Můj Petr je tak trochu:) obchodníkem se zbraněmi… Né, vážně!:)…vždyť píšu tak trochu:) Občas pomáhá prodávat dětské dřevěné hračky – zbraně, štíty, meče, halapartny… Já jako nekluk (nevoják:) se v nich zase moc nevyznám, ale vzpomínám, jak jsme se jako malá mečovala!:)
Ke klukům tak nějak hry na vojáky prostě patří…Vzpomínám si, jak jsme se ve škole v psychologii učili, že v mužích je „to něco“ od pradávna zakódováné. Navíc jsou pro boj prostě lépe vybaveni. Je to dáno nejen větší fyzickou silou, ale už i něčím v psychice. Jsou schopni bojovat za „vyšší díle“ pro nás ženy často nepochopitelné:)… za ostruhy, za čest a slávu:) „Petře, prosím Tě, proč neuteče?“ „Psst!..Je statečnej!“ „Áááha…, ale tak by mohl být i živej!“ „Tomu nemůžeš rozumět“ Upřímně řečeno – teď mluvím k ženám – dovedete si představit, že byste měly někoho poslouchat „jen“ pro něco tak bizarního (pánové prominou:) jako jsou frčky na jeho uniformě?:) Pomoc:)…Žena má zkrátka větší pud sebezáchovy… Snažím se pochopit, že obojí bylo důležité pro zachování rodu…
Rádi se díváme na M.A.S.H., prostě se nám tenhle druh humoru moc líbí… Když se směju, zapomínám na „to“ pozadí, na válku… Je pravda, že válka je pro mě něco absolutně nepochopitelné, absurdní…Všimli jste si? Nedostává se mi slov.
Jak stárnu… Né, to není ten správný výraz:) Jak mi přebývají lidé, na kterých mi záleží, tak si uvědomuji, že jsem se vážně uměla narodit, jedinou válku, která se mě bezprostředně týká, bych dokázala vypnout – kdybych chtěla – jediným stisknutím ovladače… Promiň, Radare – ale napsala jsem kdybych chtěla!!:)
Já jen, že jsem se včera dívala na zprávy…
Napsal/a: jaholka
