Poděkovat už jsem nestihla

Rubrika: Od srdce i od plic

Slovíčko děkuji se dnes bohužel nepoužívá tak často jak by mělo. Lidé si zvykli, že malé ústupky, kompromisy a jiné třeba i milé drobnosti jsou běžné a snad i povinné a není třeba děkovat. I já mezi ně patřila, život mně ale naučil, že někdy už může být na to poděkování velice pozdě.

S mojí maminkou jsem si moc nerozuměla. Narodila jsem se krátce po jejích 18-tých narozeninách a nebyla jsem zrovna chtěné dítě. Nikdy mi neubližovala a měla mě ráda.
Jenže jak přišla moje puberta, stávala jsem se divokou a celkem dost nezvladatelnou a mamka mi jednou, aniž by si asi uvědomila, co vlastně vypustila z úst, řekla:  že já tenkrát nešla na potrat. No a od té doby jsme si prostě přestaly rozumět a já přestala děkovat. Taky proč, ona přece je máma a je její poviností se o mě postarat.
Když mi bylo 16, mamka onemocněla rakovinou děložního čípku. Nádor tam bohužel byl už delší dobu a operace byla k ničemu.
Ještě rok jsme se hádaly a bojovaly spolu. Pak najednou mamka už nefungovala jako máma a na její místo jsem musela nastoupit já, protože jednomu bratrovi bylo 13 a druhému 5 let. Za rok mamka zemřela, bylo to 22. 10. 1998 a já jí už nestihla říct, jak moc ji mám ráda a že jí děkuju za všechno, co mi dala, za výchovu a lásku i za to, že to se mnou v těch telecích letech vydržela. Od té doby nemám ráda Vánoce, protože tenkrát jsem rodiče dělala já, otec nebyl pro smutek schopný, ale někdo musel klukům maminku alespoň částečně nahradit.
A proto dnes děkuji i za maličkosti, mojí babičce, která smrt dcery málem nepřežila, ale od té doby mi ji nahrazuje, stále děkuji za to, že nás má ráda. Moje děti miluje tak, jak to umí jenom babičky. Mému muži za těch krásných 10 let, co jsme spolu, že to se mnou vydržel, také moc děkuji.
A moc bych chtěla říct všem lidem, kteří si tento článek přečtou, nezapomínejte poděkovat i za maličkost, někdy může být příliš pozdě a pak Vás to bude celý zbytek života mrzet a bolet, tak jako mě.

A proto… DĚKUJI

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v červnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Děkuji nebo do 17. 6. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: knizkova8

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Moc pěkný článek, který určitě zavlažil nemnohé oko, ale hlavně přiměl k zamyšlení a případně i k nápravě „věcí“ odsouvaných na později…

  • Mám podobnou skutečnost se svým tatínkem. I když už jsem byla dospělá když umřel, stále mi moc chybí a stále vzpomínám a mám ho pořád ráda. Tatínku moc děkuji …

  • něco podobného jsem zažila,ale asi tak krásně bych to nenapsala…

  • Já také lobuji za tento článek,protože je psaný srdcem a je mi bohužel blízký i tím osudem.A taky myslím,že ten kdo si ho přečte se alespoň na chvilku zamyslí a jde svoje blízké obejmout,protože mu třeba dojde,že to tak nemusí být napořád….někdy nám to totiž někdo třeba svým osudem musí připomenout 🙁

  • bamiska

    lobuji za tento článek jako za výherní tohoto měsíce moc krásně napsaný a už jsem psala níže …..užasnej človíček se srdíčkem na pravém místě co tohle napsal…

  • knizkova8

    Moc děkuji za milé komentáře

  • Moc pěkný článek.Vehnal mi slzy do očí.Děkuji za něj.

  • krásný článek,psaný srdíčkem a citem,který mi vehnal slzy do očí..tobě patří můj obdiv za situaci,kterou si musela zvládnout už kvůli mladším bráškům,kdy dítě(sourozenec) muselo nahradit matku „mladším sourozencům“..opravdu smekám,musela si mít hodně síly..já ti děkuji za odvahu nám toto napsat a přimět k zamyšlení,jak moc znamená slůvko „DĚKUJI“.

  • bokul

    Díky za Tvé poděkování! Tu hlavní myšlenku s Tebou sdílím… někdy je člověk zahlcen negativními emocemi tak, že ho ovládne takový podivný pocit „neděkování“ a pak přijde zvrat v situaci a člověk může procitnout. Bohužel se pak myslící hlavička může dostat do situace, kdy si je vědoma toho, že něco měla udělat jinak a hlavně, že už to nikdy neudělá a tíží ji to třeba u srdce.

    Tvé poděkování jistě letělo tam někam do nebe k Tvé mamince. Neboj!

    Opravdu děkuji za to jak krásně jsi to napsala – své řádky končím ne se slzou, ale s mokrým kapesníkem, protože já něco podobného zažila s tátou… Kdo to nezažil, nepochopí a hlavně nikomu nepřeju, aby o zažil!

  • Smutné,ale nádherně napsané.
    I já mám problém se svou matkou a doufám,že včas najdu sílu a způsob jak jí říct to obyčejné slůvko : děkuji…

  • bamiska

    hezoučké čtení a vzalo u srdíčka….jsi silná a obdivuhodná, neměla jsi to jednoduché

  • Krásné a pravdivé zamyšlení..děkuji

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist