Sluníčko

Milé dámy,
povídáme si takhle již dlouhou dobu, ale ještě jsme asi nestačily přivítat jaro jako jaro. Tedy – sluníčko, čistou oblohu a vůbec.
Tak v pondělí k nám to jaro nakouklo. Byl hezký den, sluníčko svítilo – jak se u nás doma říká, svítil oskárek a koukal na nás.

Zrovna jsem měla namířeno do města něco zařídit a vyzvednout prcka ze školy, že si zajdeme někam na něco malého dobrého. Jak z udělání bylo teplo, mně se povedlo krásně si nafoukat vlasy, dokonce i oči namalovat tak, že jsem byla jednou spokojená – prostě nádherný pocit ze všeho, na co jsem sáhla.

Už jste si všimly, že se všichni na vás usmívají, když venku zasvitne sluníčko? A tady u nás, to už je vůbec zázrak. U nás – to je na kopci – je spíš velký vítr, neustálé sněžení, pršení a sněhopršení – já vím, tak se to neříká. Pořád je ošklivo, každý se zachumlá do svého kabátu nebo bundy a kouká jako kakabus. Ale když dnes svítilo sluníčko, všichni chodili tak nějak narovnaní, usmívali se, zdravili jeden druhého. Všimli jste si toho?

I já jsem měla takový hezký pocit, když jsem kráčela svou pravidelnou trasu z vršku kopce dolů na náměstí, do města. Nahoře sice ještě nic neraší, ale jak jsem přicházela k náměstí, viděla jsem v zahradách rašit některé jarní květiny, na stromech se tu a tam zelenala kulička budoucího lístku.
V poslední době máme hodně problémů, především se zdravím synů a dnes, jako by to ze mne vše spadlo. Miluji sice zimu – krásné sněhové pláně zalité sluncem – tedy tak si to pamatuji z mého rodného Ostravska, tady jsem zatím nic takového neviděla. Ale zima – to jsou Vánoce a ty my moc rádi. Jenže jaro – to je přeci jaro.
Díky bohu, že žijeme v místě, kde se střídá roční období, protože všeho dočasu a nic nás nebaví věčně. Kdo by taky věčně chtěl chodit zachumlaný v oblečení a přemýšlet, jestli ten autobus pojede načas a jestli nebude mrznout na zastávce, nebo kolik centimetrů sněhu zase napadne a bude se to muset uklízet.

Máte také takové dny, kdy máte pocit, že jste se probudily z nějakého divného snu a najednou jste volné, jako by z vás spadly okovy? Přiznám se, už jsem koukala po jarním saku ve skříni, které bych moc ráda vyměnila za zimní bundu.
Měly jste taky takový den? A aby to nebylo všechno, v neděli bylo sice ošklivo, ale udělali jsme si s prckem hezký večer a šli na novou českou pohádku (i když je prcek velký, ale hrál tam jeden z jeho učitelů) – bylo to o princezně a o peklu a bylo to opravdu moc hezké. Po dlouhé době jsem porušila všechny mé zásady jako tu, že do kina jdu na film, ne pojídat brambůrky a pít colu. Dopřála jsem si všeho a druhý den jsem dostala další odměnu. Tak takových dní bych chtěla prožít víc.
A vám je přeji také.

Napsal/a: JanaOss