Můj synáček a jeho slavné zvířátko:-)

Šla jsem se synem k dětskému lékaři v té době mu bylo 7 let a samozřejmě jako vždy – čekárna narvaná malými pacienty s rodiči. Můj syn se asi nudil a hlavně je velmi upovídaný..

A tak spustil na plnou pusu přímo v čekárně:“Mami, já by sem tak rád viděl ku.du“. Ve mně by se krve nedořezal. (V tom slově jsem úmyslně nenapsala písmeno N, které tam patří, protože ještě teď se stydím to i napsat). Já vytřeštila oči a můžu Vám říct, že mě polil pot a vůbec jsem nevěděla co mám dělat.
A Kubíček pokračoval dál: „Já bych si s ní tak rád pohrál“!“ Lapala jsem po dechu, byl to šok – to, co jsem v tu chvíli prožívala, si nedovedete představit. Zeptala jsem se ho ostře, co to říká, zatímco celá čekárna na nás podezřele hleděla s otevřenou pusou – hrůůza. Můj syn se ještě začal rozčilovat a pokračoval dál ještě hlasitěji – přeci tu ku.du -víš jakou?! Jak jsme na ni koukali s tatínkem v televizi. Já věděla, že mi to nějaké zvíře připomíná, ale v tom šoku jsem si nemohla za boha vzpomenout jaké a každá vteřina kterou jsme v čekárně čekali -byla utrpení. Jen jsem ho tiše poprosila, aby přestal mluvit, ať je ticho- čímž jsem tomu dala asi ještě větší korunu. Bohužel až v autě jsem přišla na to, že myslel anakondu! A přesně tak – zeptala jsem se ho – nemyslel jsi náhodou anakondu? A on šťastně – nooó, to je to zvíře. Bohužel mně to došlo pozdě :-/
Samozřejmě doma se všichni mohli zbláznit smíchy, za to já se stydím dodnes, když jdu městem – zda náhodou nepotkám někoho /ani nevím jak rodiče vypadali/, kdo v té čekárně zrovna ten den byl.

Napsal/a: Karolina