Je to možné?

Píšu tento článek a přemýšlim, zda-li se vůbec podepsat či ne. Až si to přečtete, budete přemýšlet také. Ale já to udělám, jsem to já, Mimkys…

Možná si někteří budou pamatovat, že můj přítel pochází z pěti dětí, maminka jim umřela na rakovinu skoro krátce po narození nejmladšího syna (nyní 26 let) a tatínek jim umřel při jízdě na kole, když ho srazilo auto. Takže můj přítel se musel chtě nechtě osamostatnit.
Někteří sourozenci jak se říká dopadli hůře… Nejmladšího vychovávala teta, nyní pracuje jako programátor telefonní společnosti. Pak byl můj přítel, který je „normální“ (vim, proč to píšu, uvidíte dále)… Prostřední je brácha, kterého schání policie kvůli neplacení dluhu, potom švagrová, co mi hlídá dcerku – a ta je taky dobrá, no a nejstarší je kluk, o kterém chci napsat tento článek. Píšu vše, abyste měli přehled, proč takhle asi dopadl… Neměli neúplnou rodinu a rodiče jim scházeli, neměli z čeho „čerpat“ informace, kdo by jim poradil a tak dále.
Takže nejstarší kluk (budu mu říkat Lukáš) bydlel ve státním bytě. Podotýkám, že mu je od celého příběhu něco kolem 40 let. Našel si holku a jak už to bývá, čekali mimčo. Peněz neměli nazbyt, on nějak nepracoval, a když pracoval, hodně pak marodil.
Než se mimčo narodilo, byťák se rozhodl, že s neplatiči něco udělá – vystěhovali je pryč z bytu. A tak šli bydlet na půdu ve stejném baráku. Ano, slyšíte dobře, věci si odnesli na půdu, kterou každej dobře zná. Nevim proč nešli do azyláku, důvod nevim. A tak se stalo, že se i s mimčem ocitli na půdě, kde spali.
O ňáké hygieně teda ani nebyla řeč. Voda a elektrika na půdě asi těžko… Takže vodu si nosili od sousedů a elektriku měli, jak se říká, načerno. Takže si umíte asi moc dobře představit, jak to u nás v bytě zavonělo, když přišli na návštěvu. Ptáme se, proč něco neudělali, ale oni jsou takový „jednoduchý“, moc nemyslí, ale zaostalí nejsou, nemůžu najít ten správný výraz.
Takže když k nám začli s malým miminkem chodit, už jsem viděla některé nedostatky, které mě doslova bily do očí a které jsem nemohla přenést přes srce vůči tomu malému. Takže když přišli, malej měl většinou u pusu láhev (studenou) s mlékem. (Nekojila, nebavilo jí to.) A proč by kupovali sunar nebo nutrilon, když můžou mít obyčejné sušené mléko v sáčku, které stojí čtvrtku co sunar pro děti? A tak mu ho dávali.
Když jsem jí chtěla udělat nový mlíko, nejdříve mu dala to, co zbylo od minule. Samozřejmě jsem jí hned okřikla, že takhle to dělat nemůže a ihned jsem šla připravit nové. Ale když jsem otevřela tu flašku, tak jsem raději mlíčko připravila do svoje čisté láhve.
Že by miminko vonělo? Ne, u nich ne. Že by ho trošku více oblékli? Ne, měl většinou věci, které byli dost špinavé a navíc byl málo oblečen. A tak jsme se rozhodli se švagrovou (co mi hlídá), a přinesli jsme jim nějaké věci pro malýho. Ale když jsme tam přišly, zůstaly jsme stát jako sochy. Malý ležel SÁM na půdě, bez řádného dozoru (rodiče byli u sousedů), uprostřed manželské postele samozřejmě na té půdě. Než jsme šli k nim nahoru, viděly jsme v kočárku láhev od mlíka. Nedalo nám to a otevřely jsme jí. A to jsme dělat neměly. Smrdělo zkaženém mlékem a okolo hrdla láhve byly zbytku sunaru.
Chudák malej, pomyslely jsme si a řekly jsme si, že s tim něco musíme udělat! Šly jsme na socku ohlásit, jak žijou a starají se o malého. Na sociálce už některé varování měli a do týdne je s pomocí policie vystěhovali do blízkého azylového domu, kde měli čistotu, vodu a teplo, nepočítaje elektriku!!! Nechápu, proč nezasáhli už dříve…
Po nějaké době dostali byt starší kategorie a co se nestalo – opět byla těhotná. Zjistila to, skoro bych řekla, pár měsíců před porodem… Je to týden, co porodila holčičku, moc pěkná, dneska u nás byli a proto píšu tento článek. Zase tomu nemůžu uvěřit, ale zase vidim ty stejné chyby jako u jejího bratříčka.
Když přijeli, malá nebyla v zavinovačce, jenom v pytli a když jsem jí vyndala, zhrozila jsem se (láhev u pusy jsem už ignorovala…) Malá měla na sobě soupravu upletenou z CHEMLONU, která byla původně určena pro panenku… I čepička byla ze stejné vlny, hned na hlavičce, bez žádné přízové, nic. Hned jsem jí řekla něco, ale koukala, jako by to snad slyšela poprvé… Když jí „kojila“, moc hezky se u toho netvářila. Moc jí to nebavilo a hned hlásala, že přejde na již zmiňovanou umělou výživu. Že už nemá mlíko a tak dokola.
Co by chtěla skoro po týdnu? To se ještě rozkojí, jsem jí řekla, ale není to nic platné. Malá za necelou hodinu opět křičela a tak jsem jí řekla, že by jí měla nakojit znovu, ne? Když jsem jí kojila před chvilkou, řikala, hodila kukuč a hold jí nakojila.., Za nějakou dobu malá opět křičela, ale to už jsem nevydržela a musela jsem se „švagrovou“ jít do pokojíčku a ukázat pořádně, jak se drží prso a jaké polohy může mít u kojení. Nechápala jsem jí vůbec.
Když odešli, byla jsem z toho celá nesvá. A to nám ještě řikali, že je pořád otravuje sociálka a že k nim taky má přijít se podívat. Já vim, je to hrozné, je to rodina, ale přeju jim to, aby jim ty děti vzali. Určitě by se měli lépe, než teďka, ne? K sobě je vzít nemůžu, ale to mám pořád přihlížet, jak se takhle „starají“ o své děti???

Napsal/a: mimkys