Můj (náš) celý příběh, aneb život není jen peříčko

Rubrika: Od srdce i od plic

515055_closeup_picture_of_a_mother_kissing_her_infantJe mi 19 let a 24. září t.r. jsem porodila krásnou holčičku, jsem maximálně za ni šťastná a chtěla bych se s vámi podělit o náš celý příběh…

Je mi 19 let a 24. září t.r. jsem porodila krásnou holčičku, jsem maximálně za ni šťastná a chtěla bych se s vámi podělit o náš celý příběh…
Do svých 17 let jsem byla „zlaté dítě“. V létě jsem se dostala na brigádu do jedné nejmenované pizzerie u nás ve městě. Od té doby to šlo se mnou z kopce. Zhoršovala jsem se ve škole, dělala různé hlouposti, několikrát týdně jsem se opíjela, s našima nevycházela, věčně jsem proti nim bojovala, myslela si, že jsou na světě oni ti zlí lidé, a nakonec se před rokem odstěhovala ke svému tehdejšímu přiteli do Prahy a s rodiči přestala skoro uplně komunikovat.
Dnes vím, že jsem udělala spoustu chyb, a že mamka s Martinem to se mnou mysleli vždy dobře. Ostatně to vše poznávám (bohužel) až s odstupem času. Abych nepředbíhala..
Můj tehdejší přítel byl ze začátku fajn. Bydlel u svého o hodně staršího „kamaráda“, ten byl milý, nechal nás tam bydlet, nic jsme mu neplatili a dokonce nás i živil (já chodila do školy). Každopádně už to je divné a do teď nechápu, jak to mezi nima doopravdy bylo, ač jsem byla ujišťována, že je vše v pořádku.
Můj přítel /budeme mu říkat třeba X/ se postupem času začal hodně měnit. Začal mě bít, fyzicky i psychicky mě vydíral a já se z obavy, abych ho neztratila, nechala ždímat.
Domů jsem se vrátit nechtěla a on byl jediný, s kým jsem se stýkala. Kolikrát mě nechal bez financí v Praze v noci, na ubytovně u svých známých. Dostal mě do dluhů, které splácím do teď.
V lednu jsem v sobě sebrala odvahu a díky kamarádovi jsem se s ním rozešla. Posílal mi výhružné sms, nadával mi a nechtěl mi vrátit ani mé věci. Mezitím jsem se přestěhovala ke svému otci, což k rozchodu také pomohlo, měla jsem kde bydlet.
Začínala jsem se opět dávat dohromady a učila jsem se komunikovat s mojí maminkou a náš vztah se začal hodně zlepšovat a my našli k sobě opět se všemi cestu.
V dubnu t.r. jsem potkala jednoho fajn kluka (říkejme mu přítel L). Byla to láska na první pohled. Začali jsme spolu chodit. Ve škole jsem se zlepšila a v květnu měla maturovat. V dubnu jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce a ta mi oznámila, že jsem ve 4 měs. těhotenství.
Byla jsem v šoku. V lednu a únoru jsem normálně menstrulovala a na začátku dubna jsem se dozvěděla tuto zprávu. Můj nový přítel (byli a znali jsme se spolu 14 dní) byl v šoku, ale podržel mě. Klobouk dolů.
Řekla jsem to mamince a jejímu manželovi. Mamka mi řekla, ať okamžitě jdu pryč, začala mi nadávat do lehkých slečen a řekla, že už nemám mámu. S brekem jsem utekla pryč.
Druhý den jsem přestoupila k jinému gynekologovi na doporučení mamky (ten večer mi volala a omlouvala se. Později jsem pochopila, že se ani její první reakci nedivím.) Tam jsem nahlásila, že si dítě nechat nechci, jako důvody jsem uvedla svůj věk, nedokončenou školu, finanční situaci, no bylo toho dost, a že malou chci dát k adopci.
Můj přítel se mnou stále byl, ale nebylo to už ono. Pořád přemýšlel, rozešli jsme se. Stýkali jsme se ale dál.
Začala jsem pracovat o prazdninách, abych splatila své dluhy po příteli X. Maminka s Martinem (její druhý manžel) se s tím smířili a začali se mnou o těhotenství mluvit. Nakonec jsem se v 6 měs. rozhodla, že si mimčo nechám a budu se o něj starat. Mamka s Martinem se začali na mímo těšit a kupovat výbavičku, ostatně koupili uplně všechno, od plenek až po postýlku:o).
S bývalým přítelem L jsme se pořád stýkali. Chvílema jsme spolu chodili a pak se zase rozcházeli. Mělo to hrozný nápor na mojí psychiku. Nakonec mi asi v pol. 8 měs. řekl, že se rozcházíme napořád, že mne miluje, ale bojí se, že to nezvládne. Řekla jsem mu svůj názor a nechala ho po svých vytrvalých bojích jít.
Lékař mi oznámil, že se mám šetřit, že mi hrozí předčasný porod.
Každý měsíc jsem musela zaplatit určitou částku, abych snížila svůj dluh (hrozila exekuce). Všichni mi pomáhali v tomto směru, jak to šlo. S přítelem L jsme si spolu psali sms.
V pátek mi oznámil můj šéf propuštění z brigády (nemohla jsem nic dělat, neměla jsem smlouvu, nechtěla jsem ji). Bylo toho na mě moc… rozchod, ztráta práce, což znamenalo nezaplacení dluhu.
Ten den jsem skončila hospitalizována v nemocnici. Přítel L. mi v neděli psal. Po 4 dnech jsem mu odepsala na jeho sms, že jsem v nemocnici. Druhý den okamžitě za mnou přijel a nehnul se od postele, celý rozklepaný a ustrašený. Jezdil za mnou kazdý den, dokud mě za týden nepropustili.
Byli jsme spolu stále v kontaktu, pořád mě hlídal a oba jsme byli nejšťastnější na světě. Pobyt v nemocnici byl pro mne strašně stresující a už jsem se tam nechtěla vrátit.
Po 14 dnech kontroly mi primář oznámil, že mímo má strašně malou váhu (v 8 měs. vážilo skoro 2 kg) a druhý den jsem měla být hospitalizována. Do nemocnice mě vezl pritel L. Opět za mnou kazdý den jezdil. Na pokoji holky byly taky fajn. Vendula má měsíc stará dvojčátka a Iva čeká.
Byla jsem každý den na monitoru a na průtoku. Po 14 dnech jsem se chtěla domluvit s primářem na odchodu domů. Ten den mi řekli, ze mám méně plodové vody a průtok je také menší a možná mi o víkendu budou vyvolávat porod a když to bude hodně špatné, císařský řez (malá měla v té dobe 2 200g +-300g).
S přítelem L jsme spolu začali znovu sdílet svůj čas. Rozhodl se, že se mnou půjde k porodu. Řekl mi, že když mě poprvé odvezli do nemocnice a on se dozvěděl, myslel, že zešílí strachy, že mě miluje a že chce být se mnou a s malou, i když není „jeho“.
Měla jsem hrozné bolesti a vůbec jsem se neotvírala. Přítel L. u mě seděl celou dobu, utěšoval mě a držel za ruku.
24. září t.r. ve 2:52 se nám narodila krásná holčička. Vážila 2 340g a měřila 43 cm. Přít.L., když ji hned po mně pochoval, začal plakat štěstím. V tu chvíli jsem věděla, že ho miluji a chci s ním a s malou Natálkou být už napořád.
Natálce budou na Štědrý den 3 měsíce. Je to krásná zdravá holčička, i když ji trápí po nocích kolika, a má se k světu. Přítel L je skvělý táta, malou miluje z celého srdce a kolikrát mi ji nechce ani půjčit:o))
Momentálně čekáme na schválení hypotéky, budeme kupovat byt a tešíme se, až budeme všichni společně bydlet.
Moje maminka s Martinem, bráškou a ségrou jsou z Naty unešení a úplně se nad ní rozplývají.
Rodiče přítele L. jsou na tom obdobně, maminka přít. L je skvělá ženská:o)
O příteli X už jsem nikdy neslyšela a doufám, že už nikdy neuslyším, i když se z naší lásky narodila malá Naty. On o ní neví a nechci ani, aby věděl. Chci na něj zapomenout, a to se mi díky mé rodině, příteli a Naty daří.
Chtěla bych tímto všem říci, že ať se v jejich životě děje cokoli, vždy to má svůj význam, a věřte, že i vy budete šťastni.
S pozdravem a přáním klidných a šťastných Vánoc Lenka, Natálka a přítel L.

Napsal/a: Ammanda

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Amandě:
    Je mi dvacet a prožila jsem něco podobného. Vím, jak to pro Tebe muselo být těžké a moc Tě obdivuju, žes to dokázala!!! Držím Vám pěstičky a přeju hodně štěstíčka, lásky, tolerance a optimismu. Život není lehkej, ale když máš kolem sebe lidi, kteří Ti dokáží podat pomocnou ruku, jde to hned líp. Měj se!

    Ivě:
    Neskutečně Tě obdivuju!!! Nevím, co bych si počala sama, bez manžela!!! Seš asi hodně statečná a silná osobnost! Drž se!!!
    Přeju úspěch u matury!!!

  • Anonymní

    IVO! Preji hodne trpelivosti a stesti! Byt sama s miminkem je sice hodne tezke, ale ten maly drobecek doda lidskemu zivotu uplne novy rozmer, smysl, takze vsechno trapeni stoji za to. A to nezminuji tu druhou stranu, to mnozsti radosti a stesti, ktere te vzdycky zaleje, kdyz se male usmeje, kdyz Ti usne v naruci, kdyz se utisi jen u Tebe… Byt maminkou je skvele. Navic, kdyz si clovek predstavi, kolik paru nemohou mit deti, kolik paru ma nemocne deti… Budme vdecni za nase krasne zdrave deticky! (I kdyz i ty nemocne, postizene deti, davaji lidskemu zivotu zcela necekany smysl a rozmer. Ale kdo to nezazil, nedokaze to pochopit. Ja jen odhaduji, ale co jsem slysela a cetla, verim, ze je to dost dobre mozne…)

    AMANDO! I Tobe, Natalce a Tvemu priteli preji hodne stesti. Jen se chci zeptat.. Je „oficialnim“ otcem Natalky – cili je uveden v rodnem liste? Pro nej a jeho rodinu to je urcite dulezita formalita – pokud miluji Natalku jako svou, staraji se o ni, zaslouzi si to…

  • Pomněnka

    Ivo, držím palečky i vám – není nad to, když máš rodinu, o kterou se můžeš opřít…

  • Anonymní

    ahoj Amando tvůj příběh je skoro stejný jako ten můj ale ty máš lepčí konec já zůstala s malou sama naštěstí pomáhají rodiče a díky nim budu moci i letos odmaturovat …ted 20.prosince ji budou také 3 měsíce :o)) .Držím vám palečky at vám to vydrží..IVa

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Je bezva, že to bereš jako nakonec smysluplnou zkušenost… Takový přístup ulehčí nejednu životní situaci…
    Kdyby byl člověk jen a jen šťastný, tak by si to štěstí ani neuvědomoval…
    Přeji Tobě i Tvým blízkým vše dobré. Opatrujte se!
    ;o)

  • Přeji Tobě Naty a příteli ať Vám to klape tak jak chcete. Zažila jsem něco podobného. Dnes už jsem taky konečně šťastná. Krásné svátky a celý život

  • Fakt štěstí v neštěstí, že máš kolem sebe tolik skvělých lidí a zdravé mimi..ať to vám všem vydrží:-):-):-)

  • Přeji všem třem hodně štěstí, lásky, tolerance a porozumění.

  • Pomněnka

    Ammando, „Láska hory přenáší.“…
    Hlavně, že jste šťastní všichni tři, to ti určitě vynahrazuje, co bylo. TAk ať vám to klape 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist