Michal si hrozně k narozeninám přál nový mobil. Líbila se mu
Nokie. Měl po manželovi jeden,ale Michal pořád říkal,že je to pádlo a když ho veme do školy,tak bude trapnej,protože má mobil z roku razdva…
Musel ho hned ukázat kamarádům,tak šel po chvilce ven. Těšil se dokonce i do školy,jen aby ho mohl klukům ukázat. S klukama si pak pořád smskovaly,posílaly melodie,volaly,posílaly tapety.
Po dvou měsících přišel ze školy se slzama v očích a se slovy „mami,ukradly mi mobil“. Tak jsem se ptala,jak ho mohly ukradnout a kde ho měl. Říkal,že bylo pět kamarádů u jedný skřínky v šatně a povídaly si. Stály o tři skřínky dál než měl tažku a v ní mobil na klíčence,spolu s klíčema,malou bužírkou a se třema přívěskama. Povídaly si,smály se a jeden kamarád odešel. Bez rozloučení. Tak na něj kluci houkly „čau“,ale on sebral svojí tažku a utekl. Bylo jim to divný,ale nechaly to bejt. Pak se šel Michal oblíknout a zjistil,že je bez mobilu. Řekl to klukům a všechny napadlo,že to byl zdrhající Fanda. Byl to takovej průšvihář,měl dvojky z chování. Nikoho jinýho v šatně neviděly. A Michal si byl jistý,že měl mobil v tažce. Přiznal,že klíčenka mu koukala z tažky. Ptala jsem se ho,co jim na to řekla učitelka. Když mi řekl,že to učitelce neřekly a že šly k Fandovi domů,tak jsem se na něj rozkřikla. On byl tak vynervovaný,že brečel.Pak vyprávěl dál. Fanda jim otevřel,ale všechno zapřel a hned dveře zavřel.
Tak jsem volala manželovi do práce,pracuje u městské policie. Všechno jsem mu převyprávěla,i to,že si kluci myslí,kdo to byl. Vyslechla jsem si půlhodinovou přednášku,jak je Michal blbej,že si nechá mobil vzít. Pak teda řekl,že se zkusí u Fandy zastavit,ale protože nemají žádnej důkaz,tak at Michal nepočítá s tím,že dostane mobil zpět. Chtěla jsem,aby mi zavolal,jestli něco zjistí.
Michal doma brečel a čekaly jsme na telefon. Konečně zazvonil. Manžel říkal,že jim otevřela Fandova máma a že nic o mobilu neví. Fanda doma nebyl,přinesla jeho tažku a nic nenašly. Pak manžel projížděl městem a uviděl kluka,jak má v ruce ten samý mobil,co měl Michal. Volal znova a ptal se,jak Fanda vypadá. Tak kluka na ulici manžel s kolegou zastavily a ptaly se,kde vzal ten mobil. On řekl,že mu ho ted dal nákej cikán. Manžel se ho dvakrát ptal,jestli nelže,at řekne pravdu. Stál si za svým. Tak manžel řekl,že ze svýho mobilu vytočí číslo a jestli mu to zazvoní v ruce,tak má malér. Samozřejmě,že to Fandovi začlo zvonit. Musel jet s nima na služebnu a telefon odevzdat. Tam si pro něj přišla jeho máma.
Od tý doby má Michal mobila doma a nechce ho nikam brát.
Napsal/a: zebra
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Takže zpátky k mobilům. Podobný příběh, jaký popisuje Zebra, se stal synovi mé kamarádky. Pěkný nový mobil, spolužák-propadlík, kterému se hodil. Naštěstí to také dobře dopadlo, vědělo se kdo, kde bydlí a naštěstí nezapíral dlouho.
Mé děti také „potřebují“ co nejlepší mobily, bohužel mi neporadí, kde na ně pořád brát. Kolikrát mi manžel vyčte, že jim chci koupit, co si přejí, že si pak ničeho neváží apod. Také přemýšlím, aby vůbec mobil užili a využili, když se ho pak bojí vzít do školy, aby o něj nepřišli.
Takže starší si hrozně přál barevný mobil s polyf. zvoněním. K jeho 12. nar. ho dostal. Bohužel takový, na který nejdou stahovat hry, takže teď, půlroku poté, by si přál ten z reklamy v televizi. Mladší chtěl véčko s foťákem, k 10. nar. ho dostal. Telefon na paušál. Minulý měsíc mě doslova vyděsila faktura – miláček si stahoval obrázky z netu aj. – sumasumárum 960,-. Manžel na mě házel významný pohledy – proč jim to kupuješ.
Navíc s pokrokem ve vývoji telefonů je problém „být in“ celkové perpetuum mobile.
Béééé, já chci taky novej mobiiiil!!!
Za chyby se všem omlouvám!!
Anonymní-já jsem článek posílala jen jednou a jen sem..
Petro, to nebylo ve zlém.
O chybách to není, to je jasné, ale někdy ty chyby jsou tak příšerné, že to vyloženě kazí čtení. Prostě ty chyby z toho článku tak vyskakují, že člověk se nemůže soutředit na článek. A nemluvím jen o Zebře.
Ramiro, jestli to vyznělo jako můj nářek, tak tak to nebylo míněno. Taky hrubky nemusím, takže tvůj komentář naprosto chápu. Jen jsem nechtěla, aby to vypadalo, že hrubky dělá jen zebra, někdy se nestačím divit, kolik chyb se dá v jedné větě nadělat, ale pak si říkám, že o tom to fakt nenía když to stíhám tak opravuu, opravuju, opravuju… 🙂
Petro, je jasné, že to nemůžeš všechno pečlivě kontrolovat.
Já taky dělám chyby, ale tady mě některé vyloženě praštily do očí. Tažku atd. tak proto ten komentář.
Pro anonymní – to je dost možné, já tento článek už před dvěma měsíci taky četla 😉
(právě zde…)
A k těm hrubkám – trošku v tom mám prsty i já. Teda ne že bych je do článku přidala, abyste si to nepřebrali špatně. Ale většinou se snažím chyby v příspěvcích při jejich schvalování opravovat a věřte tomu, že jsou články, kde je jich ještě víc. Zebra bohužel měla tu smůlu, že tento příspěvek poslala zřejmě v den, kdy jsem články opravit nestihla. Tím nechci říct, že tu chyby nejsou, ale to, že těch, kteří je dělají je podstatně víc (nedělám si čárky, ale odhadem je to přinejmenším polovina autorů). Na druhou stranu jsou i tací, po kterých články nijak zvlášť nekontroluju, protože mám pocit, že to není potřeba.
Uznávám, že někdy pravopisné chyby (nebo překlepy) dokážou zkazit dojem z celého článku a při jeho pročítání jsou mnohdy opravdu na obtíž, na druhou stranu si ale myslím, že o pravopisu to tady není a ne každý ho má v malíčku. Mrzelo by mě, kdyby se někdo bál poslat svůj příspěvek jen kvůli tomu, že není zběhlý v gramatice.
A tak mě napadá – kdyby se našel dobrovolník (nebo i 2 či víc) zběhlý v češtině, který by si troufl stát se takovým redaktorem-korektorem, ať se mi ozve na mail, pomoc se schvalováním článků by se hodila.
Tohle jsem už před několika měsíci někde četla………..
A čeho je moc, toho je příliš.
Občas by to chtělo si po sobě přečít článek a zkontrolovat chyby. Člověk je sice tvor omylný, ale co je moc to je moc.
Jsem ráda, že to tak dobře dopadlo! Kolikrát se opravdu nedá věřit ani těm, co si říkají kamarádi. Závist je mocná čarodějka. A u dětí to platí daleko víc. Jak jeden nemá to. co má druhý, tak je už vyřazen z party apod..Proto se děti snaží předhán+ět i v tom, kdo je oblečen „in“ a kdo mátřeba právě i lepší mobil, vyzváněcí melodie apod….Mám 13,5let. synovce a má také mobil a tak to vidím. I moje 16ti letá švagrová, když dostala mobil, byla z něj paf, ale za těch 2,5roku má už asi 4 aparát, jen aby byla „in“. Já mám už 5roků stále ten samý a vůbec mě to nevadí, že třeba „in“ nejsem..Pro mě je důležité, že se z něj dovolám, když potřebuju…Ale o tom vlastně tento článek není! Ale doufám, že je dost poučný :o)
Mobile Sliding Menu