O showbusinessu a ztrátě iluzí (teda posledních)

Rubrika: Od srdce i od plic

Dnešní příběh se skutečně stal. Aby mě zas laskavý čtenář neobvinil,  že mu některé příběhy připadají vycucané z prstu 🙂

Fakt, že mám malou dceru, není pro pravidelné čtenáře mých sloupků nijak novou informací.

Taky mám sestru, která má taky dceru, ale narozdíl od mé roztomilé „čtyřletky“, má ségra poměrně vyzrálou, světaznalou „čtrnáctku“ s jasně vytříbeným názorem na svět a věci v něm.

A všem nám z ní šediví vlasy a tuhne krev v žilách. Pavlína je prostě prvotřídní puberťačka se vším všudy.

Ještě než napíšu další řádky, aby příběh dával alespoň trochu smysl, přiznám se vám k tomu, že již od mládí jsem zapřísáhlá zastánkyně spíše rockové hudby, ano, mám na mysli melodický rock, takové to už hodně tvrdé třískání poklicemi a tlučení do hrnců mě zas až tak moc nebaví…

Zatímco zbytek naší značně rozvětvené rodiny vyznává v muzice spíše „střední proud“, Pavlína zřejmě lásku k rocku potetila :), takže se pak na rodinných dýcháncích často stávalo, že jsme si spolu notovaly u trošku „tvrdších“ písniček (a „starcům“ přenechávali ty ostatní ohrané fláky ve stylu Pet Shop Boys, brrr), což nás v jistém smyslu značně sblížilo.
Minulou sobotu se ke mně na jedné rodinné sešlosti Pavlína přitočila, ukázala mi svůj mobil a  tajně mi šeptala: „Teto, neuvěříš, já si píšu a volám s …“ a vyslovila jméno poměrně známého, stárnoucího rockera. Začala jsem se chechtat, nevěřila jsem ji ani slovo.
A tak plavovlasá Pavlínka vytáhla mobil a začala mi ukazovat smsky a vzkazy na Facebooku, které si se značně známou hvězdou vyměnila v uplynulých svou měsících.

Pěkně ve mně zatrnulo: „Úchyl, který zneužívá naivity mladých holek“. To bylo to první, co mne vůbec napadlo. A vzhledem k tomu, kolik dětí se v posledních letech ztratilo, docela jsem se lekla.

„Údajný rocker“ totiž Pavlínce psal, ať přijede na jeho koncert na druhé straně republiky, že ji někde vyzvedne některý z jeho kámošů a že se pak setkají po koncertě a tak podobně. Pavlína je ve svém věku natolik blbá, že tyto smsky samozřejmě sdílela se všemi kamarádkami, plánovala, jak tajně vyrazí a užije si „hvězdného života“ a oslní své kámošky a cítila se hrozně dotčená, když jsem ji oznámila, že s tím vším musí okamžitě skončit.

„Ty mi teto prostě závidíš,“ oznámila mi suše a nafoukla se jako balón.

Moje hlava byla horká. Přemýšlela jsem zuřivě, co bych měla udělat. Sebrat neteři mobil a udat toho úchyláka, který se snaží lákat nezletilé dívky kamsi na noc, na policii? Ale co když se skutečně jedná o známého rockera… ?

A tak jsem se rozhodla s nadšením sobě vlastním jednat jako zkušená a profesionální novinářka. Neteři jsem zakázala o našem rozhovoru mluvit a samozřejmě, pod výhružkou doživotního domácího vězení, psát tomu individuu, či se s ním vůbec potkat nebo komunikovat. Prudila strašně, ale strach jí nakonec nedovolil, aby se vzmohla na odpor. Ví dobře, co jsem zač! 🙂

Poté jsem zasedla k počítači, chvilku pátrala v Googlu a pak napsala na tiskové oddělení známého umělce poměrně břitký, ale jasný dopis ve smyslu, že někdo, kdo píše z daného telefonního čísla a vydává se za známého zpěváka, zneužívá naivity nezletilých dívek a že bych se tedy ráda poradila, jak celou záležitost řešit, aby nedošlo k poškození dobrého jména jejich svěřence tím, že celou věc oznámím policii.

Reakce mne srazila na kolena.

Z tiskového oddělení jednoho z mých idolů mládí došla odpověď: „Je nám to opravdu docela trapné, ale mobilní číslo, které uvádíte, skutečně patří panu…, kterého zastupujeme…“
Jako bych dostala pěstí.

Věřili byste tomu? Více než padesátiletý „dědek“, idol mých dospělých let, láká  čtrnáctky… strašné, strašné!…

Vyházela všechny jeho desky a pásky a cédéčka. S neteří jsme uzavřely dohodu, že jestli jen zkusí pomyslet, že by někam s rockovým chlípníkem odjela, okamžitě ji „prásknu“ její mámě (mojí sestře) a přiměju se za to, aby ji čekalo doživotní domácí vězení.

Umělci jsem skrze jeho tiskové oddělení oznámila, že jestli zachytím ještě jednu zprávu, celý případ poputuje na policii…

… a když jsem se za pár hodin alespoň trochu uklidnila, vyrazila jsem do obchodu a koupila si cédéčko Ewy Farny. Má krásný hlas i věk a mám u ní apoň na příštích pár let jistotu, že mi neteř nikam chlípně lákat nebude. 🙂

Mějte krásný den.

Vaše Marta

Napsal/a: Marta Procházková

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Jsem máma 7 leté dcery, a ta také tíhne k muzice. Zatím nemá přístup na internet a nemá mobil. Tak jen doufám, že za pár let až bede mít možnost využívat vymoženosti dnešní doby, tak nebude takhle blbnout.
    Váš přístup je mi docela blízký. Tleskám Vám, jen by mě zajímalo, co to bylo za umělce, který se takhle chová, že mu není hanba v jeho věku a postavení.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist