Název článku jsem si vypůjčila ze slovenského časopisu Mama a ja 8/2007. Objevil se zde úryvek z Katolických novin, který se zabýval nemorálností a nedovoleností umělého oplodnění. A od jeho přečtení se ve mně všechno bouří a přemýšlím, zda-li představuje názor jedné církve nebo se s ním ztotožňuje více lidí?
Stručně přiblížím situaci. V časopise Mama a ja vychází cyklus o „snažilkování“. V osmé části se manželský pár dozví, že jejich poslední možností, jak mít vlastní dítě, je asistovaná reprodukce. Manžel je okamžitě pro, manželka ale stojí před novým a velkým problémem – má se postavit proti víře a Bohu?
Příliš jsem nechápala, co jí vlastně brání. Proč by nemohla mít vlastní dítě, když mně asistovaná reprodukce připadá jako už celkem vžitá metoda početí? Jak někdo může přemýšlet o její morálnosti nebo nemorálnosti? Vždyť už každý pátý pár se v současnosti potýká s problémem plodnosti.
A pak v časopise o kus dál uveřejnili příčinu pochybností té ženy – článek otištěný v Katolických novinách 12/2004 s názvem „Je umělé oplodnění dovolené?“, představující postoj katolické církve k této problematice. Volně překládám:
„…Metody, kdy k oplodnění dochází buď v těle matky, ale mimo manželský styk, nebo umělým oplodněním ve zkumavce, tedy mimo tělo ženy, můžeme rozdělit na heterologní a homologní. U všech jsou plození a pohlavní styk odděleny, a to je jednou z hlavních příčin jejich nemorálnosti a nedovolenosti. U heterologních technik je dárcem mužských spermií nebo ženského vajíčka cizí osoba. Tím je porušeno právo dítěte narodit se výlučně ze svých zákonitých rodičů. Při homologních technikách jsou sice zdrojem spermií a vajíčka rodiče, ale oplodnění není důsledkem manželského styku, ale je výsledkem lékařských a biologických metod. Nemorálnost umělého oplodnění zvyšuje fakt, že při něm dochází k nadbytečné produkci embryí a nedůstojnému zacházení s nimi, včetně usmrcení. Přijatelné je to, co nenahrazuje, ale jen napomáhá přirozenému pohlavnímu styku, aby početí mohlo úspěšně proběhnout v těle matky…“
Bezva představa, že mi doktor oznámí, že přirozeně otěhotnět nemohu, ale pomocí umělého oplodnění ano. A do toho nějaký teolog odtržený od reality mi bude vykládat o morálce. Fakt mi vadí, že představitelé katolické církve (je mezi nimi snad nějaká žena?), kteří v životě neprožívali ani jednu menstruaci, těhotenství, porod, mateřskou lásku a partnerskou lásku, a svůj celibát považují za něco chvályhodného, se nám snaží kázat o lásce, antikoncepci, potratech a teď i způsobu, jak si pořídit vytoužené dítě.
Vím, že jsou i jiná náboženství, která se k těmto tématům staví jinak a i v rámci křesťanství existují církve, které například antikoncepci povolují. Pokud jste věřící a máte nějakou osobní zkušenost, budu ráda, když se podělíte, snad se mi vyjasní.
Marti, to je fakt tristní… ![]()
A ujišťuji Tě, že to fakt běžné není ![]()
Ne že bych taky neznala dva tři takové páry…. ti se ale spíše hlásí ke starokatolické tradici… a bohužel ji dodržují velice fanaticky.
Drtivá většina párů, které znám, jsou v tomhle naštěstí normální
0
0
Ahojky Ali – jen k tomu poslednímu tématu v diskuzi – znám osobně velmi ortodoxní katolický pár – mají šest dětí a netají se tím, že uznávají pohlavní styk jen za účelem zplození potomka, bylo mi panem manželem vysvětleno, že pokud nechtějí dítě, provozují odříkání a hluboce se modlí. No ale paní už se věkem blíží k padesátce, což bude brzy znamenat přechod a neplodnost, tak si snad potom budou moci víc užívat (jestli jim v tom vztahu ovšem ještě nějaká touha zbyla…) Taky si ale myslím, že to není normální a běžné v katolických rodinách.
0
0
Máš to v OV
0
0
Ájíku, povolená entikoncepce? To mě zajímá…
0
0
Babofko, ono je to spíš tak, že dnešní věřící manželé (asi ne všichni a všude, mluvím hlavně o těch, které znám, ale málo jich není
) mají zpravidla jasno v tom, kolik dětí chtějí… eventuálně jsou ještě během manželství schopni a ochotni pořídit si další… v čemž se ale asi moc nelišíme od nevěřících párů. No a potom zvolíme vhodný způsob, jak početí regulovat – těch způsobů „povolené antikoncepce“ zas tak málo není. Samozřejmě, pokud se stane a otěhotníme mimo plán, nezvažujeme interrupci, to je asi ten největší rozdíl.
Já jen vím, že tenhle argument neslyším poprvé a bohužel byl zpravidla myšlen tak, že manželé spolu můžou spát jen tehdy, pokud chtějí počít dítě, jinak si musí odříkat. Což není pravda – v manželství je dovoleno vše, co vyhovuje oběma. Jsme lidé, jako všichni ostatní.
0
0
Ájíku, já asi chápu, co tím Pavla myslela, když hovořila o „pohlavním styku jen za účelem plození dětí“. Jestliže totiž církev uznává pouze sex manželský (ne předmanželský, ani mimomanželský), je zásadně proti antikoncepci i proti potratům, pak jediné, co ti z této rovnice vyjde, je pouze sex za účelem plození dětí. Protože jestliže rodiče uvažují a plánují počet svých dětí, co tedy budou dělat v případě „nechtěného“ otěhotnění, jakmile již tohoto počtu dosáhli? Když ke zmíněné antikoncepci (před tím) nebo potratu (potom) sáhnout nesmějí?
0
0
No, Pavlo, já se tedy hlásím k těm věčícím, kteří mozek používají a věř mi to nebo ne, opravdu mě za to v církvi nikdo neodsuzuje.
Bohužel jsi přesně z těch lidí, kteří vidí církev jednak – jako tu předkoncilní příšeru, kde se bohoslužby stále slouží „zadkem k „ovečkám“ “ – budiž, chceš-li… a jednak jako spolek homosexuálů a pedofilů…. já už to nebudu rozebírat, bohužel o církvi se dostanou na veřejnost většinou jen tyhle informace, protože ty pozitivní jsou nežádoucí, že? To by se lidé jako Ty neměli čeho chytat….
Ostatní nekomentuji, jelikož tu zase nechci rozviřovat teologickou debatu…. ano, sv. Pavel není příliš sympatická biblická postava ani pro mě… nicméně doba a kultura, ve které žil, byla poněkud jiná než ta naše… ale nakonec jedna perlička, kterou nemůžu neokomentovat – můžeš mi říct, kde jsi slyšela, že katoličtí manželé mají dovolený sexuální styk pouze za účelem plození????
Je to totiž naprostý nesmysl.
0
0
Myslím, že je ztrátou času, neustále řešit, co tomu říká katolická církev. My pohani jsme prostě hříšníci, s tím už oni nic nenadělají a oni jsou ti svatí. Vždyť oni by ale měli být rádi, že se bude čím dál více dětí rodit z umělého oplodnění tj. mimo sexuální styk. Pak budou moci přitvrdit, protože dnes uznávají intimní styk jenom za účelem plození, pak už to nebude zapotřebí a tudíž souložení i v manželství svým ovečkám zakáží. Ale to je problém oveček, že nemají vlastní názor a nedokážou myslet samostatně, a spoléhají jen na to co jim řekne matka církev. Kolik těch jejich kněží v „celibátu“ ale má milenky, jsou pedofilní a homosexuální, to už ovečky neřeší. Ne každý má takový „dar“ jako apoštol Pavel, jak sám psal, že by chtěl, aby všichni byli jako on. Jen to ne!!! Podle toho jak apoštol Pavel nenáviděl a nesnášel ženy, lze z toho usoudit, že měl velký problém v sexuální oblasti, buď byl zcela impotentní nebo typ sedm vteřin a dost. To je pak každý chlap zakomplexovaný a stane se z něho fanatik v některé z ideologií, buď náboženské nebo politické. A to co on psal o hříchu a hlavně na smilstvo si rád posvítil, to samozřejmě věřící chápou, že to říká Bůh, ale to psal jenom Pavel a ne Bůh, ledaže by mu to diktoval rovnou z nebe. Už slyším, jak se věřící rozčílí, neboť: „veškeré písmo je od Boha vdechnuté a slouží atd….“ Takže ať plácal apoštol Pavel a ostatní cokoliv, vdechl jim to Bůh a tečka. S tím co tomu říká katolická církev ať si lámou hlavy jejich ovečky a ostatní ať používají vlastní mozek. Pavla
0
0
Člověk může být neplodný, i když přivede na svět děti, a naopak může být velice plodný, i když nemůže mít děti fyzicky. Vždy, když trpělivou a velkorysou lásku dává jeden manžel vzniknout něčemu ve svém partnerovi(nápadu, naději, pomůže mu znovu najít důvěru, čelit bolesti), je takový pár plodný. Vždy, když tito dva přemohou lenost a únavu a cele se věnují pomoci trpícím, slabším(v nějakém sdružení, v obci…), zasévá plodnost do společenské tkáně nová semena, z nichž mohou vyrůst velké stromy. A co říci o plodnosti takovému páru, který ráno vyjde z domu, bohatý pravou láskou, která ho den za dnem spojuje, a do svého pracovního prostředí přináší nadšení a tvořivost a velkoryse se podílí i na vytváření solidárních vztahů mezi kolegy, s bližními?
Možná, že se pochopitelné čekání manželů stane z tohoto hlediska mnohem méně důležité, než čekání dítěte, odloženého v některém ústavu, které se každý den dívá skrz sklo často zavřených dveří a ptá se: Přijde dnes někdo i pro mě?
0
0
Jen vzkaz pro studiem teologie naprosto nepoznamenanou anonymní Pavlu: apoštol Pavel se sice zdržel sexuálního života, ale nebylo to proto, že by nenáviděl ženy nebo byl impotentní. V té době byl totiž zcela reálně očekáván druhý příchod Krista, takže jeho důvody byly, kromě duchovních, vlastně i praktické. Chtěl být zcela volný pro tuto událost, zcela k dispozici Bohu. Druhým nezakazoval sex, pouze připomínal, že tak mají dělat pouze v manželství.
Co se týče toho sexuálního styku pouze za účelem plození, toto pochází od sv. Augustina – je pravda, že s tímto chlápkem nejsem v názorech za jedno, nicméně, církev už drahnou spoustu let nevychází pouze z augustiniánských myšlenek.
Pro bližší pochopení, o co církvi jde, doporučuji přečíst literaturu, např. Gaudimum et Spes, Humanae Vitae, Familiaris Consorcio.