Vše se odehrávalo na výletní lodi ve Středozemním moři. Když jsem byla se svým přítelem na dovolené v Itálii, rozhodli jsme se uskutečnit pětidenní výlet po Středozemním moři…
Vypluli jsme z přístavu časně ráno, když sluníčko vycházelo na modravou oblohu. Hned jak jsme se ubytovali v přepychově zařízených kajutách, rozhodli jsme se prozkoumat loď. Sraz jsme měli na zádi lodi. Jakmile jsme dorazili na smluvené místo, s údivem jsme pozorovali našeho kamaráda Ríšu, který byl v klidu opřený o zábradlí a díval se na krajinu kolem nás. Vše by bylo v pořádku, až na tu maličkost, že byl převlečený za „Majkla“ a kolem něj se začali houfovat lidé. On byl v sedmém nebi a zájem o svou osobu si hodně užíval, ale my jsme nadšeni nebyli. Chtěli jsme trávit volno u bazénu klidným povídáním, ale za této situace to nebylo možné. „Majkl“ slíbil svým fanouškům večerní vystoupení a poté odkráčel do podpalubí, aby se mohl připravit na večerní slávu.
Markéta spolu s mým přítelem byli znechuceni a vůbec se na Ríšovo vystoupení nedostavili. Já jsem ho šla podpořit svou přítomností, i když jsem věděla, že si mě přes dav fanoušků stejně nevšimne. Přišla jsem na místo, kde se mělo vše odehrávat, a byla jsem otřesena! Na místě zpíval a tancoval Ríša přesně tak, jak slíbil, ale chybělo obecenstvo. Přišla jen hrstka lidí a i když se „Majkl“ usmíval, v jeho očích jsem viděla zklamání a smutek. Odtancoval asi pět písniček a odkráčel do kajuty.
Byli jsme však domluveni, že za mnou přijde a zajdeme na skleničku. Vál slabý větřík, ale v dáli bylo vidět, jak se po obloze honí blesky. Trošku se ochladilo, a proto jsem přes sebe hodila blůzu. V tom přišel Ríša, a přestože už byla tma, bylo vidět, že plakal. Tiše jsme usedli a já ho objala, abych ho trošku uklidnila. Tak jsme seděli, poslouchali jak šplouchají vlny a stále rychleji přichází bouře. Najednou se naše loď začala houpat víc a víc a z oblohy, která byla ještě před 5 minutami plná hvězd, začaly padat provazy vody. Šli jsme se schovat. Když jsem otevřela dveře naší kajuty, našla jsem tam svého přítele s cizí ženou. Teď jsem to byla já, kdo začal neutěšitelně brečet a šel si pro útěchu ke kamarádce Markétě a Ríšovi.
Zbytek dovolené jsem trávila s přáteli nebo sama se svým smutkem. Moc jsem ho milovala, ale takovou nevěru jsem prostě nedokázala přejít jen mávnutím ruky. Přítel se omlouval, že byl opilý a nevěděl co dělá, ale já už s ním nechtěla mít nic společného. Po příjezdu domů jsme se spolu už nikdy neviděli a i přes lásku, kterou jsem k němu pořád cítila, jsem brzo našla člověka, který se mi stal oporou na celý život.
Napsal/a: majava
