O tom, že bát se můžete i něčeho, co vlastně neznáte

V Od srdce i od plic

1162304_handTaké se rádi bojíte? Já nemusím žádné krváky, na ně tedy moc nejsem:) Zřejmě prostě nedokážu ocenit práci s kamerou snímající záplavy krve… Něco jiného je takové lehké mražení v zádech z tušení něčeho neznámého a zároveň nevyhnutelného, dosud utajeného…Když v takovéto vypjaté chvíli na mě Petr položí ruku (samozřejmě schválně!:), můj obvykle nízký tlak se zhoupne do výšin a já nemám daleko k infarktu:)… ale bojím se fakt ráda!:)

Je to dva roky zpátky, co se nám do práce „vloupal“ netopýr… No, netopýr:)…spíš to byl netopýrek. Když jsme se to ráno uviděli, myslím, že byl vyděšenější než já:) Tedy nechci být přehnaně sebekritická:), ale myslím, že s tak zvláštním stvořením, jako jsem byla pro něj v tu chvíli já, se za svůj život možná ještě nesetkal:) Pípal a pískal nahoře na okně a já jsem uvažovala, jak ho přesvědčit, aby z té pětimetrové výšky slétl. Babo raď! Jak něj a přitom nevystrašit? Začala jsem zjišťovat, telefonovat, bloudit a hledat na internetu. Bylo nám doporučeno netopýrka odchytit:), schovat do tmavé krabice s přístupem vzduchu a počkat do večera na vypuštění… Lehce se řekne, ale už jste někdy chytali netopýra? No, nakonec se podařilo… a já tehdy poprvé viděla „opravdicky“ živého netopýra… oči jako korálky a ze všeho nejvíc byl legrační:) A hlavně zachráněný:)

Předčasem jsem viděla v televizi reportáž o „panelákovém chovateli“ jednoho tohoto zajímavého zvířátka. Dotyčný pán poskytoval svou koupelnu jako útočiště párku netopýrů, které zachránil před více než patnácti léty z jídelníčku jedné restauraci v Číně. Jeho žena je při rozmluvě láskyplně:) oslovovala bobišci:)

Vloni jsme byly poprvé v novém pavilónu, který v naší zoo otevřeli. Je to pavilón netopýrů a jiných nočních zvířat a zvířátek… Netopýři si volně poletovali prostorem, každou chvíli Vám některý profrčel:) nad hlavou. Jeden z nich si to špatně nasměroval (propočítal?:) a přistál asi jen metr nad zemí. Věřte nebo ne, ale hladit netopýra je něco jako hladit kočku po zádech:)

Netopýry jsem tedy poznala opravdu zblízka, také už o nich více vím… a když o nich teď přemýšlím, marně v nich hledám „to něco“ strašidelného, které jsem v nich dříve viděla…

A zkoušeli jste třeba pohladit takového hada? Znám slečnu, která hady chová. Když byl jeden z nich ještě malá hadička:), jela ho ukázat jinému „hadologovi“:) přes půl republiky a s hadičkou:) spala v jednom spacáku, aby nenastydla…. Nemyslím tím tu slečnu:)

Při naší minulé návštěvě u známých, mi jejich Milánek, který je právě v upovídaném:) období, podrobně ukázal celý jejich byt. Vím přesně, kde má postýlku, kam schovávají oblečení na zimu, kde jeho tatínek nechává ponožky:)…také vím, kde mají sklípkany! Vážně jsem si je pohladila! Ještě před měsícem, bych řekla, že nikdy! Ale přeci před takovým malým klukem:) nebudu pištěte!:)

Už jsem psala, že máme doma leguána. Kdo ho vidí prvně, často na něj kouká, když ne skoro se strachem, tak skrz prsty:) My doma však víme, co v něm máme:) Rozhodně to není žádný morous a netykavka, jak by se mohlo zdát:)

Když totiž lépe poznáte něco, čeho se bojíte, přestáváte se bát… Kdybych to jen věděla dřív!:( Strašně, ale opravdu strašně, jsem se bála čerta a Mikuláše! Naši nás nimi nikdy nestrašili, ale já si ještě teď vybavuji pocit, který jsem měla v pěti letech… strachy nemůžu promluvit, stojím na chodbě, někdo dupe po schodech a zvoní… Každé dítě je jiné, můj bratr čertům odmlouval…a taky lhal! Prý nezlobil!:) Já jsem se bála tak, že je za mnou ani nikdy nepustili, viděla jsem je jen přes okno nebo klíčovou dírkou:) Jsem ráda, že to naši tak nějak rozumně pojali:) a vždycky jim podstrčili mého nebojácného bratra:) Jak už jsem psala – lépe poznejte, čeho se bojíte… a budete se bát míň! Ale ta práce – není lehké odhalit v pěti letech v čertovi souseda!

Vzpomínám si na jednu z knížek o Gabře a Málince, které jsem jako dítě četla. Už nevím, která z nich se tak bála moc bála ředitele ve škole. Ale pamatuji se, jakou dostala radu: „Představ si ho v noční košili a čepičce“. Zabralo to!:) Dovedete si představit někoho, kdo v takovém úboru nevypadá tak nějak lidsky legračně?:)

Už jsem psala, bojím se ráda… Tedy mám namysli takovéto bezdůvodné bání se u televize:), okusujete si málem nehty:), hezky pod dekou a víte, že to dopadne, když né dobře, tak aspoň dospějete k vysvětlení záhady… Přeji všem, ať se v životě bojí jen toho, co neznají… protože takového strachu máte možnost se zbavit… a taky Vám přeji (a sobě taky:), ať se nemusíte bát o nikoho blízkého…uf, protože to se mi stává také.. a rady si nevím…

Toto taky stojí za přečtení!

5 úžasných věcí, které jsem pustila do svého života díky vlastní zahrádce

„Starat se ještě o zahradu? Přece nejsem padlá na hlavu!“ Taky jsem si to kdysi říkala, ale dnes to

Čtu dál →

Recenze: Jdu do školy

Také máte doma předškoláčka a přemýšlíte, zda umí vše, co umět má a zda může do školy? Pokud ano,

Čtu dál →

Soutěž: Justýnka a asistenční jednorožec

Mám pro vás opět tři tipy na knižní novinky, které nedovolí, aby vaše děti trpěly „akutním nedostatkem fantazie“, jak

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • jéžiš, ty jsou super..já ho chcíííí

  • Ahojky, pokud se Ti líbí legošci, můžeš se mrknout na http://www.iguana.cz. Jen se nelekej té diskuze, která tam právě probíhá:(, trošku se to tam zvrtlo:( Moje mamka se bojí všeho malýho chlupatýho:) – myši, křečci, morčata… ale pozor! Už né činčily (tu taky máme:) Myslím, že náš legoš jí sice připadá „takovej divnej“:), ale hladí ho normálně… což se mu velice líbí:)

  • Moc pěkný :o) Já krváky také nemusím, ale thrillery miluju :o) Já bych právě jednou chtěla pořídit domů i toho leguána (myslím, že to je zvíře, z kterého nehrozé alergie a kterého se nebojíme) jenže riskujem, že u nás nikdy neuvidíme mou mamku. A dokud bydlíme s nima v 1 domě, tak „mám zákaz domů takovou havěť tahat“ i přesto, že bydlíme v přízemí a oni v patře…Možná je to tím, že nikdy ho neviděla zblízka a vidí v něm víc hada, než větší ještěrku :o) Tak jdu po neděli po dlouhé době ke kamarádce, podívat se na jejich miminko a také jejich Ferdíka-právě leguána…zas jim zafuním terárium, jak na Ferdíka budu koukat a mlaskat :o)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist