O tom, že nechci být mistr světa amoleta…

Vzpomínáte si ještě? Byli jste malí a titul „Mistr světa amoleta“:) pro Vás bylo označení jisté kvality/nekvality:)
To, že vůbec čtete tento článeček, je důkazem, že se aspoň trošku s počítačem a internetem kamarádím…

Na netu „chodím“ většinou na mně známá místa, sem tam zabrousím i někam jinam. Musím říct, že mě moc nezlákal (možná na rozdíl od jiných) chat. Vlastně jsem chatovat zkoušela jen párkrát a nepamatuji si vůbec na nikoho….až na Smutnou slečnu. Byla vážně smutná. Měla (má?) přítele, už dlouho, dříve se spolu bavili i o svatbě, ale ona se teď bojí, že ji opustí… Já vím, teď asi namítnete, že se to stává, že je dobře, že spolu nemají děti, že si najde někoho lepšího… Mě ale trošku překvapil důvod její obavy. Slečně připadalo, že si jí přítel neváží. Vlastně toto byl pouze počáteční důvod… Od něj to bylo pouze krůček k prohlášení, že vlastně ani nemá důvod si jí vážit…

Trošku se mi to vše rozleželo v hlavě a možná ten problém nebude jen v nárocích jejího přítele na ni, ale také v ní… Vážně musí mít nějaký konkrétní důvod, aby si ji vážil? Když je někdo krásný, je to důvod si ho vážit? To je přeci nesmysl? Co tedy? Když zvládá domácnost, práci, děti? Když někdo vydělává dost peněz? A co, když těm dvěma vstoupí do života někdo třetí, někdo „lepší“ v hodnocené „disciplíně“… Nevím, nepřišla jsem na to! Já vidím to, jestli někoho „beru“, nebo „neberu“ spíše v hlavě. V té mé a té jeho:) Nebo v srdci? A není to jedno? Prostě někde uvnitř! Je pravda, že nemůžete žít s někým, koho si nevážíte. Nebo si to aspoň nedovedu představit… A co teprve, když jste manželé? Myslíte, že je to důvod k rozvodu?

Četla jsem v Magazínu rozhovor s dvojčaty Pavla Zůny. Jeden z kluků prohlásil, že on se nechce oženit…protože, když by se oženil a měl děti, tak by mu braly hračky :):) Abych se vrátila k té smutné slečně… Myslím, že si ji její přítel asi nevezme…a i kdyby se tak stalo, ona pak nebude šťastnější než teď…taky myslím, že by měla víc myslet na sebe, že sice není nejlepší, ale určitě toho dost umí. Začala jsem horečně přemýšlet nad sebou a ta hrůza!:) Proč by si zrovna mě měl ten můj doma:) vážit?! Ani já nejsem držitelem titulu Mistr světa:) A co bych s ním také dělala?:) O to přeci vůbec nejde! Kadlička o mě tvrdí, že dělám krupicovou kaši, která chutná jako dort… umím mluvit jako Rákosníček:), Petr říká, že umím psát hezký dopisy (všechny si schovává, vím to!:), mojí mamce jsem koupila k narozeninám přesně to, co si přála… Verča dostane k zářijovým narozkám smaltový hrnek a už teď vím, že jsem se trefila:) Já jsem se sebou zkrátka spokojená… 🙂 🙂 A to nejsem Miss, Úžasňáková, Mistr světa amoleta:)…a…co já vím, co ještě…

Napsal/a: jaholka