Když se rozpláče malé děťátko, spolehlivě ví, že přivolá svojí maminku. Ta ho pochová, pohladí, pofouká mu bolístku… Ale co když pláče děťátko, které žádnou maminku nemá? Kdo jemu pohladí bolavé bříško, nebo ho v náruči ujistí, že není samo? Od toho jsme tu my, tety z kojeneckých ústavů…
Uvnitř vládlo téměř domácí prostředí. Nikde nic „ústavního“, barevné záclony, moderní nábytek a tisíce krásných hraček. Mile mě to tenkrát překvapilo.
Děti jsou rozděleny do tří skupin, dole v přízemí té krásné vily „bydlí“ novorozenci, včetně dětí nějak postižených. Ano, starali jsme se o chlapečka, který se narodil téměř mrtvý. Díky 30min. resuscitaci začal dýchat, ale jeho mozek už téměř odumřel, takže on jen ležel, potravu přijímal sondou zavedenou do nosu, nijak se nevyvíjel a všem nám ho bylo moc líto. Tyto děti tvoří jednu skupinu obyvatel. Pak jsou v KÚ děti týrané, odebrané z rodin. Další část tvoří děti rodičů, kteří by se o ně starat chtěli, ale nejsou třeba svéprávní, nebo trpí nějakou psychickou poruchou. Vzpomínám si na maminku malého chlapečka, která čekala každý den před vchodem, až jí tety v 7hod pustí dovnitř, nakrmila a přebalila svoje děťátko a za hodinu zase odcházela s pocitem, že svého broučka uvidí zas až další den. A proč? Trpěla schizofrenií, brala silné léky a přestože byla svéprávná, dítě jí bylo odebráno. Bohužel díky té svéprávnosti je ten malý tvoreček odsouzen k životu v dětském domově až do svých 18let. Matka nepodepíše souhlas k adopci.
Pak jsou tu samozřejmě děti nechtěné, kterých se matky zřekly již v porodnici. Těch je většina. No a malinká část dětiček tu čeká jen chvilku, než si rodiče vyřeší sociální situaci.
Jak tedy vypadá takový den v kojeneckém ústavu? Ráno v 6:30 děti vzbudíme, jedno po druhém vykoupeme a necháme je pohrát v jejich super moderní a útulné herničce. Kolem 8:30 dostanou svačinku – ty starší od 5měs.ovocnou kašičku připravenou z čerstvého ovoce, menší vypijí mlíčko. Pak je zase jedno po druhém oblékneme a dáme spát na terasu. Větší děti do postýlek, menší do kočárků. A ony jako na povel – bez houpání a vztekání – usnou. Kolem poledne se už automaticky budí, dostanou oběd, přebalí se, pohrajou si – a uložíme je do postýlek. Opět – oni nebrečí, nevztekají se a nevisí na postýlkách jako Ti naši broučci, prostě si tam leží (sedí,klečí), někdo usne, jiný ne. Kolem 14:30 dostanou další svačinku, jogurt, mlíčko, přebalí se, pohrajou si….a znovu zpátky do postýlky. Kolem 18hod mají kašičku a pak je my, tety, uložíme k nočnímu spánku. Místo maminek se s nimi rozloučíme, dáme všem pusinku a zhasneme. A oni zase usnou……
Každá teta má na starost 7-9 dětiček. Ty jsou rozděleny do 3 pater podle věku. Tedy – jedno patro=7-9 dětí=jedna teta. Při vší snaze není možné jim nahradit maminku. Kdo by si myslel, že je slyšet stále pláč, mýlil by se. Opuštěné děti moc nepláčí. A když, tak ne proto, aby k sobě někoho přivolaly. Ony to neznají. Nevědí, že si pláčem mohou něco vynutit. Jsou zvyklé zabavit se sami.
Ovšem my, tety, se snažíme. Je pro nás odměnou, když dítě opouští v 1.roce náš domov a umí PACI PACI, ukazuje, jak je veliké a mává na pozdrav. Když umí jíst lžičkou a ví, k čemu slouží nočník. S dětmi se mazlíme, hladíme je a máme je všechny rády. Bohužel za bránu Kojenec.ústavu je vzít nemůžeme, takže ony neznají procházku přírodou, a když se v létě batolí po zahradě a náhodou spatří psa, mají obrovský strach. Když si pak noví rodiče odvádí děťátko domů, musí být velmi těžké zbavit ho strachu pro nás z normálních věcí.
Tak tímto jsem Vám přiblížila život dětí v jednom Kojeneckém ústavu v ČR.
Napsal/a: Sunny
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (33 vyjádření)
Zde je seznam Kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let http://www.uzis.cz/download_file.php?file=1 – začátek na str. 63
Tak mě napadlo, že to nějak usnulo…
Nebo někdo něco podnikl?
Ahoj Sanny,
při čtení tvého článku jsem měla husí kůži a slzy v očích.můj názor je,že si taková práce zaslouží veliký dík,stejně jako ostatní obory kde pomáhá jeden druhému.
Vaše práce musí hodně naplnovat pocitem radosti,štěstí a samozdřejmě i smutku.Vy,když se za sebou ohlédnete co jste v životě udělali pro druhé a jaký byl Váš smysl života si můžete říct,že jste udělali hodně.A proto Vám všem ktaří pomáháte a nemyslíte jen na sebe,bych chtěla říct jen prosté DÍKY
Klobouk dolů, pěkně jste to rozjely a tím správným směrem. Tyhle debaty teprve dávají stránkám smysl.
Jakýsi návrh, jak by se dala nějaká pomoc prostřednictvím VD zrealizovat jsem se pokusila sepsat do zprávy v TAM-TAMu. Zkuste na to mrknout a připsat svoje potřehy.
Káčo,také si myslím.Dětičky v kojeňáčku si jistě zaslouží také pomoci.Ale právě proto,že kojeňáčky jsou zřizované krajským či městským úřadem,je jisté že po meteriální stránce děti nestrádají.Jistě je nenechají chodit bez bačkůrek,bez čepic v zimě apod.Když někdy potkávám „tety“ s dětmi z dětských domovů,jsou opravdu pěkně,moderně ustrojení.Nejprve jsem také zvažovala zda pomáhat a posílat věci zrovna do domu pro matku a dítě.Představovala jsem si,že tam žijí matky,které např.nechtějí pracovat,tatínkové utrácejí peníze po restauracích apod.Ale tak to jistě není.Alespoň doufám!Možná by stálo za to,napsat nějaký článeček o maminkách v nouzi.Třeba by měla nějaká maminka s tohoto domova zájem nám popsat jak to v domově chodí apod.Uvidíme,třeba se nám opravdu podaří nějakou akci dát dokupy!
Peťko, to je moc fajn – Petra určitě vymyslí, jak ten kontakt zveřejnit a určitě hodně z nás přispěje…to je opravdu smysluplné využití věciček, které my koupíme našim dětem úplně samozřejmě, zatímco pro jiné mámy je to prakticky nemožné….
Káčo a ostatní kdo máte možnost a chuť pomoci maminkám v nouzi.Kontaktovala jsem vedoucí domova pro matky a její odpověď jsem přeposlala emailem Petře.O pomoc velmi stojí.Požádala jsem Petru o překopírování emailu sem k této diskusi.Pokud se to Péťě nepovede,či to jinak nebude možné a máte zájem o pomoc napište mi.Pošlu kontakt na domov.Ale věřím,že se to povede a dáme hlavy dohromady a něco vymyslíme!Co říkáte?
Petruš,náš kojeňák spadá pod Magistrát města.Nevím tedy jestli pod nějaké Ministerstvo.Spíš tedy oslovit radnici v konkrétních městech?
Možná by ses mohla s dotazem obrátit i na Fond ohrožených dětí, Petro…. když jsi ochotná to tak zastřešit…. ;o)
Sunny, prosím tě, kdo je zřizovatelem KÚ – kraje? A pod jaké ministerstvo spadají? Napadá mě školství, zdravotnictví nebo soc. věcí – zkusila bych tam napsat, abychom po těch kontaktech nemuseli pátrat, pak by se všechny KÚ daly obeslat s dotazem, co konktrétně by potřebovaly. Z toho by pak mohl vzniknout ten seznam, jak navrhuje jarmuschka (bezva nápad).
Po těch domovech pro matky s dětmi zkusím zapátrat taky, kdybyste některá věděla, na koho se obrátit, kde by se daly získat nějaké další informace – pište mi to nejlíp na mail.
Ty články se seznamy potřebných věcí a možností jak pomoci tu můžou být klidně dva, nebo tři, nebo jich může být klidně 100 😉
Dobré ránko,samozřejmě že je možné věnovat i Nutrilon,mluvím tedy stále jen za ten KÚ,kde jsem pracovala.vELMI SE MI VŠAK LÍBIL NÁPAD PEŤKY.KOJEŇÁKY OPRAVDU DOSTÁVAJÍ PENÍZE,JAK OD KRAJE,TAK OD SPONZORŮ,MAJÍ TEDY ZA CO NAKOUPIT VŠE POTŘEBNÉ-A CO SI BUDEM POVÍDAT,DĚTI KTERÉ TAM ŽIJÍ,TOHO MOC NEPOTŘEBUJÍ,HRAČKY JSOU STÁLE PO OBYVATELÍCH PŘEDCHOZÍCH,CO SE ROZBIJE,SE HNED NAHRADÍ NOVÝMI.OPRAVDU BY BYLO UŽITEČNĚJŠÍ VĚNOVAT SPÍŠE TĚM DOMOVŮM PRO MATKY S DĚTMI,TAM DĚTI SPÍŠE STRÁDAJÍ HRAČKY A OBLEČENÍ,NEŽ DĚTI Z KÚ,KTERÉ-CO SE TÝČE MATERIÁLNIHO ZABEZPEČENÍ,MAJÍ SKUTEČNĚ VŠE.
Já oblečení dostávám od jedné švagrové a po odnošení předávám její sestře, má taky mimi. Já vlastní oblečení ani nemám. Ale co mám, je krabice se dvěmi pytlíky Nutrilonu 2. Je neotevřená a nepoužitá. Omylem manželem zakoupená. Sunny, je možné toto věnovat? Jestli na to nejsou nějaká pravidla. Lékárna to zpět odmítla přijmout a já nevím, co s tím. Tak mě teď napadlo využití.
Neello – matně si pamatuji, že jeden kojenák je někde na Praze 4 (byli jsme se tam před lety podívat v rámci pediatrie a vím, že už tenkrát mě překvapilo, jak to tam bylo hezký..když už tam nemají ty děti svoje mámy…) až si vyšetřím chvilku, něco pozjišťuji a dám vědět (a jarmuschka to určitě nakonec všechno sepíše, že jo:-)…)
Pro Peťku – mohla bys, prosím, dát nějaký kontakt na ten dům pro matky v nouzi? nějaké www. stránky, telefon…
….já jsem totiž přišla na to, že mi ani tak není líto se starých věciček „zbavovat“ , ale je mi líto je „vyhazovat“, když vím, že jsou ještě hezké a mohly by někomu dobře posloužit…
Mobile Sliding Menu