Máme pejska. Jezevčíka-trpaslíka. Po „kvalitních“ rodičích. Dlouho jsme se na něj těšili, zvažovali pro a proti, pečlivě vybírali. V sobotu jsme se dočkali.
Náš „kluk“ dovršil sedmý týden a nic nebránilo tomu, abychom si pro něj těch 350 km jeli…
Ale… Asi týden před jeho odběrem paní psala, že mimina (jsou 4 sourozenci) mají kašel a veterinář nasadil ATB. Dodala, že pokud nebudou v pořádku, samozřejmě předání odložíme. Ovšem jedním dechem poznamenala, že už v neděli se chystá odjet na dovolenou, kterou by ovšem v případě potřeby odložila.
No, červíček pochybností zahlodal už tehdy – takoví drobečci a už ATB…? Copak oslabení tvorečkové budou schopni zvládnout nejenom obrovskou změnu v jejich dosavadním životě, ale v našem případě i dlouhou cestu?
Nicméně ve středu přišla zpráva, že veterinář dětičky prohlédl a konstatoval, že jejich rozběhnutí do světa nic nebrání.Prý jsou čiperní a v pořádku.
Asi nemusím říkat, že děti nepočítaly dny, ale skoro hodiny do setkání s naším novým členem rodiny.
Znovu červík zahlodal, když mi paní k pejskovi dala tabletky ještě skoro na 3 dny, prý pro jistotu, jelikož přece jen občas zakašle…
Slíbili jsme, že od nynějška to už budeme my, kdo bude zasílat zprávy a fotky malého ďáblíka, a vybaveni vším potřebným jsme se vyrazili k domovu.
Zpočátku pejsek pofňukával, ale pak se zklidnil a cestu zvládl téměř ukázkově. Jen přesně při příjezdu do našeho městečka si ublinknul do pelíšku.Že by znamení…?
Máme pejska. Je krásný, milý, maličký… a nemocný.
Včera ho viděl veterinář a diagnostikoval zápal plic. Manžel se vrátil téměř nepříčetný. Kromě závratného účtu přijel vybaven hromadou léků, doplňků a rad, jak o psíka pečovat.
Mé nejtemnější obavy se vyplnily a z občasného pokašlávání se díky všem těm změnám stal opravdu KAŠEL.
Okamžitě jsme kontaktovali chovatelku, která si užívá dovolenou. Strašně moc se omlouvala, veškeré výlohy samozřejmě uhradí… ale já se nemohu zbavit dojmu, že díky lidské nezodpovědnosti byl malý bezbranný tvoreček vystaven naprosto zbytečnému trápení a nebezpečí. Pravda, počáteční soužití jsme si představovali poněkud jinak. Stalo se, co se stalo.
A tak místo dovádění na zahradě v mimořádně vlídném počasí, vštěpování malému tvorečkovi určitých návyků a jeho poznávání přirozené hierarchie rodiny se stala jeho nemoc středobodem všeho současného dění.
Máme, co jsme chtěli. Pejska. Radost, štěstí, pocit bezmoci a obavy. Ale též naději, že společnými silami nemoc zvládneme a všechno bude, jak má být. Kéž by.
Napsal/a: Džejn
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Bovinko, co bychom pro ta naše zlatíčka neudělali,že?Ona nám tu naši péči vracejí už vlastně jenom tím, že jsou.A neplatí to jenom pro ta zlatíčka čtyřnohá…
jÁ MĚLA ŠTĚSTÍ, NA PANÍ CHOVATELKU. mUSÍM ŘÍCT, ŽE JEJÍ PŘÍSTUP BYL SKVĚLÝ, KDYŽ JSEM JÍ ŘEKLA, ŽE JSEM NA VOZÍKU A ONA ŽE SE K NÍ I TAK V POHODĚ DOSTANU. PHOEBE JE ZLATÁ. Ale je holka křehčí, tak máme za sebou dvě zlomeninky, anální žlázky, kašlík a… ale je to moje sluníčko a to prostě neva:-) Omlouvám se za písmo, ujelo mi to:-)
Máme doma taky štěně pejska. Je to starost, ale i obrovská radost. Držím palečky,ať všechno dobře dopadne.
Holky,díky za povzbuzení, vidím,že to není jev zas tak ojedinělý…Týden byl náročný,to by asi byl pro „miminko“v každém případě, když je nemocné, obzvlášť.
Je jasné, že mu věnujeme maximum péče, je to takový drobeček malý…a navíc jezevčík, to, že je středem pozornosti, mu prostě dělá dobře a s úspěchem mává celou rodinou.Konečně vypadá, že mu je líp,včera ráno měl poprvé takovou tu pravou hravou štěněcí náladu, jinak byl pořád jako hromádka neštěstí.
Na kontrolu jdeme v polovině týdne, uvidíme, jakého názoru bude veterinář.Co se týče paní chovatelky, musím říct, že se o pejska zajímá, ale názor na její jednání jsem už napsala v článku…a Mariko, tak nějak mi to taky připadá.
Džejn,
je to od „chovatelky“ nezodpovědnost, ale tak to bohužel často chodí.
My měli u obou psů štěstí, ale stejně kdybych měla spočítat co jsme nechali u veterináře peněz, tak by to bylo na ojeté auto určitě.
Fenu jsme nechali vykastrovat, ona si rvala stehy a my tam byli 8x na opětovné šití, pes začal v půli roce kulhat, dostal něco na klouby, sem tam se poraní o střep nebo větev, taky jsme měli ucpané anální žlázy, zaseklou kost v krku a já nevím co ještě.
Tak to ber tak, že je to takový trénink do budoucna.
Tak to moc držím palečky,ať je štěňátko brzičko zdravé.To u nás jela chovatelka na dovču a tak jsme štěňátko dostali už ve 3 týdnech,ale naštěstí jsme vše zvládli,i když i my jsme jeli na dovču a jak jinak s ním.Zvyknul si na nás krásně a dneska další šok,nasahala jsem mu bulku,tak jsem honem uháněla na veterinu,ale naštěstí to je jen pozdní reakce po očkování na vzteklinu,tak se mi moc ulevilo a naše 3 měsíční kulička může vesele běhat dál.Hodně zdravíčka a štěstíčka .
Je to smutné….Nicméně pejsek za to nemůže a tu pravou péči s láskou najde třeba právě u tebe:-)Takže přeju brzké uzdravení a všem mnoho příjemně strávených chvilek:-)
Mimochodem – pejska tedy nemáme, máme kočku a vzhledem k tomu, že prodělala těžkou nemoc s následnou operací, tak si dokážu představit ty finance vydané u veterináře. Neměla bych ale srdce jí nechat být….Děsí mě lidi, kterým by to třeba bylo jedno….Určitě se to zvládne, držím vám všem palěčky:-)
Nepřihlášená Ivča
Džejn, držím palečky, ať vše dobře dopadne. Víš, já mám podobnou zkušenost s každým pořízením si pejska.
Stalo se mi něco podobného třikrát. Poprvé jsme si pořídili pejska z útulku. Štěně, byl děsně podviživený, ale s tím se koneckonců počítá. Jenže nikdo už neřekl, že je nemocný, že nejde o to, že by se mu nedostávalo v poslední době potravy. Trpěl těžkým katarem střev, byl to už život ohrožující stav. Stálo nás to půl roku léčení, peníze jsme ani nepočítali. Výsledkem byl ale zdravý a nádherný pes, vůbec nepodobný tomu, kterého jsme přivedli z útulku. Cca za tři měsíce ze svých 9ti kilo přibral na 39 a stal se z něj nádherný pes.
Druhý pejsek byl z domácího prostředí od starších lidí. Jak jinak jsme ho dostali s těžkými střevími potížemi. Byla to yardioza. Tj. placení nákladných testů, které to prokázaly a léčiv , kterého z toho dostaly. Nicméně do dnešního dne se potýká se zažívacími potížmi, pokud zkonzumuje něco jiného než dietetické granule. Máme ho do dnes a máme ho rádi 🙂
Poslední byla fenka labradora. Prozměnu z chovné stanice. Na pohled v pohodě a zdravá. Na první kontrole bylo ale veterinářem zjištěno, že je těžce začervená škrkavkami, proto má takové kulaťoučké bříško, které budí zdání dobře živeného psa. Vzala mě hrůza, protože v té době jsme měli doma roční dcerku, která s ní byla v úzkém kontaktu. Rovněž chovatel měl vše v průkazu potvrzeno i odčervení, ale skutečnost byla úplně jiná.
Nicméně je z ní už zdravá psí slečna, která řádí na zahradě u tchánovců, protože se svou aktivní povahou by život v bytě neunesla, když jsme se přestěhovali z baráčku.
Takže závěrem. Tohle všechno se dá překonat. Ano stojí to penízky, čas. Člověk se zlobí na původního majitele, ale to zvíře za to holt nemůže a od toho jsme tu my, abychom mu pomohli 🙂
Z nového člena v rodině bych měla radost, ale ve vašém případě, bych byla teda neštastná a pěkně naštvaná na bývalou majitelku pejska:)))
Nechápu, jak může mít někdo takový laxní přístup a prodat pejska nemocného:)
Neříkám, genetické choroby nikdo neodhadne ihned, ale zápal plic???? Pochybují, že veteřinář ty pejsky viděl po ATB, protože by určitě prodej nedoporučoval, až po uzdravení:)
Paní majitelka si chtěla asi užít dovolenou, tak spěchala s prodejem:)
I tak vám přeji s pejskem hodně radosti, at se stane vaším milujícím členem rodiny a samozřejmě brzké uzdravení:))))
Mobile Sliding Menu