0 pro mě!

Štědrý den je tu. Večeře se blíží a dcera nikde. Najdu ji v koupelně, jak si lakuje nehty. „Co to, prosím tě, právě teď vyvádíš?!?“ divím se. „No mami, přece nemůžu jít ke stromečku s fialovými nehty, vždyť bych s ním nebyla sladěná! Musím si je přelakovat, to dá rozum, ne?“ Trvá jí to ještě půl hodiny, než se doupraví (dle táty – zmaluje). Když konečně přijde, místo omluvy zahlásí: „Tati, foť mě jen zleva! Na pravé straně mám pupínek, tak ať to není vidět.“  A pak, po večeři, jdeme k rozsvícenému stromečku. Dcera si neodpustí další rýpnutí: „To jsem zvědavá, jestli tam najdu ten nový moblet a noťas a lyže a … au!“ ukončilo její provokaci tátovo šťouchnutí. Kam jen se poděla naše výchova ke skromnosti?

Děti rozdávají dárky. Po mnoha letech se pod stromečkem objevují balíčky i pro mámu a tátu. S manželem jsme vzájemné dávání dárků zrušili, ale děti na to mají jiný názor. Vždy nám připraví nějakou malou, milou pozornost. Teď mi dcera podává nějakou krabici. V ní leží z kartonu vyrobená krabička ve tvaru srdce, a když ji otevřu, je plná mých oblíbených čokolád. Přeci jen mě to dítko protivné asi má rádo…

Příspěvek neprošel redakční úpravou.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Vánoční pisatelská soutěž 2012, do které se můžete zapojit i vy. Stačí do 28. 12. 2012 včetně poslat svůj článek na suodal@vasedeti.cz a tím se zařadíte do soutěže o zajímavé ceny.

Napsal/a: kekunka

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • ABA

    Keku,
    tak konečně jsem našla chvíli na přečtení Tvého článečku 😉
    Moc mě pobavila představa dospívání dcerky – myslím, že od reality to není daleko, neb takovou pubošku doma už mám. Jediné, co je jinak, že ještě cukruje po mobilu jen s holkama a nároky na dárky také nemá přehnané, neb ví,jak jsme na tom.. A to lakování nehtů těsně před slavnostní večeří? Jo, jo, jako bys byla tyto Vánoce u nás…A fotit se nechce vůbec!:(
    Takže hlavu vzhůru, třeba za pár let bude ta realita snesitelnější než Tvé představy. Nicméně – dobře se čtou a člověk se u toho pobaví… 😀

  • kekunka

    Padmé, moc děkuji za nádherný komentář! Ani neumím slovy vyjádřit, jak moc mě potěšil, zejména Tvá důvěra v mé psaní. Děkuji, opravdu upřímně – děkuji. 🙂

  • Padmé

    Moje milá, snad si to můžu dovolit – takto napsat oslovení – ale já to tak cítím, tak to tak píšu, věřím, že mě pochopíš a snad i „omluvíš“, Ty to máš dáno, tam zeshora, že psát je Ti souzeno a jsi tak mladinká, že u Tebe se to bude ještě stále vyvíjet a zlepšovat – takže já za sebe – piš, piš, piš. Znám Tě několik let a ten vývoj a posun je znát, v pozitivním slova smyslu :-).
    Takže – moje milá – piš! 🙂 Vždycky si Tě ráda přečtu :-).

  • kekunka

    Padmé, suodal, díky za komentáře. 🙂 Pokud si vzpomenu, tak za těch 8 let napíšu, jak naše Vánoce proběhly. Snad naše dítko bude sice drzé (o tom jsem hluboce přesvědčena!), ale v jádru hodné a dobré, takové, jak o tom píšu…

    Padmé, článek jsem posílala jen pár hodin před uzávěrkou. 🙂 Rozmýšlela jsem ho během dne při úklidu nebo v koupelně, sepisovala ho pak na papírky po větách při ukládání dětí a tak, prostě po chvilkách, kdy mi děti a nemoc dovolily. Byl to tak trochu relax od všech nemocí a stresů.

  • Kekunko, díky za velmi povedenou vánoční vizi. 🙂 Taky bych se přimlouvala, za tu realitu v roce 2020. :mrgreen:

  • Padmé

    Ahoj Kekunko, děkuji Ti za Tvůj článek :-).
    Ty sis při dvou pimprlátkách našla čas na psaní? To oceňuji, jsi šikulka šikovná :-).

    Příjemně jsem se s Tebou přenesla do roku 2020, máš to hezky napsané. Jen jsem zvědavá, jestli to u Vás bude takhle usměvavé i v reálu :-D.
    No… třeba dáš vědět… 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist