Svatbou to všechno asi začíná! Ano, prstýnky, polibek a už v tom lítáš. Stáváš se manželkou, matkou a začíná ti známý kolotoč. Aspoň u mne to tak je. Začátky manželství, než se narodilo dítě, to bylo… Ráno (když nebyl manžel v práci) dobré ráno miláčku. Rychle vstávat a udělat snídani pro muže. Manžel než posnídá, tak ustlat, u toho i posnídat a uvažovat, co na oběd…
Po narození dítěte se zdá naše manželství být krásnější. Manžel si mě hýčká a mrnětem se všude vychloubá. Uběhne týden a už si mě manžel tak nehýčká. Mně začíná zas kolotoč. Ráno budíček. Mrně brečí, třeba nakojit, poté přebalit a pokud je manžel doma, tak udělat snídani. Po snídani ustlat, opláchnout se a šupem obléct dítě a do obchodu! Nakoupit, jít domů, nakojit dítě, dát spát a začít vařit oběd. Hurá oběd se vaří! Manžel sedí u pc, tak jdu hodit prádlo do pračky a třeba poklidit, případně podle času žehlit. Manžel už má hlad, tak třeba pospíšit s obědem… Vypadá to, že dítě ještě spí, tak třeba poobědvat a nabrat nové síly… Nejlíp v manželově obětí, ale to záleží, jestli bude mít chuť. Ano, manžel si pro mě udělal čas. Na chvíli se vznáším a užívám si ho, ale za chvíli se ozve malý hladovec. Tak zas nakojit, přebalit a nezapomenout pověsit prádlo. No, teď půjdem asi na procházku, ať se mrně nadýchá čerstvého vzduchu. Takže nabalit kabelu, obléct a než půjdem, tak udělat průvan, ať trochu vyprchá ten hnusný pach cigaret. Nevím, jak to může manželovi chutnat, fuj!!!
Po tříhodinové procházce je třeba jít domů. Mrně se za chvíli ozve na papání. Tak jsem doma. Docela mě bolí nožičky. Tak hači, kojit a nezapomenout přebalit. Poté posbírat prádlo, vynést koš, udělat večeři, dát spát mrně. Já miluji spánek, tak nejpozději po deváté si jdu lehnout. Samozřejmě se mi nechtíc povede vzbudit dítě, tak musím prvně nakojit, přebalit a jít spát, ale jak na potvoru bolí dítě bříško, tak to tak lehko nepůjde. Po hodince se mi podaří dítě uspat. Hurá, jdu spát a nechám si něco krásného zdát. Ráno mi totiž začne stejný kolotoč. A já tak toužím po změně?!
Po třech letech přibylo další mrně a ještě horší kolotoč. Myšlenky typu, že starší dcera mi pomůže, se mi týden po porodu mlží. Dcera začne žárlit a pes taky. Manžel musí být věčně v práci, ať to finančně utáhnem, tak mi moc nepomůže. Přijde domů utahaný, pojí a zasedne k pc, nebo televizoru. Nedej bože, aby se ozval švagr, že je dobrý čas, jestli nechce jet na ryby. No jo, to už je najednou čilý, a samozřejmě jede a vrátí se pozdě večer. Ach jo, mám nervy na pochodu. Do toho se objeví tchýně a začne mi do všeho kecat. Samozřejmě musí věnovat velkou pozornost dceři, aby snad nebyla okrádána o přízeň. Už z toho šílím, mám nervy v kýblu a obávám se, že mi praskne hlava.
Hrůza, je to úděl nás žen? Nebo jsem tak blbá a nechám si vše líbit?
Napsal/a: babun
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (46 vyjádření)
No ale v tom případě nehaž vinu na manžela, on prostě tak dokonale jako ty neuklidí, takže radši nebude uklízet vůbec. Takto si moje máma vychovala tatínka. Nic jí nebylo dost dobré a teď v důchodě, když je vyčerpaná, tak si musí všechno dělat sama, otec sleduje celý den televizi. A fakt už se mu nedivím, protože když se jednou vzchopil a rozhodl se vyměnit vodovodní baterii, všechno po sobě zasádroval a odnesl, tak máma, místo aby mu poděkovala a pochválila ho, tak na něho začala ječet, že jí zničil hadr (asi za 5 Kč).
manželo vi by to bylo asi jedno, ale mě ne.Já i když třeba je du k sestřenici tak ji tam začnu okamžitě po děštech uklíze umývat nadobí a když jedu za sestrou tak tam peru, žehlim atd. Já vím jsem blázen ale já nesnesu když vidím jak se člověk baví a kolem sebe má neudělanou práci. Leze mi to sem tam na nervy když musím stále něco uklízet ale ještě víc jsem protivna když vidím že práce leží a já nic
Babun, 3-4x denně stůl opravdu neleštím… 🙂 Holt jsou na něm ty roztomilé otisky malých ručiček… 🙂
A jsi si jistá, že o to tvůj manžel stojí? Myslím tím, aby bylo navařeno, naklizeno, nikde nic nebylo ani o milimetr jinak, ale manželka byla servaná, otrávená, unavená, nervózní?
Ten můj by si rozhodně nějakého nepořádku asi nevšiml a když nemám navařeno, nestíhám a vypadám, že se každou chvilku složím, navrhne mi s klidem, že dnes „vaří on“ a jdem na jídlo do restaurace. Hlavně že se nemusí dívat na nevrlou, vzteklou ženskou, která vzteky se vším tříská… 🙂
A mimochodem. Měla jsem kamarádku co 2x denně vytírala, obden měnila ručníky, doma všechno tip ťop. Ona jako ze škatulky. Po 20 letech šťastného manželství jí u rozvodového stání řekl, že její uklízení bylo přehnané a jemu by stačilo, kdyby uklidila tak 2x do týdne… 🙂
Tím tě nechci strašit, jen uvádím příklad ze života…
ahoj holky díky za rady zní to všechno hezky ale obávám se že to nezvládnu já jsem asi blázen když vidím binec, neudělanou práci,špatně postavenou vázu, stůl posunuty o par milimetru tak to musím vše dat jak má byt.Mě už asi nepomůže nic akorát se stoho vykecat a trochu si ulevit.
No vážně řekněte mi která s vás 3-4 děně leští stul protože tam jsou otisky. hruza mě už pomůže asi jenom ta práce už aby to bylo. doufám, že mě manžel do práce pustí sice ze začátku bude asi ukrutně žárlit, ale to jaksi přežiju, přinejhorším se přijdu vykecet. Ale dost návrat do reality do práce se asi brzo ndostanu
K smrti unavená kojná…. :)))))))))
No to je úžasný výraz, Karamelko… ale bojím se, že TO už nevyzkouším :))))
Já někdy tu k smrti unavenou ani hrát nemusela, když jsme se stěhovali na domeček a já čekala Jendu, Dáju musel manža koupat po návratu z práce a z domečku, jelikož já usnula při Večerníčku… 🙂
Neobskakovat a zahrát si na ženu,která potřebuje pomoc od silného chlapa:-)))) I kdyby si všechno 100x zvládala sama,nikdy to nesmíš přiznat.
Chlapi se rychle naučí na plný servis-jsou tak nastavení-přímočaře-proč by něco dělali,když to někdo jiný udělá za ně-řekla bych že postrádají takový ten pud-starostlivosti o rodinu-v tom smyslu aby bylo všude čisto a všichni spokojeni.
U nás je to momentálně tak,že co neřeknu to manža neudělá:-) ale zase funguje,že co řeknu:-) to jde a udělá:-)
takže velký úklid,okna to je jeho práce. o víkendu vstává s malým ráno a já spím.
já mám ve vztahu ráda něco za něco…já navařím,ty vysaješ-dělba práce:-)
já nachystám snídani a Ty zajdeš nakoupit.
dělíme si to podle osobní oblíbenosti a nebo zručnosti k dané činnosti.
Momentálně má manža hlavu plnou těsnění,silikonu,barvy na zeď a všemožných káblíků-do toho náročná práce,kde maká za další 2 lidi a pořád má telefony-no nepostradatelný pracovník,co chodí do práce i v neděli….co už.
naštěstí pr´dolka začal chodit do školky,tak je to pro mě úleva:-)
No a když sem byla těhu? pomalu sem nešáhla na žádnou práci-žádné vysávání a žádné mytí koupelny:-) pěkně nožky nahoru a maxinmálně těhu cvičení nebo kafíčko s kamarádkou…při malém když byl mimi,tak manža i žehlil:-) a to prosím z vlastní iniciativy-nebo že by ně něj zapůsobili moje vražedné pohledy k smrti unavené kojné?:-)))))) K
Není to úděl nís všech žen, ale asi jsi šťastná, jinak by sis to zařídila jinak.
tak to by mi zas vadilo aby děšlal snídaně jen manžel
jake si to udelas takove to mas:)
nikdy v zivote jsem nedelala pro manzela snidane….jen on mne
babun,přesně!Jak si to od začátku ve vztahu „nastavíš“tak to budeš mít.Já si vždycky vybírala partnery,kteří bydleli sami.Takže se o sebe uměli postarat(uvařit si,uklidit,vyžehlit,….)jen jednou jsem chodila s klukem který bydlel u rodičů a maminka ho dost obskakovala,to byla fakt hrůza,on byl celý den doma a já v práci a když jsem večer přijela,ještě jsem musela uvařit(on neuměl uvařit ani brambory)a nachystat mu svačinu do práce(pokud druhý den šel)ten vztah jsem ukončila a řekla si:nikdy víc!!:-)V tomto vztahu jsem opravdu spokojená,přítel fin.umí dobře zabezpečit rodinu a ještě není vše jen na mě.Myslím,že máme pohodový vztah.Když jsme ještě neměli Páťulku,vařil a uklízel ten,kdo prostě měl čas.Když jsem byla celý den v práci a on přijel brzo,uvařil mi i na druhý den do práce.Když viděl obrovský koš prádla a věděl,že dělám celý víkend,vyžehlil ho,…atd.Prostě jsem fakt spokojená,každý máme nějaký chyby i přítel má,ale takový,který mi prostě tolik nevadí.I se občas pohádáme(většinou kvůli absolutní prkotině),ale kdo ne.Taky musím přiznat,že je dost žarlivý(já také:) ) ale to jsme si vždy vyříkali,když něco nastalo a je to taky v pohodě
ahoj nenssy zas taka hruza to není. vy s manželem si budete vzacní já to citím. ono hodně záleží na tom jak hodně budeš svého muže obskakovat. Ja ho opskakuji asi moc a teď to tak dopadlo
Babun,brrrr,tohle číst a být těhu,tak mám dobrou depku:-(Já to takhle doma nemám,nikdy jsem neměla a doufám,že nikdy mít nebudu.Ikdyž je přítel hodně pracovně vytížen,ruku k dílu doma,vždy přiloží a teplé večeře nevyžaduje.Připouštím,že když se Patrik narodil,občas to byl trochu kolotoč a stereotyp,ale že by se vše točilo kolem vaření jídla a manžela,tak to ani náhodou.Třeba píšeš,že když byl doma,rychle udělat snídani.Tak u nás teda naopak,když je přítel doma,dělá snídani on.Většinou má volné ale jen neděle a já ho nechám dopoledne vyspat(jdeme s Patrikem na dopoledne ven,nebo když na to není počasí,jedu k mamce,kamarádce…)a on na oplátku udělá obídek a to co je doma potřeba,pak vyrážíme někam na výlet.když měl ještě volné celé víkendy,já ho nechala spát sobotu a on mě pak zas neděli.Taky moje mamka ráda Páťu hlídá,takže můžeme zajít na véču a za zábavou,občas zajdu s holkama na vínko,…prostě to opravdu není jen o dítěti,vaření,domácnosti,…..Narozením dítěte přeci život nekončí:-)
ahoj sončo manžel o tom samozdřejmě ví, ale unavuje mě ho pořád o cosi prosit je už dospěly a měl sám pochopit ,že by mi mohl pomoct
HOLKY JÁ SVÉHO MUŽE MILUJI ALE NA URČITÉ VĚCIJE MŮJ MUŽ STAROMODNÍ ON JE TOHO NÁZORU ŽE ŽENY JSOU OD TOHO ABY SEDĚLI DOMA U DĚTÍ A STARRALI SE O DŮM A POHODLI MUŽE A MUŽI ABY PRACOVALI…..Někomu by třeba lichotilo že na něj muž žárlí ale mě už to přešlo když sedim jen doma a nemohu nikde zajít protože na jeho manželku a matku od dětí se to nehodi. Ne že bych nemohla někam zajít, na avon cafe neboza sesřenici jezdím v poho podrbem chlapy , ale mě to nestačí chci si taky někdy zajít s holkama na pivčo a zřídit se , ale cožpak to jde když maš chlapa pořád na telefonu a v podstatě kamarádky s tebou raději nikde nejdou aby si neuděla i peklo u manžela
První, co mě napadlo, ví o tom manžel? Když si neřekneš o pomoc, tak Ti nepomůže. Muži na připomínky typu mělo by se udělat…ty odpadky už pěkně smrdí…zase se mi pokazilo…nereagují. Taky mi dá práci toho svého chlapa pěkně o něco požádat a rozčiluje mě, že ho to nenapadne samotného, ale můžu si za to sama, partner se fakt snaží.
Zkus přečíst klasiku Muži jsou z Marzu…
Babun, každý vztah se vyvíjí a je to úplně normální. A nezáleží na tom, jestli to začalo prstýnky nebo ne. Pokud se ale cítíš jako otrok (nemyslím chvilkově – tenhle stav asi občas zažívá každá z nás, jen jak píše Pamina, „se s tím nechlubí“ :-)) tak je tady něco špatně. A jak si manžela „rozmazlíš“ na začátku, šiješ si bič jen sama na sebe. Jenže v zamilovanosti dělá člověk spoustu věcí… 🙂
Tak třeba nás příště potěšíš zase článkem o tom, jak jsi šťastná, třeba jako minule, kdy jsi psala o zamilovanosti, lásce či závislosti na svém partnerovi… Pěkný den! 🙂
Nó,Babun, podobné to asi bude všude :)))
Ale je fakt, že bys měla manžela více zapřáhnout…. trochu mi nesedí, že jej obskakuješ a on ožije akorát tehdy, kdy má jít na ryby…. Jste partneři, děti máte spolu, tak by se měla poměrně dělit i péče, ne? Já toho sice po manžovi doma zas tolik nežádám, jelikož chodí do práce a já jsem teď doma, takže domácnost si obstarám, ale když je potřeba cokoliv (i kdyby to měla být jen má dámská jízda 🙂 ) , manžel uvaří, uklidí, obstará děti…. jinak pravidelně maká kolem domu.
Tak si s ním zkus promluvit, trochu mu polichoť… držím palečky, ať se domluvíte 🙂
A jinak – neboj, to zas bude lepší, až budou děti kapku větší 🙂
Teda, doufám, že je toto velká nadsázka. Anebo jsem věčný optimista? Ne, vážně,neříkám, že stíhám všechno s přehledem a nejsem unavená, ale být obětí se necítím. Však se nemusí nutně všechno stihnout, ne? 🙂 Ale je fakt, že jsem se vdala za skvělého muže, který: když přijde z práce, neshání se nutně po večeři (natož teplé), sám přiloží ruku k dílu, když to jde, chápe, že mám taky potřebu se realizovat se něčím jiným, než jen dětmi a domácností, atd.atd.
Babun, já myslím, že je to všude tak podobné, akorát se tím každá „nechlubí“:-) A máš tam moc hezký lapsus: „obětí“. Z kontextu vyplývá, žes myslela na objetí od slova obejmout, ale ta „oběť“ jsi tam jasně ty!:-)))
Mobile Sliding Menu