Kdysi jsem se někde ve škole učila, jak si uspořádat věci na pracovním stole, aby byly správně a vždy po ruce. Vzpomenu si na to vždy, když potřebuji něco naplánovat nebo připravit..
Mé dospělé dcery ze mne dodnes šílí, manžel si ještě nezvykl, ale já prostě bez toho nemůžu být…
Nakupovat chodím zásadně s lístečkem, dokonce si soupis dělám tak, že si věci píšu za sebou tak, jak je mívají v mém oblíbeném obchodě postupně v regálech. Jasně, že se mi to pokaždé nepodaří a docela šílím, když v regále, kde vždycky bylo kafe, jsou najednou třeba těstoviny! Ale je to nutné zejména pro mne, která bydlí od nejbližší prodejny dvacet kilásků a tak když něco zapomenu, nastane problém. Jinak v práci jsem vždycky byla s mými organizéry známá firma. Můj „zlozvyk“ se mi hodí i teď, když připravujeme akce a soutěže pro děti a dospělé v naší obci. Přesně to všechno vymyslím, připravím, s ostatními to upravíme a doladíme a už jenom připíšeme, kdo si co vezme na starosti (kdysi takové plány akcí nesly honosný název POZ – politicko-organizační zabezpečení akce).
Nejvíc švihlá jsem ale doma. Každé ráno než jdu do práce, si užívám své plánování v klídku u kafíčka nebo u čaje a sepisuji si, co mne celý den čeká. Na co nesmím zapomenout, kam zajít, co kde vyřídit, komu co zavolat a co koupit. A během dne škrtám a škrtám. A nejvíc si připadám švihlá před mým mužem, když si větší úklid domácnosti pěkně sepíšu na papír (dokonce už mám své zajeté zkratky jako např.: lux – o.,k.,př.,cho.,lo., dě., nebo prádlo: dát prát I, II, III, pověsit I, II, III). No prostě blbka! Ale děsně mne to baví. Víte, jak je to senzační pocit, když můžu škrtnout, že už mám ten hrozný záhon jahod vypletý nebo tu buchtu konečně upečenou!? A vrhnout se zase do další činnosti, jejíž zdolání bude zase možností vzít tu tužku do ruky a udělat ten báječný, dlouhý škrt! Ne, nebojte, nehrabe mi, prostě jsem si zvykla všechno si rozvrhnout a plánovat. A aby jste si nemysleli, nejsem žádný stoprocenťák a perfekcionista! Většinou mi vždycky na každém takovém plánovacím papírku zbyde aspoň jedna, dvě, tři položky, které prostě nezvládnu nebo nestihnu, a tak je v klidu a v pohodě a dokonce s radostí přepíšu na zítra nebo na jindy. Prostě mi tenhle způsob vyhovuje. Dokonce mne moje seznamy někdy pěkně popoženou, abych sebou hodila. No, ale proč jsem to vlastně všechno psala. V neděli totiž jedeme na dovolenou a tak už mám hotový seznam, co s sebou nesmíme zapomenout. Takový seznam píšu každý rok před každou dovolenou! A vždycky si říkám, že si ho schovám, abych příští rok nemusela psát nový. Samozřejmě, že jsem si ho ještě nikdy neschovala – anebo možná schovala, ale nikdy před novou dovolenou nenašla. Tak vidíte – jsem docela normální ženská.
Napsal/a: mamia
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (21 vyjádření)
Káčo, tak to ti přeju, aby vám Tesco dlouho nepřestavovali, jako nám teď Hypernovu :-))) To je pak veselo. Hypernova u nás je přestavená tak 3 měsíce a stejně tam ještě doteď něco hledám. U nás psaní seznamů na nákup nemá cenu, protože tam píšu jen věci základní,na víc si nevzpomenu, tzn. na různé mlsoty. a pak mi manžel pořád říká, že doma nic nemáme:-)) Pro mě je lepší rovnou nakupovat, když ty věci vidím.
To s tím seznamem nákupu podle řazení v regálech je výborný nápad… Leč pro mě (zatím) nepoužitelný… Nakupovat chodíme (tedy vlastně tatínek – viz dále) do naší rok staré Hypernovy (blíž máme Lidl, ale ten nám k srdci nepřirost…). A tu Hypernovu otevírali, když já jsem byla u rodičů, abych měla blíž k holkám, do porodnice… a pak už jsem se tam s dvojčecím kočárem neodvážila… prý tam nějaká maminka s dvojkočárem chodí, ale já nechci riskovat… máme šikovného tatínka (aspoň na něco), takže nákupy jsou na něm…
já tam byla dvakrát, když měl tatínek po úrazu a byl v nemocnici a pak když už byl doma, ale ještě nemohl řídit… já ještě neřídím (nebo spíš už zase), tak jsem tam byla pěšky, jen pro to nejnutnější… pravda, podruhé už jsem tam bloudila méně, leč stále si to nepamatuji tak, abych podle toho mohla psát nákup…¨
…a ještě na okraj – brala jsem „malý nákup“, vešel se mi do středního batůžku, do tašky na rameno (ta khaki z Marianne) a balík plenek do ruky – a jak jsem to nesla pěšky domů, až jsem se divila, že mi to nedělá potíže – holt, mateřství otužuje po všech stránkách…
Mým způsobem činnosti je taky organizovaný chaos, takže na seznamy moc nejsem – vyjímku tvoří nákupy – na velký nákup jezdíme celá rodinka a psát seznam tak jak to jde za sebou v regálech, mě naučil náš tatínek…dokonce píšu 2 seznamy – jeden pro mě a druhý pro něj a to tak,že každý je seřazený ze vstupu na opačných stranách TESCA…musím uznat, že to uspoří hodně času,což se zrovna u velkého nákupu hodí…já mám ale blbý zlozvyk si ty seznamy strkat do různých kapsiček v tašce, do kapes apod., takže se mi stane, že vytáhnu seznam a nevím, ze kdy je…někdy taky vytáhnu 2-3 a pokouším se vzpomenout si…a taky se mi stalo, že jsem nakoupila podle seznamu starého asi 14 dní…a víte co? Ono se taky houby stalo:-)…
… hezky clanek i komentare… ja si sepisuju jen vetsi nakup, ale tim, ze to napisu, si to vetsinou i zapamatuju, takze papir ani nevyndavam… spis bych potrebovala nekam nalepit, kde co mam, kdyz nekam jdu (klice, metro-kartu, mobil, dceru – 😉
Ramiro, tak pro tvůj věčný klid :))). Že mám uklidit si psát nepotřebuju, neboť to VIDÍM. Že mám vyprat to samé. Co nakoupit by asi bylo dobré si psát, ale když si to napíšu, tak lísteček stejně zapomenu, takže je mi to NA PRD. Co zabalit na cestu si taky nepíšu, prostě projdu místnosti a vezmu, co vidím. Pravda, pokaždé něco zapomenu, ale zatím jsme to vždycky přežili. Všechno si sepisovat by asi byla moje smrt, já radši konám :))).
Děkujííííííí. Za uklidnění. :o)
Já si tedy seznámky píšu, když někam jedeme, abych na něco nezapomněla. Ale stejně je to prd platné.
Spěchám Tě taky uklidnit:) Já totiž absolutně nedokážu být systematická:) a k tomuto systému se uchyluji ve stavu nouze a v podstatě z nezbytnosti, abych si něco odfajfkla:) ze seznamu, ale taky abych něco nechala „vyhnít“:)..tiše doufajíc, že „to“ třeba zmizí:)(protože všechno stihnout nemůžu a jen se musím rozhodnout, co nestihnu.. A teď dál nikdo nečtěte, jen pro Ramiru:) V určitém stádiu se z tohoto může stát i forma psychózy:( – vidělas Jacka Nicholsona v „Lepší už to nebude“?:):) – prostě si nemůžeš pomoci, musíš udělat vše tak, jak máš nalajnováno:) Ten Nicholson je ve filmu docela roztomilej, ale když si to představím v praxi, jímá mě hrůza:)
Ale Ramiro, buď v klidu. Nejseš sama kdo si život nesepisuje :))).
Holky nechte toho, nebo budu začnu mít mindráky. :o(
To jsem ráda, že jsem úplně „normální“:):)
Ten pocit, když něco odškrtnete!:)
Mamio, jsem opravdu ráda, že nejsem sama takový blázen. Bez mého týdenního jídelníčku jsem úplně mimo. Do obchodu si sepíšu seznam vždy, ale stává se mi, že ho zapomenu na botníku nebo někde založený v letáku. Taky před svátkami si sepisuji, kdy péct a co, kdy co uklidit a komu co koupit. Prostě bez lístečků jsem úplně nemožná.
…a rodičům pevné nervy….:o)
K potřebným nezbytnostem připisuju neoblíkací věci:
hračky
knížka
dudlík na řetízku
síťka na kočárek
pláštěnka na kočárek
slunečník na kočárek
láhev na mléko
hrníček na pití
ohřívačka
krém na opalování
rukávky-duše do bazénu
Oblečení (samozřejmě uzpůsobíte sezóně, v létě nebudete zřejmě brát šálu):
trička (krátký + dlouhý rukáv), bodýčka
svetřík, mikina, bunda
kalhoty (kraťasy), dupačky
pro holčičky sukýnka, šatičky
čepice, šátek
šála, rukavice
plavky
botičky
bačkůrky
Přebalování:
plenky (látkové i papírové)
vlhčené ubrousky
mast na opruzeniny
jednorázové přebalovací podložky
…pokračování nechám na vás, ještě toho fůra chybí.
mamio, bezva článek.
Taky jsem tak trochu (no, trochu víc) lístečkový maniak, jenže… zas tak úžasně mi to nefunguje. Śeznam úkolů si píšu naprosto běžně, dokonce i několikrát denně. Problém je ale v tom, že v těch haldách lístečků ztrácím postupně orientaci, případně ztrácím přímo ty lístečky s poznámkami. Jak nemůžu jeden papírek najít, napíšu si další poznámky na jiný, jenže kdo se v tom má pak vyznat???
Už jsem si pořídila velký diář, kam jsem chtěla psát všechno, co mám kdy udělat. No jo, ale když jsem líná to do diáře psát a radši si naškrábu pár poznámek na první papír, který mi přijde pod ruku, je to těžké.
Ale zkusím se polepšit, když tady čtu, jak Vám to funguje.
A k těm seznamům na dovolenou – většinou si je začínám sepisovat pár dní předem, tak jak mě postupně napadá, co potřebuju. Kupodivu mi to celkem funguje, ale taky je nikde nezakládám, vím, jak by to dopadlo.
Teď mě ale napadá jedna věc – co si tady sepsat nějaký obecný seznam, co všechno s sebou bereme?
Nemám na mysli podrobný rozpis, kolik triček, kolikatery ponožky apod., ale seznam, na němž by bylo vyjmenováno aspoň zhruba, co není dobré doma zapomenout, by se třeba hodil.
Začnu pár položkami, které mě jako první napadnou a čekám, že mě postupně budete doplňovat, až to bude vypadat, že máme seznam kompletní, dám to do samostatného článku. Co Vy na to?
Ahoj mamio,
musím říct,že Ti docela závidím,že jsi si tento zvyk tak osvojila…:-)Docela by se mi hodil ve chvíli,kdy začnu někam balit…Máme devatenáctiměsíčního Ondráška a zajisté všechny maminky mi dají za pravdu,že tak malé dítě spotřebuje neúměrné množství věcí….Máme babičku na vesnici a se druhou jezdíme na chalupu, tudíž každé páteční odpoledne mi v hlavě začíná kolotoč…Co vzít na sebe,pod sebe,do sebe,kolik tentokrát padne triček,šortek,tepláčků,stohy plínek/zatím ještě:-(/…..atd.A nad vším přemýšlím až do sobotního rána,kdy běhám po bytě,sháním to či ono,usilovně přemýšlím,co ještě jsem to vlastně chtěla….a svatosvatě si slibuju,že příště si ten seznam už opravdu udělám….Zatím k tomu nedošlo…:-))Tudíž mamio,díky za rozhodující impuls,zkusím to…:-))))
jéje, tak to jsem tady exot.:o):o)
s tím nákupem jsem na tom stejně, krám máme od baráku 25km, takže se na nic opravdu nesmí zapomenout – v těch menších (krámech) to je všechno předražený…:o(
a taky musím říct že když manžílka vyšlu na nákup náramě si pochvaluje, to že to má krásně napsaný za sebou – tak jak to maj v krámě – uličku po uličce…:o))
horší je že mi ten krám teď kompletně předělali (hypernovu) a tak už bohužel nevím co v které uličce je – to bude doba než si to zapamatuju :o(
Mamio – pobavila jsem se a musím říct, že i já bez lístečku na nákup nejdu a manžel kroutí nechápavě hlavou. Sepisuji si nákup také tak, jak to v obchoě jde za sebou.
A zjistila jsem, že když si napíšu-naplánuju, co ten den mám udělat, jde to nějak líp, než když na to musím v hlavě myslet :o) Prostě pak jen chdoím a odškrtávám a je pak vidět, co jsem za ten den udělala a nějak se tak cítím lépe. Samozřejmě i občas se stane, že na mém seznamu zbyde něco, co jsem prostě neudělala…tak co? Přepíšu si to na další den, však se snad svět nezblázní! Ale ouha, jakmile kolem sebe pociťuji trochu nepořádek a zjišťuji, že jakmile doklidím, za chvíli (díky synkovi) mohu začít uklzíet znova, tak se z toho občas cítím nesvá a zoufalá. A co teprve, když do toho se vrátí manžel z práce a ještě on začne mít nejapné poznámky, že není třeba vysáto apod…Proto se snažím vše psát a odšktávat a pak se fakt cítím lépe! Děkuju za ten článek mamio.
Mamio, je to parádní článek. Já mám takhle ujetého skoro muže a šílím z něj :o) a on zase ze mě – bordelářky. Jak mu řeknu, že pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos, tak tímhle ho vždycky dostanu. On si píše papírky a já je zase vyhazuju, protože mu chci udělat radost pořádkem. :o)
Ale musím uznat, že kolikrát mám cuky mu dát za pravdu. Jenže to by zase moc vyrostl. A tak spolu „bojujeme“.
Mmch jaké jseš znamení?
Mobile Sliding Menu