Když bolí srdíčko…

Rubrika: Od srdce i od plic

Opět jsem se přesvědčila, že člověk nikdy není dost připravený na to, co mu život přinese. A vždy, když mám pocit klidu a pohody, se „něco“ stane. Můj vnitřní klid je ten tam. Srdíčko se mi svírá, v očích se lesknou slzy a nemůžu se zhluboka nadechnout, nejde to. Znovu se mi potvrzuje, že mezi „vědět“ a „cítit“ není rovnováha…

Stalo se to v pátek. Tento pátek 14. ledna. A přiznám se, že se ve mně všechno vzpírá a hlava nechce přijmout fakta. Jenže nic na tom nezměním. Neumím změnit běh událostí. A budu se s tím muset smířit.

Znali jsme se od roku 1995, pracovali jsme v jedné firmě, takže jsme byli kolegové. Časem, zvláště v posledních letech, jsme si k sobě našli i jinou cestu, než jen tu profesionální. Stali se z nás kamarádi, kteří se spolu smějí, vzájemně si dobírá jeden druhého, svěřují si svá tajemství a vědí o sobě i to, o čem se před rodinou mlčí.

Vídali jsme se každý den, neb jsme spolu chodili na obědy. A protože já nejsem příliš dochvilná, často se stávalo, že můj kolega si mě v době oběda přišel vyzvednout do kanceláře, stál ve dveřích a ukazováčkem pravé ruky si poťukával na hodinky, pusinu roztaženou do úsměvu od ucha k uchu. Byl akurátní. Potrpěl si na „pořádky“. Na rozdíl ode mne. Já ve spěchu oblékala kabát, do kterého mi gentlemansky pomáhal, soukala se do bot a motala se do šály. Otvíral mi dveře a mohli jsme jít poobědvat. Znal mě a tak věděl, že přednáška na téma „jít včas“ je zbytečná. A tak se smál. A já s ním.

V loňském roce si užíval život plnými doušky, dařilo se mu na všech frontách, v práci i v soukromí, myslím, že byl šťastný. Každý den byl pozitivně naladěn, dobrou náladu kolem sebe dokázal šířit jako infekci, byl v úžasné pohodě a kondici. Rád se smál a často mě bavil vyprávěním historek ze svého intimního života, např. jak překvapil svou přítelkyni tím, že ji doma uvítal oděn pouze v zástěře na vaření, co následovalo, už popisovat nemůžu, bylo by to do 18 let nepřístupné. Smála jsem se tak, až mi tuhly mezižeberní svaly. Tímto způsobem procvičoval mou bránici velmi často, dá se říct, že každý den.

Po novém roce nepřišel do práce. Onemocněl. Tak jsem mu poslala smsku ve znění: „Vyhlašuji celostátní pátrání po nezvěstném kolegovi“. Po deseti minutách přilétla odpověď: „Ahoj, zdravím Tě ze špitálu. Každý den mám vyšetření. Snad to nějak zvládnu.“ Hned jsem vyťukala další zprávičku, že ho postrádám, že ho všichni pozdravují a že držím palečky, ať všechno dobře dopadne.
To byla naše poslední výměna. Sice jsem mu ještě několikrát psala, ale už se neozval.
V pátek v noci zemřel.

V poště mám na padesát jeho mailíků, vtipy, které jsem psala na VD, byly od něho. V mobilu mám jeho smsky. Doma mám pod sklem jeho fotky. V kanceláři jeho kalendář. Mám před očima jeho rozesmátý obličej a vidím ty jiskřičky v očích, když mi šeptal: „Život se musí žít.“

Kdybych mohla, křičela bych, že ho chci zpátky. Uvnitř to bolí tak, že bych křičela až do úplného ochraptění. Slzy se mi řinou bez ustání.
Neumím si představit, že budu bez něj.
Strašně mi bude chybět.

A tak posílám tam nahoru, protože bezpečně vím, že je „nahoře“, poslední rozloučení. Děkuji, žes mi dopřál svou přítomnost po patnáct let. Děkuji, žes mě tisíckrát rozesmál. Děkuji, žes mi dokázal poradit ve chvíli, kdy jsem to potřebovala. Měla jsem a mám Tě ráda. A v mém srdíčku zůstaneš napořád.

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)

  • mysicka1407

    Je mi to moc líto. Myslím na tebe Padmé

  • Lussy

    Padmé,
    moc smutné čtení. Přiznávám, že jsem se nejdřív lekla, že píšeš o mamince:-(.
    Úplně tě chápu, člověka zasáhne i smrt „cizího“ člověka. Nás s manželem sebrala smrt maminky našeho nejlepšího kamaráda, hrozně jsme to s ním prožívali, byla to super ženská, máma 9 dětí a zemřela náhle krátce po šedesátce.
    Chce to opravdu čas, jak se říká, ten je nejlepší lékař, byť to zní jako klišé.

  • Napsané s citem. Bohužel v životě nás potkávají tyto moc smutné chvíle a každý se s nimi musíme nějak porvat.

  • Padmé

    Mankaš, Marino, děkuji za Vaše reakce a za projev účasti a pochopení.

  • Anonymní

    Padmé, je to hrozně smutné. Napsala jsi to přes tu tragédii opravdu krásně a citlivě. Nás na začátku roku taky opustila kolegyně. Odchod to byl dlouhý a bolestný. Byl to fantastický člověk, takové sluníčko usměvavé. Nikdo to dodnes nechápeme…a asi nikdy nepochopíme. Jediné, co jsme pochopili, je to, že žít se musí opravdu naplno (dokud to jde)…a nenervovat se blbostma.

    Marina

  • Řekla bych, že alespoň polovina z nás by ti takový vztah s kolegou mohla jen a jen závidět, o to víc ti určitě všechny přejeme upřímnou soustrast, ať s tebou tvůj kamarád ve vzpomínkách žije dál…

  • Padmé

    Ježečku, Danasi, Mariko, Nuninko, Berulinko, Kekunko, Ájíku, Piškotko, Zavo, Leenco a Peťko, holky, moc Vám děkuju za Vaše reakce, za povzbudivá slůvka a za slova útěchy.
    Myslím, že z toho prvního šoku už jsem venku, opravdu by mě to ani v nejhorším snu nenapadlo, prostě jsem to vůbec, ani v nejmenším nečekala…

    Radko, sice nevím, proč se ptáš, ale odpovím – za posledních několik let mi zemřela babička, teta, děda a manželův tatínek. Takže pokud Tě zajímá číslovka, tak je to pátý blízký …

    Virenko, děkuji za Tvoje slova, máš pravdu, nestihla jsem si na tu myšlenku zvyknout (když jsem na ni ani nepomyslela).
    Nerozumím tomu – „… city se prolínají i s těmi některými méně kamarádskými … “ – asi nevím, jak jsi to myslela…
    Nicméně – chtěla bych se vyjádřit – přestože mám hodně citlivé vnímání (někdy až přecitlivělé) a hluboké prožívání rovněž, hlava mi jede na plné obrátky – přes celou krutost té situace jsem si plně vědoma toho, že pokud už to muselo být, tak je svým způsobem dobře, že to proběhlo rychle (nepřeji nikomu dlouhé utrpení a úmorné trápení). Stejně tak vím, že se s tím všichni musíme popasovat, nikomu se takováhle situace nevyhne a zraní pokaždé… Vím, že všichni lidé jsou smrtelní, vím, že to jinak nejde…
    Mně je „jen“ hluboce líto, že už tu se mnou nebude právě on…
    Byl to dobrý člověk.

    Děkuji Vám všem, že jste napsaly, díky moc.

  • Padmé, je mi to moc líto, slzy se mi koulí po tvářích a to jsem Tvého kamaráda neznala, stejně se mě to dotklo…
    Buď silná, vydrž… nevím, co víc bych psala…

  • Virenka

    Padmé, je mi to moc líto. Člověk není připraven na odchod blízkého často dokonce ani tehdy, když má čas si na tu myšlenku zvyknout. To rozhodně nebyl tento případ. Odchod mladého člověka, stejně jako dítěte, vždycky naše uvažování zmrazí a zaskočí veškeré racionální myšlenkové postupy, které se snažíme k otupení bolesti a šoku použít. Ty ale jsi navíc disponovaná k velmi hlubokému a snad až příliš citlivému prožívání, nefunguje ti žádná racionalizace, která třeba trošku pomáhá lidem, jako jsem já. Cítím z toho, že v takovém kamarádství se city prolínají i s těmi některými méně kamarádskými, a to je taky ten důvod, proč potom rychlá a nenadálá ztráta tak moc bolí. Nemáš, holčičko, jinou možnost, než to prožít. Nakonec to za pár let bude za tebou a já ti budu moc přát, aby nikdo další z tvých blízkých už na druhý břeh tak moc rychle nemusel. Napsala jsi moc hezky vzkaz tvého kamaráda, který jako by ti posílal i pro tuhle smutnou situaci: „Život se musí žít…“ Pláč pomáhá, ale rychlé to není. Hojí až čas…

  • padmé, kolik blízkých ti už odešlo?

  • Zava

    Padmé, posílám kopu síly a pevné objetí. Ty máš velký dar přenést svoje pocity přes písmenka na nás. Nikdy nepochopím, proč to takhle musí být na světě zařízeno.

  • Peťka

    Padmé, přečetla jsem tento hrozně smutný článek jedním dechem. Slova nemůžu najít, snad jen, že i když člověk určité věci chápe, pak stejně přijdou chvilky, kdy si říkáme, že nerozumíme vůbec ničemu. 🙁
    Posílám hodně síly a opatruj se!

  • Padmé, to mě neskutečně zasáhlo 🙁 Smrt blízkého jsem zažila už mnohokrát, ale pokaždé to byla stejná rána, na to si nejde zvyknout… Moc mě mrzí, že máš zase špatné období, čas bude ten, kdo časem všechno zahojí, ty to víš. Posílám velké pohlazení a sílu, abys vše zvládla… Je to moc smutné…

  • Padmulko, to je moc smutné :((
    Někdy hlava odmítá přijmout tyhle hrozné zprávy, zvlášť, když je to celkem rychlé….Posílám pohlazení a objetí – víc nemůžu, slova jsou na to málo. Drž se holka.

  • kekunka

    Padmé, zlatíčko, je mi to tak hrozně moc líto, že to ani vypsat nejde. Takový skvělý kamarád. Kéž bych mohla nějak pomoci… Vyplakej se, ta největší bolest líp přejde. Za čas to bude bolet míň. Posílám aspoň veliké obejmutí a pohlazení, hlavně po dušičce. Drž se!

  • Padmé,na to nemám slov,bohužel:((..taková ztráta se slovy vyjádřit nedá:(..úplně mi to vehnalo slzy do očí..skvělej kamarád ti odešel „tam nahoru“,ale krásný úsměvný vzpomínky ti zůstanou napořád a on v tvým srdíčku taky..já ti z celýho srdíčka posílám pofoukání na bolavou dušičku a veliký obejmutí..drž se.

  • Padmé, už jenom podle nadpisu jsem věděla,že je zle. Holka zlatá, posílám ti moc a moc pohlazení. Na smrt se nikdy nemůžeš připravit a to ani když víš, že přijde kvůli nemoci atd….
    Je mi to moc líto. Drž se holka.

  • Padmé……co k tomu dodat, je to hrozné, když člověk příjde o někoho, koho má bezmezně rád, sdílí spolu radosti, strasti a nejdnou prázdno…………sluníčko, drž se, pořádně se vyplakej, ono to pomůže, bude to bolet dlouho, ale čas všechny rány zacelí………..drž se, myslím na tebe.

  • danasi

    A je to tady. Já hned tušila, že se něco stalo. Celý víkend vyhlížím a mám strach. Strach o mé sluníčko.
    Když jsem uviděla nadpis, první mne napadla, promiň maminka. Hrdlo se mi sevřelo a oči naplnily slzami. Zjištění, že to není ona, mi trošinku ulevilo.
    Ty máš dar vypsat vše co cítíš a já myslím, že tu bolest cítím s tebou. Dnes mám víc jak jindy chuť sednout do auta dorazit za tebou a obejmout, pohladit, pořádně zmáčknout, nechat vyplakat na rameni.
    Sluníčko moje hodně sil.

  • Ježeček

    Padmé, je mi to líto… Posílám pohlazení a sílu k zvládnutí těžkých dní. Zbytek v OV. *

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist