Jak jsem málem uvěřila kartám

Rubrika: Od srdce i od plic

tarot1V životě jsem měla pár období, kratších či delších, kdy jsem se zajímala o různé „pseudovědy“ (numerologii, astrologii, …) a přemýšlela jsem, zda na tom může být něco pravdy. Vždy jsem nakonec usoudila, že je to jen coby kdyby, neurčité formulace, tipování, prostě něco, čemu nelze věřit. Až pak jednou jsem zažila něco zvláštního.

Souviselo to se strašlivou tragédií, která potkala rodinu Janatkových. Jak asi každý ví, devítiletá Anička se ztratila cestou ze školy domů, a i když se ihned začalo s intenzivním pátráním, holčička je stále nezvěstná.

Najít ztracené děvčátko se nesnažili jen policisté, ale i obyčejní lidé, kteří pátrali ve svém volném čase. A ozvala se i řada „senzibilů“, lidí s „nadpřirozenými“ schopnostmi, kteří radili, kde Aničku hledat, a kteří dokonce popisovali únosce. Jedním z těchto lidí byla i Michaela Kudláčková, bývalá dětská herečka, v současné době redaktorka jednoho internetového magazínu.

Michaela Kudláčková se zabývá horoskopy a výkladem z karet. Vyložila proto hned několikrát karty a snažila se zjistit, kdo za únosem Aničky stojí a kde děvčátko najít. Sama se také vydala pátrat přímo na místo činu. O všech svých aktivitách psala články na onen internetový magazín.

Jeden den napsala o tom, že jí ve výkladu vyšly nějaké skryté prostory, asi sklepy, nějaké trubky, … Popis byl poměrně přesný. Článek zakončila tím, že hned po práci běží na místo činu a bude pátrat po prostorách, které se jí zjevily v kartách.
Druhý den vyšel článek s šokující zprávou – objevila skrytý sklep! Místo nafotila a zavedla k němu policisty. Sklep, který objevila, se v mnoha detailech shodoval s tím, co se minulý den dozvěděla z karet. Žasla jsem s otevřenou pusou. Že by opravdu karty dokázaly něco prozradit? Vždyť díky nim objevila to, co tolika policistům uteklo! Nebo to byla jen náhoda? A co potom tolik shodných prvků? Ještě tu byla možnost, že nejprve objevila sklep, poté napsala článek o tom, co jí řekly karty, a teprve další den článek o objevu sklepu. Tohle mi ovšem přišlo velmi nepravděpodobné, něco tak vykonstruovaného mi k této ženě vůbec nesedí.

Byla jsem na vážkách a říkala si, že možná opravdu existuje pár jedinců, kteří umí z karet vyčíst něco víc. A s nadějí jsem očekávala, jak to všechno dopadne.

Michaela Kudláčková psala další a další články a vyjadřovala se pod nimi v komentářích. Podle ní to mělo trvat jen chvíli, než Aničku najdou. Prý se Anička velmi snaží, aby ji našli. Radila čtenářkám, jak se mohou s Aničkou ve spánku spojit a na co se jí mají či nemají ptát, aby ji konečně našli. Také popisovala muže, který má s případem souvislost. Popis muže se do jisté míry shodoval s podezřelým, který byl krátce po zmizení Aničky zatčen a opět propuštěn na svobodu.

Jak je to v současné době s Aničkou, to ví asi každý. Holčička stále ještě není u rodičů a nikdo ani netuší, zda je vůbec naživu.

Tolik jsem si přála, aby Michaela měla pravdu, aby Aničku rychle našli. Vždyť její rodiče musí prožívat neskutečná muka! Možná i proto jsem na chvíli chtěla věřit výkladu z karet, jen aby rodina byla zase kompletní.

Bohužel se ukázalo, že vše je jinak. Ačkoli Michaela policisty dovedla ke sklepu, sdělila jim nějaké jméno (co se jí zdálo ve snu) a popsala muže nějak zapojeného do zmizení Aničky, k ničemu to nevedlo.

Když jsem se zpětně zamýšlela, uvědomila jsem si jednu zajímavou věc. Michaela dávala na web i fotky karet, které jí při různých otázkách vyšly, a pobízela čtenářky, ať samy zkusí odhadnout, co to může znamenat. Ty karty byly nějaké speciální, něco víc než tarotové, prý víc citlivé. Ovšem… Na obrázku byl vždy nějaký ústřední motiv vyjádřený postavou, například soudce sedící za stolem. A kolem ústředního motivu byla ještě řada detailů. Každý ten detail nějakým způsobem mohl, ale také nemusel souviset s ústředním motivem. A každý detail se dal vyložit na několik způsobů. Například šachista znamená, že je to někdo, kdo si promýšlí své tahy dopředu. Je to tedy člověk, který zřejmě pracuje jako x, y nebo z (nebo ještě několik dalších zaměstnání). Knihovna za ním nám říká, že zřejmě to, nebo to, nebo ono. A pod stolem, to asi naznačuje … Prostě samé neurčité věci.

Jak potom lze věřit výkladu z karet? Když je to samé „asi“, „možná“, „zřejmě“ a podobně? Nic konkrétního, pouze samé hádání.

V mém názoru, že kartám se nedá věřit, mě poté utvrdil článek jiné redaktorky, která je ryze racionální člověk a kartám či astrologii vůbec nevěří. Připravila si dopředu dvě věštby, jednu pozitivní, druhou negativní. Poté šla „do terénu“ věštit nic netušícím lidem. Každému řekla jednu z předem připravených věšteb. A všichni lidé jí nakonec potvrdili, že má pravdu! Někteří museli trošku zapátrat ve svých vzpomínkách, ale nakonec si vybavili situaci, která se k věštbě hodila. Odcházeli spokojeni.

Myslím si, že když člověk chce, tak kartám uvěří. Jedná-li se o to, co bylo, vždy se dá objevit zasunutá vzpomínka, která na neurčitý popis věštce „sedne“. A to, co bude? Kdoví, do jaké míry to člověk neovlivní sám. Například se dozví, že nějaké období bude vhodné pro založení rodiny, pro investici, … a potom, když se rozhoduje, se (i podvědomě) zachová tak, jak mu předpověděla věštba. Nikdo už nikdy nezjistí, zda by se rozhodl stejně, kdyby k věštci nechodil. Informaci má v hlavě, možná i hodně hluboko zasunutou, a aniž by o tom věděl, ovlivní to jeho život. Je to trošku jako s nejrůznějšími zážitky z dětství. Ačkoli si to na vědomé úrovni nemusíme uvědomovat, ovlivňují náš život a naše rozhodování.

A u negativní předpovědi je to stejné. Člověk si zpětně může uvědomit, že měl nějaké špatné období, a vzpomene si, že ho na to upozornila kartářka. Myslím si, že každý z nás ve svém životě může najít něco, co by se s (nekonkrétní) věštbou shodovalo. Tak, jako si optimista hledá na každém dni jen to dobré a jako pesimista vidí jen to špatné.

Pokud má člověk nějaký problém, je dle mého nesmysl chodit za kartářkou či jinou věštkyní či jiným věštcem. Lepší je obrátit se na přátele, na rodinu a hlavně na dobrého psychologa. Ti všichni mohou pomoci vidět situaci z jiných úhlů pohledu, mohou podat pomocnou ruku. Nepoví nám, co bude, ale to nám vlastně nepoví ani žádný věštec. Tipnout si může, u někoho mu to vyjde, u jiného ne. (Kolik už jen bylo předpovězených konců světa, co jsme ve zdraví přežili?) Raději peníze, co by člověk zaplatil věštci, věnovat na charitu, to má aspoň smysl.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v lednu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Věříte ve výklad z karet? nebo do 7. 1. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: kekunka

Toto taky stojí za přečtení!

Děti, rodiče a kapesné

První otázkou v souvislosti s kapesným je jeho existence. Má dítě pravidelný příjem, příležitostný, nebo žádný? Názory odborníků se shodují na

Čtu dál →

Recenze: Hádanky pro školáky

Miluji svět hádanek. Používám je s oblibou ve školní praxi, milují je i moje vlastní děti. Není tedy divu, že

Čtu dál →

[Soutěž] Ať žijí duchové

Pojďte se proletět letadlem a zapátrat po zlodějích. Až to zvládneme, můžeme si spolu zazpívat písničky z oblíbeného filmu

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Anonymní

    Věřit, kartářkám,či nikoliv….
    Mě také vyšly některé předpovědi,a na ostatní ještě čekám.
    Jak už jsem se tu někde zmínila,je to podle mě o šťastném výběru.
    Zvlášť proto,že se těch kartářek vyrojilo tolik… Asi je nutno poté,co nějakou kontaktuji,pozorně číst,jak se mnou komunikuje.
    Mám zkušenost se dvěma kartářkama.
    Obě jsem našla na inzerci seznam.cz – Bazar – výklad karet.
    A protože jsem dosti ostýchavec,využila jsem během jednoho roku dvě nabídky tarotového výkladu přes email.
    Moc jsem si od toho neslibovala,vzhledem ke všem těm televizním masážím,co se na nás valí.Ale zřejmě se email výklady celkem dosti ujaly,neboť můj výsledný dojem na tento způsob komunikace mezi kartářkou a klientem je, že se stoprocentně zaměří a věnuje jen tomu konkrétnímu člověku,a pracuje pouze s ním,a s jeho problémy.
    A po obdržení – u mě to byl jeden dvoustránkový a druhý třístránkový email výklad –
    s daným člověkem nadále komunikují, a jsou-li nějaké nejasnosti,chtějí mít zpětné vazby,nebo jakési odezvy na svou práci.
    Na těchto emailových výkladech mi příjde dosti důležité to,že když půjdu na výklad někde osobně,,ale já – z rozrušení a napětí,si stěží zapamatuju jen několik vět.Kdežto email si můžu stále pročítat,kontrolovat jak vše vychází,či nikoliv. Nechci nijak vychvalovat,každý máme jiné představy,ale tato moje zkušenost,s dvěma kartářkami Faith Mystery a TiffanyTalbot,byla pro mě naprosto orginální.A navíc,i ceny těch výkladů byly celkem lidové. Mě osobně tato forma vyhovovala, také proto,že ve mě tyhle kartářky vzbudily dojem,že jsem pro ně právě teď, tím nejdůležitějším středobodem,kterému je nutno věnovat celou svou mysl,a celý svůj čas. A i o tom by asi mělo být kartářské uměni.
    Takže je mozné najít ještě ty dobré a poctivé,jen,je to právě o tom štěstí.:-)

  • Kekunko, napsala jsi velmi dobrý příspěvek. Dala sis práci a blahopřeju k výhře. :-))

  • Anonymní

    Já byla před deseti lety u numeroložky a ta mi předpověděla všechno na cca 10 let přesně – osobní život+děti, zdraví, práci, sport. Dodneška to nechápu a znovu už tam nepůjdu, ale bylo to strašně zajímavé.
    Na popud kamarádky jsem loni v létě (když jsem měla problémy) po internetu napsala jedné osvědčené kartářce…a tam mi to taky vyšlo do puntíku (ale myslím si, že tentokrát to nebylo zase až tak složité uhádnout, ale i tak – klobouk dolů…)
    Nevím, co si o tom mám myslet. Určitě jsou to výborní psychologové a mají nadání v předvídání, ale nepamatuju se, že by někdy nějaká kartářka pomohla objevit někoho ztraceného, přesně jak píše Kekunka…To je velká škoda.

    Marina

  • Já byla u jedné kartářky minulý rok v létě. Měla jsem si přinést i fotografie členů rodiny. Je dost daleko od mého bydliště, takže vědět nemohla nic. Při podání ruky, kdy jsem byla bez všech šperků mi řekla, v občance máte napsáno, že jste vdaná a manžel Vás totálny vysává. To mne posadilo. Při fotce mého syna řekla, že si stěžuje na bříško, ale je to pouze nervového původu a chlap, ať si dá poor na úrazy hlavy. Všechny tyto věci jsou skutečné a děly se i předtím, než jsem tam šla. Tudíž jsem je nemohla způsobit svýn podvědomím. No nevím, uvidíme dále.

  • Padmé

    Ahoj Kekunko, děkuji za článek. Tohle téma já osobně vnímám jako velmi složité, na jednu stranu věřím, že jsou lidé, kteří jsou obdařeni nadáním a citlivějším vnímáním než ostatní lidé, na druhou stranu vím, že jsou lidé, kteří toho zneužívají, jsou to takoví „pseudo-„. A najít v té změti nepravých toho „pravého“ človíčka je asi jako hledat jehlu v kupce sena.
    Záleží pak na každém jednotlivci, jak se rozhodne a čemu bude věřit…
    A být ve správném okamžiku na správném místě a udělat správné rozhodnutí… tomu říkám skutečné „umění“.. a to opravdu musí každý sám.

    Každopáně dííííky za zamyšlení.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist