Poslední dobou nad sebou hodně přemýšlím a ptám se sama sebe, jestli jsem divná já, nebo Ti ostatní…
Nevidím důvod, proč se stýkat tak často. Zvláště, když se „nic neděje“, o čem by se dalo dlouze diskutovat, a debaty o tom, co si kamarádčina sousedka koupila nového a jak to bylo drahé, jsou pro mě ztráta času, přestože nikam nespěchám. Na návštěvu musím mít náladu, těšit se na ni, a to zkrátka týden dopředu zaručit nikomu nemůžu. Já vlastně nic neplánuju. Pokud je obyčejný den, kdy nikam nemusím, zkrátka ráno vstanu a uvidím, co budeme dělat. Jsou dny, kdy se probudím a jsem ráda, že jsme s Mirečkem sami – a upřímně, týden předem domluvená návštěva mě akorát obtěžuje. Zvláště když se nestalo nic aktuálního, o čem by se dalo hovořit.
A tohle moje kamarádky (zvlášťe ta jedna) nepochopí. Kolikrát se stane, že se naskytne zajímavější program, než u kafe „plkat o ničem“ a jsem nucena vymýšlet výmluvy….
Vím, že když se sejdu s kýmkoliv jednou, dvakrát za měsíc, těším se na něho mnohem mnohem víc a vím, že si povíme spoustu zajímavého.
Další kamarádka bydlí ve vesnici pár kilometrů od nás. Cestování k ní obnáší 10 minut cesty vlakem, v poledne udrncání Mirečka v kočáře, což je poslední dobou téměř nemožné. Vzpírá se a řve, je zvyklý usínat v postýlce na bříšku. Když po tomhle nerváku usne, spí 30 minut. Jinak doma po O. i 3 hodiny. Ona mi nabízí všemožné varianty, ať ho uspím v ložnici, spícího by ho přenášela atd…. Jen co odjedeme, bombarduje mě sms, jak to bylo fajn a že její synek už se nemůže dočkat, až zase v ÚTERÝ, STŘEDU, ČTVRTEK….uvidí toho našeho….. Vždycky se loučím s tím, že si ještě zavoláme. Neslibuju. A cestou už vymýšlím výmluvy, proč se mi to nebude hodit. Hrůza.
No a proč to tady vlastně řeším? Zajímalo by mě, jestli to máte někdo taky tak. Jestli jsem skutečně nenormální a sobecká, když si dělám věci podle toho, jak to právě cítím?
Trojúhelník já, mamka a babička by zasluhoval další článek, ale to snad někdy příště :-)))
Napsal/a: Sunny
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (38 vyjádření)
Já to mám podobně jako Karamela, Jovanka a další – tak nějak středně. Po přestěhování k manželovi do jiného města jse přišla o kamarády /měla jsem jich víc, než ženských přítelkyň /, tady jsem si našla 2 dobré + 1 z porodnice a s každou se navštěvujeme tak 1-2x do měsíce, někdy plánujeme (max.týden dopředu) , ale většinou podle nálady – a buď to vyjde nebo ne. Nikdo z toho nedělá vědu. Já mám 16měs. kloučka a za 3 týdny mám termín porodu, takže už se tolik necítím , ale vyhovuje mi, když jsem třeba jeden den jen doma (+ procházka venku ap.), a další už musím vyrazit aspoň do obchodu, do města jen tak na zmrzku, nebo právě za kamarádkou. Když jsem třeba 2-3 dny jen doma, s malým a manželem, přijdu si tak nějak divně, jako bych neuměla do pěti počítat, a to mě štve…. Jednou týdně jezdím s malým k našim. Kontaktu s jinými dětmi má Daniel tak akorát a já bych jen doma nevydržela, na druhou stranu chci mít i ten svůj domácí svůj klid a zaběhnutý režim. Každý je holt jiný – a Sunny, ty jsi naprosto normální!!!
Holky, a to jsem ještě v paneláku zažila jednu, co zvonila na dveře i 5x denně a neodradilo ji ani to, že jsem uklízela, nebo žehlila nebo zrovna za deset minut někam odcházela… brrrr, naštěstí jsme se pak odstěhovali! Já se sejdu moc ráda, ale taky všeho s mírou – jednak toho času nemám moc a jednak mě docela děsí představa, že vídám jednu kamarádku třeba dvakrát do týdne, zatímco na ty ostatní nemám kdy….
Moc mě poteší setkání třeba po třech čtyřech týdnech – to už jsou nějaké novinky a dostane se spravedlivě na všechny :)))
Jenny, on je starší, ale my jsme asi pořád stejné:-)
Ahojky kóukám,že článek je už hodně starý,když jsem si ho přečetla říkala jsem si hurá nejsem sama kdo je rád i sám a ví,že dítěti je doma lépe,ale pak jsem si přečetla odkazy ostatních a tam jsem se také našla,scházím se ráda s ostatními maminkami a někdy i denně,někdy se domluvíme dopředu a někdy ten den,podle toho která to je a jak to k sobě máme daleko a jaká má jakou povahu a potřebu se vídat.Jsem občas zklamaná,když mám větší zájem o kamarádku já a jindy mi u jiné leze na nervy,že mě pořád uhání.A někdy se vymluvím a jsem sama a je mi dobře a někdy to sama nemůžu vydržet.A tak mě napadá jediné a o jak se říká-VŠEHO S MÍROU!!!Jenny
Ahoj Sunny,
těší mě, že a tímhle “ problémem“ nejsem sama. Byla jsem s dětmi doma 8let a vůbec mi nechyběly návštěvy /včetně babiček/. Nyní jsem již 5let v práci a dámské dýchánky opět nepěstuji, prostě nemám chuť ani čas.Je to jen Tvůj život, tak si ho zařiď podle svého. Tobě musí být dobře, protože jen tak bude dobře Tvé rodině.
Mám kamarádky, kterým jen zavolám, že bych se odpoledne nebo druhý den stavila. Buď se domluvíme nebo ne. Ony to dělají taky. Takhle jsme si to vyjasnili na začátku. Sem tam proběhne nějaká přednaplánovaná schůzka, ale to je málo kdy. Taky se vůbec nezlobím, když druhé straně do toho něco příjde a mám raději, když mi řekne, že se ji nikam nechce jet, protože „něco“. Takovou upřímnost opravdu oceňuji, protože i mě se někdy fakt nechce trmácet se 3/4 hodiny tramvají přes půl města. Mám i takové kamarádky, se kterými si jednou za čas potelefonuju a stačí nám to.
Na druhou stranu závidím Neelle, že má stále co dělat. Asi bych s takovým programem vůbec nic nestíhala doma. Já si to totiž neumím naplánovat 🙁
Ahoj,
díky tomuhle tématu jsem konečně pochopila některé mé kamarádky,proč se nechtějí vidět tak často,a pochopila jsem,že díky tomu jsem asi přišla o jednu kamarádku,se kterou jsme se vídali prakticky denně.Ona nevěděla,jak mi říct,že jí ty časté návštěvy lezou na nervy,a mě to zase nedošlo,až najednou bylo po přátelství.Dnes se vidíme jednou za rok a řekneme si sotva pár vět o dětech.
A já teď začínám mít opačný problém…totiž,že jsem raději někdy sama….
ahojky Sunny. nejseš jediná, která nemusí být stále mezi lidmi. Neříkám, že mi vadí,ale tak nějak jak se říká všeho s mírou. Já mám zase takový problém, že bydlím na vesnici a nikdo za mnou domů nechodí. Mám tři děti a ty se kolikrát neumí sami zabavit. Už nevím co vymýšlet,aby je to bavilo.Nejlíp je když jsem s nima venku a děti řádí, podle libosti.Co bych dala za to, kdybych měla na blízku jednu mojí hodně dobrou kámošku, které můžu říct cokoliv a to samé ona mně, co si řeknem, třetí osoba neví, je to fakt super holka a mooc mně mrzí, že bydlíme od sebe daleko,ale máme obě pc. a tak jsme stále ve spojení. Mám jí moc ráda i s její báječnou rodinkou (((o:. a tady vidíš, že s maminama na vesnici si nerozumím a se super kámoškou, která je daleko není blízko mně, když bych jí nejvíc potřebovala.Jsem s dětmi stále sama manžel je bud v práci, nebo je zase práce okolo baráčku.S dětma na MD. je to krásné být doma,ale čas od času ráda vyrazím mezi lidi se pobavit.a souhlasím s holkam aco ti napsaly, měla si si své kámošce říct, jak často se s ní chceš vídat,určitě se nějak dohodnete. přeji krásný den plný sluníčka papa (((o:
Ahojky Sunny a ostatní, toto téma bych byla napsala já, kdyby to neudělala Sunny. Mám podobný problém. Nevadí mi ani tak předem domluvený termín návštěvy, jako spíš ta častost. Jedna moje známá mě totálně ubíjí tím,že mě každé ráno bombarduje smskama,kdy přijdu a že se nudí atd. Doteď jsem to dělávala tak,že jsem na úkor mojí malé letěla kdykoliv mi řekla, přes celé město, za jakéhokoliv počasí, malá třeba měla zrovna dobu jídla,ale já chtěla splnit přání kamarádce. Dnes vím jak blbá jsem byla! Nestíhala jsem nic, doma navařit oběd, uklidit si, chtěla jsem hlavně s někým být (přítel má práci daleko a jezdí domů jen 2x do měsíce, jsme neustále samy!). Ale teď jsem si řekla: TO STAČILO! Jedno je jisté: je to jenom a jenom na nás, co druhým dovolíme. Normálně jsem jí odepsala že až mi to vyjde, přijdu, nebo zkrátka,že jsem na návštěvě u někoho jiného. Vadilo mi jedno: nikdy nepřišla ona ke mně, musela jsem já k ní a ještě jí občas cestou nakoupit. Ona si pak doma v pohodě u kávičky krmila děti svačinou. Já dceři dala tyčinky, které jsem tak tak stihla koupit…. Už toto NIKDY neudělám, protože jsem z návštěv chodila domů nespokojená, s pocitem zneužití a znevážení a hlavně: s pocitem velkého zanedbávání dcerky… Dělám si věci přesně tak, jak to vyhovuje mi. Věnuju se jí jak jen to jde, tedy dceři:-))), navařím si dopředu, nachystám pomazánky, vyperu, vyžehlím a jsem spokojenější. A kamarádka? Píše dál, ale já jsem návštěvy razantně omezila a vida: ona to přijala:-)
Sunny, hlavu vzhůru, dej to jasně najevo, slušně, hezky, ale trvej si na svém, já vím, jak mě to vysávalo, být všude načas v přesný den, hodinu a podle plánu. Brrrrr.
Darča
Myslím si, že Ty právě NEDĚLÁŠ věci tak jak je cítíš. Problém je,že nejsi vůbec sobecká a měla bys být. Snažíš se vyhovět té kamarádce na úkor Tebe. A ničí Tě to, protože potlačuješ sebe. Podle mě by sis měla rozhodnout, jak často bys jí chtěla vídat Ty a navrhnout jí to („hele, uvidíme se až za měsíc,jo? Já se Ti ozvu.“). ( Představuju si, že bys to měla říct, jako by Ti to právě přišlo na mysl, přívětivě a laskavě. Nejsem si jistá, jestli bych to já dokázala 🙂 )
Nejspíš by i jí bylo nepříjemné, kdyby věděla, že Tě takhle trápí. Určitě to nemá v úmyslu.
Hádám, že Tě úplně chápu. Já mám dokonce ten problém, že když si někdy něco dopředu domluvím(i třeba s nejlepší kamarádkou a po měsíci nevidění se), tak mně je nepříjemný, že tam musím. Vadí mě ta POVINNOST (nesvoboda). To, že už je to jednou domluvený a nemám na vybranou, jestli tam jít nebo nejít. Takže si většinou nic nedomlouvám, téměř se s nikým nestýkám a mateřskou si užívám v klídku bez jakéhokoliv plánování. Moc se mi to líbí (a doufám, že i synovi). Máme velký dvůr a zahradu, syn se vyřádí na písku a občas se vídáme s mou sestrou a jejíma dvěma klukama.
Doufám, že mi nenapíšete, že jsem podivín.. Díky téhle mé „nespolečenskosti“ totiž docela přežívám to, že jsme se přestěhovali z města do vsi, kde téměř nikoho neznám. Toužit po nějakých větších kontaktech, tak se tu asi zblázním! Krásný jaro! Pančo
Ahoj, já jse moc ráda, že k nám někdo zajde. Já mám dvě kámošky, které mají taky holčičky o půl roku starší, než je náš Samík (dva a půl roku) a chodí k nám dopoledne na kafíčko. Samula si z hokama pohraje, maminky mi pochovají Natálku (půl roku), já si mezitím třeba pověsím prádlo a hlavně pokecáme. Samík má děti rád a už se vždycky těší. Ale odpoledne ty jsou jen naše.Příjde táta z práce a jsme spolu. Ale ty rána mám moc ráda:-).
Petra
Ahoj Sunny, já si myslím, že bys to měla svým kamarátkám jasně říct – hlavně té neodbytné, že si přátelství představuješ jinak než naplánované, tlachání u kávy. Je to Tvůj život a Ty máš rozhodout jak ho prožiješ. Já Tvojí kamarádku neznám, ale jestli se neumí jinak sama zabavit, než tě neustále otravovat a tobě se to samozřejmě nelíbí, tak to dobré neni a určitě nejsi nenormální. A hlavně moc Ti toho napovídá – i o sobě a jednou Ti to může i vyčítat. Taky je možné, že ona to pociťuje jinak a myslí si, že Ti tak vyjadřuje to opravdové přátelství a náklonnosti, když plánuje setkání a volá Ti atd. Proto si určitě udělejte při nejbližším setkání čas a prodïskutujte narovinu jak si která to přátelství představuje. Určitě se leccos vysvětlí a budete zdravě fungovat, bez přetvářek a otravování. A pokud to kamarádka neunese, tak to neni kamarádka a jdi od ní. Čau a držim palce Jana
Ahoj Hanko, neházej hned flintu do žita, já si myslim, že všechno chce čas a někdy třeba potkáš někoho, kdo bude ta Tvá spřízněná duše. Zamysli se hlavně nad sebou, co vlastně sama chceš a cítíš – jestli si chceš vážně jen tak povídat a nebo se do toho nutíš a bylo by Ti líp kdybys byla ve vnitří pohodě. Jsme lidé různí introverti, extroverti a ty asi patříš k těm uzavřenějším, ale to nemůžeš brát určitě jako chybu. Pokud jde o malého, tak ten se určitě mezi vrstevníkama nestratí, najde si je sám na hřišti, počkej ve školce a pak ve škole! A s tim navazováním kontaktů, já si myslím, že všechno chce opravdu čas, vždyť se můžeš seznámit úplnou náhodou, hlavně buď v pohodě, choď s hlavou vzhůru a usmívej se na svět a na svého syna. Měj se krásně a nezoufej!!! Jana
Jojo, nevím čím to je,ale nějak mám pocit, že ty spřízněné duše u nás jaksi nebydlí ( v našem městě).No, snad si prcek ty kamarády časem najde sám. Ale máš pravdu, takhle se to asi taky dá.Zatím si povídáme jen s několika pejskaři :-))
Hanka
Hanko-to není tak velký problém:-) Zvlášť když Ti prcek hledá kamarádky sám:-) Prostě se zastav u jiného dítěte a začni si vykládat nejdřív přes malého s tím druhým prckem-jako ahoj jak se jmenuješ-my jsme….,Ty si ale šikulka….a pak oslov maminku kde koupila taaak krásnou bundičku,čepičku,autíčko…..a už máte téma rozhovoru-když se Ti bude mamča líbit/spřízněná duše/tak ji příště zase pozdrav a uvidíš jestli se na podruhé sama rozvykládá.
Když budeš chodit se sklopenýma očima-tak nikoho nepotkáš.
A bacha zdání klame-často úplně obyčejná ženská má ty nejzdravější názory na život,výchovu…..tak držím palečky a neboj se všichni sme jen lidi:-))))
Ahoj,tak já to mám asi tak, že mám 2letého draka-když uvidí jakéhokoliv prcka, je nadšený, ale já nemám žádné kamarádky, se kterými bych se stýkala, MC, které nestojí za nic a docela si říkám, že malého ochuzuji o kontakt s vrstevníky.Nějak se neumím seznámit,vždy jsem velmi špatně hledala kamarádky, když už jsem nějaké našla, tak se provdaly, odstěhovaly, takže tak.Tak asi zase jedna DIVNÁ. Občas bych si pokecala s nějakou spřízněnou duší, ale neumím to – asi.A to ani na netu.ahoj Hanka
vis co kamaradce porad?…at zalozi materske centrum…my byly kamaradky a vzdy se takhle schazely…jedou u te..podruhe u te…atd..pak nas napadlo proc si delat neporadek doma…..a proc se neschazet i sjinyma maminama….kdo chce prijde….kdo ne tak ne…..a zalozily jsme MC….byla to totalní pohadka….je to uz deset let…a MC funguje porad dal a maminky se stridaj…deti dorostou ale narodi se jine….
A s dětmi to dělám také „výměnnou metodou“ Já Terezku pošlu k nim, oni pak jejich děti k nám. A Terezka je skutečně hodně společenská, tak tyto návštěvy organizuji dopředu, protože pak se může stát, že celý víkend je bez dětí a to je vždy smutná. Takže kvůli Terezce také organizuji dopředu.
Mobile Sliding Menu