„Jak si užíváš to volno?“, zeptal se mne včera po příchodu z práce manžel. Přemýšlím, o jakém volnu mluví a po chvilce mi to dochází. Ríša, můj starší syn přeci už dva dny zůstává ve školce i po obědě, vyzvedávám ho až o půl třetí. Zatímco se doma starám o mladšího Jindřiška, užívám si volno…
Je šest ráno. Jindřišek už nějakou dobu houká v postýlce a chce vstávat. Tobě zvoní budík, jdeš za chvíli do práce. Jindřiška mi dáváš do postele. Doufám, že ještě chvilku zabere, mohli bychom ještě půl hodinky spát. Houká dál. Večer jsem zapomněla připravit něco k pití, zřejmě má žízeň, tak vstáváme taky. Převlíkám ho, přebaluju a jdeme do kuchyně.
Chystám mu mlíko, ty snídáš. Jindřišek dostal láhev se sunarem, pije a už nehouká. Potřebuju kafe, ještě že jsem ho včera odpoledne navařila fakt dost.
„Kde je kafe, vždyť ho bylo tolik, tys ho vypil?“ ptám se tě, když už jsi na odchodu.
„Jo, jsem myslel, že máš ráno radši čerstvý.“
Mám radši čerstvý, obzvlášť kdyby ho uvařil někdo jiný než já. Vařím si kafe, chystám Jindrovi snídani, vařím čaj pro Ríšu, chystám mu snídani. Ještě taky něco pro sebe. Krmím Jindru, pak se najím i já a dám si konečně to kafe!
Tak nedám, Ríša se vzbudil, houká teď zas on. Vytahuju Jindru ze židle a dávám mu suchý rohlík, aby se dojedl sám. Jdu pro Ríšu. Na nočník, zas načůraná plína, převlíknout a jdeme na snídani. Krmím Ríšu a pak se konečně najím i já a dám si to kafe.
Jindra včera zjistil, že z lahvičky s čajem se dá výborně vylévat voda na zem. Aktuálně je to jeho nejzamilovanější zábava. Zrovna si na to zas vzpomněl. Beru mu čaj, plácám ho po zadku a jdu pro hadr, abych utřela podlahu. Řve. No nic, pustím jim chvíli televizi, abych se mohla nasnídat a dát si konečně to kafe.
„Na nočník,“ hlásí Ríša. Tak jo, jdeme na nočník. Vlastně ne, zapomněla jsem ho ráno snést dolů. Běžím po schodech pro nočník a honem zpátky. Stihli jsme to (včera ne). Už je půl osmé, za chvíli musím jet. Honem do sebe hážu rohlík se salámem a hrnek kafe, to už ale Ríša jde z koupelny se spuštěnýma kalhotama do kuchyně.
„Co jsi dělal, kakal nebo čůral?“
„Kakal, čůral.“
„Tak zpátky do koupelny, musím ti utřít zadek,“ zaháním ho zpátky. „Kdy už si konečně zapamatuje, že tam má počkat na utření zadku?“ říkám si. Že by si ho někdy dokázal utřít sám, považuju zatím za utopii. Utírám mu zadek a u toho dožvýkám ten svůj ranní rohlík. Usazuju děti k pohádce a jdu se sama během pěti minut zkulturnit a převlíct (no, za pět minut se nedají dělat zázraky, to je jasný).
Ještě přebalit a převlíct Jindru, převlíct Ríšu, nachystat s sebou pití a můžeme vyrazit. Oběma oblíkám svetry a bundy, obouvám je. Taky sebe. Jindru nesu do auta (těžký terén nezvládá), Ríša jde naštěstí sám. Oba připoutat a jedeme.
U školky jsme za 10 minut. Cesta od auta nám trvá dalších 10 minut. 15 minut se převléká Ríša v šatně (chci po něm, aby to zkoušel sám, tak je to nadlouho). Mezitím se Jindra dívá přes sklo do třídy na děti a řve. Chce dovnitř. Nakonec ho tam po dohodě s učitelkou na chvíli pouštím, abych dooblékla Ríšu. Beru Jindru, řve ještě víc, tak ho dávám na chodbě do bazénku s balónkama. Nechávám ho tam ale jen chvíli, spěcháme do obchodu a taky potřebuju vařit. Když ho lovím v balónkách, už má hysterický záchvat.
Odcházíme od školky, ale on se mi s řevem neustále vytrhává a vrací se zpátky. Nakonec ho musím odnést. Fakt se pronese, má už 15 kilo.
Pomalu jdeme do obchodu a nakupujeme. Je toho dneska dost. Vracíme se k autu, ale Jindra už nechce chodit, sedá si na chodník. No tak nesu na zádech batoh s nákupem, v jedné ruce zbytek věcí, které se mi tam nevlezly a v druhé těch 15 kilo. Jedeme domů.
Je už 12.30 hodin. Doma jsme byli o půl desáté, převlékla jsem ho, nachystala mu svačinu a nakrmila. Vařila oběd. Sbírala a věšela prádlo, chystala oblečení na dnešní odpolední výlet. Mezitím jsem se snažila uspat Jindru, potřebovala jsem, aby usnul brzo, vždyť ho musím nejpozději o půl druhé zase vzbudit. Musí se vyspat, hned ze školky jedeme na hipoterapii. Usnul až ve dvanáct.
Tak to moje skutečné volno bude trvat nakonec jen 1,5 hodiny. A půl hodiny jsem strávila tím, jak ti to tady taťko píšu. Ale napsat jsem ti to musela. Abys věděl, jak to je. Kdybys to nepochopil, musela bych se tě na oplátku večer zeptat: „Jak sis užíval to volno v práci?“
Protože každý to máme s tím volnem trochu jinak.
můj blog: http://dmo.blog.cz
Napsal/a: Žlababa
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Hezký den,také bych se chtěla připojit o zážitky s mateřské dovolené.Já jsem si ji na rozdíl od některých maminek užívala,škoda jen,že ne tak dlouho.U prvního dítěte jsem musela po roce do zaměstnání,nebot muj manžel byl ještě na vojně,já sice bydlela u rodičůa ty mne neživili ani mé dítě.Vše jsem si obstarala ze svých peněz,ještě jsem mamce pomáhala s domácím úklidem,vařením a přispívala jim za bydlení.Plenky jsem v té době vyvařovala na sporáku v hrnci a pak ručně prala a máchala,ale dělala jsem to s láskou.Při druhém dítěti jsem již bydlela s manželem ve vlastním bytě,ale od nokoho jsme nic nedostali,na vše jsme si našetřili,své rodiče jsem často navštěvovali i ony přijeli občas k nám.Můj manžel dostal nápad,jak bych si mohla ještě přivydělat a tak se domluvil s kolegy z práce,že bych jim mohla hlídat 2 letou dcerušku,která jim často marodila v jesličkách.A tak jsem s tím souhlasila.Vše jsem zvládala,syn chodil do školy,dceŕce byl 1 rok a holčicce,kterou jsem hlídala od 6.45h-15 hod 2 roky.Stihla jsem si poklidit,uvařit a s dětma si hrát a jít na procházku.Můj muž při zaměstnání dělal vysokou školu a když přišel z práce,měl doma uvařeno,poklizeno a já si s ním dala kafíčko a on se pak mohl věnovat studiu.Do práce mě chtěl zahnat hned po roce,ale dcerka měla problémy s levou kyčlí,nosila tzv.peřinku,ale vše jsme v pohodě zvládli,cvičili a když ji bylo 8.měsíců,tak mi rtg.snímky potvrdily,že má nožku již v pořádku,sezení a chození pak hned dohnala.Do práce jsem musela ,když bylo dcerce 2 roky,moc se mi nechtělo,nebot mne to s dětma doma bavilo,ale i zaměstnání jsem měla zajímavé a práce mne uspokojovala.Musela jsem,nebot manžel tvrdil,že bychom to finančně špatně zvládali,kreslil mi různé tabulky,měsíční lim na jídlo,pití a pamlsky,dostávala jsem kapesné 150 Kč,abych si mihla také něco dopřát.Vypsal mi tabulku levných jídel,maso se doma vážilo-každý na talíř 10 dg,ovoce nebylo pro něj nutné,stačila tabletka Spofavitu-no toto nechci raději komentovat.Jenom je mi líto,že jsem nemohla zůstat doma déle.I při zaměstnání jsem se stačila dětem věnovat a též svému manželovi,aby mohl v klidu dostudovat.Přeji všem maminkám,aby si mateřskou dovolenou užívaly,ne ji protrpěly,nebot to je nejkrásnější období a takové už se nikdy nevrátí.
no coment:-))
moc hezké, ať si to ti chlapi zkusí taky
Velmi pěkně napsaný ,,takový obyčejný den ženy na mateřské“.Také mě pobavila starší dcera co už chodí do třetí třídy co vlastně s malým bráchou/má sedm měsíců/celý den doma dělám,když ona je doma až ve tři :-)jsou to nše štěstíčka na který to všechno teprve ještě čeká..
Hezký článek 🙂
Jo, někteří pánové by si to měli taky zkusit.
Taky se těším, až si zajdu na wc SAMA a kdy JÁ budu chtít, a ne tehdy, kdy mi to vyjde – a nebudu se bát, co se mezitím v bytě stane 🙂
A tak je to asi se vším, co?
No ale rozhodně, jak píší holky, je fajn, že máme možnost si ty naše drobečky vychutnávat, že? :-))
Žlababo, moc hezké. Taky se v tom poznávám.
To opravdové volno od dětí si ukrajuju ze spánku, jinak to nejde.
Myslím si, že toto chlap nikdy nepochopí, když to nezažil, že musíme myslet na milion maličkostí a na nic nezapomenout.
Jednoduše a prostě – JSME NEJLEPŠÍ! 🙂
Tak to se mě tatínek taky ptal, jak si to teď užívám, když Kubík chodí dopoledne do školky. Nějak zapomněl, že máme ještě další. Ale po psychické stránce je to pro mě lepší.
Žlababo,to vždycky tak potěší, že je to všude stejné :)))))
Moc pěkný článek 🙂
Já si taky myslím, že v práci to je a bude spíše odpočinek , byť už jen od toho být věčně ve střehu a řešit, co zas honem musím udělat kolem dětí…. ale jak píše Karamela, to je přece to nejkrásnější se svými dětmi BÝT a vidět jak rostou, jejich pokroky – to už se zpátky nevrátí. Tak zdar všem maminkám, které si užívají mateřskou práci i mateřské volno :))
No, tak koukám, že už je to opraveno.
Ale mě to teda nezarazilo – já mám totiž „mateřské volno“ opravdu prakticky po příchodu do práce…
;o)
Pěkné Žlababo:-) hlavně velmi výstižné a vidím,že všude stejné:-))))))))
Manža už se naštěstí neptá ,,Co jsi dělala celý den?“:-))) dobře ví,že by to byl podobný půlhodinový referát:-)
Ale stejně je krásné,že přitom máme své dětičky,poklady, na očích a můžeme vidět jak den ze dne rostou a dělají pokroky. Můžeme je kdykoliv během dne jen tak přitulit,pohladit,ukázat jim motýla nebo veverku na stromě a vidět ta rozzářená očka:-))))Chlapi-,,pracanti“ tohle běžně nezažijí. K
Žlababo, opravit to jde … už to je 😉
Tak teď jen doufat, že tou dodatečnou opravenou nezmateme čtenáře ještě víc 😉
A k článku – nenudíš se občas trochu? :-)))
Teď koukám, že tam mám překlep. V první větě má být samozřejmě po příchodu „z práce“ ne „do práce“. Bohužel opravit to už nejde, snad se s tím srovnáte :o)
Mobile Sliding Menu