Svatbou to všechno asi začíná! Ano, prstýnky, polibek a už v tom lítáš. Stáváš se manželkou, matkou a začíná ti známý kolotoč. Aspoň u mne to tak je. Začátky manželství, než se narodilo dítě, to bylo… Ráno (když nebyl manžel v práci) dobré ráno miláčku. Rychle vstávat a udělat snídani pro muže. Manžel než posnídá, tak ustlat, u toho i posnídat a uvažovat, co na oběd…
Po narození dítěte se zdá naše manželství být krásnější. Manžel si mě hýčká a mrnětem se všude vychloubá. Uběhne týden a už si mě manžel tak nehýčká. Mně začíná zas kolotoč. Ráno budíček. Mrně brečí, třeba nakojit, poté přebalit a pokud je manžel doma, tak udělat snídani. Po snídani ustlat, opláchnout se a šupem obléct dítě a do obchodu! Nakoupit, jít domů, nakojit dítě, dát spát a začít vařit oběd. Hurá oběd se vaří! Manžel sedí u pc, tak jdu hodit prádlo do pračky a třeba poklidit, případně podle času žehlit. Manžel už má hlad, tak třeba pospíšit s obědem… Vypadá to, že dítě ještě spí, tak třeba poobědvat a nabrat nové síly… Nejlíp v manželově obětí, ale to záleží, jestli bude mít chuť. Ano, manžel si pro mě udělal čas. Na chvíli se vznáším a užívám si ho, ale za chvíli se ozve malý hladovec. Tak zas nakojit, přebalit a nezapomenout pověsit prádlo. No, teď půjdem asi na procházku, ať se mrně nadýchá čerstvého vzduchu. Takže nabalit kabelu, obléct a než půjdem, tak udělat průvan, ať trochu vyprchá ten hnusný pach cigaret. Nevím, jak to může manželovi chutnat, fuj!!!
Po tříhodinové procházce je třeba jít domů. Mrně se za chvíli ozve na papání. Tak jsem doma. Docela mě bolí nožičky. Tak hači, kojit a nezapomenout přebalit. Poté posbírat prádlo, vynést koš, udělat večeři, dát spát mrně. Já miluji spánek, tak nejpozději po deváté si jdu lehnout. Samozřejmě se mi nechtíc povede vzbudit dítě, tak musím prvně nakojit, přebalit a jít spát, ale jak na potvoru bolí dítě bříško, tak to tak lehko nepůjde. Po hodince se mi podaří dítě uspat. Hurá, jdu spát a nechám si něco krásného zdát. Ráno mi totiž začne stejný kolotoč. A já tak toužím po změně?!
Po třech letech přibylo další mrně a ještě horší kolotoč. Myšlenky typu, že starší dcera mi pomůže, se mi týden po porodu mlží. Dcera začne žárlit a pes taky. Manžel musí být věčně v práci, ať to finančně utáhnem, tak mi moc nepomůže. Přijde domů utahaný, pojí a zasedne k pc, nebo televizoru. Nedej bože, aby se ozval švagr, že je dobrý čas, jestli nechce jet na ryby. No jo, to už je najednou čilý, a samozřejmě jede a vrátí se pozdě večer. Ach jo, mám nervy na pochodu. Do toho se objeví tchýně a začne mi do všeho kecat. Samozřejmě musí věnovat velkou pozornost dceři, aby snad nebyla okrádána o přízeň. Už z toho šílím, mám nervy v kýblu a obávám se, že mi praskne hlava.
Hrůza, je to úděl nás žen? Nebo jsem tak blbá a nechám si vše líbit?
Napsal/a: babun
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (46 vyjádření)
Frančice, to jo, myslím, že binec po vnoučátkách si snad i „vychutnám“ :)) …. já jen doufám, že dědeček 🙂 bude dělat menší binec…. a vůbec, předpokládám, že dva starší jedinci snad dokáží kolem sebe trochu pořádku udržet…. :)))))))))))) No nevím, necháme se překvapit 🙂
Tak to si Ajíku jenom myslíš, že budeš mít v důchodu naklizeno. My když jedeme k našim, tak se napřed ohlásíme a babička uklizí. Po příjezdu má uklizeno asi tak hodinu. Vnoučátka za vydatné pomoci dědečka zvládnou udělat takový binec, že i mě zůstává rozum stát. Je dost těžké je přinutit, aby po sobě alespoň trochu poklidili. Vymlouvají se na to, že děda s nima dělal taky binec, ale uklízet už nemusí. A babička může uklidízet znova. Tak takové je to u nás. O naklizení ve svém důchodu (pokud se ho v dnešní době dožiju) si moc velké iluze nedělám. Lída
Babofko, to je úplně přesné :))) Náš ta´tka sám nesnáší binec, tak fakt nevím, proč ho tak vydatně dělá :))
Ale s dětmi to taky jinak nejde -uklízet se prostě musí, i když je to trochu častěji, než bych si představovala… a já mám zas problém sednou ke kafi, když je kolem mě bor…. no co no, v důchodu budeme mít naklizeno 😉
Ájíku, nevím, já jsem v Rybách a partner mi občas (co občas, docela často!) říká, že to s úklidem přeháním. Jenže ono to s prcky tak nějak nejde neuklízet, že… Známe to, co dokážou (často za vydatné pomoci tatínků)… 🙂
Zuzino – taky se hlásím k Pannám a přiznávám, že to bývá silnější než já :))) I když – při pěti chlapech bych mohla uklízet pořád a pořád se mi zdá, že to není ono…. ale to se asi zas vracíme k povahovému rysu :))
Souhlasím s názorem,že jak si to uděláme tak to máme.Mě se, stalo,že když jsem byla na první RD,tak jsem si manžela pěkně rozmazlila,veškerý servis až pod nosem,nikam jsem nechodila,kávu s kamarádkama jen když nebyl doma /samozřejmě s dětma/apod. a když jsem pak šla do práce tak nám chvíli trvalo,než mu došlo,že opravdu je třeba se do chodu domácnosti zapojit oba dva a oba máme právo i na zábavu nebo koníčky.Stálo mě to sice trochu nervů a pár hádek se taky přehnalo,ale vše se v dobré obrátilo.Ted´jsem podruhé na mateřské a už během těhotenství jsem opět měla tendence zastat vše./vždy´t jsem přeci doma/no ve finále je malý takový rarášek,že manžel sám chápe ,že i mamka potřebuje vypadnout z kruhu rodiny,aby přišla na jiné myšlenky a pak se zas plně může věnovat rodině.Je to ale hlavně o komunikaci.Předtím jsem si říkala,že to přeci musí vidět,ale jak psala karamela.Pokud nic neřeknu,chlap si myslí,že je to tak správně.
A k tomu uklízení,Babun nejsi náhodou narozená ve znamení panny?Ty mají takový společný rys,asponˇty co znám já..:))
Hm, neni nahodou tvuj manzel hodne fixovany na svou maminku, resp. neni jeho maminka jedna z tech zen podobna tobe, ktera doma porad uklizi, prikladne se stara o deti a z domu nevytahne paty sama, protoze vdanej zenskej se to preci neslusi? To by ale v tom pripade tvuj manzel zil tak o dvacet tricet let zpatky. A nemysli si taky nahodou, ze zeny jsou jen slepice bez rozumu, ktere maji nasledovat ve vsem sveho dokonalejsiho muze?..navic ta zarlivost, vzdyt si svepravna bytost, ktera ma narok delat to, co chce, ne? Kdo ma pravo si na tebe delat narok? Tvuj manzel rozhodne ne, ten je tu od toho, aby ti pomahala a byl s tebou i v tezkych chvilich a ty zas byla oporou jemu. Ale ne jen uklizeckou, maminkou a milenkou, kdy se to jemu zamane…
No kazdopadne ale myslim, ze to je i na tvoji strane, protoze, jak jsem pozorovala tuto diskuzi, nabiram dojmu, ze ty sama se zmenit nechces a nechces zmenit ani svoji situaci, protoze kdybys chtela, udelas to bez ohledu na to co se tady pise a uz davno.
Ja te nechci ani hodnotit ani posuzovat, kazdy si zije svuj zivot a jak si ho udela, tak ho ma a to doslova, jen zastavam nazor, ze pokud mi neco nevyhovuje, tak to zmenim a pokud to nezmenim, tak se na to nebudu stezovat, protoze mam tu moznost to zmenit:)Prosim, ale neber to jako negativni nazor proti tobe, ty sama si strujcem sveho stesti:)
Ahoj Babun, mi to taky nepřijde jako normální vztah, promiň.
Tvoje slova „pokud je manžel doma, tak udělat snídani“ nebo „doufám, že mě manžel do práce pustí sice ze začátku bude asi ukrutně žárlit, ale to jaksi přežiju“ anebo ta poslední, viz justyna přede mnou…. to by mě fakt rozhodilo.
Promiň, ale k čemu toho chlapa vlastně máš? Nemyslím to ve zlém, ale fakt jsem to moc nepochopila.
Třeba ale on to opravdu vidí jinak a raději se ti do ničeho „neplete“ – protože by se musel dívat na to, jak (třeba) nelibě komentuješ, co udělal, protože sama bys to udělala líp?
Ovšem žárlivost, to je tedy věc. To by mi tedy hodně vadilo….
ted jsem to nečetla do konce, promin ale titulování-radši bych tě zabil než nechal jinému-to už není normální, z toho už jde skoro i strach. Neříká se tomu náhodou chorobná žárlivost??? určitě to zkuste přes komunikaci, jak píší holky. Jinak je to začarovaný kruh, co až přijde škola…., představ si že ti tady k tomu přibude ještě učení se s dětma, plus tovšechno co děláš doted…nevím jestli si občas s kamarádkou někam nevyjdeš, nebo ke kadeřnici atp., manža pohlídá děti, ty si odpočineš a vypneš…
Brambnorko toho ,že by mě muj manžel upostil se neboji, řekla bych ,že je na mě až moc vázany až mi to vadí . to bych spíše dřiv opustila já ho než on mě, ale raději by mě pry spíš zabil než nechal jinému(tím myslím než aby se semnou rozvedl)
já,nevím,ale mě to nepřijde,že u babun,by byl nějvětší problém úklid.Už jsem si četla článek několikrát,o nějakém přehnaném úklidu,tam není ani slovo.Spíš vidím problém v tom,že babun nemá skoro žádný čas pro sebe a místo aby manža pomohl,ještě se nechá ke dvoum dětem obskakovat.Toť můj názor
Babun, já tě nechci strašit, ale poslechni si tohle. Znám paní, třeba Věra, to je jedno. A ta doma neustále uklízí. Pořád, vždy a všude.(vážně, vážně, vážně to dost přehání, to myslím jsi ještě tak daleko nedošla) Problém tkví v tom, že ona si myslí, že její muž to tak chce a neví, že její muž by ji rád miloval,ale nemiluje, protože ona je tak posedlá úklidem, že na něj nemá ani čas. A ona to, myslím ví, že on ji nemiluje a uklízí o to víc, protože si myslí, že je to tím, že má doma nepořádek. Je to jen o komunikaci. Jsou to dva nešťastní lidé (on je z toho vážně děsně smutnej, protože neví, jak ji dostat zpět na „svou stranu měsíce“), ale protože si to neřeknou, asi se nic nezmění. Já ti rozhodně nechci valit šrouby do hlavy, ale jak říkají holky, promluv si s mužem,proberte to, třeba zjistíš, že on ani tak nevyžaduje naleštěný stůl, jako spíš spokojenou manželku, které by třeba i rád pomohl, kdyby si o to chytře řekla…Zkus to, za to přeci nic nedáš ((-:
ale to je všude-neznám pár,který by si notoval úplně ve všem:-))))
vždy´t by to byla nuda. K
Ahoj karamelko my se s manželem máme stále rádi , ale jen máme každý odlišné nazory které bohužel někdy vyústí v problém
babun..no joo no vztah se musí pěstovat:-) to jiskření tam chybí,ta veliká láska….ale takový pocit je normální po tolika letech…řekni manžovi,že by Tě potěšila kytka,drobný dárek,slovo pochvaly….že Tě mrzí,že už nežijete jeden pro druhého ale spíš vedle sebe. A Ty se na něj musíš podívat těma očima,kterýma si ho viděla když Tě žádal o ruku. Taky ho překvap něčím milým. Sedni si a popřemýšlej za co ho můžeš milovat,obdivovat-co pro Vás dělá?:-) Zamysli se co by s Tebou udělalo kdyby s Vámi nebyl,chyběl by Ti ?
Zkus ho chytit kolem pasu a políbit třeba v supermarketu…uvidíš,že budeš mít hned pocit,že je Ti o 10let míň:-)))) K
Babun, tak když to říká víc lidí, něco na tom asi bude….:))
Víš, já Ti rozumím, taky nesnesu binec, taky se mi zdá, že pořád po někom uklízím a není to vidět… ale někdy je prostě potřeba VĚDOMĚ se na ten binec vykašlat…. protože to samo od sebe nepřijde…. prostě se vyprdni na úklid a raději si zkus s manžou promluvit – večeře při svíčkách, vínko… určitě s ním bude lepší pořízení 🙂
aHOJ KUKAČKO JÁ MÁM takovy menší koníček pokud se Avon lady dá říct koníček, a na tu večeři sem tam taky zajdem i na prochýzky k řece, ale já nevím noco v tom chybí.
čauky karamelko, to že je to nemoc mi už řeklo víc lidí a urus krátky na stůl je zbytečné děcka ho zhodi a to nejmenší zničí. a dlouhy ubrus nepříchazý v uvahu
Hele babun:-) a není to už obsese-chorobné nutkání uklízet?:-))) navrhuji na stůl ubrus a Tobě nějaký super koníček-cvičení,joga,břišní tance..COKOLIV.
A nebo doma-zkus vyrobit dětem polštářky,kapsáře,maňásky….o naleštěném stole ta pohoda fakt není:-((( už se na to vykašli…nebo strávíš život leštěním. K
Babun, připomínáš mi jednu mou milou blízkou osobu (nebudu konkrétní). Taky jsem se snažila radit, ale bezvýsledně. Ono je to hodně o povaze, já jsem zas úplně jiná, ne, že by mi nevadil nepořádek, ale mám v sobě takovou záklopku, kdy si řeknu: Teď půjdu dělat něco jiného (rozuměj zábavnějšího) a nechám to na potom.
Za druhé myslím, že i záleží na tom, jaký máš doma ten protějšek. Znám pár mužů, kteří opravdu pérují manželku za to, že nemá tamhle uklizeno a jak to, že ještě není oběd na stole? S takovým bych teda nevydržela ani minutu. Takže navrhuju: S manželem si sednout a v klidu probrat, jak to vidí on. Možná budeš příjemně překvapená. Případně (pokud to tak cítíš) mu říct, že tobě to z takových a takových důvodů nevyhovuje a snažit se nějak o kompromis. A za druhé: bylo by fajn, kdybys měla taky nějakou jinou činnost, než jen domácnost a děti – třeba nějakou tvůrčí činnost. Člověk je pak spokojenější. A ještě, co nějaké hezké společné zážitky s manželem – večeře, kino, nějaký víkend? Zvaž to, je to na tobě. A držte se!
No, babun, Tebe bych si asi ani nezvala na návštěvu, kdyby ses hned vrhala na úklid…
Zkus sama zpomalit, manželovi „dát úkol“ a pak ho pochválit (a jestli by Tě napadala nějaká kritická poznámka, tak se ovládnout – časem se to dá naučit (o; )
Mobile Sliding Menu