Maminčin a tatínkův mazlíček

Rubrika: Od srdce i od plic

1103254_shaddy_1Sice se říká, že když si berete „chlapa“, neberete si ho s maminkou, ale opak je pravdou. Pokud je to totiž maminčin mazánek, berete si tím bohužel i jeho maminku, která vám dokáže udělat ze života pořádné peklo…

Když jsem manžela poznala, brzy mě představil rodičům, doma jsem o nich básnila celé hodiny, až moje máma žárlila, stále jsem vykládala, že je jeho máma pro mě druhou maminkou. No nebylo tomu tak dlouho. Jen do té doby, než jsme totiž oznámili, že se budeme brát. Pak jako by mě na nože chtěli brát nebo hnát vidlema, prostě nastal obrat.

Začalo jim na mě všechno vadit, ale nejen na mě, vlastně i na mojí rodině, tu se jim nelíbilo na mých rodičích to, tu zase ono. Prostě oni měli svůj názor a za tím si stáli.

Přípravy na svatbu byly katastrofální, skoro se žádná nekonala, oni měli svoji představu, my také. Nakonec to nějak dopadlo, nikdo se nepopral a aby k té rvačce opravdu nedošlo, raději rodičové seděli každý na jiném konci stolu.

Jenže co po svatbě? Bydlení jsme neměli a co dál? Zatímco tchýně s tchánem slibovali, jak nám po svatbě udělají z pokojíčku ložnici, zůstalo jen u planých slibů, a tak jsme holt bydleli až do mého porodu u našich. Nebylo to zrovna nejlepší, ale co se dá dělat, člověk musel zatnout zuby a přetrpět komentáře, které se nám občas nelíbily, a že jich bylo. Rodičové se totiž rádi pletou do peněz, které si spoříte, do vašeho manželství, do hádek, které slyší a vidí, když bydlíte v bytě 3+1, kde obýval bohužel i můj starší bratr. Takže dokonalý blázinec.

Když jsme koupili byt, teprve nastalo hotové peklo. Tchán do všeho kecal, protože byl uražený, že jsem odmítla stavět domeček. Měl pocit, že se ho to týká a že o všem bude rozhodovat. A tak jsme koupili byt 3+1, který se rekonstruoval, protože byl přece jen staršího data, ale zato cihlový. Jenže tím jsem netušila, co jsem si na sebe ušila. Tchán nám tam sice dělal, ale měl pocit, že je král a že mu za to budu líbat nohy. A když jsem tam poslala svého tátu, aby vypomohl, setkali jsme se jen s komentářem, že můj táta to dělá špatně a že tchán má prostě devět řemesel a on umí vlastně všechno nejlíp. Takže jsme byli všichni ostatní za blbce.

A co teprve když jsme s manželem plánovali miminko? Samozřejmě tahle událost se týká jen nás dvou, mysleli jsme, že nám do toho nikdo třetí nebude kecat. Omyl byl ale pravdou. Došel za mnou totiž tchán a začal mi vyhrožovat, že když nemáme dodělaný byt, nesmím otěhotnět. Opravdu mě to dojalo, tohle bych nečekala. A takových perliček bych mohla vyprávět mnohem víc…

Ale co teprve když jsem otěhotněla? Na tyhle chvíle bych měla vzpomínat s úsměvem. Protože asi každý se těší na to, až to sdělí svým nejbližším. No tak na ty reakce těch nejbližších opravdu nelze zapomenout. Když jsem totiž na stůl předložila snímek z ultrazvuku, kdy jsme naše miminko nazvali fazolkou, tchýně jej vzala do ruky a s předstíranou radostí jej šla ukázat tchánovi do koupelny, ten jen vylezl, ani se na mě nepodíval a šel spát. Žádná gratulace nebo těšení se na miminko. No co jsem mohla čekat, vždyť mi pár dní předtím tchán vyhrožoval, že nesmím otěhotnět a já najednou přišla s tím, že jsem v jiném stavu. Co jsem si to vlastně dovolila? Porušila jsem jeho pravidla. Přitom to bylo jejich první vnouče, kdy si člověk myslí, že přece jen to dítě ty bariéry zlomí. Bohužel nezlomilo je dodnes, kdy je naší maličké už rok a oni se stále čertí, pomlouvají každého na každém kroku. Nejhorší je, že se kvůli nim hádáme i s manželem, protože ono naše město není zrovna velké a každý prd se donese, takže občas se prostě doslechnu na svoji osobu takové pomluvy, až je mi z toho zle.

O moje těhotenství se nestarali, a když jsem najednou ležela v porodnici, utíkali tam, div se nepřetrhli, jaký měli zájem vidět malou. Ovšem u toho vidění zůstali, to je tak jediné. Většinoujim totiž stačí poslat fotky po internetu, což asi nikdy nepochopím. Možná jsem asi nemoderní, nebo z jiné doby a představuji si, jak moje tchýně bude oplývat samou láskou jak ke mně, tak k mému dítěti, vždyť nejen že je dcerka podobná na manžela, ale nosí i jeho příjmení. No ale i to asi nestačí.

A tak jsem na mateřské, občas unavená, když tchýně sice pořád básní o tom, jak je naše dcerka celý manžel, ale u toho zůstává. Že by si svoji vnučku občas vzala s kočárkem ven a vyjely společně na procházku, tak o tom si mohu nechat opravdu jen zdát. Takovou tchýni opravdu asi jen tak někdo totiž nemá. Ta leda tak dojít na návštěvu, na chvíli si pohrát s malou a zase hupky šupky pryč. No co se dá dělat, tchýni a tchána už nezměním, jen se bojím, že mi to asi zničí manželství. Zřejmě si totiž pro svého synáčka představovali lepší partii. A co na to můj manžel? No ten se nechce hádat, jenže já jsem zase povaha hádavá a tak většinou to skončí hádkou, kdy spolu pak nemluvíme, když se snažím řešit jeho rodiče. A tak už se kolikrát ani nesnažím a raději kolem sebe uraženě chodíme a já si o „tchánovcích“ myslím svoje. Protože stejně už je asi nezměním. O tchýni a tchánovi bych mohla psát celé hodiny. Když jsem si ještě psala do porodu deník…. to byste zírali, co vše prováděli. Jenže čas už zpátky nevrátím, stejně tím nic nezměním, je už vůbec ne, takže mi zbývá jen to, že si můžu postěžovat, vypsat své nadávky a doufat, že se někdy změní… I když nejsem vlastně k smíchu???

Napsal/a: dancingmary

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (26 vyjádření)

  • Hlavně odvahu s tím něco udělat…. bude to pro tebe asi moc těžké, ale je to asi nezbytné, aby ses mohla zase smát – to je potřebné a důležité… a třeba někde za rohem čeká ta pravá láska – chlap, který tě bude milovat bez asistence maminky a bude to ten pravý…. hrozně moc ti to přeji! :))

  • Anonymní

    Mila Ajik, dekuji Ti za nazor, mam pocit, ze mi to rikas do oci a to jsem asi potrebovala. Mas pravdu, ze k ziti to moc neni. Je to spis smutny a ja jsem se vzdy rada smala. Take Ti preji mnoho stesti.

  • Milá anonymní, tady je asi těžké cokoliv radit, asi svého muže miluješ…. já bych tohle asi neustála, prostě bych mu dala na vybranou – buď já nebo ona… jednoznačně, měl by se rozhodnout, co vlastně chce. Trvá to ale docela dlouho a takové manželství není moc k žití… Přeji ti hodně štěstí!

  • Anonymní

    Muj manzel mel nemocneho otce, brzo po svatbe zemrel, ja jsem se po svatbe odstehovala s manzelem do jeho rodne zeme. Ale vydrzela jsem tam necely rok, citila jsem se sama o vsem rozhodovala tchyne, ale velmi rafinovane. Na venek pusibila jako drobna zranitelna zena, ale ja jsem citila, ze to tak neni a ze jsem pro ni jen chuda nevyhovujici partie pro meho muze. Na vse co jsem si chtela koupit znela otazka na manzela, proc to chci, jinak mlcela. Dle manzela svetice, co se do naseho zivota vubec neplete. Na muj natlak se manzel odstehoval se mnou do Cech, ale moc se mu nedarilo, tak odjel sam zpet, nez si sezene praci a ja pak za nim. Skoncilo to na nekoli let a ja cekala, obsasne navstevy a telefony tchyne, jak jim chybim. Vedela jsem, ze je to na zadost manzela. Po sedmi letech zijeme spolu pro nas neutralni zemi, kde jsme oba cizinci , ale ja se pred tim dozvedela, ze manzel ma dlouhodoby vztah pry pracovni s jinou zenou, chodi k me tchyni jako domu a dokonce je dobrou kamaradkou manzelovy sestry. Proto ty telefonaty, vlastne sem jim vubec nechybela. Manzel chce zit se mnou, ale svuj vztah neukoncil a dale ho udrzuje. Vola a emailuje si s ni bez me pritomnosti a ja se citim, jako blbec. Nechce nic resit ani se mnou o tom komunikovat a pry vse vyresi az vyplati podil na spolecne firme, co maji s onou zenou, ktera mu poskytla finance. Je rozvedena a majetna, takovou partii si tchyne vzdycky prala a ani se tim netajila. Ja az po letech vim, ze nase caste hadky byly z duvod financnich, kdy manzel nemel dost penez posilat matce apanaz. Asi to vyresil takto, je to syn a u nich to tak chodi, dcer se tato povinnost netyka. Je to arabska zeme, manzel mi tvrdi, ze jde o obchodni partnerstvi nic vic, ale neverim mu. Zaroven ho nechci opustit a tak se trapim, jedina ja ji neznam, vsichni pribuzni ano. Nekdy me mrzi , ze to vim. Tak si myslim, ze mamince splnil sen, ma penize, aby ji podporoval a privedl ji zenu z vlastnich rad. I kdyz me ma rad, splnil matce jeji sen na muj ukor. Je v pohode jen, kdyz nemluvi o tchyni a one zene, to mu ihned stoupa adrenalin. Pravdu se nikdy nedozvim, nemam od koho a delam blbce, ale jsem z toho nestastna. Omlouvam se za chybejici diakritiku.

  • dancingmary

    jo a hlavně všechno ví, všechno zná, já jsem nejblbjšší na světě, do všeho mi kecá, ona by mohla dělat všechny řemesla, všechny povolání doktorů, ona je vyučená prodavačka, všemu rozumí, prostě fakt jak říkám, oni vlastně tvrděj, že tchán má devět řemesel a mylsím, že ona se považuje za to, že je má taky. No proč ne, však je nejchytřejší na celým světě, to ji nikdo vzít nemůže… já jsem přece ta blbá a ničemu nerozumím. Kolikrát nestačím zírat, co s ní vypadne… až se musím smát, kde k tomu fakt přišla, to by nevypustilo z pusy ani dítě z blbšulky.

  • dancingmary

    no právě, budem taky tchýně, toho se děsím už teďka a říkám si, jaká asi budu, až budu tchýně, jestli mě tak taky budou nesnášet. No jenže ono je to o tam, aby se člověk snažil no. Jenže je fakt, že se můžete kolikrát snažit jak chcete a nezavděčíte se. I když moje tchýně je fakt jedinečná, tu bych přála všem poznat… ta perlí jedna báseň…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist