Ahoj,
ani nevím jak začít…nejlépe asi od začátku 😀
Je mi 20 let, jsem vdaná a za dva měsíce čekáme příchod naší (prý) holčičky na svět. Osobně si myslím, že miminko je požehnání, ale o tom tady psát teď nechci. Jen se potřebuji trochu vypovídat, protože nemám komu (ještě že existuje net)…
Máma se začala hrozně přetvařovat a byla sladší lízátko! A proto mezi mnou a ní docházelo a stále dochází ke konfliktům. A samozřejmě, že z nich vycházím já jako ten idiot!!!
V září toho roku jsem nastoupila na VOSku. Studovat jsem chtěla, ale R. u nás už bydlel, takže jsem se starala o něj a učit /přiznávám/ jsem se moc nechtěla. Prohlásila jsem, že bych jela do ciziny a pracovala jako Au pair, ale to bylo rezolutně zakázáno, protože jak mi bylo řečeno, máma by to nepřežila a usoužila se. Citové vydírání je na denním pořádku!
Po 4 měsících na škole jsem si našla práci, jen jsem trochu naletěla, a tak jsem asi po měsíci hledala znovu. Ale to už má doktorka přišla na to, že jsem těhotná (ve 12.týdnu). Všechno se změnilo.. Na pracáku jsem samozřejmě žádnou práci nedostala a dokud jsme se s R. nevzali,tak jsem pobírala nějaké dávky, né moc velké, ale nemusela jsem nikomu říkat o pěníze, protože jsem nerozhazovala a šetřila jak se dalo. Dávky mi po svatbě vzdali a jediné, co mi máma řekla bylo, že jsem si zkazila život a rozzlobeně mi oznámila, ať si teda napíšu co potřebuju na malou a ona to s tátou zaplatí. To jsem neudělala (i když se cítím jak pes, tak snad mi zbylo ještě trochu hrdosti).
Trochu odbočím – vždy to u nás doma bylo takové, že když přišlo třeba vysvědčení na ZŠ, tak rodiče nezajímalo to mé, ale co má jedna dívka a když jsem řekla že ona má samé jedničky a já třeba jednu 2 z matematiky a fyziky – tak bylo zle. Můj přístup rodičů ke škole… „Kouknu se na dítě a vidím, jestli má na školu nebo ne“. Zajisté já jsem v té druhé skupině. Na střední školu jsem musela jít na tu samou jako moje sestra, protože se počítalo s tím, že to nebudu zvládat a ona mi plno věcí vysvětlí..měla co dělat sama se sebou a mně učení šlo.
Vůči mámě jsem začala být ostražitá až na střední škole.
Zní to asi divně, dávat si pozor na vlastní mámu, ale je to tak. Nic si nenamlouvám – nejsme perfektní rodina, a že bych ke své vlastní mámě měla blízko?!? To se říct nedá. Stále musí být doma, aby jí něco neuniklo a o všem musí vědět, i to, co se týká jen mě a mého manžela!
Moje matka musí mluvit do všeho a vědět o všem.
Chtěla by vědět kdy se milujeme. A teď mi stále předhazuje, že po porodu ten chlap bude nevrlej a nadrženej, a že já prostě do té postele s ním jít musím.
Bože, to jsem nějaká otrokyně???!!!!???
Ze začátku mi zakazovala chodit s kamarádkami jen tak posedět nebo u některé zůstat na noc (to jsem ještě nebyla vdaná), ale samo že R. hned říkala, ať si vyrazí a užije si to… A já měla doma sedět na zadku a čekat s večeří nebo spíš snídaní.
Když mi R. lhal, tak to také bylo v pořádku a já jsem z toho tenkrát vyšla jako hysterická furie (výrok mé mámy – a přitom jsem jen řekla, že se mi nelíbí, aby mi lhal!
V dětství jsem byla temperamentní (což mi je předhazováno dost často a není to bráno tak že každá ratolest je jiná..oni chtěli abych byla stejná jako má sestra) dítě, ale naopak zase citlivé. Šlo mi lépe vyjadřovat své city psaním, ale bohužel to moje máma nepochopila a vždy mi vynadala a řekla, to mi to nemůžeš říct nebo co?
Ano, bydlíme s R. u rodičů v rodinném domě. Oni bydlí v jednom patře a my máme nahoře jídelnu, kuchyň a jednu místnost. Jsme moc vděční, že nás u sebe nechali. No jo, ale co to obnáší? Máma je pořád u nás nahoře, a že jde prý na kafe a támhle to a zas něco jiného. Ráno když manžel odchází do práce, tak na něj pod schody čeká, a ještě než za sebou zavře, ho hlídá za záclonou, také se ONA musí zeptat jeho maminky (která je fantastická) na recepty, aby mu ONA mohla péct a vařit oblíbaná jídla.
Rodiče jsem zklamala na plné čáře!
Teta se mi svěřila, že za ní máma byla, a prý oni jsou dost tolerantní, jenže já jsem nespolehlivá a prý blbá, nezkušená. Nevím jestli se lidi rodí už takoví, aby všechno věděli.
Ani si nedovedete představit, jaký mám strach z toho ,jaké to bude, až se malá narodí. Teď stále slyším, jak se co dělalo před 20 lety, ale ona jde doba dopředu a plno věcí je jinak… Obliba mé matky je taková, že když jsme doma jen my tři – ona, já a R. – začne rozebírat buď téma: SEX (což jsem ji už poprosila, aby o tom nemluvila, i když mi odvětila, že jsme snad dospělí ne? – ale je prostě nechutná a nemám potřebu slyšet, jak to dělá ten, nebo se bavit s ní o mém intimním životě) nebo téma: DĚTI
cokoli řeknu je špatně a je mi řečeno, že jsem ještě mladá a nic nevím. Jak se mám před tím chlapem asi cítít??? Holky ale to je pořád. Já se doma cítím jak totální imbecil. Okolo R. lítam jak můžu, protože mi zrovna není moc dobře, uklízím jak blb i u nich dole, protože se na to nemůžu koukat!!!
Všichni mě tu přehlíží a připadám si jak ve škole. Jen mámě něco řeknu, letí za mojí sestrou a trochu jinou verzi ji přednese a už se tu se mnou nikdo nebaví..asi směšné že? Vlastní rodina na mě kouká skrz prsty.
Co mě bolelo hodně,t ak to je když mě zastavují lidi a říkají, jak je moje máma štasťná a jak se na to dítě těší.
A co já ??? já jsem přece jeho matka! No u nás se razí názor – dítě nemůže mít dítě!
Vyslechla jsem si toho víc…že se k nim nechovám jako k rodičům, jsem nevděčná a chyby hledám jen na sobě…no já za týden skoro nic neřeknu a ani o mě neví, ale budiž.
Já mám hrozný strach o tu naší malou! Aby to nedopadlo tak, že babička ji bude říkat takové kraviny…“Aničko, maminka o tom nic neví…maminka to neumí atd…“
takže Anička si řekne máma je debil, jdu za bábou!
Nemá smysl tohle říkat R. ..ten mi řekl tak to neposlouchej..kdyby to tak šlo.
Nejsem dobrý spisovatel, ale jen jsem si potřebovala ulevit. Není tu všechno, ale už se necítím vůbec ok.. Nemám žádné sebevědomí a jen špetku hrdosti.
Kdybych měla kam jít, tak neváhám a odejdu. Psychický teror se moc dobře tady zvládnout nedá. Občas, když už toho je moc, seberu se a jedu za babičkou – ta už si s vlastní dcerou taky užila..několikrát na ní řvala a nejezdí k ní, protože by na ní z nějakých dveří vyšel děda, který je 13 let mrtvý!
..R. miluju, ale cítím že se náš vztah změnil. Já vím, že miminko přišlo brzo a my si nic neužili, ale díky mámě se jen hádáme a vždy se zastane jí.
Takže nezmůžu nic.
Děkuju vám za váš čas. Trochu se mi ulevilo.
Ivka
Napsal/a: anonymní
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)
Ahojky, přečetla jsem si tvůj článek a chvílemi jsem přemýšlela i nad sebou, podobá se to mému životu. Takže ti můžu trochu poradit.
1) Pryč od matky, jsou ubytovny, podnájmy,…(já sama odešla od matky, teď žijeme u přítelových rodičů, to je ještě horší-jeho táta dělá naschvály a moc teda našemu vztahu nepřejí, s přítelem jsme se hádali neustále, pak jsme oba přišli na to, že se hádáme vlastně jen kvůli nim a taky některé jeho vlastnosti byly způsobeny výchovou, několikrát jsme se málem rozešli, už jsem z nich byla úplně na nervy, ALE sebrala jsem se, začali jsme spolu komunikovat i o něčem jiném než o rodičích, přítel se začal hodně snažit, já začala být milejší, udělala jsem si čas i na něj, a dopadlo to tak, že zítra jdeme podepsat smlouvu na podnájem).
2)Měj se ráda, pro dítě je důležitá spokojenost maminky a hlavně věř si, že dokážeš být dobrou matkou i když ti druzí srážejí sebevědomí, oni se jen snaží být lepší než ty a dokazují si to takovým způsobem. Je to jen jejich zakomplexovanost. Chtějí mít pocit, že na ně nikdo nemá.
(mě žádné řeči o tom co chci či nechci nikdo nebral vážně, takže to tady vypadá tak, že jsem se synem zavřená v pokoji skoro celý den, ale je hlavní, že jsem s ním JÁ a tatínek když zrovna není v práci. Jsem šťastná z toho, že ho učím, co já považuji za správné, nikdo ho nepřecpává sladkostmi jen proto, aby zůstal v obýváku,… je toho hodně a na malém je vidět, že je rád se svými rodiči, kteří ho mají upřímně rádi a na které se vždycky bude moci spolehnout.
3)Mysli taky na to, že až dítě bude starší, bude to jenom horší, teď je ještě miminko, tak to nechápe, ale můžeš si začít platit stavebko, za 2 roky dávají půjčky, myslím, že když máš školu, práci si určitě seženeš(i kdybys 4 roky žila v podnájmu, pořád lepší než s rodiči, ty stavebka jsou vážně výhodné). MUSÍŠ se postarat o to, abyste s dcerkou, a pokud zůstaneš s manželem tak i s ním, měli kde bydlet a základní životní potřeby.
4)Mysli sama za sebe, cokdyž tě ten tvůj nechá, musíš mít v záloze jistotky (to stavebko, alespoň), třeba se ti nepodaří ho změnit, hlavně ať se nemusíš vracet k rodičům( moje matka žila celý život v dluzích a to jen proto, že si nestanovila žádný cíl, nikdy neměla nic v záloze, a vždycky říkala „nějak bylo, nějak bude“, takže tohle si nikdy neříkej, MYSLI NA BUDOUCNOST A VYVOZUJ DŮSLEDKY, CO SE MŮŽE STÁT, když nebudeš dost sebevědomá a nebudeš za svůj lepší život bojovat. Vím, že to nejde hned, ale musíš se snažit, každé ráno než vstaneš si říkej, že jsi dobrá matka a že ti ze všeho na světě nejvíc záleží na dcerce a že se prostě nebojíš a DOKÁŽEŠ TO).
Doufám, že se to v dobré obrátí a držím ti palečky a CHÁPU TĚ, ale musíš být moooooooooc silná, je nás hodně, co toho štěstí moc neměli, ale neboj, ono to příjde a výhodou bude, že si aspoň můžeš říct „Já to dokázala“ Tak papa V.
Milá Ivko,často jsem si na tebe vzpoměla říkala si,že snad už konečně ŽIJEŠ?!!!!
Ale vidím,že život se s někým pěkně nepárá,ikdyž jiný má štestíčko a ani si ho vlastně neváží a bere ho jako samozřejmost a ještě nadává…
Mám toho na srdíčku k tobě víc,ale snad napíšu aspoň to důležitý..
Víš,hlavně mám pocit-a ten mám často správný:o(,že ty si vlastně sama sebe tak nějak moc nevážíš,že si moc nevěříš..Nic ve zlém,holka zlatá,spíš naopak,ale pokud nepřehodnotíš tento pocit hlavně v sama v sobě,tak se nic nepohne a nezmění!!Každý má totiž právo na lásku !!!!I ty!!!/a paradoxně se jí dostává i těm nejhorším lidem!!!!/I ten pes potřebuje náruč a pomazlení člověka!!!!
Pokud ti můžu radit,začni to konečně brát tak,že začneš opravdu myslet na sebe,taky na sebe!!!!!A nebudeš mět divný pocit,že je to sobectví a že na lásku a vše krásné nemáš „právo“!!Vím moc dobře ,o čem píšu a taky vím,že i jediný člověk v životě ženy,dokáže totálně pošlapat její důstojnost,zdravou hrdost,sebevědomí a víru v život!!A že některá se s tím „snmíří“ a některé-těch je zatím méně,si řeknou DOST a začnou jednat!A že nedovolí tomu člověku mu dělat takový život!!
Vím,že je to to nejtěší v životě,a že to chce pořádnou dávku odvahy a nevím čeho ještě všeho!!Ale jedno vím,že to dokážeš i TY!!!!
Chci ti napsat,že i můj současný manžel je velice pěkný,přitažlivý,sexi,vtipný muž!!Jenže holka,přesto všechno-je především-a navzdory tomu-hlavně chytrý a skvělej člověk,který to bere jako fakt a tečka!A hlavně je vychovaný tak,že si váží žen a hlavně té své vlastní-tudíž mě!!
A hlavně jde o to,že ikdyž já nejsem žádná rozmazlená frajerka namachrovaná,tak já se prostě nespokojím s málem!Už vím ,kdo jsem, a dokážu se ozvat,vážím si sama sebe!A i tím je ke mě můj můž takový jaký je!Ale nemysli si,že vždy tomu tak bylo/tedy te´d s mojím můžem ano/,jak už jsem napsala,vždy jsem uměla „vystrčit růžky“,ale jeden člověk si na mě také léčil své komplexi a byl na mě nějak podobný,jako tvůj manžel!Jenže naštestí do doby,než jsem já řekla dost,a nedovolila mu dál semnou takhle jednat!A mělas vidět,když jsem se začala zajímat i já o sebe a ikdyž se mi chtělo 1000x brečet u něho v postely,tak jsem mu tu radost nedopřála!Bylo to těžký,to mi věř!!:o(Měli jsme taky první dcerku,bydleli jsme u jeho šíílený,despotický matky…
ALe ikdyž jsem já nakonec stejně dala žádost o rozvot a on pak prosil a chtěl zase spátky tu krásnou,samostatnou ženu-jeho slova-už bylo pozdě!!Ale jedno jsem si uvědomila!!
A o tom jsem ti ted napsala!“
Z celého srdce chápu tvé pocity a bytostnou touhu po lásce,citu,mazlení,zájmu..
Já sama jsem človíček,který by bez tohodle všeho „umřel“!!!A taky chápu tvé pocity,že když se ti toho nedostává,jak je to šílený,bolestivý a hrozný!!
Je krásný,že máš zdravou dcerku a moc ti tu všichni u nás doma blahopřejeme!!!
Holka ,ale žena je i milenka,manželka.. a hlavně žena!!
A vždy je cesta,kdy se dá život změnit,máš to ve svých rukou ty!!!! Mi ti můžeme jen tady dodávat sílu a držet ti pěsti!Ale tu změnu musíš udělat ty!!Víš ,když čtu jak žiješ,tak já bych to už nevydržela ani den!!A vím,o čem mluvím-píšu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
K tvému manž.se vyjadřovat nebudu,protože by to nebylo publikovatelné!!!!!A ty mi v žádným případě nepříjdeš jako kr..,naopak,moc dobře víš,co chcseš a toužíš po normálním a krásným životě!!!!!!!!!
Jednu otázečku-a třeba si jí polož jen sama v sobě?Byl tvůj manžel,od začátku vašeho seznámení, uplný opak tebe?!Cítím z toho,že ty jsi citová,maz¨livá,otevřená,srdečná,přímá..a hlavně toužíš po citu a lásce!!Ale on mi příjde jako pravej opak!!!!!Já vím,že se říká,že protik.se přitahujou,ale to je taková kravina,jako voda v cedníku-člověk,který takový není,není tak vychovaný,,nemá to v sobě..,aby dával lásku,ten se nezmění a člověk,který takový je,bude vedle něj strádat!!!!!!!!A můžem si to 1000x omlouvat,že je jinak třeba hodný táta našich děti.. a že jsou důležitější věci,než mazlení a láska..To by ses divila,kolik lidí takhle smýšlí!!!!!!!.
Prostě, pro mě člověk,který takový není-nic pro mě:o(!!!
Holka,jak ti můžem pomoct?!!
Je mi to líto!!!Jakobych se vrátila o nějakých 13l naspátek ve svém životě….brrrrrr…
Odejdi!!To je ve tvém případě jediná cesta!!!A uvidíš,myslím si,že to se pak budou dít věci!!Ale spíš ne,jak čtu,ze strany tvého může!!a tvá máma?Nemám slov!!!Nezaslouží si ani oslovení „mámo“!!!!PromiŇ!!!!!
A přece si neodpustím poznámku k tvému mužíč.:je to nezrala osobnost!!A tečka-raději končím:o(
P.s.člověk se může první tulit,ale kde nic není..takže bych určitě „nedolízala“a hlavně si nemysli,že za to můžeš ty!!!!!!
Ivko, ted jsem si přečetla ,že máš už holčičku, to je fajn..ale zároveň mě vhání do očí slzy to, jak se asi musíš cítit, jak jsi sama….Jo jo chlapi uměj nás ženský potrápit, ale koukám, že to naše trápení jsou oproti Tvému jen malichernosti…Moc mě to mrzí, ráda bych abys prostě našla klid a lásku a byla v pohodě a šťastná. Možná by to chtělo zkusit s malou někam na pár dní odjet (ke kamarádce, k babičce??) a vyčkat, co na to manžel…Já vím, těžko se radí, když prostě v tom nejsme…
Přeji ti jen hodně síly!! A zdraví i malé Aničce
Teda to je sííííla…holka nezávidím ti a přeji Ti jen sílu to nějak překonat, odejít…Opora v manželovi asi nic moc, co? Mám pocit, že tvoje máma po něm jede…snaží se být před ním „hvězdou“ a předvádí se.
doufám, že budeš jednou šťastnější a tohle bude jako zlý sen! Držím palce!!!
Ivko, jak je? Myslím na tebe, jak se daří. Doufám, že už je to všechno veselejší a ty v tom nejsi sama. Dej vědět, prosím.
Ivko, prosím, udělej něco pro sebe.
Vždycky, když jsem takhle nespokojená, začnu se sebou, protože ty ostatní moc nepředělám. Vymysli si, jak by sis mohla třeba pořídit nový účes, co ti bude slušet nebo nějaké nové svršky(já nejsem moc nakupovací, ale občas si něco vyhlédnu a s novým oblečením jako bych někdy měla novou kůži). Teď na to nemáš moc času, ale aspoň si to vymysli. A zapoj něžně časem rodinu do hlídání, ať nemáš Aničku jako kouli na noze. Jde to někdy ztěžka, ale chce to.
Kritizovat manžela před tchyní či švagrovými byť vdobrém už jsem přestala, to opravdu nemá cenu, ony ho principiálně musí chránit, protože „je jejich“ už dlouho.
Můj muž mi taky občas leze na nervy, třeba když teď v těhotenství nebo i v době kojení chodil každý týden na volejbal, ale dnes jsem za to i vděčná, protože vím, že se tím relaxuje a nebude potom doma napružený. Je to takový čistící mechanismus. Až to jen trochu půjde i pro tebe, dohodni se s nějakou kamarádkou a dojdi si třeba na čaj a pokec, nebo na minivýlet třeba v sobotu odpoledne. Potřebuješ se taky nabíjet někde jinde.
A jestli potřebuješ náruč a lásku, až ti Anička usne, jdi se k muži potulit, oni chlapi cítí jinak a tvou únavu a smutek si může manžel vykládat třeba jako, že ho nemusíš a že tě vlastně obtěžuje. S tou minulou láskou se mi to stává právě ve chvíli, když to neproudí tak jak by mělo a já se utíkám do snu. Dlouhodobě to nevede k ničemu dobrému.
Hodně štěstí s Aničkou i s manželem!
Ahoj holky,
moc vam vsem dekuji za rady.Doma jsem ale zustala.
Ubehly tri mesice od doby,kdy jsem ten clanek psala a tak se mi to moje stesticko narodilo.Je to krasna holcicka – Anička.Kdyz mi ji dali doktori na brisko,byl to ten nejkrasnejsi okamzik v mem zivote.
Ani nevite jak moc touzim po tom abychom s manzelem odesli.On mi stale tvrdi ze JEDNOU to prijde.
Nejhorsi je,ze vam muzu napsat vsechno a smutne na tom je,ze uz jsem ztratila odvahu s nim o svych citech mluvit a to me dost boli..proc je odvaha pryc???protoze jeho ani moc nezajima co citim nebo jak se citim.Nekdy proplacu v posteli celou noc a on se ke me otoci zady a spi.Citim se hrozne sama,jsem s malou 24 hodin denně izolovana od sveta a potrebuji s nim taky komunikovat.Nezlobte se tatinkove,ale mate to preci jen lehci.Muj muz kdyz nekam chce jit,tak proste jde ale ja uz takovou moznost nemam – je tu nase miminko a za me ho nikdo jiny nenakoji atd…Ani uz se nedivim,ze jsou lide neverni…On prijde domu a zepta se me co je noveho..no muzu mu tak maximalne rici,kolik plenek mala pokakala,jak si hezky rihla v kolik bastila a to je vse.
Je to hezky chlap a on to o sobe vi(bohuzel),takze trochu namachrovany a s zenami to umi a ony po nem leti.
Mozna vam prijdu jako desna kr…,ale vzdy jsem touzila po uprimne lasce a cloveku ktery se neboji hovorit o svych citech a beze strachu si promluvit o cemkoli,bohuzel to R.neni!Pripadam si jak nepochopeny Werther (Utrpeni mladeho Werthera z obdobi romantismu).
Nelitam nekde v oblacich,ale vzdyt sveho muze ani neznam.Jeho rodina s ním nezije pres osm let a vsichni se z nej mohou po…. kdyz prijedeme k nim ,tak si ani nedovolim stezovat na to,ze me nekdy trapi- to by me ani ve snu nenapadlo(jednou jsem to zkusila a odpovedi mi bylo ze to neni mozne R. je svatousek),nebo ze neco nestiham nebo mi neco nejde…protoze u nich to je vzdy vse ok a v naprostem poradku…takova mensi pretvarka.
Proste vse musi byt ok.Jeho rodina si mysli,ze ho drzim jen doma a chudinka si nikam nezajde…ale proc si to mysli???protoze jim to tak podava.Byla jsem prekvapena,kdyz jsem zaslechla hovor s jeho tetou..uplne ho litovala,ze chodi skoro kazdy den jen do fitka a pak obcas s klukama.me rekne,ze je rad ze me ma a je nejradeji se mnou (to mu moc nebastim)a nema zapotrebi chodit na chlastacky s klukama…a jim tvrdi neco uplne jineho.
vzdy si rikam,ze uz nic nebudu resit ze to necham byt,nebudu ho svymi city otravovat,ani ho obtezoívat tim,kdyz mu reknu ze mi chybi.
Vzdy byl takovy tajemny a ja ho vlastne ani poradne neznam,nevim co ma vubec s nami v planu.Malou miluje,ale me si za cely vecer ani nevsimne.
Jak je to s mojí mámou????Dupla jsem si a jak se mala narodila,tak je jina a myslim ze me respektuje,alespon o trochu vic nez predtim,ale stejne bych se rada odstehovala.nekdy mam chut vzit malou a odjet pryc.
bydleni s mymi rodici zkazi jak vztak Anicky ke me,prootze mi nikdy neprestanou podryvat autoritu,tak vztah muj a R.
Je mi dost smutno.chybi mi muzska naruc a laska.
Jedinou radost co mam je Andulka.ta mi dava pocit stesti a potrebnosti.Ale muj muz mi rekne jen diky za veceri a hrozne se divi,ze jsem se uzavrela do sebe.
On umi v zivote chodit takze nejake me argumenty nebo cokoli mi jsou na ni.ja jsem jen hloupa nevyzrala holka.
pripadam si uplne zbytecna a sama!!!!Nekdy mam pocit ze nekoho ma a nekdy by mi to bylo i jedno,protoze jsem unavena a ted ne moc pritazliva.
nevim jestli se vam to nekdy stalo,ze jste myslely na nejakou svou minulou lasku…me se to stava ted casto…asi budu koncit,protoze se mi malicka probouzi a pujdeme kojit.
ja vim,ze je to chaoticke,ale ja bych potrebovala citit alespon nejakou jistotu.Vim ze mam Anicku a diky ni jsem hrozne stastna.
Ahoj Ivko!
Článek už je trochu starší, ale napíšu Ti snad to ještě čteš. Jsem celkem v údivu, že to Tvému manželovi ani trochu nevadí, cožpak nevidí jak se tím trápíš? Jednoznačně: odejdi. Vím, že nemáš kam,ale jelikož je tvůj manžel o 11 let starší než Ty tak už by měl mít nějaký úspory na to, aby Vám pořídil byt! Nebo si vemte půjčku jako skoro každej v týhle zemi.
Tvoje máma je asi pěkná kr….a … pardón! Tak mi to nějak přijde, jestli ona ti náhodou nezávidí manžela??? Nepřijde Ti to tak? Ty narážky na sex a tak?
Takže vím, máš to těžký, ale bojuj za svobodu, přece nechceš žít ve vězení. Užívej si děťátko a mysli pozitivně. Moc Ti držím palce!
PA KAčka
mnmnmn,
Ahoj Ivko, já bych udělala totéž co ti tady holky radí. Člověk když už jednou čeká rodinu, musí za ní bojovat a je jedno,kolik je mu let. Je vidět že jsi silná, ale projevuješ to jen sobě. Vzepři se a ukaž to i jim. Pak si tě budou vážit. Je to smutný,že máš takovou mámu, ale třeba se změní, když odejdeš. Opravdu jestli máš aspoň malinkatou šanci někde být, tak jdi. Pak poznáš pravdu. Asi ne hned,protože mamka ti bude říkata bude si myslet,že se ještě ráda s prosíkem vrátíš, ale obklop se dobrýma lidma, ať to vydržíš nejdýl. A potom, buď tě maminka bude žádat aby ses vrátila,to by se měla potom chovat jinak. A když ne, tak pak už je to fakt jedno,že budeš pryč od ní. Najdi si místečko,kde ti bude dobře,ať už s manželem nebo bez něj.
Ale nech jim na sebe kontakt, nebo po čase jim dej vědět,kde jsi a že se máš dobře.
Prosím, piš nám, jak pokračuješ.
p.s.a ještě k tomu,jak se tam cítíš sama,jak se tě manžel nezastane,nikdo tě tam nebere,uklízíš všem,ikdyž jsi těhulka..
holka,promluv s babičkou a zbal si pár věcí a odejdi!!!
vím,že se to někumu může zdát jako bláznovství ,ale vše je dobré,než tohle!!
já když jsem z exmanž.čekal tu 13l dcerku,tak jsem už z extchýně byla uplně v prdelce,a jednou jsem vzala velkou tašku a v 8 měsící těhu jsem do ní dala pár věcí a když to extchýně viděla,tak najednou brečela-/hlavně mlela,že co tomu řeknou lidi!!!../,že kam v tom stavu jedu,že ona chce mé dobro-svatá prostoto,to,co mi dělala bylo na psychouše..ale já neměla zastání ani v manželovi a tak jsem tu tašku dobalila,dýchala jsem z hluboka,abych neplakala,protože jsem nechtěla ubližovat ještě mimimnku a odjela jsem k tátovi,350km!!!a když mi exmanžel volal,tak jsem mu rázně řekla,že dokud nenajde byt a nezačne mět na prvním místě mě,svou ženu a nezačne se chovat jako CHLAP,tak já se k němu už nevrátím!!
a mělas vydět,točo jako blázen,pohádal se i ze svou matkou,do 14 dní sehnal byt,pak jsme dostali státní..
ikdyž se nám mamželství i tak nepovedlo,udělej rázný krok!!třeba si tam u vás ani nikdo nevšimne,že jsi odešla,že jim odešla služka!!:-((
babička tě určitě nevyhodí!!!???
mě poskytla „azyl“ i na týden kámoška!!
hlavně něco udělat musíš!!
já,ikdyž jsem odešla,tak do ted lituju,že jsem neodešla dřív.a mět ten rozum,co mám ted,vše by bylo jinka!!:-))
holka uteč,dokud ještě máš aspon trošku hrdosti!!ted se máš smát,radovat,užívat si těhotens.!!a kdo to neví a má ti pomáhat,tak je totální magor a nééé TY!!!!
život je jen jeden!!a pokud tě nepodrží ten tvůj chlap,tak mu musíš dát na jevo,že takhle ne!!třeba,až odejdeš,tak si to uvědomí!!napiš mu dopis,píšeš,že psaní ti pomáhalo,a v dopise řekne člověk víc,než „do očí“!!ikdyby to mělo bejt na 10stránek!!třeba ho to probere!!..???
držím ti pěsti,at zvládneš tu tašku zbalit a at tě babička vezme k sobě!!ale nečekej,že ti lidé u vás se změní!!
četla jsem tvůj článek 3x!!a je mi z něho smutno!!
věřím,že to zvládneš!!a nauč se říkat-tohle ne,tohle nechci,tohle je moje dítě!!
myslím na tebe!!Lenka
Ahoj Ivčo, jedinou radu, kterou ti dám, je ta samá co holky. Udělej všechno pro to, aby jste se co nejdříve někam odstěhovaly. A mělo by to být co nejdál to půjde. Vím že to je dost hrozný, tohle říkat, ale byla jsem v podobné situaci jako ty a udělala jsem to. Bydlíme od sebe 150 km, vidíme se jednou za dva měsíce a je to fajn. Taky jsem byla taková ta neschopná , nevděčná dcera, všechno jsem dělala špatně. Prvního synka jsem měla taky ve dvaceti, manžel je o devět let starší.
Je mi smutno z toho, že některý mámy se dokážou takhle chovat. A manžel by se tě měl zastávat. Asi mu to takhle vyhovuje, obě ho tam obskakujete jak se dá, tak je mu hej, a nemá potřebu to řešit, ale je to TVŮJ manžel a čekáte spolu mimčo, a to mimčo potřebuje šťastnou rodinu. Prostě udělej všechno proto, abyste tam odsud vypadly, hned ti bude líp. Uvidíš. Vím že je to těžký, ale nějaká možnost přece existovat musí.
Držím pěsti ať to všechno zvládneš.
Ahooj Ivko,je mi mooc líto,co se ti děje,ale ikdyž je to těžké,ty hlavně mysli na to maličké,které nosíš pod srdcem!!!!!!!!!!!!!!!!!
tak ráda bych ti nějak pomohla,ježiš je to hrozný,vždyt rodina,to má bejt to nejkrásnější a mají si lidé pomáhat!!..
naši se rozvedli,když jsem měla 9..- škola života!!!bylo to peklo,táta mamku mlátil,až ted v dospělosti,s ním mám nějaký vztah!
ale přes to všecko si já pamatuju,že táta byl víc rodičem,než moje máma!prostě moje máma je na dlouhé povídání,citové věci,pochopení,zájem..to jsou pojmy,které jí nic neříkají.dát dítku najíst,to umí každý,ale chápat ho,dát mu kousek jeho světa,nehrabat se mu v jeho věcech,věřit mu,vysvětlit mu co je to sex,menstruace,láska..to neznala..píšu to skráceně a věř,že se mi to nepíše lehko!
prostě moje máma dle mě není ženská,pro kterou by děti byli na prvním místě a byl to pro ní dar!!
a i proto nikdy nebude pořádná babička!!
jsme tři-já nejstarší.vždy měla nejraději hlavně mojí vyčůranou sestru..já jsem se vdala v 21l,tenkrát to byl nej věk,znali jsme se 4 roky..mamka vždy říkávala,že se těší,až vypadnem z baráku:-((a když jsem jako hodná ženuška cupitala s manžílkem do ciziny,tak brečela,že bude sama-najednou..jenže vždy jsem se o sebe starala sama,zvykla si na to,že já, malá holka, obstarávám domácnost a o 5l mlad.brášku..jenže nikdy slova vděku,lásky..možná právě proto,jsem opakem své mámi-a jsem na to hrdá,ikdyž nevím,kde jsem vzala všechnu tu sílu to přeskákat a ještě mět ráda život!!
můj svět byl knížky,kreslení a závodní tanec!!!.dle mé mámi jen zbytečné poskakování..
sestra byla často u jedné babičky a já u druhé-a moc ráda.raději ,než doma v hádkách a nezájmu..
ted jsem znovu štastně vdaná.potkala jsem super chlapa,po 7l samoty s dětma.semtam nějaké „rande na kávičce“,jenže se chtěli hlavně bavit..ale bez dětí…manžel.miluje i mé děti,syn mu říká táto!!
a osud nebo co,mi dopřál ještě zázrak v podobě dcerunky!!a když jsem mé mámě řekla-v naivní představě,že bude také ráda-že malinkou čekáme-řekla,že to budete chodit jako cigáni ze třema dětma?
holka,já už to beru prostě jako fakt!
nemysli si,mám velké srdíčko a bolí mě to,ale musím prostě to tak brát!!
mám krásnou rodinku a dám dětem to, co já jsem sama neměla!
a ikdyž má bejt ucta k rodičům,tak moje máma nemá žádné právo mi mluvit do života!!
to by se musel vrátit čas o 35l..
nikdy si nevzala děti na prázdniny..sama má peníze,barák,jako hrad a já její dcera,jsem žila s dětma v azyláku..a když mě můj ex mlátil,tak řekla,že to nemůže bejt pravda,vždyt je to vysokoškolák..
prostě,musíš se vzepřít,ikdyby ti bylo 18l.,jednou jsi dospělá a tohle je tvůj život!!máš na štestí právo,jako každý,jedno zda je mu 20,nebo 50l!!a pokud tvá máma nedokáže ti to štestí dát a kazí ti ho,tak je asi sama neštastná a ty jsi daleko zralejší,než ona !!ikdyž ti tvrdí opak!!!!
holka musíš bojovat za své štěstí i k vůli tomu pokladu,co máš pod srdcem!!ten človíček tě potřebuje!!
pokud není zralí tvůj muž,je to smutné a tvrdé ,ale ty to dokážeš i proto maličké!!
moc ti to přeju !!
určitě tu sílu v sobě máš!!
neplač,škodíš mimiku!!řekni dost,mámo,tohle je můj život!!a když to bude nezbytné,odejdi!!
držím ti pěsti a brečím u toho,jak se mi to všecko připomělo!!!
lenka
pokud mozno odstehuj se neni to tak slozite a narocne a co pozadat o podnajem obec ve ktere bydlis ja jsem byla na tom stejne nakonec jsme dostali od obce 2 plus 1 a nemenila bych do vybavy a do zivota jsem nemela nic ani ja ani manzel a jde to platime najem vzali jsme si uver na vybavu pro zacatek a casem poridili zbytek jsme spolu 8.5 roku mame na co si vzpomeneme doma vse si porizujeme na 10mesicni splatky vzali jsme si pujcku koupili zahradu postavili garaz a koupili auto i kdyz jen ojete ale dokazeme zabezbecit obe deti ja a manzel se omezime nemame znackove obleceni nemame kazdy 20 paru bot ale jsme stasni a jsme radi ze bydlime sami a nemenili by jsme na svoje vlastni bydleni nemame a asi mit dlouho nebudeme ale za ten najem to stoji je vsechno drahe ale neboj se niceho a jdi pryc z domu my jsme dokazali tot vsechno jez z manzelovych vyplat( a to mel normalni vyplaty aby sis nemyslela ze mi nosil nejake 20tisicove sumy )a me materske a taky jsme se porad strachovali ze to nemuzem utahnout ale realita je jina a taky nam nemuze nikdo rict ze nam z necim pomohl nebo dal ani na deti nam nikdo nic nekoupil ale vsechno jde kdyz se chce detem doprejem jak nejvic to jde a nejsou na tom spatne a ja jsem 8let dima na materske tak hlavu vzuru a jdi svou cestou a ma nejezdime v lete k mori vezmeme stan a jedem a v zime nejezdime na hory ale jedeme par kilometru na vlek a detem to staci a maji vetsi zazitky nez druhe deti musis udelat to co je nejlepsi pro dite a pro to aby tvoje rodina mela stastny zivot a pak se teprve koukej jinam a na prvni misto dej dite a rodinu a uvidis jak se ti zivot zmeni a jednou budes rada a reknes si ze to je skoda ze jsi to neudelala davno drzim ti polce
No, Ivko, z tvého článku se mi trochu sevřel žaludek. Ráda bych ti pomohla nějakou radou, ale sama jsem v úplně jiné situaci (první dítě ve 30, vlastní bydlení) – to se to potom s mámou jinak komunikuje. Když si vzpomenu na sebe mezi 20. a 21. rokem, tak jsem si taky doma docela užila, spíš ale s taťkou. Vedlo to až k tomu, že jsem se odstěhovala do podnájmu, pracovala při škole na půl úvazku, abych si vydělala na nájem. Pak se moje vztahy s taťkou neuvěřitelně změnily k lepšímu. Takže moje rada je stejná jako ta od Lenii: pokud je aspoň malá možnost, odstěhujte se někam!!!! Myslím, že tvoje mamka si asi jinak neuvědomí, že jsi dospělá, schopná, samostatná. Jestli to opravdu s tím bydlením jinak nejde, tak bych asi udělala nějaký chlebíčky, koupila víno a pozvala tvou mamku k rozhovoru. Asi bych na to šla trochu lstí a řekla bych jí, jak jsi ráda, že jí tam máš a že ti občas poradí s mimčem, ale zároveň bych jí vysvětlila, že tě deptá a že tě ten její styl ponižuje a hlavně bych jí poprosila, aby tě neshazovala před manželem . Někdy to pomůže si pořádně o všem promluvit bez hádek, spíš si to jako vysvětlit. A mohla bys navrhnout nějaký pravidla pro společný soužití: třeba nechodit si vzájemně do bytů. Nevím, jak to tam máte, ale jedna moje známá bydlí taky s rodiči (každá rodina jedno patro) a její mamka k nim jde nahoru, zaťuká a když jí nikdo nepřijde otevřít nebo neuslyší: „Pojď dál“, tak prostě odejde, i když ví, že jsou doma. Docela to funguje. No, možná to jsou blbosti, co jsem tady napsala, ale snažila jsem se :-))) Fakt ti držím palce, nenech se deptat a psychicky týrat. Budeš mamka a to je fakt ta nejkrásnější věc na světě 🙂 Ahoj a drž se!
Ivčo,
pokud máš alespoň maličkou možnost odstěhovat se(co babička?), udělej to…. Mám z Tvého článku trošku pocit, že jsi na všechny ty starosti úplně sama a nemáš oporu ani v manželovi?!
Tvoje miminko bude potřebovat hlavně klidnou a vyrovnanou mámu…
Přeju Ti krásné zdravé miminko, které bude dělat všem okolo radost…. Lenka
Mobile Sliding Menu