O tom, že bát se můžete i něčeho, co vlastně neznáte

Rubrika: Od srdce i od plic

1162304_handTaké se rádi bojíte? Já nemusím žádné krváky, na ně tedy moc nejsem:) Zřejmě prostě nedokážu ocenit práci s kamerou snímající záplavy krve… Něco jiného je takové lehké mražení v zádech z tušení něčeho neznámého a zároveň nevyhnutelného, dosud utajeného…Když v takovéto vypjaté chvíli na mě Petr položí ruku (samozřejmě schválně!:), můj obvykle nízký tlak se zhoupne do výšin a já nemám daleko k infarktu:)… ale bojím se fakt ráda!:)

Je to dva roky zpátky, co se nám do práce „vloupal“ netopýr… No, netopýr:)…spíš to byl netopýrek. Když jsme se to ráno uviděli, myslím, že byl vyděšenější než já:) Tedy nechci být přehnaně sebekritická:), ale myslím, že s tak zvláštním stvořením, jako jsem byla pro něj v tu chvíli já, se za svůj život možná ještě nesetkal:) Pípal a pískal nahoře na okně a já jsem uvažovala, jak ho přesvědčit, aby z té pětimetrové výšky slétl. Babo raď! Jak něj a přitom nevystrašit? Začala jsem zjišťovat, telefonovat, bloudit a hledat na internetu. Bylo nám doporučeno netopýrka odchytit:), schovat do tmavé krabice s přístupem vzduchu a počkat do večera na vypuštění… Lehce se řekne, ale už jste někdy chytali netopýra? No, nakonec se podařilo… a já tehdy poprvé viděla „opravdicky“ živého netopýra… oči jako korálky a ze všeho nejvíc byl legrační:) A hlavně zachráněný:)

Předčasem jsem viděla v televizi reportáž o „panelákovém chovateli“ jednoho tohoto zajímavého zvířátka. Dotyčný pán poskytoval svou koupelnu jako útočiště párku netopýrů, které zachránil před více než patnácti léty z jídelníčku jedné restauraci v Číně. Jeho žena je při rozmluvě láskyplně:) oslovovala bobišci:)

Vloni jsme byly poprvé v novém pavilónu, který v naší zoo otevřeli. Je to pavilón netopýrů a jiných nočních zvířat a zvířátek… Netopýři si volně poletovali prostorem, každou chvíli Vám některý profrčel:) nad hlavou. Jeden z nich si to špatně nasměroval (propočítal?:) a přistál asi jen metr nad zemí. Věřte nebo ne, ale hladit netopýra je něco jako hladit kočku po zádech:)

Netopýry jsem tedy poznala opravdu zblízka, také už o nich více vím… a když o nich teď přemýšlím, marně v nich hledám „to něco“ strašidelného, které jsem v nich dříve viděla…

A zkoušeli jste třeba pohladit takového hada? Znám slečnu, která hady chová. Když byl jeden z nich ještě malá hadička:), jela ho ukázat jinému „hadologovi“:) přes půl republiky a s hadičkou:) spala v jednom spacáku, aby nenastydla…. Nemyslím tím tu slečnu:)

Při naší minulé návštěvě u známých, mi jejich Milánek, který je právě v upovídaném:) období, podrobně ukázal celý jejich byt. Vím přesně, kde má postýlku, kam schovávají oblečení na zimu, kde jeho tatínek nechává ponožky:)…také vím, kde mají sklípkany! Vážně jsem si je pohladila! Ještě před měsícem, bych řekla, že nikdy! Ale přeci před takovým malým klukem:) nebudu pištěte!:)

Už jsem psala, že máme doma leguána. Kdo ho vidí prvně, často na něj kouká, když ne skoro se strachem, tak skrz prsty:) My doma však víme, co v něm máme:) Rozhodně to není žádný morous a netykavka, jak by se mohlo zdát:)

Když totiž lépe poznáte něco, čeho se bojíte, přestáváte se bát… Kdybych to jen věděla dřív!:( Strašně, ale opravdu strašně, jsem se bála čerta a Mikuláše! Naši nás nimi nikdy nestrašili, ale já si ještě teď vybavuji pocit, který jsem měla v pěti letech… strachy nemůžu promluvit, stojím na chodbě, někdo dupe po schodech a zvoní… Každé dítě je jiné, můj bratr čertům odmlouval…a taky lhal! Prý nezlobil!:) Já jsem se bála tak, že je za mnou ani nikdy nepustili, viděla jsem je jen přes okno nebo klíčovou dírkou:) Jsem ráda, že to naši tak nějak rozumně pojali:) a vždycky jim podstrčili mého nebojácného bratra:) Jak už jsem psala – lépe poznejte, čeho se bojíte… a budete se bát míň! Ale ta práce – není lehké odhalit v pěti letech v čertovi souseda!

Vzpomínám si na jednu z knížek o Gabře a Málince, které jsem jako dítě četla. Už nevím, která z nich se tak bála moc bála ředitele ve škole. Ale pamatuji se, jakou dostala radu: „Představ si ho v noční košili a čepičce“. Zabralo to!:) Dovedete si představit někoho, kdo v takovém úboru nevypadá tak nějak lidsky legračně?:)

Už jsem psala, bojím se ráda… Tedy mám namysli takovéto bezdůvodné bání se u televize:), okusujete si málem nehty:), hezky pod dekou a víte, že to dopadne, když né dobře, tak aspoň dospějete k vysvětlení záhady… Přeji všem, ať se v životě bojí jen toho, co neznají… protože takového strachu máte možnost se zbavit… a taky Vám přeji (a sobě taky:), ať se nemusíte bát o nikoho blízkého…uf, protože to se mi stává také.. a rady si nevím…

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak každodenně zabíjíme důvěru svých dětí

Neděláme to schválně, ale dopouštíme se toho snad každý den. Jsou to jen zdánlivé malichernosti, ale důsledky jsou mnohem

Čtu dál →

Recenze: Pohádková logopedie

V dnešní době, kdy spousta dětí navštěvuje logopedii, jsou prostředky, které nácvik správné řeči podpoří hravou formou, k nezaplacení. Tedy alespoň

Čtu dál →

Příběh nejkvalitnější pomazánky bez palmového tuku

Není to tak dávno, co internet zaplavily obrázky sklenic, ve kterých bylo názorně předvedeno složení některých kakaových krémů –

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • jéžiš, ty jsou super..já ho chcíííí

  • Ahojky, pokud se Ti líbí legošci, můžeš se mrknout na http://www.iguana.cz. Jen se nelekej té diskuze, která tam právě probíhá:(, trošku se to tam zvrtlo:( Moje mamka se bojí všeho malýho chlupatýho:) – myši, křečci, morčata… ale pozor! Už né činčily (tu taky máme:) Myslím, že náš legoš jí sice připadá „takovej divnej“:), ale hladí ho normálně… což se mu velice líbí:)

  • Moc pěkný :o) Já krváky také nemusím, ale thrillery miluju :o) Já bych právě jednou chtěla pořídit domů i toho leguána (myslím, že to je zvíře, z kterého nehrozé alergie a kterého se nebojíme) jenže riskujem, že u nás nikdy neuvidíme mou mamku. A dokud bydlíme s nima v 1 domě, tak „mám zákaz domů takovou havěť tahat“ i přesto, že bydlíme v přízemí a oni v patře…Možná je to tím, že nikdy ho neviděla zblízka a vidí v něm víc hada, než větší ještěrku :o) Tak jdu po neděli po dlouhé době ke kamarádce, podívat se na jejich miminko a také jejich Ferdíka-právě leguána…zas jim zafuním terárium, jak na Ferdíka budu koukat a mlaskat :o)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist