Snad každá to známe, když se řekne tchýně. Já jsem se svojí tchýní nikdy moc dobře nevycházela. Sice jsme bydleli 17 let v jednom baráku, ale já ji ani nezdravila…
Po čtyřech letech známosti jsme se vzali. Druhý den po obědě jsme šli za kamarádama a tchýně na mě vyrukovala – „jseš vdaná, seď doma a drž se vařečky“. Já ji neposlechla a šla, už se to se mnou táhlo, že ji nechci poslechnout.
Pak přišly na řadu děti. Když jsem si přivezla kolíbku, kterou dělal můj tatínek, řekla, že dítě se tam dát nesmí, že bude chtít pořád houpat. Opětně jsem neposlechla a dělala vše podle svého uvážení.
Domácnost byla taky na mě, tchýně nerada vařila, vše jsem zvládala, ale tchýně mi házela klacky pod nohy. Když jsem šla ven, tak mi omáčky zředila vodou, chodila si stěžovat k příbuzným, že špatně peru, vařím, nestarám se o děti a tahám se s chlapama.
Když jsem čekala druhou dceru, pravila moje tchýně, že to dítě jsem si uhnala jinde, ale může jí řikat babi… Naštěstí jí manžel znal a vždy stál při mně, tchán byl bezvadnej, i ten byl vždy při mně, ale zemřel krátce po narození první dcery.
Po 17 letech jsem ovdověla, zůstala se třema holkama sama a tchýně útočila dál, protože kdysi nechali napsat barák na manžela, tak teď mi vyčítala, že mi spadnul do klína.
Po manželově smrti jsem tam zůstala jen půl roku, našla jsem byt a odstěhovala se 120 km od ní. Sice jsme barák zdědily s holkama (ona je tam jako věcný břemeno). To si ještě tchýně našla přítele bezdomovce, za kterého platí alimenty, aby ho nezavřeli. Začal nám tam krást a hlavně šmíroval holky v koupelně, chodil jim do pokoje, musela jsem ho nechat soudně vystěhovat. Hlavně začali rozprodávat věci z dílny a baráku.
Dnes už mám přítele, který má taky dceru, která s náma bydlí a spolu máme ročního syna. Holkám je 19, 17, 17 a 13, ty tři starší maj už také každá svoji známost. Kluci chodí k nám, vycházíme spolu báječně. Většinou jsou u nás po škole do večera a v sobotu a neděli. Začali nám už také tykat (když mi vykali, připadala jsem si stará).
Vím, že se na ně můžu spolehnout a když jedou někam na víkend, tak holky ochrání. V ničem jim nebráníme, beru je jako dospělý lidi.
Dnes si řikám, jakápak asi já budu tchýně. Doufám, že ne zlá. Vždy když nahodíme doma téma „tchýně“ – říkam jim, „jak budu otravná, tak mě zavřete, ať máte klid“…
Napsal/a: máma
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)
Majulko, takové ty vazby matka versus syn jsou někdy těžké 🙁 Ale víš co? Sama mám syna a někdy si říkám, jak moc si mi dva budeme spolu rozumnět 🙁 Já už budu sice stará bába, až on si bude zakládat rodinu, možná mě budoucí snacha ani nepozná, ale která máma nechce, aby se její mazlíček měl dobře? 🙂 Já vím, chlap by měl, ten co má rodinu, samostatně uvažovat a ne utíkat s každou bolístkou k mamimce a především by měl stát na straně své ženy, což v některých případech není 🙁
Já měla zpočátku také pocit, že můj je mamánek a děsila jsem se toho. Dodnes si ho dobírám, ale vím, že si dělá legraci.
Nebuď utrápená, tchyně za to určitě nestojí a ty potom nemáš se života nic.
Majulko, tak mě se manžel zrovna zastane, ví, jak to mám s jeho mamkou těžké a moc dobře ví, jaká je to tchýně:))))
A pokud se tak nastane, tak dostane nadané on, pošlu ho na jídlo, s prádlem k mamince, to si sakra rychle rozmyslí……ale už se to dlouho nestalo, takže tady ťukám a jsem ráda, že není pod maminčinou sukní:)))))
Moje tchýně byla zrovna taková jak psala máma.Nyní jsem ráda když ji nemusím vidět a její názory pouštím jedním uchem tam a druhým ven.A já se snažím svým dcerám do jejich nové rodiny nezasahovat,sice si své myslím ale nekecám jim do života.Sama vím jaké to je a jak se mě to nelíbí.I když někdy je to sakra těžké.
Holky, tak koukám, že s tchýněmi to asi opravdu není jednoduché. Já měla první tchýni docela dobrou, nevím co bych měla na ní kritizovat, asi nic. Za to ta současná si nějak neuvědomuje, že už její synáček, tedy můj manžel, není malé děťátko o které se musí starat, ale už je dospělý jedinec, otec dítěte a manžel. Neustálé rady co máme jak dělat a co nedělat, už mi jde z toho hlava kolem. Stejně jí nikdy nic neřeknu a jen to vypouštím.To by mně ale tak nevadilo, jako to, že manžel se mě bohužel nezastane a co řekne maminka, to je svatý. Ne že by se řídil vždy podle těch jejích rad(ony mu taky vadí,jen to nedává najevo), ale když mu něco poradím já a na tu samou věc má jeho maminka jinou radu, většinou to udělá podle maminky. Když mu to vytknu, tak jsem ještě ta špatná a jeho maminka chudinka. To je to co mě nejvíc trápí.
Já určitě taková nebudu. Naopak, už se docela těším, až bude alespoň jeden z mých synů samostatný, vydělávající a zajištěný člověk a já si s ním už nebudu muset dělat takové ty starosti aby se teple oblékl, dobře najedl, vybral si správně dovolenou, když je nemocný tak si vzal včas léky apod.
Mari, že se ti chce někde šťourat :-)))
Téda, taky to nemáš jednoduché 🙁 Ono dvougenerační soužití opravdu vyžaduje trpělivost, toleranci, kdoví co jěště, ale takové narušování soukromí?? Chlapi prý fakt bývají větší drbky :-)) ty jsi mě pobavila, ale ty musíš mít svatou trpělivost 🙁 On myslím i ví, kdy jste zadělali na dítě, ne? 🙂 Promiň, bez urážky, ale co nejvíc nenávidím je, když někdo poslouchá za dveřmi :-((( To bych vraždila 🙁
Bami, i na tuhle eventualitu jsem myslela, aby přišla s chlapem :-)) Ale v tomhle budeme asi stejné…já a dcera 🙂 Ale už od školky se jí líbí samí buď menší, nebo zrzaví, no, co já budu za tchyně? Jen ať je na mou dceru hodný 😉 a vím, že ji nebudu nutit do svatby…
mari fuj to by asi na mne nebylo tak moc jsem se musela přemáhat, sice je fakt, že bývalý manžel byl v tomhle ohledu na mají straně a já jsem byla ta kdo rovnal jejich konflikty, protože člověk už šel s obavou na dvůr co se jí zase nebude líbit…..pro své děti udělám co budu moc a budu se snažit aby nebydleli u nás, třeba kousek dál abych mohla pohlídat nebo tak, ale tohle je také jeden z problémů společné soužití…my měli ze začátku společné auto, my koupili benzín oni dojeli po hřbitovech a na nákup a pak když jsem do něj sedla já tak bylo prázdni….no a když jsme měli svoje tak zase chodili s tím, že když naše stojí venku tak přece nebudou jezdit z garáže že jedou jen kousek…rozvodem se mi strašně ulevilo i psychicky od nich to mi došlo brzo, nikdo mě nesledoval, neposlouchal, neradil…neubližoval…….no ale dokázaly být i hezké chvíle oslavy a tak jsemměla ráda nechalo se posedět, ale povídat o neutrálních věcech no ale pak to takovéhle výstřelky zazdily……..no já myslím že tady máme každá na román….at dobrej či špatnej….
Cori, vyšťourala jsem to v archívu:)))))
Aler co jsem napsala je holá pravda……já se fakt hodně budu snažit, abych byla milá, hodná a tolerantní tchýně…….začátky se snachou bývají asi těžké, ale pak taky mohou být velké kamarádky:))))
Bamisko, když u vás se hýbalo záclonou, tak u nás tchán třeba stojí pod schodištěm a poslouchá, co děláme, jestli čučíme na bednu, no je to větší drbka, než tchýně…….a nebo má otázky, kdo to je, kdo přišel, kam jdete????????
Já jsem hodná, odpovím a je klid na jeho duši:)))))
já také nechci aby to vyznělo jako rasismus, ale sama doufám, že mi domů přivedou opařné pohlaví:-)) stejné barvy, no to doufáme asi všichni….no jen abych tu jednou nerozváděla děbatu jak mé přání byla a jak to dopadlo, fuj fuj pryč od tohohle tématu ještě je čas…..no a nebo to zavedem jak to bylo dřív budeme to dětem vybírat sami jéééé ty by nám daly
Bamisko :-))))))
Já nemůžu!!! Tebe bych chtěla mít doma 😀
Nemám tak nějak nic proti jiné barvě pleti, ale fákt bych nechtěla cizince, už jen kvůli rozdílnosti ve všem 🙁 a to fakt myslím vážně. Jinou barvu pleti respektuji, nemám proti nikomu nic, takoví jsou kolikrát lepčejší než bílí, ale jde mi o to, když se mladá poblouzněná zamilovaná odstěhuje do prčic, co pak já jako máma 🙁 Tchyně bych chtěla být nevtíravá, ale já budu, já už se vidím :-))
Bamisko, děkuji ti za to, že jsi mi hódně zvedla náladu. Na téma tchyně se dá opravdu dlouho diskutovat.
Cory to jsi mě dostala až jsem se šklebila nahlas, tak ti přeju bílého hodného zetáka a né žádnýho šmrncnutýho jinou barvou….´no mamka mi vykládala, že když byla kamarádce na svatbě její dcery tak čekali malinko černého a ženich byl jak hora a takovej ten s těma pyskama ohrnutejma a nacucanejma, no šok a co s tím uděláš, je ted snad někde v americe…
Bamisko, já s tvých komentářů nemůžu, promiň 😀 Hýbala záclonou, nasýsání na nákupy…znám to 😀 ty to umíš vždycky tak nááádherně okomentovat :-))
Ale vážně, jasně, že se nechceme podobat svým tchyním, ale asi budeme :-)) a je to přesně jak píšeš, tohle se naplánovat nedá
No, já jen doufám, že budu mít zetě bělocha, protože dceři se líbí černoši! :-(((
no příběh ošklivej co k tomu dodat, k tchýni jsem se tu už i někde vyjadřovala moje bývlá byla na zabití a bydlely jsme najednom dvoře tak to byl takovej teror…hejbání záclon u oken když za mnou šly kamarádky , hned se k nim hlácila a byla jak med a pak je pomlouval, když se přijelo z nákupu tak šla okouknout co jsme nakoupili, švagrovou pomlouvala jak mohla mi tam dřeli jak soumaři a stejně cpala na druhou stranu a tajně aby jsme to neviděli….ted mám tchýni bezvadnou, je 50km od nás přijedem na návštěvu popovídáme co a jak a nemám z ní špatnej pocit, hlavně mi do ničeho nekecá a to si myslím, že je kámen urazu ve většině, protože pak jsme na ty jejich rady alergické a už se pak ani neřeší jestli jsou míněné dobře…no a jaká budu já to nevím snad lepší, ono se to nedá naplánovat, ono také asi záleží jaké si mi přivedou nevěsty jen doufám, že k sobě najdem cestu a bude to pak příjemná společná cesta
Zajímavé k zamyšlení. Já mám tchýni skvělou, i když tak jednou za rok nebo dva dojde k nějakému názorovému střetu, vztah je mezi námi dobrý a říkáme si i dost důvěrné věci. Bydlí daleko, vidíme se tak 4-6krát za rok, ale občas jezdíme i na společné dovolené. Ale bydlet bych s ní nechtěla. A vůbec s jakoukoliv jinou ženskou. Až budu tchýně, chtěla bych bydlet blízko svých dětí, ale ne v jedné domácnosti. Na to nemám. Doufám, že to nebude nutné, aspoň dokud se o sebe budu starat sama.
Mari, ty jsi mě pobavila! 😀 kde jsi to vyšťourala?
Já si myslím, že budu tchyně kecalka, do všeho, já asi nebudu oblíbená 🙁
Tak já mám doma něco podobného, stchýni taky bydlím, ale ráda si poslechnu ty její praštěné řeči, za rohem si ulevím, vypustím to uchem ven a je to…….takhle vycházíme báječně, je období, kdy jí něco řeknu, co se mi nelíbí, tak se urazí, ale čert to vem, však nežiju s ní,ale s jejím synem:))))
Já budu určitě tolerantnější a nebudu napadat budoucí snachu stupidními věty typu, dřív nebylo světlo, dřív nebylo toto a dřív se to dělalo takhle, teď je teď a nebudu se vracet někam, kde jsem nebyla, to dělá jen moje tchýně a můj tchán:)))))
Tak tento článek ,je teda dobrý.Mám nšco podobného,akorát,s tím rodílem,žemám 2 syny5 a 2 roky a nevzali jsme se s parnerem.Jeho máti bydlí v protějším baráku,tak vidí ,co se děje.Sleduje Mě a když jdu ven,už pokřikuje,kde jdu a že malý je nachlazený,když není ve školce nemůže chodit ven,no hrůza a to Mi eště vyvolává,jak to,že nejsem venku a že viděla kámošku,že si sedím doma,místo,abych šla s malým,no tragedie.Pak to řekne mojemu a ten Mě seřve,že mám chodit na procházky s malým a ne vysedávat.Je to bludný kruh a nevím co dál,už toho mám plné zuby.
Ahoj, tak asi nevíš ještě jaká budeš tchýně, ale rozhodně víš, jaká nebudeš!! Jako ta Tvoje!! Strašný…
Přeji hodné děti a hodně štěstí v životě.
tak to ti tedy nezávidím, ja tchýni nemám, máma manželovi umřela, když měl 2 roky,pak ho vychovávala babička. i když s ní to taky bylo těžký. nevím jestli je to štěstí, nebo ne že jsem bez tchýně.
Mámo, tak to je teda drsný! Ale věřím, že když máš takovouhle zkušenost se svou tchýní, tak právě zrovna taková jako ona nebudeš. Moje tchýně je teda zlatá, ale vím, že ona to se svojí tchýní taky neměla moc jednoduchý.
Mobile Sliding Menu