Děkuji

Slůvko děkuji velmi dobře znám, a tak bych chtěla poděkovat svým rodičům i touto formou.
V sedmnácti letech mě srazilo auto a já skončila s otřesem mozku a otevřenou zlomeninou obou kostí na noze v nemocnici. Sice si nepamatuji, jak se vše kolem mě semlelo, ani pár dní po operaci si nepamatuji díky lékům, které mi byly dávány na utlumení, ale jakmile jsem začala vnímat, tak si pamatuji, že mí rodiče byly u mě a byly připraveni čelit všemu, co nás čekalo.

Později jsem se dozvěděla, že mi původně chtěli uřezat nohu kvůli případné otravě, jelikož jsem ležela na zemi s otevřenou zlomeninou strašně dlouho. Nohu mám a vděčím za to otci, který nedovolil tuto skutečnost. Tenkrát v nemocnici udělal strašný kravál a ještě jak mě vezli na sál jim řekl, že nohu mi můžou uřezat až tu otravu dostanu a né teď, když se jenom domnívají, že bych ji mohla dostat. Otravu jsem nedostala a nohu mi operovali ješte asi 5x kvůli tomu, že jsem měla v noze hřeby a byly tam i komplikace s tím, že se mi kov v noze zlomil, ale doktoři v Ostravské nemocnici, kde jsem byla převezena, byli moc šikovní a vše krásně spravili a teda i jim patří můj dík za jejich zlaté ručičky a trpělivost. V průběhu léčby jsem musela na dva roky ukončit studium a asi rok jsem nemohla chodit vůbec, takže jsem byla jen mezi čtyřmi stěnami, a to je dost deprimující a mé nálady dosti kolísaly a propukaly i v nepříčetnost. V té době jsem měla přítele, se kterým jsem byla již dva roky a myslela jsem si, že ho znám, ale mýlila jsem se. Po nehodě se vše změnilo. Přítel se se mnou rozešel se slovy, že nebude chodit s mrzákem. Dost mě to vzalo a přítel tenkrát dostal dokonalou facku. Byla jsem na dně, kamarádi pomalu také přestávali chodit, až zmizeli úplně. V té době jsem měla po svém boku jen rodiče, kteří stáli vždy za mnou a byly ochotni mi pomoci, ale víte, jak to je v té době, si to neuvědomujete, jak moc lásky vám dávají. Prostě se mi zhroutil svět a v té chvíli jsem to tak nevnímala. Když se na to dívám s odstupem času, vím, že to se mnou měli složité, ale nikdy se ke mně neobrátili zády a za to jim patří můj největší DÍK. Mám rodiče, které miluji, a vím, že oni milují mě. Dnes je mi 28 let a mám skvělého manžela a malou dcerku, kteří mě také podrží a jsou vždy při mně a to to se mnou manžel také neměl lehké, neboť mě poznal ještě v době, kdy jsem měla berle a dost kilo navíc od toho, jak jsem byla pořád jen doma a nic jsem nedělala. Ale vše jsme překonali a já se změnila jak povahově, tak vzhledově a dnes vím, jak je myšlená věta, že vše zlé je k něčemu dobré. Neboť kdyby se mi nestal tento osudný střet s autem, tak kdo ví, kde bych dnes byla a jestli bych vůbec poznala, že přítel, s kterým jsem tenkrát byla, vůbec za to nestojí. V nouzi poznáš přítele a mými přáteli v tom nejhorším čase byli a jsou dodnes mí rodiče. Ještě jednou vám děkuji a mám vás ráda.

Napsal/a: pekole