Jak si se mnou život zahrává

V Od srdce i od plic

933632_carol_belle_and_dudaMoje dětství bylo hrůza. Naši se rozvedli, máma se podruhý vdala. K tátovi jsme nesměli, jen někdy, jináč pořád doma, na zahrádce, domácnost…A hlavně o prázdninách od 6. třídy jsem musela s mámou chodit do práce.
Dělala u JZD v jídelně a brigádnické ubytovně, takže ráno v 6 hod vstávat, připravit snídaně pro brigádníky – kolem 40 lidí. Když odešli, tak uklidit jídelnu, v poledne přivezli obědy (tam se naštěstí nevařilo) pro brigádu a ještě zaměstnance, asi 150 lidí. Máma vydala jídlo, já musela udělat nádobí a uklidit jídelnu. Pak jsme připravili svačiny, ty dostali na poli a večer v 7 hod přivezli večeře pro brigádníky.
Domů jsem se dostala kolem 8 večer. Odměna žádná – jseš doma, chceš jíst, tak budeš poslouchat. Záviděla jsem všem ostatním, jak si hrají, koupaj a užívaj prázdnin.
V 18 letech jsem se vdala, abych si konečně užila, ale v baráku jsem bydlela s tchýní a ta mi dávala. Ale já byla svá, manželství se vydařilo, měli jsme spolu 3 dcery.
Asi po 10 letech to u nás začalo skřípat (hospoda, kamarádi, žárlení), manžel si vodil kamarády z hospody domů a já se musela o ně postarat. Většinou manžel usnul, domlouvala jsem mu, hrozila (ve vsi se povídalo, že s nima spím).
Když jsem chtěla po mateřské do práce, tak byl oheň na střeše, ale mě nic nezastavilo. Našla jsem si práci u kamarádky v kantýně. Manžel mě tam jezdil kontrolovat, pil víc a víc, ani řidičák jsem si mesměla udělat, abych si náhodou nezačala s instruktorem.
Manžel pobíral přídavky na děti, sociální a svůj plat, z toho mi na jídlo dal 3 tisíce a já pak svoji výplatu dala celou dětem – na autobus, na jídlo a výlety se školou. Tatínek neuznával, aby někam jezdili. Vánoce taky neuznával, na vše jsem jim musela šetřit, kde se dalo.
Náš intimní život byl v troskách, manžel chtěl, když byl opilý, mě se to příčilo. Chtěla jsem od něho odejít, ale nebylo kam. Vysmíval se mi do očí, nemáš nic a hlavně nemáš kam jít, tak buď zticha a poslouchej. A kdyby náhodou, tak se zastřelím – tím mi vyhrožoval 10let pomalu každý den. Byla jsem s nervama vyřízená, šla jsem se poradit, jak na něj, aby se šel léčit. Bylo mi řečíno, že musí přijít sám z vlastní vůle.
Dcery o našem krachu něco málo věděly. Po 5 letech na kantýně jsem si našla opravdu milence. Byl to řidič kamionu, byl sám, manželka od něho odešla. Chtěl, abych šla bydlet k němu. Já neváhala a řekla, že jdu, ale až co na to holky. Když jsem jim to oznámila, řekly, že jdou se mnou. Nejstarší byla v 1. ročníku, prostřední v 8. třídě a nejmladší v 5. třídě. Akorát, že bydlel 100 km od nás.
Nic nás neodradilo a já řekla manželovi, že odcházíme. Byl to pro něj šok, s tim nepočítal a udělal, jak vyhrožoval. Nejdřív rozbil, co mohl a pak vyndal nelegální malorážku a zastřelil se a to byl šok pro nás. Ve vsi jsem byla ta nejhorší ženská (do našeho života nikdo moc neviděl).
Zůstaly jsme v baráku se tchýní, ta začala dělat dusno, naschvály, protože barák jsme zdědily holky a já. Vůbec mě to netěšilo, jsou to jen a jen starosti a tchýně to má nadoživotí, bez jakéhokoliv poplatku. Řekla jsem jí, ať tam zůstane, ale elektriku a vodu ať si platí. A odešly jsme k příteli.
Jenže ten se ukázal po 5 měsících, přišel z hospody a uhodil mě. To jsem na nic nečekala, měla jsem štěstí – na imternetu jsem našla byt do pronájmu a druhý den jsme tam bydlely. Šlo to rychle, holky sice změnily školu, ale měly jsme klid a pohodu. Já našla práci okamžitě a v nové práci i přítele. Dnes máme spolu ročního syna.
Hlavně tento chlap nechodí do hospody, nežárlí, žijeme spokojeně. Máme dohromady 5 dětí, bydlíme společně s jeho tatínkem. Je to báječnej tchán. Kdykoliv potřebujou holky s něčím poradit, tak jdou za dědou a on je má jako svoje vlastní vnoučata. Sice mu je 76, ale holky dědu milujou.
Doufám, že mě smůla opustila a budu si žít po svém a v pohodě v kruhu rodiny.

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Projekt pes (ten můj)

PES! Zrovna v naší rodině bylo toto téma za poslední rok skoro na denním pořádku. Máme dvě malé holčičky, které si již

Čtu dál →

Nej hračka – LEGO ve všech podobách

Děti „nutně potřebují“ hodně věcí, pro nás dospělé někdy nepodstatných. Hračkou může být nádobí a pomůcky v kuchyni, lahvičky od

Čtu dál →

Nejlepší hračka

Pokud bych měla vybrat nejoblíbenější hračku ze svého dětství, měla bych problém. Nemůžu se tedy divit, že i naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Zava

    Mámo, tenhle článek čtu až po letech, ale stejně ti musím říct – obdivuju tě, že jsi to zvládla. Odejít od tyrana i za cenu, že se musíš postarat úplně o vše. Díky za to, že jsi to dokázala napsat a zveřejnit. Po přečtení takového článku si vždycky začnu víc vážit toho, co mám. Tobě přeju v životě už jen samé štěstíčko!

  • Anonymní

    panebože to je příběh,ale klobouk dolů jak jste to zvládla. Ted už jenom ať se máte moc dobře,přeji vám jen to nejlepší.

  • Anonymní

    Je to moc smutné, ale když slyším, jak jste neztratila naději na lepší život, tak vás moc obdivuju, někoho by to zdeptalo, takové manželství. Můžete být příkladem mnoha ženám, že se nemají vzdávat, ale když to nejde, chlapovi se postavit a založit si vlastní život.

  • Mámo,drž se!!Ať jsi jen a jen šťastná…a hlavně,nedopusťme,aby naše děti někdy zažily něco podobného…vždyť každá z nás by pro ně i dýchala…tak je milujme,ať už se děje cokoli…

  • Želvíček
    Želvíček

    Brrrr, tak z tohoto životopisu úplně mrazí. Mámo, moc doufám, že tě tvoje smůla opustila a teď už budeš jen a jen moc šťastná, upřímně ti to přeji. Jsi moc silná a statečná. Přeji spoustu radostí se synem. Držím ti pěstičky.

  • No ahojky tvuj příběh mne opravdu dostal někam jinam….je mi líto že to všechno je takový a hlavně životsi nevibíra…Přeji vam všem hodně štěstí a lasky a hlavně super život…

  • Anonymní

    Souhlasím s Hančou, musí někde čekat štěstí, přestože tě neznám, z celého srdce ti přeji, abys už něco podobného nikdy nemusela prožít. Já měla taky hrozné dětství, naši se pořád jen mlátili, já přespávala u babičky, až jsem skončila nakonec v dětském domově. Do roku mi cizí chlap zabil matku. Bratr se oběsil pro nešťastnou lásku a táta se rok na to upil k smrti. Naštěstí jsem byla poměrně nadané děcko, nemusel se se mnou nikdo učit a využila jsem talentu a začala studovat cizí jazyky a cestovní ruch. Díky tomu jsem hodně procestovala a zažila mnoho krásného. Dnes mám 5měsíční dcerku, nádhernou a hodnou holčičku, ale přesto stojím nad otázkou,zda zůstat s přítelem, který sice o malou stojí, ale nemá vůbec dobrou minulost a dost pil. Uvidím co se změní a budu doufat, že i kdyby to nevyšlo, jednou najdu konečně skvělého tatínka pro moje miminko. Hodně štěstí vám všem, co máte podobné osudy.

    Lucka

  • Tak teď už vím, že ty moje občasné „bolístky“ jsou opravdu malichernosti. Držím palce ať je to takhle prima už napořád!

  • No to sis tedy užila!! Přeji ti, abys už teď měla klid, harmonický vztah a šťastnou rodinu, zaloužíš si to:-)…

  • Věř tomu, že na každého někde čeká štěstí a užívej plnými doušky.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist