Jak ten čas letí… áchjó!!! Už mi není devatenáct, je mi dvacet a něco 🙂 a v náručí chovám pětiměsíčního drobečka. Co drobečka – pořádnýho chlapíka :)!
Mám říct pravdu? Asi jo, nejsem zvyklá lhát…
Za celou dobu, co je náš Tomášek na světě (tedy pět měsíců) u nás byla všeho všudy třikrát. A to na křtiny, když jsem měla narozeniny a když měl Tomík svátek. Většina lidí mi říkala, že se všechno změní, až ho máma uvidí a pochová si ho. Jenže ona nemá zájem ani o to ho vidět, natož si ho pochovat a poňuchňat se s ním.
Nedokáže ani zvednout blbej telefon a zeptat se, jak se máme. A když už zavolá, tak jen proto, že ode mne něco potřebuje. Jinak jsem jí ukradená já i náš malej :(!
Naposledy u nás byla, jak už jsem řekla, když měl Tomášek svátek. Přijela, zazvonila, předala dárek a už se řítila zase pryč! Udělala to jenom proto, aby jí nikdo nemohl říct, že na Tomáškův svátek zapomněla. Udělala to z povinnosti, ne z lásky a to mě štve nejvíc! Nedokážu si představit, co bude za pár měsíců a let. Jak vysvětlím našemu cvrčkovi, že je to jeho babička, když se tak nechová?!
Tolik bych jí chtěla říct, že pokud se ještě zlobí, tak ať se zlobí na mě, ne na našeho mrňouska, kterej jí nikdy ničím neublížil!!!
Byla bych ráda, kdyby si k němu dokázala najít cestičku, kdyby ho vzala k sobě a něžně pohladila po vlasech, stejně tak, jak to dělala moje babička!!!
Napsal/a: Máša
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Jo jo, Mášo, taky mě napadlo, jestli třeba nemáš ve svém okolí nějakou „náhradní babičku“ – starší paní, která má ráda děti, ale vlastní vnoučata buď třeba vůbec nemá, nebo jsou daleko, mimo dosah…
To, co je s Tvou mámou, je smutné… Ale asi Ti nezbývá, než se s tím naučit žít a bez zbytečných emocí to nějak vysvětlit malému… Protože když to budeš brát, jak to je, maximálně můžeš být mile překvapená, když se máti chytne za nos…
Tak ať to dobře zvládáte! ;o)
Ahojky Mášo, no já jsem tady jen chvíli, takže nevím co jsi psala předtím, ale tohle zamrzí…..mám doma něco podobného, horší snad už jen v tom, že ta ignorace je pod jednou střechou jako my.U nás to děti berou tak jak to je, ale ono nám to vysvobození přišlo samo…..tchýně mojí sestry miluje děti, takže vždycky, když jedu k sestře na návštěvu( taky bydlí v jednom domě s tchýní), tak její tchýně si hraje s našími dětmi a nedělá rozdíly.Je to nádherný pocit, vidět, že sotva přijíždíme k jejich baráčku,tak moje děti řvou radostí “ Babí“….prostě si sami našli náhradní babičku a my jsme za ni rádi:-))
ahoj mášo,mě je skoro 35 ,mám 3 děti..dvě jsou už velké.jsem jednou rozved.ted štastně vdanááá:-moc!!a máme 10m.mimi.moje mamka je taková ta „moderní divná babička“ a vlastně žádná pořádná babička není.taky jsem už rezignovala,ikdyž mě to moooc bolí,mám citlivé srdíčko:-((.ale někoho holt nepředěláš…naši se rozvedli,když jsem měla 9 a pokud jsi vzpomínám,tak pro mou mámu byli děti vždy spíš něco jako“rychle vychovat a pryč z domu“..takže se ted ani moc nedivím.:-((chápu jí,že se ted má dobře a po trápení z tátou žije, to jí nejvíc přeju, ..ale..má barák jak hrad,penízky..ale že by sama od sebe někdy přijela?to je fakt mín,než stojí za řeč..víš,mimi jsme moc chtěli a po mojich komplikacích to je zázrak,že jí máme.a moje máma mi v mojich letech řekla,na tu krásnou novinu,že čekáme mimi:to budete jako cigáni..bolí to i ted ,když to píšu..nějaký čas jsem se s ní i nestýkala,musela jsem zpoustu věcí strávit..ale protože razím názor,že naše děti,její vnoučata,za nic nemůžou,tak jsme k nim jezdili pořád přesto všecko,ikdyž jsem už byla před porodem a do auta také nelijeme vodu..víš,co je malinká na světě,tak jí koupila jednou plínky a bundičku..mě nejde o věci,ale o pocit,že máma je máma..moje tchýně zlatá žije přitom sama z důchodu a pořád něco nosí,kupuje ovoce,pomáhá..dokonce vzala za svoje i v srdci moje děti..a moje máma?já po rozvodě žila s dětma po podnájmech a od ní žádná pomoc..ještě mi do telefonu vykládala,že je nová zahrada bude stát 20tisíc..ale k něcemu je to vše dobré:naučila jsem se spoléhat sama na sebe v těch těžkých chvílkách a dělám vše proto,aby moje,naše děti,byli vždy pro nás nejdůležitější..tobě moooc přeju,at tvá maminka sama od sebe pochopí,o co všecko přijde!!!já mám svou mamku moc ráda a ikdyž pořád tak nějak upřednostnuje moji „vyčůranou“sestru,tak vím,že až bude stará,tak se o ní ráda postarám já..jo,jo,život je často „divnej“
Ahoj Mášo, já před tebou smekám klobouk. V 19 jsem neměla ani ponětí o starostech a taky jsem se k ním nehlásila. Chtěla jsem být free…. Je mi 29 a mám 20 měs. holčičku, musela jsem k tomu ji mít, nějak dospět. Opravdu obdivuji, jak jsi se rozhodla jít přes překážky a ne si ulehčit život. Proto si myslím že by měla tvá máma být na tebe hrdá. V dnešní době už s dítětem můžeš dělat spoustu věcí, studovat, cestovat … atd. Když vidím kolik žen okládalo těhotenství, nakonec dospěly k tomu, že dítě mít chtějí, ale najednou to nejde a jsou nešťastné. Jsi mladá máma, víš kolik radostí vás v životě čeká:-))Moc ti fandím
Milá Mášo,je mi 36let,ale moc dobře ti rozumím.Mám 3 děti a moje máma je stejná jako ta tvoje,taky přijde jenom když se něco slaví i když tak o tom přemýšlím tak vlastně už ani na to nechodí.Vždycky dárek pošle po někom jiným a nebo si pro něj musíme přijet sami a to se pak akorát přetvařuje jak je ráda,že nás vidí.Už jsem si docela zvykla a děti sami vědí co od ní mají čekat.Je mi jich líto,ale s mojí mámou nic nehne.Sama říká,že ví jaká je a měnit se nehodlá,tak proč bychom se měli měnit všichni okolo.Pokud jde o vašeho Tomíka tak uvidíš až bude mluvit a přemýšlet tak se třeba zeptá babičky sám proč je taková.Držím vám palce ať je to u vás lepší než u nás.Petra
Mobile Sliding Menu