Když se rozpláče malé děťátko, spolehlivě ví, že přivolá svojí maminku. Ta ho pochová, pohladí, pofouká mu bolístku… Ale co když pláče děťátko, které žádnou maminku nemá? Kdo jemu pohladí bolavé bříško, nebo ho v náruči ujistí, že není samo? Od toho jsme tu my, tety z kojeneckých ústavů…
Uvnitř vládlo téměř domácí prostředí. Nikde nic „ústavního“, barevné záclony, moderní nábytek a tisíce krásných hraček. Mile mě to tenkrát překvapilo.
Děti jsou rozděleny do tří skupin, dole v přízemí té krásné vily „bydlí“ novorozenci, včetně dětí nějak postižených. Ano, starali jsme se o chlapečka, který se narodil téměř mrtvý. Díky 30min. resuscitaci začal dýchat, ale jeho mozek už téměř odumřel, takže on jen ležel, potravu přijímal sondou zavedenou do nosu, nijak se nevyvíjel a všem nám ho bylo moc líto. Tyto děti tvoří jednu skupinu obyvatel. Pak jsou v KÚ děti týrané, odebrané z rodin. Další část tvoří děti rodičů, kteří by se o ně starat chtěli, ale nejsou třeba svéprávní, nebo trpí nějakou psychickou poruchou. Vzpomínám si na maminku malého chlapečka, která čekala každý den před vchodem, až jí tety v 7hod pustí dovnitř, nakrmila a přebalila svoje děťátko a za hodinu zase odcházela s pocitem, že svého broučka uvidí zas až další den. A proč? Trpěla schizofrenií, brala silné léky a přestože byla svéprávná, dítě jí bylo odebráno. Bohužel díky té svéprávnosti je ten malý tvoreček odsouzen k životu v dětském domově až do svých 18let. Matka nepodepíše souhlas k adopci.
Pak jsou tu samozřejmě děti nechtěné, kterých se matky zřekly již v porodnici. Těch je většina. No a malinká část dětiček tu čeká jen chvilku, než si rodiče vyřeší sociální situaci.
Jak tedy vypadá takový den v kojeneckém ústavu? Ráno v 6:30 děti vzbudíme, jedno po druhém vykoupeme a necháme je pohrát v jejich super moderní a útulné herničce. Kolem 8:30 dostanou svačinku – ty starší od 5měs.ovocnou kašičku připravenou z čerstvého ovoce, menší vypijí mlíčko. Pak je zase jedno po druhém oblékneme a dáme spát na terasu. Větší děti do postýlek, menší do kočárků. A ony jako na povel – bez houpání a vztekání – usnou. Kolem poledne se už automaticky budí, dostanou oběd, přebalí se, pohrajou si – a uložíme je do postýlek. Opět – oni nebrečí, nevztekají se a nevisí na postýlkách jako Ti naši broučci, prostě si tam leží (sedí,klečí), někdo usne, jiný ne. Kolem 14:30 dostanou další svačinku, jogurt, mlíčko, přebalí se, pohrajou si….a znovu zpátky do postýlky. Kolem 18hod mají kašičku a pak je my, tety, uložíme k nočnímu spánku. Místo maminek se s nimi rozloučíme, dáme všem pusinku a zhasneme. A oni zase usnou……
Každá teta má na starost 7-9 dětiček. Ty jsou rozděleny do 3 pater podle věku. Tedy – jedno patro=7-9 dětí=jedna teta. Při vší snaze není možné jim nahradit maminku. Kdo by si myslel, že je slyšet stále pláč, mýlil by se. Opuštěné děti moc nepláčí. A když, tak ne proto, aby k sobě někoho přivolaly. Ony to neznají. Nevědí, že si pláčem mohou něco vynutit. Jsou zvyklé zabavit se sami.
Ovšem my, tety, se snažíme. Je pro nás odměnou, když dítě opouští v 1.roce náš domov a umí PACI PACI, ukazuje, jak je veliké a mává na pozdrav. Když umí jíst lžičkou a ví, k čemu slouží nočník. S dětmi se mazlíme, hladíme je a máme je všechny rády. Bohužel za bránu Kojenec.ústavu je vzít nemůžeme, takže ony neznají procházku přírodou, a když se v létě batolí po zahradě a náhodou spatří psa, mají obrovský strach. Když si pak noví rodiče odvádí děťátko domů, musí být velmi těžké zbavit ho strachu pro nás z normálních věcí.
Tak tímto jsem Vám přiblížila život dětí v jednom Kojeneckém ústavu v ČR.
Napsal/a: Sunny
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (33 vyjádření)
Sunny,
to je tak smutný…úplně mi tečou slzy.
Kačko,
taky jsme myslela hned na to, že mám po malé plno pěkných věciček a ráda je dám dětičkám co to potřebují. Pořád si říkám, že to schovám pro kamarádky, ale ty mají možnost si všechno koupit a neschudnou -jednoduše řečeno.
Nedívala jsi se kde je v blízkosti P8,7,9 a nebo vůbec v Praze KÚ? Díky za info.
Ahoj Maro,děti narkomanek skutečně víc pláčí,co pláčí,řvou.Je to zajímavé,ale byl tam chlapeček-již 8měsíční,tváří andílek,i se tak choval a najednou,z ničeho nic,vždycky začal strašně řvát a křičetTrvalo to třeba hodinu a nic nepomohlo.Pak byl zase fit .Nebyl to projev vzdoru,jak jsem si já naivně myslela,ale opravdu to souviselo s těmi drogami.Takže se to může projevit i takhle dlouho po porodu.Jaké následky si dítě nese do budoucna,to z vlastní zkušenosti nevím,nicméně slýchávám v médiích,že mají větší sklon k trestným činnostem.Co z dopisů adopt.rodičů vím,dělají jim děti radost,ale pracovala jsem tam pouhé 3 roky,takže jak je to když jsou pak starší opravdu nevím.
ještě pro zajímavost-rodiče se vybírají dětem také podle fotky.Vždy jednou za měsíc má naše soc.pracovnice schůzku s potencionálními rodiči,kde jim ukáže fotografie dětí a samozřejmě se všichni snaží,aby blonďatý modrooký pár nedostal tmavého kudrnáče a naopak.Když se jim dítě líbí,přijdou se na něj podívat,jsou seznámeni s celou jeho anamnézou a když se pro něj rozhodnou,stráví nejprve společně několik dní nanečisto a teprve pak si ho odnáší napořád.
Myslím,že finanční situace v rodině tolik nerozhoduje a určitě nemají přednost bohatší rodiče..
Jo a o zkušenostech z LDN Vám Všem taky moc ráda napíšu.Jen CO VYŠETŘÍM TROCHU ČASU.
Zapoměla jsem se přihlásit.
(Nevím proč se někdy musím přihlašovat a někdy ne?)
Jarmuschko, dobrý nápad!
Napadá mne, že je zvláštní, že o kojeneckých ústavech veřejnost skoro vůbec netuší…
Sunny, je o děti velký zájem? Myslím jako do náhradní péče, rodiny? Vždyť teď je tolik případů neplodnosti..
A pak mně zaujalo, že děti narkomanů, mívají ty abstinenční příznaky? Jak se to projevuje? Víc pláčí?Nebo si z nerozumnosti svých rodičů odnášejí následky na celý život? Máš třeba nějakou zkušenost, jak se takovéto dítě později vyvíjí? Bývá problematické?
Jednou jsem doma nadhodila téma o tom, že bychom třeba k našemu prtěti přibrali děťátko do péče, ale nesetkala jsem se s kladnou odezvou manžela. Má z toho zřejmě obavy a je zásadně proti….Obdivuji ty rodiny které to zvládnou.
Hraje při osvojování dítěte roli finanční situace rodiny?
To už jsem ale odbočila trochu jinam.
Sunny, když budeš mít chuť a čas tak napiš o svých zkušenostech na té LDN(díky Kačce už vím co to je..taky mě to mohlo dojít..jsem halt trochu natvrdlá…)
Myslím, že by bylo dobré dozvědět se o podobných věcech více, i když jsou třeba někomu tak trochu „nepříjemné“.
Ale tuto „andělskou“ péči může jednou potřebovat každý z nás….
No, je pravda, že na naše věcičky si ještě budou muset počkat, co kdyby náhodou…. ;o)
Ale tak mě napadlo, že bychom se mamky, které by chtěly, mohly rozhlédnout po okolí, kde máme kojenecké ústavy, dětské domovy, dětská oddělení nemocnic (třeba doplníte i něco dalšího) a poptat se tam, co by třeba potřebovali, uvítali.
A pak by to někdo (no, už to vidím, že to padne na mou hlavu, když si to tu tak hezky píšu, že….) mohl sepsat do souhrného článku.
Jednak by to byl přehled těchto institucí (včetně kontaktů) a taky přehled, co by kde pomohlo. A kdo by mohl a chtěl, pomohl by. Dle svých možností.
A po čase by se zase mohla udělat „inventura“, aby se vidělo, jestli to pokračuje a jak…
Děvčata,k článku to nepatří,ale přesto to sem napíši.Já a ostatní kamarádky-maminky věnujeme jednou za čas oblečky,hračky, do domova pro matku a dítě v nouzi.Tam jsou maminky,které nemají kam jít,utekly od partnera,řeší finanční problémy apod.Jsou vždy velmi vděční za věcičky.Tak jen tip,kdyby v kojeňáčku neměli zájem.
KÁČO A JARMUSCHKO,a vůbec všechny…jste moc hodné a myslím,že kdybyste se obrátily na kojenecké ústavy ve Vašem okolí,Vaši obětavost tam jistě rádi uvítají.
Já záměrně neuvádím,o kterém KÚ jsem ve svém článku psala,neboť jsem použila některé důvěrné informace,které by „na povrch“ neměli přijít.Konkrétně myslím,že by pomohly bodyčka,tepláčky,ponožtičky…pokud tedy neschováváte výbavičku na další mimi,může Vás hřát u srdíčka,že se opuštěné dětičky alespoň ohřejí v oblečkách dětí,jež rodiče moc a moc milují.
Káčo, já podědila na holky spoustu věcí, co byly „určené do kojeňáku“ (jen ta mamina byla ráda, že to nemusí probírat…)
Takže já mám v plánu něco věnovat na dětské oddělení naší nemocnice, ale taky vyhlídnout si kojeńák (nejsem si jistá, jestli v Přerově je, snad až v Olmiku)
…a na novorozeneckou JIPku, kde se o holky staraly v prvních dnech života, se chystám uplést nějaké pidičepičky a pidipapučky a pidisvetříčky…
Že bychom to „nějak zorganizovaly“ pod hlavičkou VéDé….!? ;o)
Sunny – díky za info, mě napadlo, jestli bychom nemohli věnovat nějaké oblečení – po miminech je to většinou všechno „skoro jako nové“, nestačí to ztrhat a takovéhle další využití oblečení našeho prcka by mě nejvýše uspokojilo:-)…věnovali byste někdo taky?
Ahoj holky, moc mě těší Váš zájem.
Pro Káču-oblečky nakupujeme většinou za peníze od sponzorů v normálních obchodech.V době kolem vánoc věnují velké firmy např.TESCO-nemalou částku jako sponzorský dar.Nebo předem kontaktují KÚ a pak po domluvě věnují kosmetiku,atd.Protože jsou na jednom patře děti přibližně stejného věku,věcičky patří všem,nemá tedy každé dítě jenom svoje.Opravdu jsou to oblečky moderní,na zimu flízové kombinézy a teplé fusaky.A sem tam se najde nějaká hodná maminka,která věnuje oblečení,hračky,lehátko,autosedačku i kočárek po svých dětech.Plenky samozřejmě jednorázovky,většinou HUGGEES,…
Co se nočního krmení týče-opět v přesných časových intervalech,novorozenci po 4hod,3-6měsíční v 19:oo,24:00 A V 5:00HOD.A 6-12měs.děti v 19hod(kaše) a pak až v 5:00.Oni totiž začnou kolem toho půlroku tu noční dávku mléka odmítat.Samozřejmě že pokud by nějaké dítě plakalo hlady,mléko dostane,ale nestává se to.Divily byste se,ale oni v noci krásně spinkají.
Pro Maru-bylo by fajn,zapůjčovat děti do rodin,ale představ si že by se dítko vrátilo po víkendu v rodině,kde ho všichni nosili,věnovali se mu celý den a ono se pak ocitne po tom dvoudenním muchlování zpátky do kojeňáku,kde na něho čeká teta,která má na starost těch prcků třeba 9.To dítě by pak strašně trpělo,proto-ikdyž je to smutné,je pro něho lepší,když žije stále ve stejném prostředí.ikdyž samozřejmě ne ideálním.
A pro všechny-vždycky,když opouští nějaké dítko náš „Domov“,všechny tety brečí a každá mu dáme nějaký dáreček.V létě se dětičky batolí po veliké zahradě,jinak spí po zbytek roku na velkém balkoně,za každého počasí.
No a za sklem máme spousty foteček,které nám posílají rodiče dětí,kteří si je od nás osvojili.Píší nám jejich úspěchy,pokroky a někteří chodí i na návštěvu.Není krásnější pocit,než když předáváte z Vaší náruče dítě do náruče nových rodičů,ono k nim natáhne ručičky a vtom okamžiku víte,že vzniká to nejkrásnější pouto na světě.Samozřejmě že se ta nová rodinka už stačila seznámit,než si dítě rodiče odnesou,stráví spolu nějakou dobu,pár dní…na „nečisto“
Před novými rodiči smekám,neboť jsou plně informováni o rodičích dítěte-narkoman,alkoholik,schyzofrenik,o rod.anamnéze biolog.rodičů atd.Ti lidé nevědí,co si přinášejí domů v tom sladkém a roztomilém miminku…
..tak jsem hledala a toho, kolik těch kojeneckých ústavů v ČR, jsem se nedopátrala, ale zjistila jsem, že podle statistiky projde kojeneckými ústavy v ČR zhruba 1900 dětí ročně…a v počtu dětí do 3 let umístěných v těchto „náhradních zařízeních“ v poměru k celkovému počtu dětí v republice jsme v Evropě „nejlepší“:-(….60 dětí v ústavech na 10 000 dětí v ČR…pro srovnání – v Norsku 3, v Rakousku 2, ve Velké Británii 1, ve Slovinsku a na Islandu 0…tam to chápu tak, že tam žádné kojeňáky ani dětské domovy asi nejsou a děti jdou hned do náhradních pěstrounských rodin…máme co dohánět…
No tak to jsem teda uplně mimo i mě je těch malých broučku mooc líto..A vy tety mate srdíčka na spravným místě…Chudaci broučínci musí jim mooc chybět laska..Taky bych byla pro aby dětičky si mohli vzít druhý lidičky jen tak na vychazku nebo starý babičky i těm by to udělalo radost…Musí byt hrozný když se na někoho upnete a oni ho pak daj v roce dál…I když vim že by to nemělo být ale myslim jsi že jsme přece jenom lidi a ne stroje..
Fakt vas mooc obdivuju…:-))
Je to krásný a zároveň moc smutný článek. Je fajn, že je o děti postaráno tímto způsobem, ale těm dětem opravdu chybí dotyky, láska a takovéto věnování se jen jemu. Proto jsou ty děti zpožděné. Moje kamarádka byla v kojeňáku na praxi a dlouho se s tím vyrovnávala. Špatně to snášela, nejraději by si nějakého broučka vzala domů.
Musí to být velmi náročné a těžké povolání. Ale zároveň velmi smysluplné…Všechny tety mají můj obdiv.
Ahoj Sunny – takový neobvyklý a zajímavý příspěvek – nové informace…chtěla jsem se zeptat – jak je to s oblečením dětí? Nosí nějaké erární věci nebo má každé „svůj šatník“?…nedaly by se tam nějaké věcičky po miminech věnovat? A jaké mají pleny – jednorázovky nebo látkové? A co noční krmení – jakým způsobem se provádí? Taky jedno po druhém nebo jak si které dítě řekne?…
Když jsem tu, tak odpovím Maře – LDN je „léčebna dlouhodobě nemocných“ – v podstatě obdoba kojeňáku z druhého konce lidského života – staří a nemocní nemohoucí lidé, kteří nikoho nemají nebo je nikdo nechce nebo se o ně nikdo nemůže doma starat…pro ošetřující personál nejhorší dřina co znám….
…ale kolik je kojeňáků v ČR, to fakt netuším:-)…
Ahoj, jsem ráda, že jsi o tom jak to v koj. ústavu probíhá napsala a seznámila nás – některé netušící s tím.
Napsala jsi to dobře – tak jak to je. A mě to dost zasáhlo.Je to fakt rozdíl, jak třeba já prožívám svého broučka a žiju jako každá máma jen pro něj a u Vás je plno osamělých dětiček…
Věřím, že jim s Vaší dobrou péčí skoro nic neschází – jen ta mateřská láska! ….
A nešlo by to vycházení a třeba zapůjčování do rodin z malými dětmi prosadit? Já vím, že je to těžké, ale pro děti by to bylo supr z důvodu vývoje, jak si o tom psala.
Nebo třeba, kdyby bylo možné na procházku a pod. také využít dobrovolnice, snad by to děti nějak nezmátlo, když jsou třeba zvyklé na tetu, a naopak by je to obohatilo o zážitky a zkušenosti.
A pak se chci ještě zeptat, kolik je asi v ČR koj.ústavů?
Jo a ještě pro mě absolutního neználka ve zdravotnictví – co je to – to LDN, kde jsi předtím pracovala?Díky!
Ahojky,zkusím Vám odpovědět na nějaké Vaše dotazy.Ráno se dětičky koupou proto,že je na ranní směnu víc tet,takže si vzájemně vypomůžou.Ono totiž,kdyby měla jedna teta koupat 9 dětí,tak ty,které přišly na řadu mezi prvními,už se budou pekelně nudit a brečet hlady.
V kojeneckém ústavu jsou děti do 1roku.Pak musí bohužel do dětského domova, alespoň u nás to tak funguje.
Co se jídla týče,tak jsem přesvědčená,že děti nestrádají.Od ukonč.4měs.dostávají mixované ovoce-jablka,nektarinky,banány,…vše čerstvé a to po celý rok.Žádné kupované přesnídávky.Obědy se také vaří z kvalitní čerstvé zeleniny a zdravého masa.Mlíčko doStávají hlavně Nutrilon,Hamilon,Bebu.A kašičky instantní i normálně vařený.Jídlo kromě oběda,který vaří vždy jedna teta všem,si každá připravujeme sama.
Všem dětem říkámejejich jmény-Pepíčku,Barunko,Moničko…a těm,které jméno nemají, ho vždy vymyslíme.
A proč nesmíme vzít děti za bránu ústavu?Je to nařízení p.ředitelky.Všechny děti,které se ocitnou v koj.ústavu,mají nařízenou Ústavní péči.Znamená to,že kdyby se jim něco stalo mimo areál,byl by to velký průšvih.Samozřejmě že je to jeden z našich nedomyšlených a nesmyslných zákonů,s kterým nesouhlasím.Také jsme párkrát vzaly kočárky-hlavně o víkendech a projely s dětmi alespoň ulici.Ale ony jsou pak spíše zmatené a vystrašené.Starší sestry vzpomínají,jak si „za mlada“braly miminka třeba i na celý víkend domů.To už je dnes bohužel tabu.
A také bych Vám ještě ráda řekla,že nejsou v Kú jen děti Romské národnosti.Spíše převažují děti prostitutek,narkomanek-které pak trpí vážnými abstinenčními příznaky.
Je mi líto těch dětiček a obdivuji „tety“. Musí to být nesmírně náročné na psychiku a nedovedu si představit, že bych na takovém místě mohla (se „zdravým rozumem“) pracovat déle, než pár let. Než by se dostavil „komplex vyhoření“…
Ale přidám něco trošku úsměvného.
V Olomouci je kojeňák dosti blízko řeky Moravy. A jak byly letos ty povodně, tak se i Morava začala vylévat z břehů. A v jednu chvíli vedení KÚ rozhodlo o evakuaci, pro jistotu. Morava ještě byla v bezpečné vzdálenosti (a nakonec se ke kojeńáku nedostala), takže to bylo tak trochu jako cvičení, které se prý ale těm prckům moc líbilo – měli vzrůšo.
Díky za hodné tety, Klokánky atp., ale stejně bych si přála, aby jednou nastal čas, kdy nebudou potřeba…
Nepracuji v kojeňáku, ale mám kamarádku, co si vzala od nich 8 měs. mimčo.Řikala, že byl na úrovni jako malé miminko. Neuměl se pořádně otočit, natož sedět! Mlíčko jim tam dávají pořád a když přišel a oni mu dávali třeba mrkvičku byl úplně hotový, že má jiný jídlo než to stejné mlíčko. A proto už od té doby mlíko vůbec nechce. Dále řikala, že jim tam neříkají jmény, ale přezdívky. Třeba B roučku, či Koblížku. Začal chodit v roce a půl. Je ráda, že ho má.
Když jdu u nás okolo kojeňáku (Teplice), slyšim dětský křik a je mi těch dětí tak líto, že bych si hned každému vzala domů. Také vidim sestřičky, jak chodí v parku s kočárky pro dvojčátka a tak. Nejsou to matky, co dají své děti do kojeňáku dle mýho názoru.
Ahoj.Teda to je smutné!Jak stroje,žádný prostor pro idividualitu dítěte!Proč se koupou ráno?Je mi všech těch dětiček moc líto!A už vůbec si nedovadu představit,že v roce putuje miminko zase někam jinam!A zvyká si na nové prostředí,tety.Ach,jo!Jsem ráda,že vznikají další „neůstavní“ instituce,jako např.Klokánek,pěstounská péče apod.Přála bych od srdce všem dětičkám milující rodiče!Aby všechny děti poznaly lásku a bezpečí máminy náruče!Určitě bych nezvládla práci „tety“ v kojeňáčku.Všechny,kteří tuto práci vykonávají s láskou obdivuji!
Ahoj, taky jsem chodila na praxi do kojeňáku a vybavuji si situaci, kdy mělo dítko narozeniny a někdo, asi některá teta, mu koupil dort. Každé ze skupinky dětí dostalo kousek na talířek, ale ani jedno dort neochutnalo a všechny začaly strašně brečet – dortu se bály, neznaly to, nevěděly, co s tím… takže nakonec zbouchaly ke sváče jim známý rozmixovaný banán…
Přijde mi divné, že s prckama nechodíte na procházky, u nás je normální, že potkáte tetu s kočárkem a 2-3 dětičkami venku, za branami…
Mobile Sliding Menu